Československé legie zařazovány do elitních sborů francouzských

20. srpna 1917

Francouzové zahájili prudké útoky po obou stranách Mosy. Francouzové obsadili hřbet Talou východně od Mosy. - Angličané posunuli své posice ku předu na silnici z Yprů do Poelkappelle. - Rusové odrazili německé útoky u jezera Naročského a Crosesti. - Podle italské zprávy zmocnili se Italové rakouské první linie od Piav až k moři a zajali 7.509 rakouských vojínů. - Generál Archinard byl pověřen, aby sestavil polskou armádu ve Francii.

Československá legie dobyla dne 20. srpna na francouzské frontě Côte de l’Oie a Côte 265, obec Forges a Mort Homrae. Událost tuto popisuje Emil U. v pařížské „Československé Samostatnosti“ takto: „Náš setník se zdviženou rukou velí „En avant!“ V okamžiku povel letí od šiku k šiku, všichni vystupují hbitě ze zákopů a mizí v husté mlze. Z mlhy sem (do linie) doléhá praskot granátů, třeskot pušek a nad hlavami hvízdají nám naše dělové náboje, jež čistí terrain před útočícími. Země se chvěje, jako bychom byli nad chrlícím jícnem sopky. Tu jsem již upoután několika raněnými, kteří přichází od lesa C..., lehce se usmívají a praví: „Útok jde hladce, připadá nám to jako polní cvičení“. V tom již v předu třepotá ve vzduchu naše trikolora, znamení, že Legie dosáhla cíle a že nutno prodloužit palbu. Po několika minutách klidu děla opět zahovořila, za chvíli druhý praporek hlásal, že nový cíl dosažen. Konečně třetí praporek vlaje vzduchem: Hoši jsou na Côte 265 a u vsi Forges. Hoši již opevňují Forges... zůstal jsem se setninou celých patnáct dní v linii. Během této doby utrpěli jsme největší ztráty. Bombardování a protiútoky byly toho příčinou …“ - Dobrovolnické legie vedeny jsou v duchu sokolském, tykají si a oslovují „bratře“, mužstvo i důstojníci volení zařaďováni jsou - pokud nebyli uznáni za stálé vojsko (stalo se teprvé 15. února 1918) - do elitních sborů francouzských a tu jim svěřovány nejtěžší úkoíy výzvědné a dělání záseků do něm. fronty či drobení fronty, podnikali noční boje, náhlé přepady, rychlé obchvaty. Přítomnost Čechů pozorují Němci, jakmile na některém úseku se v noci ztrácejí stráže beze stopy a v noci bývají tam náhlé přepady, tu vrhnou svoje nejlepší vojsko, dělostřelectvo a plyn „hyperit“ na takový úsek. Ovšem obyčejně pozdě, totiž když už Češi prolomili německá postavení a udělali zásek do německých zákopů. Tu nastala práce obranným oddílům a Češi rychlými pochody nebo celými ko¬lonami automobilů byli již dbpravováni na jiný úsek, vydrobit frontu. Tak se pohybovali po celé šířce fronty, občas odpočívajíce, objevili se tu a tam, kde obyčejně se jich Němci nejméně nadáli. Němci měli na mnohých místech zákopy i 20 metrů hluboké, lezlo se v nich po žebřících. Tam pracovaly naše zbraně. Legionáři přiblížili se neslyšně až k zákopům a pokud bylo možno bez výstřelu odklidili stráže i ostatní mužstvo pohotové. Než vylezli Němci z podzemních svých sklepení, naházeli trhací a plynové granáty a již zabrali posice. Zajat byl zřídka kdo. Jednou byl zajat dobrý, až příliš odvážný bratr a druhý den ho Němci pověsili na drátěné překážky. Proto, vědouce, jaký osud je očekává v zajetí, měl každý svůj zásobní granát pro sebe, jehož se nezbavil. Po druhé byli zajati ve zmatku bitevním dva jiní bratři. Ale Němci byli současným útokem našich tak otřeseni, že ustupujíce, neměli času zajistiti si ony bratry a pomstíti se za svůj ústup a tito ovšem nepotřebovali mnoho, aby se vrátili zpět k svému praporu. Všeobecně našich praporů použito na několika nejnebezpečnějších částech fronty, kde sami Francouzi nemohli se udržeti. Tak mezi Remeší a Laonem, u St. Quentinu, Epinalu, Eperney, Mormelonu, Soissonsu.

Výňatky z knihy

F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19 , str. 403-404