Cesty dr. Petra Pitharta I

JUDr. P. Pithart, bývalý předseda Senátu, prošel nevšedně bohatým politickým vývojem. Pocházel z velmi dobře situované komunistické rodiny. Svou politickou angažovanost projevoval již v mladí. Jak psal svého času náš tisk, představoval ve své školní třídě děti „reakcionářů“ a horlil proti nim. Z komunisty, někdy snad až levého, na Právnické fakultě UK, kde působil jako asistent, mu proto údajně říkali Che Guevara, se stal reformním komunistou. O něco později sám sebe začal považovat za „kritického konzervativního liberála“. V Občanském fóru sehrál významnou úlohu, jejímž naplněním si připravoval cestu vedoucí k funkci předsedy vlády České republiky. Po rozpadu OF se stal významným funkcionářem liberálního Občanského hnutí, sdružujícím ve vyšších funkcích řadu přátel Václava Havla, tehdejšího prezidenta republiky. OH se však pro žádného z jeho politiků nestalo očekávaným výtahem k moci. Zklamáni nemohoucností liberální strany opouštěli ji i její představitelé.

Liberální politiku podporovala též německá Nadace Friedricha Neumanna v Praze. V r. 1993 se obrátila na některé české politiky následujícím dopisem: „Vážený pane, obracíme se na Vás jako na člověka, který se při různých příležitostech veřejně přihlásil k liberálním hodnotám a myšlenkám. … Je jasné, že nás vývoj v České republice po posledních červnových volbách zneklidňuje. … Záchranná síť liberálního středu, která by zachytila kyvadlo vracející se od pravice k levici, a která v mnoha zemích západní Evropy zajišťuje politickou stabilitu…., v Čechách prakticky chybí. Velmi nás zajímá Váš názor na současnou situaci a způsob řešení. Uvítali bychom, kdybyste mohl v krátké odpovědi či telefonicky reagovat na náš dopis a vězte, že jsme připraveni a rozhodnuti pomoci těm, kterým není lhostejný vývoj v této zemi a kteří takovéto sdružení (nikoliv snad rovnou politickou stranu), kde by se formulovaly i prezentovaly liberální názory, postrádají.  Velmi by nás potěšilo, kdybyste se mohl připojit ke vzniku a náplni Liberální platformy v České republice. Dr. Lubor Kinšt, koordinátor projektu Liberální platformy v nadaci Friedricha Neumanna v ČR.“ Uvedená německá nadace tak očividně zasahovala do našeho vnitřního politického života. Mezi politiky, které oslovila byl pochopitelně též dr. P. Pithart. Jen pro zajímavost lze dodat, že dopis byl zaslán i M. Bursíkovi.

Zklamaný dr. Pithart však hledal vhodnou politickou stranu, kde by mohl zakotvit, dále se politicky rozvíjet a získat odpovídající funkci. Jistě chápal, že nějaká Liberální platforma, i když za ní byly německé peníze, nemůže sloužit k odrazu od politického dna. Jako stále přesvědčenější křesťan se vrhl do otevřené náruče KDU-ČSL. Přestože jeho zařazení na kandidátní listinu KDU-ČSL pro senátní volby bylo přímo chlupové, zvolen do Senátu byl a opět jen taktak se stal jeho předsedou. Někdy posiloval volební štěstěnu i svým hlasem, takže jeho mandát byl skutečně „silný“. Kriticky konzervativní  a nyní již i křesťanský liberál měl zvláštní vztahy k ing. Josefu Luxovi, tehdejšímu předsedovi KDU-ČSL. Nakolik byly podníceny a navázány za pomoci pana prezidenta, se můžeme jen dohadovat. Víme jen, že vztahy dr. Pitharta a ing. Luxe k panu prezidentu  byly téměř bezkonkurenčně blízké, přátelské a dále to, že pan prezident často velmi subjektivně předřazoval své dobré známé dobrým mravům a vyšším hodnotám. V určité době nahlas uvažoval o tom, kdo by po něm mohl nastoupit  na prezidentský trůn, zmínil se též o dr. Pithartovi. Ten se nechal obratem slyšet, že o všem bude uvažovat. Vážným prezidentským kandidátem se však dr. Pithart nikdy nestal. Nemohl, překážkou se mu stalo, nejen v očích lidí, ale i  některých známých politiků,  především jeho téměř germanofilské zaměření a velká vstřícnost k požadavkům odsunutých Němců.