České národní listy jsou programově pluralitní

Považujeme se za výrazně vlastenecké médium. Tomu odpovídá i skladba článků, které vyvěšujeme jak na FB, tak i na webu. Jsme však přesvědčeni, že je  nutné, abychom přinášeli názory a stanoviska i z „druhé strany“. To již dlouhodobě, řadu let, činíme.

Na našich stránkách si můžete přečíst i články, často doprovázené i fotografiemi, z německého tisku, zejména ze Sudetendeutsche Zeitung, Sudetenpost, Witikobrief, které pro vás, vážení čtenáři, překládáme. Texty komentujeme jen některé. Tak se můžete dovídat, co se děje v tzv. sudetoněmeckém landsmanšaftu (SL), a to v jeho všech třech základních složkách,  a to v Ackermann – Gemeinde, Seliger-Gemeinde a Witikobundu. Již od roku 1995 přinášíme i zprávy ze sjezdů SL, překládáme nejdůležitější projevy, které na tom, či onom sjezdu zazněly. Jinde v českých médiích takovouto službu čtenářům jsme nenašli.

Pokud čtete naše články o výše uvedené tématice, můžete sami hledat a nalézat pravdu, aniž bychom vám něco vnucovali. Srovnávejte a, prosíme, samostatně myslete! Kdo z vás nás dlouhodobě pravidelně čte, může si udělat závěry v jednotlivých otázkách samostatně.

Na  stránkách ČNL se setkáte i s překladovými články z ruštiny a angličtiny, samozřejmě i s texty, které přebíráme. Rádi bychom tuto překladovou službu pro vás rozšířili, ale zatím to není v našich silách.

Stále, již mnohem více než 10 let, čekáme na chvíli, kdy i z „druhé strany“ bude postupováno obdobně. Kdy i naše, či jiné vlastenecké články se objeví na stránkách jejich FB, webů. Zatím jsme se toho nedočkali. A to je špatné. Slyšíme neustále všude mluvit o demokracii, ale svými postupy, zvláště „demokraté“, demokratickou diskusi, jež je jedním ze základních předpokladů demokracie, jaksi pomíjejí. A to je ještě horší.  Demokracie je přece diskuse!

Ta média z „druhé strany“, která mluví jen a jen o svých názorech, stanoviscích jako jedině správných a spasitelných, nedbají o pluralitu, společnost zavádějí. Svým čtenářům špatně slouží. To však neznamená, že bychom proto měli  svém pluralitním programovém usilování opustit. Budeme v něm pokračovat v rozsahu, který odpovídá našim možnostem.

České národní listy budou nadále sloužit nejen svým různě orientovaným čtenářům, ale i našim národním a státním zájmům, míru a spravedlnosti. Budeme držet historickou i současnou pravdu a tepat snahy o její přepisování.

Kdysi jsme se svého otce zeptal, zda četl „Mein Kampf“? Odpověděl, že ano a dokonce v němčině. Následovala má otázka a proč? Odpověď byla jednoznačná. Abych věděl, co Hitler zamýšlí v budoucnosti. Kdyby Mein Kampf tehdy četli vrcholoví politici, nemuselo dojít k válce. Miliony lidí, kteří v druhé světové válce padli nebo byli zavražděni, mohly žít. A měl pravdu!

Samozřejmě naše překladové články ani zdaleka nemají uvedenou společenskou důležitost.  Přesto říkají, jak věci se mohou vyvíjet v současnosti a budoucnosti. Zdůrazňujeme na příklad, že dlouhodobé „smiřování“, jak o něm sudeti píší, by mohlo být podstatně zkráceno. Stačilo by totiž, aby SL oficiálně prohlásil, že práva, která si svévolně přivlastnil ve stanovách a v programu, nemají mezinárodně právní základ, to nám potvrdilo i MZV ČR, že tedy neexistují, že k vyhnání německého obyvatelstva z ČSR nedošlo, ale k přesídlení podle rozhodnutí vítězných spojenců, že jsme je neokradli, ale splnili svou konfiskační povinnost, uloženou nám spojenci a zvláště pak Pařížskou reparační smlouvou tak, aby jejich majetek se nemohl vrátit do německých rukou, že při přesídlení německého obyvatelstva  jsme nevyužili princip kolektivní viny. Pak i my, Češi, budeme moci říci mea culpa.

Pokud k uvedenému se SL propracuje, a čeští germanofilové  a sudetomilové přestanou čeřit vodu, vztahy mezi námi a nimi se rychle upraví. Pak nám nic nebude bránit, abychom žili vedle sebe, oni v Německu a my v ČR, v klidu a míru  a v plném pochopení.

Mezi ČR a Německem, pokud se nedá imperiální cestou, však zbude ještě jeden problém. Reparace! Zastáváme stanovisko, že co nám bylo Němci ukradeno, zničeno, musí být zaplaceno. Ostatně nám celá řada německých státníků a politiků, počínaje Willi Brandtem a konče H.D. Genscherem, slíbila, že po sjednocení Německa nám reparace zaplatí. A že mezinárodní smlouvy a sliby se mají plnit, je mimo jakoukoliv racionální diskusi.

J. Skalský