Vylepšení odhalování dezinformací (Evropská komise na tento projekt vyhradila 5 milionů eur a vypadá to, že očekává, že členské státy na něj přispějí i na národní úrovni).

Koordinovaná reakce – unijní instituce a členské státy vytvoří Systém rychlého varování "s cílem usnadnit sdílení dat a hodnocení dezinformačních kampaní". Systém rychlého varování bude zřízen do března 2019 a bude "doplněn o další posílení příslušných zdrojů".

Online platformy a průmysl jsou vyzývány k tomu, aby zajistily "transparentnost politické reklamy, zintenzívnily úsilí při uzavírání aktivních falešných účtů a označování mimolidské interakce (zprávy šířené automaticky boty), spolupracovaly s ověřovateli faktů a akademickými pracovníky při odhalování dezinformačních kampaní a ověřený obsah více zviditelnily a rozšířily" v souladu s dříve podepsaným Kodexem postupů proti dezinformacím.

Zvyšování uvědomělosti občanů: Kromě "cílených kampaní na zvyšování uvědomělosti" budou "unijní instituce a členské státy podporovat mediální gramotnost prostřednictvím specializovaných programů. Podpora bude poskytována národním multidisciplinárním týmům nezávislých ověřovatelů a výzkumných pracovníků, kteří budou odhalovat dezinformační kampaně na sociálních sítích." V roce 2018 občané již najednou nejsou "mediálně gramotní" a potřebují, aby jim někdo jiný řekl, jak mají myslet a co si mají myslet.

Jak je uvedeno výše, akční plán se stěžejním způsobem opírá o dříve zavedený Kodex postupů proti dezinformacím. Ten online giganti – Facebook, Google, Twitter a Mozilla – podepsali v říjnu 2018. Kodex postupů je nezbytný, protože podle komisaře EU pro bezpečnostní unii sira Juliana Kinga:

"Používání on-line fake news a dezinformací jako zbraní představuje pro naši společnost vážnou bezpečnostní hrozbu. Podvracení důvěryhodných kanálů a jejich užívání k pokoutnému šíření škodlivého a společnost rozdělujícího obsahu vyžaduje jasnou odezvu na základě zvýšené transparentnosti, vysledovatelnosti a odpovědnosti. Internetové platformy musí hrát důležitou roli v boji proti zneužívání jejich infrastruktury nepřátelskými aktéry a při udržování jejich uživatelů a společnosti v bezpečí."

V září uvedla komisařka pro digitální ekonomiku a společnost Mariya Gabriel o Kodexu následující:

"Toto je poprvé, kdy se průmysl dohodl na řadě samoregulačních standardů pro boj proti dezinformacím na celém světě, a to na dobrovolné bázi. Průmysl se zavázal k širokému spektru akcí, od transparentnosti politické reklamy po uzavírání falešných účtů a odstřižení šiřitelů dezinformací od finančních prostředků, což vítáme. Tato opatření by měla přispět k rychlému a měřitelnému snížení počtu online dezinformací. A proto bude komise věnovat zvláštní pozornost jejich efektivní realizaci."

"Kodex postupů by měl přispět k průhledné, spravedlivé a důvěryhodné on-line kampani před volbami do Evropského parlamentu na jaře roku 2019, při plném respektování základních evropských zásad svobody projevu, svobody tisku a plurality názorů."

Podle Andruse Ansipa, místopředsedy Evropské komise zodpovědného za Digitální jednotný trh, jsou Kodex postupů a Akční plán proti dezinformacím zaměřeny na "ochranu našich demokracií před dezinformacemi. Viděli jsme pokusy zasahovat do voleb a referend, přičemž důkazy ukazují na Rusko coby primární zdroj těchto kampaní."

Šéfka zahraniční politiky EU Federica Mogherini prohlásila: "Je naší povinností chránit tento prostor a neumožnit nikomu šířit dezinformace, které rozdmýchávají nenávist, rozdělování společnosti a nedůvěru v demokracii."

Zní to vznešeně: EU chce chránit občany před "fake news" a zásahy do národních a unijních demokratických procesů zahraničními mocnostmi jako je Rusko.

Problém spočívá v tom, že tato údajně vznešená iniciativa pochází od organizace, která v Evropě již několik let provádí cenzuru svobody slova. A proto je obtížné věřit tomu, že skutečný záměr je stejný jako ten deklarovaný. Je to koneckonců tatáž Evropská komise, která se v květnu 2016 dohodla se společnostmi Facebook, Twitter, YouTube a Microsoft na "Kodexu chování v boji proti on-line šíření nenávistných projevů" (Google+ a Instagram se ke Kodexu připojili v lednu 2018).

Kodex zavazuje společnosti, provozující sociální sítě, aby do 24 hodin přezkoumaly a odstranily "ilegální projevy nenávisti". Podle kodexu musí společnosti po obdržení žádosti o odstranění obsahu "posoudit žádost v souladu s jejich pravidly a obecnými zásadami a případně s vnitrostátními právními předpisy o boji proti rasismu a xenofobii ..." Jinými slovy, společnosti, provozující sociální sítě, jednají dobrovolně jako cenzoři na žádost Evropské unie.

Kromě kodexu EU organizovala několik dalších iniciativ zaměřených na posílení cenzury. Nedávno například EU vyzvala k předkládání návrhů jak "sledovat, předcházet a potlačovat on-line projevy nenávisti". Sponzoruje také projekty, které "vedou" novináře k tomu, co psát: EU v rámci unijního programu práv, rovnosti a občanství (REC) financuje vydávání příručky s pokyny pro novináře o tom, jak psát o migrantech a migraci. Tyto pokyny jsou součástí projektu RESPECT WORDS, který je financován také EU a jehož cílem je "podpora kvality podávání zpráv o migrantech a etnických a náboženských menšinách jako nezbytného nástroje v boji proti nenávisti". Pokyny k příručce mimo jiné uvádějí, co by měli novináři dělat:

"Dávejte pozor na to, abyste ještě více nestigmatizovali pojmy jako 'muslim' a 'islám' jejich spojováním s určitými činy... Nedovolte, aby tvrzení extremistů o tom, že jednají 've jménu islámu', zůstalo nezpochybněno. Zdůrazněte... rozmanitost muslimských komunit... kde je nutné a mediálně zajímavé upozornit na nenávistné komentáře proti muslimům, tam tuto informaci zprostředkujte. Zpochybněte jakékoli chybné premisy, o které se takové komentáře opírají."

Jinými slovy, pokyny žádají novináře, aby dezinformovaly veřejnost. Jak by tedy měl člověk logicky reagovat na celý "Akční plán proti dezinformacím", který sponzoruje EU?

Konečně, je to tatáž Evropská komise, která nedávno vyjádřila nesouhlas s odstoupením Rakouska od "Globálního paktu OSN o bezpečné, řízené a legální migraci". Pakt požaduje, aby média, která nepodporují migrační agendu OSN, pozbyla oprávnění k příjmu veřejných finančních prostředků. Jak je to tedy s tím "plným respektováním základních evropských zásad svobody projevu, svobodného tisku a plurality názorů"?

Co může Evropa očekávat teď, když byl tento nový Akční plán proti dezinformacím již představen? – Ještě více cenzury.

Judith Bergman je komentátorka, právnička, politická analytička a vedoucí spolupracovnice Gatestone Institute17. února 2019

Protestní a krajně pravicové strany posílily

„Populistické skupiny snáze šířily a umocňovaly své zprávy na internetu ve Francii, Německu a ve Španělsku, kde protestní a krajně pravicové strany za posledních 18 měsíců posílily.“Píší Novinky.cz ve svém článku „Populisté před volbami do EP zaplavují sociální média“ ze dne 14.4.2019. Jsme přesvědčeni, že opoziční politické strany, v jejichž programu je zásadní reforma EU, její transformace ve svobodné společenství rovnoprávných a svrchovaných národních států, odmítání požadavků EU na další migraci a tzv.politickou korektnost, odmítání přeměny EU na centralizovaný stát, a prosazováním reálných pohledů na současný vývoj i na historickou pravdu, mají v některých státech Evropy velkou šanci zvítězit ve volbách do Evropského parlamentu, či alespoň značně posílit.

Současné vládnoucí strany v řadě evropských států již delší dobu ztrácejí svůj vliv a mizí jim i voličská základna. Kde dříve např. byla CDU/CSU v Německu, kde byli němečtí sociální demokraté a kde jsou dnes? Podobně je tomu ve Francii i jinde. Vládní strany jsou na dalším sestupu a hrozí jim volební porážka.

Pokud by volební boj byl veden demokratickým způsobem, dosud vládnoucí strany by prohrály. Jsou si toho vědomy a proto se snaží nejrůznějšími způsoby odvrátit vlastní prohru. Ta je velmi pravděpodobná, pokud by všechny politické strany měly alespoň přibližně stejné podmínky ve volební kampani. Signalizují ji i nejrůznější průzkumy volebních preferencí. Ani televize či média hlavního proudu, i když se snaží sebevíce, je nezachrání. Tuto skutečnost již potvrdil dosavadní vývoj.

A tak političtí bankrotáři sáhli k mimořádným opatřením. Evropská komise, která se v květnu 2016 dohodla se společnostmi Facebook, Twitter, YouTube a Microsoft na "Kodexu chování v boji proti on-line šíření nenávistných projevů" (Gogole + a Instagram se ke Kodexu připojili v lednu 2018), udělala první krok na záchranu vládnoucích bruselských a dalších spřízněných elit. (Z článku EU - Orwell na plný plyn, napsal(a) Judith Bergman, 17. února 2019, Gatestone Institute)

Upadajícím a pomalu odcházejícím stranám na politický ošklivec hodilo záchranné lano uvedené společenství gigantických hráčů na elektronickém poli již na podzim r. 2018. Tehdy vznikl Unijní kodex zásad boje proti dezinformacím. „Společnosti Twitter,“ píší ve svém článku Novinky.cz, “Facebook (vlastní také Instagram) a Google (majitel platformy YouTube) se zavázaly dodržovat unijní kodex zásad boje proti dezinformacím. Ten je zavazuje k tomu, aby omezovaly dosah a vliv uživatelů, kteří se snaží nekalým způsobem politickou debatu ovlivnit. Jako příklad Politico uvádí falešné účty, dále účty automatizované čili takzvané internetové boty, anebo aktivitu trollů.“ O něco později se objevil „Akční plán proti dezinformacím EU“. Opakujeme některá „zásadní opatření“, abychom jejich škodlivost zvýraznili.

A tak se nám zrodila cenzura, která se tváří jako jediná správná platforma boje proti dezinformacím. Jak je to tedy s tím "plným respektováním základních evropských zásad svobody projevu, svobodného tisku a plurality názorů"? Co může Evropa očekávat teď, když byl tento nový Akční plán proti dezinformacím již představen? – Ještě více cenzury.“( (Z článku EU - Orwell na plný plyn, napsal(a) Judith Bergman, 17. února 2019, Gatestone Institute)

Co to znamená v předvolební kampani? Nikdo jistě nebude nic namítat proti omezování skutečných dezinformací. Spíše naopak. Jsme všemi deseti pro. Problém je však v tom, jak jsme přesvědčeni, že za dezinformace jsou výše uvedenými subjekty, počínaje Facebookem a konče Googlem, začasté považovány objektivní informace, které lidem pomáhají rozhodovat se mezi konkurenčními politickými stranami a hnutími a volit na základě pravdivých informací a vlastní zkušenosti stranu, jíž považují za nejlepší. Ale tento proces rozhodování voličů je „tříděním“ informací narušen. Z rozhodnutí výše uvedených velkých hráčů na elektronickém hřišti voliči přestávají dostávat určité informace, označené za dezinformace. Kdežto dezinformace ne ojediněle jsou šířeny jako informace. Co je na uvedeném ještě demokratického? Ale ani tak nelze zabránit silným a někdy i rozhodujícím vlivům na voliče, které jsou vyvolány zcela viditelně negativními a někdy i rozkladnými prohlášeními i skutky „Svaté evrounijní trojice“, k níž bezesporu patří pan Jean-Claude Juncker, paní Angela Merkelová a pan Emmanuel Macron. Jejich skandálů bylo již více než dost. Lidé si je pamatují. Cenzura má zabránit i opakování některých jejich „velkých myšlenek“ a nechat je tak zapadnout? Kam až jsme to dospěli?

Strany vládnoucích politických ztroskotanců, místo aby respektovaly vůli většiny voličů a v souladu s ní jednaly, sahají kvůli vlastní záchraně k cenzuře, která je nepřípustná, pokud nejsou svoboda projevu, vyhledávání a šíření informací omezeny zvláštním zákonem. Nikde jsme zatím ani v našem národním, ani v evropském měřítku takový zákon nenašli. Jsme přesvědčení, že ani neexistuje. Proto veškeré cenzurní zásahy, prováděné kýmkoliv, považujeme za protiústavní. Slouží pozici pouze jako klacek proti konkurenci opozičních stran, která ohrožuje jejich vládu a panství nad společností. Tak končí „zastánci demokracie, svobody a právního státu“. Sami se v politické praxi staví proti těmto a dalším hodnotám, na kterých je zbudovaná naše civilizace, byť je ještě verbálně vlažně obhajují.

Dr. O. Tuleškov

Protestujeme

Již delší dobu jsme provozovali na FB České národní listy, a to dvoje. Jedny z nich jsme opustili již před několika lety, ale, jak jsme nyní zjistili, žijí dál, aniž bychom pro to něco dělali, či si to přáli. V zájmu koho je jejich další provozování a jakému cíli asi slouží či posluhují, nevíme. Asi před rokem vznikly další „České národní listy“, bez jakéhokoliv našeho přičinění. Na jejich úvodní fotce je čs. důstojník, pravděpodobně štábní kapitán Václav Morávek. Podle obsahu těchto Českých národních listů je lehce můžete odlišit od našich Českých národních listů, které jsou vlastenecké.

Dále jsme provozovali na FB i Český národní list, kde jsme shromažďovali určitá videa a písně. Všem těmto listům byla a je stále společná fotografie Hradčan.

V posledních týdnech zásahy proti nám ze strany vrchnosti FB sílily. ČNL byly blokovány, v nedávných dnech se nám „ztrácely“ články, které údajně „porušovaly naše zásady komunity“, jak nám dával na vědomí FB . Zjevovaly se nám nápisy, že to či ono nemáme právo vyvěsit. A nyní po nás žádá vrchnost jednou „to“ a po druhé „ono“, pokud se chceme vrátit na FB. S ní však pohádku o Smolíčkovi a jezinkách hrát už dále nehodláme

Za současných podmínek, které existují na FB stránkách, se vracet nechceme, přestože v nich máme tisíce hodin práce. Proč? Čl. 17 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku ČR, výslovně uvádí, že cenzura je nepřípustná a že svobodu projevu a vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem. O takovém zákonu však nic nevíme. Jsme přesvědčeni, že tzv. zásady komunity, na které se odvolává FB, nemohou nahradit předmětný zákon. Dokonce s ním musí být v souladu, pokud takový vůbec existuje. Není-li však takový zákon, pak platí zásada, že cenzura je nepřípustná.

Nejen to! Zásady komunity, na něž se vrchnost FB odvolává, nejsou ani podzákonnými akty, jak jsme přesvědčeni, dokonce ani nejsou nikde veřejně publikovány, nemohou proto nijak sloužit k cenzurním zásahům. A přesto se tak děje, jak jsme přesvědčeni.

Někdo může argumentovat tím, že FB je nadnárodní subjekt a tudíž nemusí být jeho činnost souladná s našim právním řádem. K tomu můžeme dodat následující. Valné shromáždění OSN již 10. prosince 1948 schválilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. V článku 19 deklarace je uvedeno: „Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení a zahrnuje právo vyhledávati, přijímati a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky bez ohledu na hranice.“ Z ustanovení Všeobecné deklarace lidských práv vycházejí právní úpravy jednotlivých států, pokud jde o lidská práva a svobody. Tudíž lze požadovat na FB, aby se s těmito lidskými právy a svobodami srovnal i ve své činnosti a uvedl do souladu s nimi tzv. zásady komunity.

Jsme přesvědčeni, že svými zásahy vrchnost FB, ať již na ni tlačí jiné mocensko-politické síly, či nikoliv, negativně zasahuje dokonce do zápasu o historickou pravdu a do volné konkurence politických sil a straní elitám jedné z nich. Tím poškozuje ty druhé. FB by nikdy neměl mít takové postavení, aby se mohl vměšovat do politického dění v jednotlivých státech. Jeho úloha spočívá v rychlém zprostředkování a šíření nejrůznějších informací, které musí mít objektivní charakter. Bohužel, tomu tak není, jak jsme přesvědčeni. Pokud činnost vrchnosti FB se nezmění v dohledné době, pak o demokracii si můžeme jen povídat a hrát si na ni. Demokracie však hořce bude plakat a my s ní. Ohrožovat demokracii však FB však v žádném případě nesmí, a to ani pod rouškou její obrany.

Pokud se v něčem mýlíme, rádi se necháme poučit. Máme-li pravdu, věříme, že vyhraje, i když to dá fušku, jak říkával Jan Masaryk.

V Praze dne 9. dubna 2019

Dr. O. Tuleškov

Pro informaci a podle vlastního uvážení k dalšímu šíření. Děkujeme.

Svoboda internetu, jak ji dnes známe, je u konce, máme FILTERNET

19. dubna 2019

Ahoj všichni, kteří víte, že Evropský parlament má 751 sedících, kteří nesmí do ničeho mluvit a jen odsouhlasí cokoliv, co jim nezvolené politbyro EU předloží.

A tak se stalo, že odsouhlasili článek 13 (reforma autorských práv), a také podepíší UPLOAD FILTER. Článek 13 přináší novou FILTERNET pro EU.

To znamená, že poskytovatelé služeb na internetu jsou při nahrávání nuceni filtrovat „nežádoucí obsah“. Aparát EU pro cenzuru rozhodl, že obyvatelstvo by nemělo znát obsah označený jako „nežádoucí“. Zákon označený jako ochrana práv autorů je ve skutečnosti zákonem o cenzuře !!!

Proto se nyní internet nazývá FILTERNET !!!

Vítejte ve FILTERNETU, kde je vše, co vidíte na obrazovce, filtrováno, tak zbavené všeho, co by mohlo poškodit diktaturu EU, důležité informace, které byste neměli znát.

Zákon o internetové cenzuře, který byl schválen Evropským parlamentem dne 26. března 2019, zablokuje obsah, který od počátku porušuje určitý názor, čímž přísně omezuje právo na svobodu projevu a tisku.

Ano, a tato "reforma autorských práv" je také přínosem pro americké mega-mediální korporace, takže mohou za své bláznivé propagandistické odpadky vybírat ještě více peněz. To je důvod, proč je internet již v USA nazýván SHITTERNET, protože jsou povoleny pouze politicky korektní názory, pouze vojenská propaganda, násilí a h.....

Výrazně je také omezena umělecká svoboda používání snímků chráněných autorskými právy a filmových klipů pro MEMES.

EU uvedla na trh oficiální reklamní film, jehož cílem je přinést veřejnosti výhody FILTERNETu. Bavte se!

Teď už je pozdě brečet, protože je to povoleno a nebyly žádné hromadné protesty. Dostanete to, co si zasloužíte, FILTERNET !!!

AKTUALIZACE: Minulou středu hlasoval Evropský parlament ve prospěch nařízení, které zabrání šíření „teroristického obsahu“ a FILTERNETU. Jde o iniciativu německého ministra vnitra Horsta Seehofera a jeho bývalého francouzského partnera Gérarda Collomba. Před rokem oba politici vyzvali Evropskou komisi, aby použila tvrdé tresty, aby zajistila, že „teroristický obsah“ zmizí z platformy FILTERNET během jedné hodiny.

Co je to "obsah teroristů"? Oh, stejně jako video "teroristy" Christchurch, který byl vyřízen na příkaz vlády Nového Zélandu. Maximální trest pro každého, kdo vědomě obchoduje, distribuuje nebo vyrábí "urážlivý materiál", je 14 let ve vězení, zatímco každý, kdo má znalosti o tomto materiálu, může dostat až 10 let ve vězení nebo pokutu až do výše 50 000 USD ,

A pak rakouská vláda vydala svůj zákon o „zákazu digitální anonymity“. Každý uživatel fóra se musí od roku 2020 registrovat skutečným jménem a adresou. Ačkoliv příspěvky ve fórech nebo online sítích by měly být i nadále možné pod pseudonymem, provozovatelé fóra musí zkontrolovat identitu přispěvovatele a oznámit jej na žádost státu.

„Svoboda na internetu, jak ji známe, je u konce. Varoval jsem vás před lety. To je důvod, proč jsem propagoval ENIGMABOX a "nový internet", ale jen velmi málo z vás tomu věřilo a podniklo příslušné kroky pro svou vlastní bezpečnost,“ píše von Freeman na Schall und Rauch.

(rp,prvnizpravy.cz,schallundrauch,foto:arch.)

OSN vyzvala k propuštění Assange

12.4.2019 VSa Zprávy

Už v prosinci minulého roku volala expertní skupina při Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva OSN po propuštění Juliana Assange. Již v prosinci minulého roku zopakovala skupina expertů lidských práv OSN žádost, aby byl Julian Assange propuštěn z ekvádorské ambasády. Tato skupina požadovala, aby Velká Británie dodržela své mezinárodní závazky a nechala volně Assange odejít z ekvádorské ambasády v Londýně, kde se skrýval v tu dobu šest let. Obával se zatčení britskými úřady a vydání do USA.

Odborná skupina při Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva OSN zdůraznila, že země nerady bývají konfrontovány se svými vlastními porušeními vlády práva. Již v roce 2015 dospěla pracovní skupina k názoru, že Assange je zbaven svobody a že je potřeba ho propustit.

Vazba před soudem má být aplikována jen v omezených případech. Švédské vyšetřování je již uzavřeno, takže jediným důvodem je porušení otázky kauce ve Velké Británie, což je maličkost, která nemůže zdůvodnit šest let „vězení“. Již tehdy se pracovní skupina obávala o zdravotní stav Assange vzhledem ke stresu, který zažíval. Velká Británie, připomněli experti z OSN, ratifikovala mezinárodní dohodu o občanských a politických právech a má odpovědnost své závazky dodržovat. A vysoký komisař pro lidská práva připomněl, že smlouva o lidských právech je závazná. Nejedná se o žádnou módu v tom smyslu, že by v jednom případě stát dohodu dodržoval a v jiném podle výběru nikoliv.

Je na čase, napsala skupina na konci roku 2018, aby byl Julian Assange, který již zaplatil vysokou cenu za to, že mírově vykonával své právo na svobodu názoru, vyjadřování a informace a který podporoval právo na pravdu ve veřejném zájmu, byl znovu propuštěn na svobodu.

casopisargument.cz

Věk nespravedlnosti

P.C.Roberts

Čtvrtek 11. dubna nás podaroval dalším jménem pro jidáše: Moreno – loutkový prezident Ekvadoru, který prodal Washingtonu Assange za třicet stříbrných.

Zatčení Assange v budově ekvadorského vyslanectví v Londýně je prvním stadiem pokusu zničit první dodatek Ústavy Spojených států. Muž Washingtonu ve Quitu Moreno řekl, že ruší Assangeův politický azyl i jeho ekvadorské občanství, protože Assange se provinil svým bojem za svobodné vyjadřování.

Když policie toho rána vyvlékala Assange z budovy ekvadorského vyslanectví, musel jsem to brát jsem jako konečný důkaz o totální korupčnosti tří vlád – americké, britské a ekvadorské. Když vyváděli Assange z jeho sedmiletého vězení na ekvadorském vyslanectví do vězení britského, které je jen mezizastávkou na jeho cestě do vězení amerického, nebylo na britských policistech možné vypozorovat žádné známky studu. Kdyby ovšem britské policii byla vlastní ta nejzákladnější mravní integrita, povstala by proti tomuto činu jako jeden muž.

Kdyby mravní integrita nebyla cizí britskému parlamentu, pak by ten tento londýnský příspěvek pro nadcházející monstrproces Washingtonu zablokoval.

Kdyby měla Britanie skutečnou svoji premiérku a nikoliv americkou agentku, byl by Assange propuštěn z vězení na britském vyslanectví už dávno – a nebyl by tam držen až do okamžiku, kdy se Moreno konečně dočkal své odměny.

Kdyby měl v sobě ekvadorský vyslanec kousek cti, byl by na svůj úřad rezignoval. Ale on namísto toho britské policisty na ekvadorské vyslanectví telefonicky přivolal s tím, aby si Assange odvedli. Jak dokáže takovýto člověk, který dopomohl Morenovi zneuctít reputaci Ekvadoru, žít až do konce života sám se sebou?

Kdyby měli v sobě čest angloameričtí novináři, vzbouřili by se proti zkriminalizování své profese.

Trump přežil tříletý očistec podobný sedmiletému očistci Assangemu. On ví, jak jsou zpravodajské služby USA korupčnické a jak korupčnické je americké zahraniční ministerstvo. Kdyby tedy měl čest v těle, okamžitě by ostudnou a pobuřující perzekuci Assange ukončil. Což by automaticky přineslo svobodu i Chelsea Manningové. Ale morálka není nic, na co byste ve Washingtonu, Londýně či Quitu mohli ponatrefit. Když americké ministerstvo spravedlnosti (sic) nemá k dispozici zločin, ze kterého by svou vybranou oběť obvinilo, vytáhne z klobouku „spiknutí“. Takže Assange je dnes spolu s Chelsea Manningovou obviněn ze spiknutí, spočívajícího v získávání a zveřejňování tajných amerických vládních údajů a skutečností. Takových, jako je např. film o zvěrstvech amerických vojáků, který v Iráku a Afghánistánu natočila právě Manningová. Jako příslušnice US Army měla nadřízená vojenská místa o takovýchto zločinech informovat, ale protože věděla o případech, kdy tato nadřízená místa masakry cizích žurnalistů a civilistů zatutlala, nechtěla, aby krev další případné události, podobná té ve vietnamské My Lai, zůstala na jejích rukách. A tak předala film Assangemu, který jej prostřednictvím svého serveru WikiLeaks zveřejnil.

Údajná americká Velká porota údajně už před mnoha lety vypracovala údajnou tajnou obžalobu, jelikož Washington pátral po něčem, co by se Assangemu dalo přišít tzv. na triko. Jestliže se Velká porota skutečně do akce proti Assangemu takto zapletla, nevydává to o ní pěkné vysvědčení.

Jenomže kdo ví, jestli to takto skutečně bylo? Proč bychom měli Washingtonu věřit jediné slovo poté, co nám vyprávěl o zbraních hromadného ničení Saddáma Husaina, o Asádově používání chemických zbraní proti svým vlastním lidem, o iránských atomových zbraních, o ruské invazi Ukrajiny, o Russiagate atd., atd. Proč tedy věřit tomu, že tentokrát nám Washington říká pravdu?

Jelikož Velká porota byla tajná z důvodů národní bezpečnosti, bude tajné i soudní projednávání Assangeho případu a tajné budou i důkazy proti Assangemu předložené? Jestliže ano, pak zde máme praxi tyranských vlád a monstrprocesů, které proti žalovanému nemají důkazy, ale zato se jej rozhodly zničit. A vlády ve Washingtonu, Londýně a Quitu jsou tak beze studu, že si svoji bezzákonnost a nemravnost dovolují dnes demonstrovat před celým světem. A možná, že i zbytek světa je dnes už natolik beze cti, že Washingtonu, Londýnu a Quitu přejde i tento případ bez nepříznivých důsledků. Avšak na straně druhé se může též stát, že zatčení Assange těsně po krachu Russiagate i nestoudném pokusu svrhnout demokracii ve Venezuele a do jejího čela postavit Amerikou vybraného prezidenta, ujasní všem, že „svobodný svět“ vedou darebácké a právem pohrdající vlády. A že Washington míří k zániku svého impéria, protože není žádného respektu hoden.

V případě Assange není žádný spravedlivý rozsudek možný. Protože média jej už odsoudila, nedovolí si budoucí soudní porota, i kdyby byla o nevině Assange stokrát přesvědčena, čelit osočení z toho, že osvobodila „ruského špióna“.

Překlad: Lubomír Man

Modlitba za Juliana

12.4.2019 Ilona Švihlíková

Ilona Švihlíková píše o tom, že Assangův případ ukazuje, co čeká na ty, kteří si dovolí v dnešní „demokratické“ době odhalovat nepohodlnou pravdu.

V médiích hlavního proudu jsme se mohli dočíst, že „Assange, zakladatel Wikileaks“ byl zatčen. Inu, to není přesný popis skutečnosti – byl totiž britskou tajnou službou vyvlečen ze svého dřivějšího azylu, ekvádorské ambasády v Londýně, kde se skrýval od roku 2012.

Julian Assange si nepadl do oka s novým prezidentem Ekvádoru (vidno podle činů tak Lenín Moreno skutečně není Rafael Correa). Kolují různé domněnky, že Ekvádor svého nepohodlného hosta „vyměnil“ za uvolnění americké pomoci. Uvidíme, zda se tyto úvahy ukážou být pravdivými.

Pokud bude Assange vydán do USA, pak mu reálně hrozí dokonce i trest smrti.

Assange je součástí toho, čemu říkám velká trojka, tří statečných, kteří riskovali svůj život, aby nám dali pravdivé informace – Chelsea Manningová, Edward Snowden a Julian Assange. Díky Manningové a Assangovi jsme se dozvěděli o pravé a ne moc hezké podobě „boje za demokracii a svobodu“ v Iráku a Afghánistánu.

Institut lidských práv v Bratislavě vydal toto prohlášení: Inštitút ľudských práv (IĽP) odsudzuje dnešné násilné zatknutie Juliana Assangea v Londýne. Rovnako ako Chelsea Manning (ktorá v je súčasnosti protiprávne väznená v USA) Assangea považujeme za väzňa svedomia a za ich slobodu dlhodobo kampaňujeme. Fakt, že veľmi krátko po samotnom zatknutí úrady USA požiadali o jeho vydanie, dokazuje mimo rozumnú pochybnosť skutočné motívy jeho dlhoročného prenasledovania.

John Pilger už vydal varování, že toto vyvlečení Assange, jehož Wikileaks i on sám jsou nositeli prestižních novinářských cen, je varování pro všechny novináře. Edward Snowden přímo hovoří o „černém dnu pro svobodu tisku.“

Zprávy zatím nejsou jednoznačné. Zatím se ekvádorský prezident dušuje, že má dohodu s britskou vládou, že Assange nebude předán do země, kde by mu hrozilo mučení či smrt, New York Times jasně uvádějí, že ve hře je americká žádost o jeho vydání. Vazba Británie na USA je, eufemisticky řečeno silná, a udělat „laskavost“ americkému prezidentovi se přeci může vždy hodit, že.

Sahra Wagenknechtová požaduje pro Assange azyl v Německu, u nás žádný takový požadavek zaznít samozřejmě nesmí. Ostatně si stačí vzpomenout na Nikulina, aby bylo jasné, jak by Assange dopadl.

Zatčení Assange vejde do knih historie, v tom souhlasím s Edwardem Snowdenem. Ukazuje, jak v naší „demokratické“ době překáží ti, kteří si dovolí odhalovat nepohodlnou pravdu. Zatčení Assange je pro naši dobu symbolické. Za žvaněním o nadřazenosti „liberálních hodnot“ se skrývá snaha zničit každého, kdo odhalí pravou podstatu systému. Jako Chelsea, jako Edward, jako Julian.

casopisargument.cz

Stanislav Novotný: Pane premiére, poskytněte Julianu Assangeovi politický azyl

13. 4. 2019

Otevřený dopis předsedovi vlády ČR ve věci Juliana Assange

Vážený pane premiére,

zatčení Juliana Assange pobouřilo celý demokratický svět. Zakladateli WikiLeaks hrozí mnohaleté vězení. Veřejnost přitom nebyla seznámena s jediným věrohodným důkazem, který by svědčil v jeho neprospěch. Demokracie stojí a padá se svobodou slova!

A proto se naléhavě obracím právě na Vás, pane předsedo vlády České republiky, abyste Julianu Assangeovi poskytl politický azyl v České republice. Naše země uměla lidem, ohroženým bezdůvodnou perzekucí, pomoci už mnohokrát v minulosti. Nefalšované sympatie okolního světa si nepochybně získá, dokáže-li to i tentokrát.

S díky předem za porozumění a vstřícné stanovisko    

Stanislav Novotný předseda Asociace nezávislých médií

Německo je sice součástí Evropské unie,

ale po sjednocení hraje stále viditelněji dominantní úlohu v celé Evropě, jíž žene k federalizaci. Souhlasné stanovisko zaujímá i Francie, ta však Německu nemůže konkurovat. Anglie „německou“ cestou odmítá jít. Co je však jistě alespoň stejně důležité jako uvedený fakt, že svazek Francie a Anglie, který by jediný mohl účinně vzdorovat Německu, tak jak tomu bylo již i dříve v dějinách, je oslaben. Zatímco Západoevropané se věnují bývalým koloniálním územím, Němci opět hodlají kolonizovat střední, východní a jihovýchodní Evropu. Jejich náruč je otevřena do široka. Angažují se nejen v Polsku pobaltských státech, na Balkáně, ale zřejmě již delší dobu i na Ukrajině. V. Klička, jemuž v Hamburku v r. 2012 byl vystaven osobní průkaz, označila A. Merklová za vhodného příštího ukrajinského prezidenta. Někteří němečtí politici jsou snad i přesvědčeni, že evropská politika se dělá v Berlínu.

Ruce Německa sahají až do Ruska, zřejmě zatím ve shodě s USA. Kyjem, kterým mávají, jsou lidská práva. O kosovských Srbech, o Vojislavu Šešeljovi, o jejich lidských právech však naopak cudně mlčí a sami je dokonce pomáhají potlačovat. Lužickým Srbům, jejich organizacím, zejména školám, kulturním institucím. Němci snižují dotace a řadu lužickosrbských škol již zavřeli. Poláci, Češi ani Slováci nemají v Německu statut národnostních menšin, zatímco německým menšinám v těchto i dalších státech vydupávají privilegované postavení. V jejich národnostní politice neplatí princip reciprocity. A to již ani nemluvím o zásadním již dlouhodobém odporu zaplatit obětem německé agrese mezinárodně stanovené reparace. Proto si myslím, že Němci, pokud nevyrovnají své mezinárodní závazky, by měli o lidských právech raději mlčet. I jejich pan prezident by konečně si měl uvedené nedostatky uvědomit, o nich veřejně promluvit, k nim se s politováním přiznat a odčinit je.

Jak historická zkušenost Německu velí, na jeho hranicích nesmějí být silné slovanské státy. V dějinách se vždy snažilo tyto státy nejrůznějším způsobem, např. rozdmýcháváním různých nesvárů, destabilizovat, nebo dokonce i rozvracet, rozmělňovat, aby jejich závislost na Německu se zvýšila.

Zájem SRN o německé menšiny v zájmových státech je též značný. I ony jsou prostředkem průniku německých interesů. Zatímco Německo se sjednotilo, díky i slepecké politice M. Gorbačova, Jugoslávie je rozbitá, Srbsko žije pod nevýslovným tlakem, SSSR též neexistuje, a z Československa vznikly dva státy, imperiální růst Německa je skutečností. Přes sílící dominanci Německa v Evropě zastáváme stanovisko, že centrem, kde se i nadále bude vytvářet mezinárodní politika nemůže být Berlín, ani Brusel, ani Moskva, ba ani Washington, ale Organizace spojených národů se svou Radou bezpečnosti, která má bdít nad zachováváním míru ve světě i dodržováním principů mezinárodního práva. Za uvedené situace je naprosto nepřijatelné, aby Německo se stalo dalším stálým členem RB OSN, jak již dlouhodobě, viditelně či ve skrytu usiluje.

Česká republika se v současnosti nachází pod silným německým tlakem, odrážejícím situaci v Evropě, jehož účinnost zvyšují některé naše politické strany, či jejich části, média a rozmnožená skupina novodobých kolaborantů. Německá menšina v tomto procesu hraje již svou tradiční úlohu. České vlastenecké síly, zatím bez potřebných koordinačních organizačních struktur, bez silných podpůrných médií, bez odpovídajícího finančního zabezpečení, těmto tlakům odporují, tlumí je.

Přišlo e-poštou

Klarenberg - Kľúčovú úlohu pri zakladaní UČK mala nemecká rozviedka

Nemecký novinár Kit Klarenberg tvrdí, že v roku 1999 v Kosove stála proti Srbom „teroristická internacionála“. Proti Srbom bojovali mudžahídi na čele s Aymom al Zavahírim, pravou rukou Usámu bin Ládina.

Tieto informácie zverejnil Klarenberg v analýze pre Global reasearch pri príležitosti 20 rokov od bombardovania Juhoslávie silami NATO. Podľa neho mala nemecká rozviedka najpresnejšie údaje o obrovskom rudnom bohatstve srbskej provincie a bola kľúčová pre vznik UČK (tzv. Kosovská oslobodzovacia armáda). „Medzi jej príslušníkmi boli osoby, ktoré najprv páchali zločiny na vojakoch Juhoslovanskej armády, aby neskôr svoje praktiky preniesli do Británie, Belgicka, Izraela, Francúzska či Sýrie,“ cituje Klarenberg britského plukovníka Jamesa Le Mesuriera, ktorý donedávna viedol v Sýrii organizáciu Biele prilby, ktorú angažoval Londýn na eskaláciu vojny na Blízkom východe.

Klarenberg tvrdí, že príslušníkov UČĶ cvičili v Albánsku špecialisti z CIA, Zelené barety a britská SAS. Do Kosova boli vysielaní na tzv. „operačné pikniky“, v skutočnosti navádzali NATO lietadlá na ciele. „Prví mudžahídi prišli do Kosova 21. marca 1999, viedol ich Zavahíri osobne,“ píše sa v texte. Neskôr zakladal egyptskú militantnú skupinu Islamský džihád a prevzal vedenie Al-Káidy po vražde Usámu bin Ládina americkými vojakmi v roku 2001. Predtým ho nazývali hlavným ideológom Al-Káidy. Tá však nebola jedinou islamistickou skupinou, ktorá pôsobila v Kosove. Klarenberg sa odvoláva na údaje z vyšetrovania bývalého amerického prokurátora Johna Loftusa, podľa ktorého boli balkánskymi teroristickými veteránmi aj traja starší zo skupiny Al Muhajiroun: Bakri Mohammed, Abu Hamza a Harun Rašíd Asvat, útočníci na londýnske metro v júli 2005. Jedným z veteránov bol aj Omar Khan Sharif, britský moslim a samovražedný útočník z baru v Tel Avive v roku 2003.

Podľa Klarenberga sú to dôkazy, že po 20 rokoch od agresie NATO na Juhosláviu sa západná rozprávka o dôvodoch útokov rozplynula.

https://www.google.com/amp/s/www.globalresearch.ca/kosovo-war-how-britain-america-backed-jihadists-throughout-conflict/5672887/amp

Přiznání kosovského premiéra - Vykonávám jen příkazy Ameriky,
jsem americký voják

globe-32299_960_720

Příspěvky od messin 17.4.2019

Ve významném přiznání prozrazeném v pátek 5. dubna řekl kosovský premiér Ramush Haradinaj, že politika jeho vlády slouží americkým zájmům proti Srbsku a Rusku a vykonává pouze rozkazy Washingtonu.

„Albánci ve všech našich zemích jsou součástí toho, co vede Amerika. V celém globálním plánu jsme při sobě,“ řekl minulý pátek Haradinaj albánsko jazyčné Gazetě Blic.

„Na základě toho jsem vojákem Ameriky. Pouze vykonávám rozkazy,“ řekl premiér.

Haradinaj byl během konfliktu v letech 1998-1999 velitelem teroristické organizace Kosovské osvobozenecké armády (KLA – UČK), která se snažila oddělit srbskou provincii, aby se stala nezávislým albánským státem.

V červnu 1999, po 78 denním bombardování NATO umožnilo Srbsko vstup mírových sil OSN – což v praxi znamenalo, že NATO obsadilo Kosovo a předalo jej KLA-UČK.

„Říká pravdu“, řekl politický analytik z Paříže Nikola Mirkovič a dodal, že Haradinaj otevřeně řekl, čím byl za posledních 20 let od doby, kdy NATO a USA vycvičily, vyzbrojily a financovaly KLA-UČK.

„Kosovo je dnes jednoznačně americkým protektorátem a Haradinaj říká pravdu, že je pouze vojákem Ameriky,“ řekl analytik RT.

Mirkovič potvrdil, že nezávislost Kosova – vyhlášená v únoru 2008, ale uznaná jen Spojenými státy a jejich spojenci – byla iluzí. Při sporech mezi etnickými Albánci, „Je to vždycky nakonec americký velvyslanec, kdo má poslední slovo a kdo rozhoduje, co se stane,“ dodal. Kosovo není uznáno většinou lidstva, včetně Ruska, Číny, Indie, stejně jako samotného Srbska, poznamenal Mirkovič. Politika Washingtonu, bez ohledu na to kdo je tam u moci, od roku 2008 tlačí na Bělehrad, aby uznal Kosovo jako nezávislý stát.

„Proč NATO před dvaceti lety bombardovalo Jugoslávii? Protože chtělo pozici na Balkáně, chtělo vojenskou základnu jakou je Bondsteel,“ vysvětlil Mirkovič s odkazem na obrovskou americkou základnu v jihovýchodním Kosovu.

Haradinaj se v únoru nemohl účastnit slavnostní snídaně ve Washingtonu, údajně kvůli clům. Dokonce se objevily zprávy, že on a další velitel KLA-UČK – prezident Kosova Hashim Thaci – nebyli kvůli zamítnutým vízům vpuštěni na území Spojených států a řešili tento problém. Haradinaj nicméně mohl do USA vycestovat minulý víkend, což doložil fotografií Detroitu na svém twitterovém účtu.

Plán této návštěvy zřejmě zahrnoval pouze schůzku se členy albánské diaspory, spíše než setkání s představiteli vlády amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Překlad Messin

Zdroj: https://www.globalresearch.ca/kosovos-pm-i-only-carry-u-s-orders-american-soldier/5674285

Udivuje mě bohorovný klid těch, kteří by se měli třást

Z pravdivých, protože spolehlivými zdroji ověřených zpráv, které mi každodenně přistanou v počítači, je vždy minimálně aspoň jedna (ale někdy třeba až pět, což občas znamená všechny), opatřená tímto dovětkem: „tohle se z ČT nedovíš“ nebo „ to na našich televizích nehledej“ atd. a tak pod.

Dokazuje to dnes rozšířenou nedůvěru a nesouhlas se způsobem, jakým nás naše média a zvláště naše televizní organizace informují o dění doma a hlavně pak ve světě. Ne že by si lidé přímo mysleli, že ty televize lžou oním primitivním způsobem, kterým je obracení fakt v jejich pravý opak ( i když i s tímhle se lze setkat), ale zato dobře vědí, že se v nich lže způsobem, prosazovaný už Goebbelsem a jím též nazvaný jako zakrývání. Což se dá ještě lépe vyjádřit takto: řekněme lidem jen to, co se nám hodí, a o všem ostatním mlčme jako bychom jazyka neměli.

Že i tahle informativní praxe je lež a lživé informování, je všem jasné, ale možná že lidem v našich sdělovacích prostředcích, pokud jim ještě nějaké zbytky svědomí v hlavách zbyly, přece jen ulehčuje život.

A to úvahou, že mlčení o faktech, popírajících oficiální vysvětlení, není přece jen zas tak jasným popřením morálky, jako obracení pravdy v opak, či lež s nečistým úmyslem vymyšlená a šířená, dnes moderně nazývaná hoax. Ovšem o lež a podvod, jež jsou s představou čestného jednání neslučitelné, se samozřejmě jedná i tak.

Takže být či zůstat poctivým novinářem a přitom např. šířit názor, že Západ je sídlem mirumilovných andělů a Východ sídlem agresivního ďábla a pro platnost tohoto názoru snášet jednostranně pojaté argumenty a argumenty tuto tezi popírající zamlčovat, je popřením možného, čili logickým nonsensem.

Tolik tedy k mediální lži řekněme všeobecné a v našich médiích dnes běžně dostupné. Ona je zde ovšem též lež jiná, možná pro naše poměry specifická a týkající se nejvlivnějšího našeho média ČT, kterou bych si dovolil označit jako lež cynického šklebu. ČT si totiž v r. 2003 stanovila svůj kodex, představující cosi jako etický závazek ČT vůči české veřejnosti. V bodě b) toho kodexu se praví, že ČT představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek, a v bodě c) zase, že ČT poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace a komentáře, a ve všeobecné části kodexu se pak praví, že ČT si musí zakládat na otevřenosti, nestrannosti a nezávislosti....a její pracovníci dávají prostor svobodné výměně názorů.

Zvažme nyní váhu tohoto vznešeně znějícího kodexu, jak ji mimo váhu papíru, na němž je vytištěn, vyslovuje jeden z oněch mnoha mi zaslaných a shora citovaných mailů: TOHLE SE Z ČT NEDOVÍŠ. Což je stesk oprávněný, k němuž bych rád připojil další.

Jak dbá kodexu ČT její redaktor debat o historii, jehož lze považovat za rekordmana v nedbání slov kodexu zvláště pokud jde o jeho požadavek nestrannosti, protože za dlouhá léta, co tento pořad vede, do něj ještě nikdy nepozval člověka, který by měl jiný názor, než jaký má on?

Jak ctí kodex ČT redaktor nedělního poledního politického pořadu, který, ač nemilosrdný odpůrce Zemana je tak pevně přesvědčen o jeho převaze nad Drahošem, že v r. 2016 odmítne moderovat jejich předvolební souboj. A to prý proto, že nechce, jak se tehdy vyjádřil: „ být hromosvodem pro Zemanovu kritiku ČT“, či, jak to o dva roky v rozhovoru pro Seznam.cz upřesnil: „Neumožnil jsem Zemanovi, aby Česká televize byla součástí jeho kampaně“.

Co myslíte? Existuje jasnější důkaz o „nestrannosti“ ČT, nebo minimálně o „nestrannosti“ jednoho z jejích nejvlivnějších redaktorů?

A teď pozor! Co tehdy v roce 2016 pracovníci ČT nejvyšší, z nichž někteří byli určitě u toho, když se kodex ČT sepisoval, udělali, když jim Moravec pověření moderovat duel Zeman-Drahoš hodil pod nohy? Propustili ho z místa? Seřvali ho s upozorněním, že je dle znění kodexu povinen plnit své úkoly nestranně, čili bez ohledu na to, kterému kandidátovi fandí a kterému ne? A že když je mu tato kodexem vyjádřená nestrannost ČT až tak moc proti srsti, že může jít, odkud přišel?

Omyl. Oni důvody jeho odmítnutí splnit zadaný úkol pochopili a přijali. A tím prozradili, jak kodex ČT ctí oni sami.

Občas mě napadne, jak všichni tito lidé, nemilosrdně pošlapávající zásady, které si sami vymysleli a zformulovali, asi spí. Nebudí se ze snu, vyděšeni, že kdosi kdesi od nich vymáhá odpověď na to, proč neplní to ušlechtilé, ke kterému se zavázali? Že se vzdor krásným slovům a vlastně za jejich zástěnou stali převodnými kolečky hnutí, které jde přesně opačným směrem, než je ten, jež ona slova vyjadřují?

Ne! Jsem přesvědčen, že spí klidně a spokojeně, jisti si tím, že sedí ve svých křeslech pevně. Že vyrovnaně si ve spánku pochrupkávají generální ředitel ČT, generální ředitel zpravodajství a sportu, šéfredaktor zpravodajství i jeho dva zástupci, vedoucí moderátorů zpravodajství, vedoucí vysílání i vedoucí vysílání Událostí. Že netrpí výčitkami svědomí za to, že šíří lež a přikrývají ji kodexem krásných slov, protože takové je už prostě jejich ustrojení. A k smíchu je jim nejspíš pár jednotlivců ze sboru jim podřízených, kteří čas od času projeví cosi jako snahu dobýt se v tom či onom pravdy.

Ano, i takové lze na obrazovce občas zahlédnout, ale je jich málo a nemají dosud takové postavení, aby cynický škleb ze tváře ČT ustoupil výrazu lidskému.

Ale kdo ví. Možná si naši vnuci, když už ne děti, vybojují jednou taková média a takovou televizi, které nebudou prosazovat názor jediný a vlastní jen jedné skupině lidí, ale věrni odkazu T.G. Masaryka umožní i v médiích názorovou diskuzi různých proudů a názorů, jejichž střetávání může jedině, jak Masaryk říkal, přinést dobré výsledky.

A to, co je v médiích dnes, budou brát jako cosi zhola neuvěřitelného.

Lubomír Man

V případě Merkelové se jedná o snahu o revizi výsledků druhé světové války

Merkelová i Macron už jen koukají, jak se připravuje rekonstrukce Sýrie, a to bez investic z Německa a Francie. To vše v době, kdy chtějí zakládat čtvrtou říši bez ohledu na stále se zhoršující ekonomiku EU. Euro se propadá. Nelze se divit, jestliže většina početných rodin afroislámských migrantů žije z peněz pracujících, většinou etnických Francouzů, přesněji většinou bělochů.

V případě Macrona lze očekávat snahu o záchranu Francie za německé peníze, kterých je však stále méně. Přibývající migranti na doživotní placené dovolené, finanční podpora islámu, růst nákladů na zbrojení, následky protiruských sankcí, technologické opožďování, záporná bilance v obchodu s Čínou a ekologické šílenství zaměřené na likvidaci jaderných elektráren se Německu prodraží.

V případě Merkelové se jedná o snahu o revizi výsledků druhé světové války získáním místa v radě bezpečnosti OSN a přístupem k francouzským jaderným zbraním. Kromě toho nelze přehlédnout snahu o totální kolonizaci středoevropských slovanských zemí, které mají živit hroutící se Německo. V minulém roce odešlo do zahraničí, především do Německa už kolem 800 miliard korun, za vlády údajně nejlepšího premiéra od roku 1990. To vše pravděpodobně narazí na zájmy USA, na něž se evropská dvojka Merkelová a Macron snaží komicky útočit. Měli by se podívat na skladbu amerického exportu do EU a evropského do USA. Případně by je měli poučit někteří z 60 000 povalečů v Bruselu a Štrasburku, kteří se tam flákají jako úředníci EU za královské platy a vymýšlejí, jak občanům znepříjemnit život. Viděli by, která strana je na kom víc závislá. A fakta a zájmy, nikoli žvásty rozhodují ve světové politice.

Výňatek z článku „Víte, co se má stavět na Krymu? A další dvě neznámá fakta... Důležité zprávy k Ukrajině od analytika Kollera“, Parlamentní listy, 10. 4. 2019

Ovčáček odhalil „reálný program liberálů“

09.04.2019https://sptnkne.ws/mhk8

Oficiální mluvčí českého prezidenta Jiří Ovčáček se na svém účtu na Twitteru vyjádřil k článku, který pojednával o rekonstrukci Pražského hradu a jeho uzavření pro veřejnost. Podle Ovčáčka šlo totiž o „článek jako za Husáka“, který šíří dezinformace a má vyvolat nenávist. Na jeho vyjádření však zareagovali někteří liberálové a celá věc měla pořádnou dohru.

K článku s názvem „Hrad uzavřený jako za Husáka. Do Jeleního příkopu ani zahrad se nesmí“ se Ovčáček na Twitteru vyjádřil následovně:

„Článek jako za Husáka. Dezinformace, která má vyvolat nenávist. Probíhají rekonstrukce, což je v případě takové významné památky, jakou je Hrad, jedině dobře. Připomínám, že v rámci exkurzí jsou otevřeny i dříve nepřístupné reprezentační prostory Hradu.“

Na jeho vyjádření však pohotově zareagoval liberál Vít Kosina, který napsal, že není třeba nic vyvolávat, jelikož jde o skutečnou nenávist. „Ale my vás skutečně nenávidíme. Nemusíme nic vyvolávat, víte?“ píše doslovně Kosina v komentáři…

Ovčáček ale nelenil a zveřejnil další status, ve kterém celou reakci Kosiny patřičně okomentoval. „Hra na schovávanou konečně skončila. Žádná pravda a láska. Nenávist. To je reálný program „liberálů“,“ stojí v jeho příspěvku…

Šikana Polska ze strany Evropské unie.

Podobně jako v roce 1938 nemůžeme spoléhat na dnes již zdegenerovaný takzvaný Západ reprezentovaný Německem a Francií, které s námi mají zlé úmysly

Radim Fiala, 9.4.2019

Hnutí SPD odsuzuje šikanu Polska ze strany Evropské unie. Evropská komise totiž zahájila ve středu řízení s Polskem pod záminkou nových disciplinárních pravidel pro polské soudce, která podle komise podkopávají nezávislost soudů a ohrožují demokracii. Evropská unie tak kopíruje sovětskou Brežněvovu doktrínu omezené suverenity a vměšuje se do vnitřních věcí suverénních států. Pokud nechcete, aby vám vládli lidé jako Juncker, Macron či Merkelová, volte prosím 24. a 25. května hnutí SPD ve volbách do Evropského parlamentu, které jsou REFERENDEM O EU!

Evropská komise podle jejího prvního místopředsedy Franse Timmermanse prý musí nyní konat, protože efektivní a nezávislé soudnictví je zásadní pro fungování demokratického státu i Evropské unie... Jedná se jen o záminku, protože Polsko odmítá přijímání imigrantů a některé sluníčkářské výmysly Bruselu.

Podle našeho názoru nemá Evropská unie navíc co mluvit do vnitřního uspořádání členských států a jednak nemá sama co koho peskovat, že není demokratický, když sama Evropská unie je diktaturou byrokratů a velmocí. EU dle německého ministerstva spravedlnosti rozhoduje zhruba o 84 procentech zákonů v národních státech, jedná se tedy o centralistickou diktaturu, kdy národní parlamenty jsou mnohdy již jen fíkovým listem zakrývajícím diktát EU a směrnice EU formálně povinně schvalují, aby to vypadalo, že rozhodují národní parlamenty. Dalším objektivním faktem je, že v Evropské unii nemůže fungovat demokracie, protože EU postrádá evropský démos neboli politický národ, lid. Evropská unie je diktaturou nevolených byrokratů. Způsob přijímání předpisů EU funguje tak, že je vymýšlí a předkládají nevolení úředníci z Evropské komise (ty Evropský parlament nevolí, jen schvaluje). Poslanci parlamentu EU směrnice ani navrhovat nemohou. Směrnice schvalují pak zástupci vlád v Radě EU. To je jasné porušení rovnováhy moci, kdy zástupci exekutiv schvalují legislativu. Navíc drtivou většinu směrnic předjednávají a schválí úředníci takzvaného COREPERu, opět byrokrati. Jakápak řeč o demokracii?

Musíme budovat silný suverénní národní stát a silnou armádu, která bude bránit naše území a která nebude určená na zahraniční mise. Musíme budovat spojenectví ne na základě krásných řečí, ale na základě REÁLNÝCH zájmů. Společné skutečné klíčové zájmy nyní mají státy Visegrádu (včetně Polska) a střední Evropy. Mezi tyto zájmy patří: 1) zabránit masové imigraci a islamizaci našich zemí, 2) zabránit vzniku superstátu pod hegemonií Německa a Francie, 3) zachovat evropský charakter našich zemí proti multikulturalismu, 4) vytvořit obranné a geopolitické společenství v prostoru mezi Německem a Ruskem, jak to chápal již Palacký, 5) vytvořit hospodářské společenství nezávislých států. Toto uskupení musíme budovat pro případ, že se západní Evropu nepodaří zachránit a pro případ, že z EU vzniknou Spojené evropské emiráty.

Podobně jako v roce 1938 nemůžeme spoléhat na dnes již zdegenerovaný takzvaný Západ reprezentovaný Německem a Francií, které s námi mají zlé úmysly. Jsme pro ně jenom kolonie, ve které vidí odbytiště pro své šmejdy, levnou pracovní sílu a místo, ze kterého mohou vysávat zisky. Budujme společně naši střední Evropu, která se ubrání před islámem i velmocemi, které by nám chtěly diktovat.

Pokud chcete žít ve svobodné, bezpečné zemi, která se ubrání před islamizací, pokud nechcete diktaturu Bruselu a pokud nechcete, aby vám vládli lidé jako Juncker, Macron či Merkelová, volte prosím 24. a 25. května hnutí SPD ve volbách do Evropského parlamentu, které jsou REFERENDEM O EU!

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/501569-eu-zahajila-rizeni-s-polskem-kvuli-sporne-soudni-reforme.html

Stanislav Novotný - Vraždy a zase vraždy

14. 4. 2019

Na základě několika podnětů jsme se s přítelem z alternativních médií rozhodli, že se v rychlosti podíváme na některé extrémní projevy strachu globalistů, kteří tak úporně usilovali o vydání zakladatele WikiLeaks Juliana Assange. A hle vraždy a vraždy. Vraždy provokující už jen samotnou časovou souvislostí. A to je zjevně jenom část zviditelněného.

Nyní není na pořadu dne zkoumání osobnosti J. Assange. Podstatné je, že díky němu jsme se dověděli mnohem více o podstatě současné dominantní moci. O reálné konspiraci proti lidskosti, o antihumánní plutokracii, o nepřátelství vůči nám – lidem. Chceme tak upozornit, že svobodu slova je třeba podpořit alespoň gestem (např. českou nabídkou na udělení azylu J. Assangeovi) či verbálním odporem. Lidé, kteří jsou konfrontování se zvůlí moci, si zaslouží i třeba jen morální podporu. Nepřítel většinové společnosti, nepřítel původní euroamerické kultury křičí Memento mori! Zastrašuje, vyhrožuje, podporuje vydírané korupčníky, zbabělce a Jidáše. Nenechme si vnutit strach. Příště můžeme být na řadě my sami.

„Krátký“ seznam některých podivných úmrtí (doplněný odkazem na otevřené zdroje):

John Jones, právník, který zastupoval Juliana Assange, byl nalezený mrtvý 18. dubna 2016. Příčina - sražený vlakem.

https://www.disclose.tv/john-jones-lawyer-who-defended-julian-assange-died-under-mysterious-circumstances-312133

Michael Ratner, právník, který zastupoval WikiLeaks a Juliana Assange, zemřel o pouhý měsíc později, tedy 11. května 2016. Příčina - rakovina.

https://www.theguardian.com/media/2016/may/11/michael-ratner-wikileaks-julian-assange-attorney-dies

John William Ashe, expředseda valného shromáždění zemřel o další měsíc později 22. června 2016. Týden předtím, než měl 27. června svědčit proti Hillary Clintonové ohledně přijetí úplatků od čínských investorů. Jeho informace se objevily na WikiLeaks. Příčina - udušení činkou, kterou doma posiloval.

https://www.snopes.com/fact-check/un-official-john-ashe-killed-the-day-before-he-was-to-testify-against-hillary-clinton/

Seth Rich, mladý demokrat a insider zemřel o další necelý měsíc později 10. července 2016, a to pouhý týden poté, co kdosi vynesl WikiLeaks kompromitující materiály o Hillary Clintonové. Příčina - zastřelený kulkou do zad.

https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Seth_Rich

Joe Montano, exprezident Národního demokratického výboru (National Democratic Committee) zemřel den po uveřejněné zprávě na WikiLeaks o obřích volebních podvodech Clintonových 25. července 2016. Příčina - náhlá srdeční slabost ve 47 letech.

https://globalnation.inquirer.net/142098/beloved-fil-am-activist-joe-montano-dies-at-47

Victor Thorn, nejprodávanější autor knih známých nekompromisní investigací vůči Billu a Hillary Clintonových, zemřel o pouhý týden později, 1. srpna 2016, než Joe Montano. Příčina - zastřelený před vlastním domem.

https://www.snopes.com/news/2016/08/05/victor-thorn-death-report/

Shawn Lucas, právník, který vedl velký případ o obřím volebním podvodu Clintonových s vyřazením ostatních kandidátů v primárkách, zemřel pouhý den po smrti Victora Thorna, tedy 2. srpna 2016 na toaletě. Příčina - předávkování drogami.

https://thegoldwater.com/news/30536-Clinton-Body-Count-Series-4-Shawn-Lucas-Who-Filed-Fraud-Case-Against-DNC-and-Hillary-Found-Dead

Yves Chan Delon, vysoce postavený expert NATO na financování terorismu byl nalezený mrtev 15. prosince 2016 v belgickém Andenne. Podle oficiálních pramenů však spáchal sebevraždu. Podle tureckého média Daily Sabah byl nalezen s pistolí v pravé ruce. Delon byl však levák. Chan Delon pracoval pro zadávání veřejných zakázek agentury NATO NSPA a zabýval se problematikou praní špinavých peněz a financování terorismu. Delon zemřel tři dny před smrtí ruských diplomatů Andreje Karlova v Ankaře a Petra Polšikova v Moskvě.

Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií

https://luxtimes.lu/archives/3793-employee-from-nato-in-capellen-found-dead-in-belgium

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Stanislav-Novotny-Vrazdy-a-zase-vrazdy-577751

Braňme svobodu slova! Petice za politický azyl pro Juliana Assange

WikiLeaks pronikly k autentickým dokumentům, odhalujícím řadu vážných selhání i vyslovených zločinů. Julian Assange, jejich zakladatel, byl zatčen a hrozí mu skandální perzekuce.

Tak brutální násilí na svobodě projevu tolerovat nelze.

Žádáme vládu České republiky, aby Julianu Assangeovi poskytla politický azyl! 

Josef Skála

https://www.petice24.com/brame_svobodu_slova_petice_za_politicky_azyl_pro_juliana_assange  

 Rusko pohrozilo NATO a Ukrajine v prípade provokácii v Kerčskom prielive vojenským úderom

16. 4. 2019 HlavnéSprávy

Vyzerá to tak, že Rusi už majú dosť provokácii Američanov, NATO a Ukrajiny. V prípade, ak NATO bude podporovať Ukrajinu a lode NATO sa rozhodnú porušovať medzinárodné zákony a nezákonne sa aktivizujú v Kerčskom prielive, Rusko bude rozhodne reagovať, čo môže viesť k nebezpečnému vyhroteniu na medzinárodnej scéne. Informácie priniesol portál RusVesna, Snímka z videa

Porošenko potrebuje zvýšiť svoj rating, pretože výrazne zaostáva za Zelenským a americkí jastrabi sú frustrovaní z toho, ako sa im vo Venezuele nedarí. Preto skúšajú, pokiaľ, kde je hranica ich provokácii a dokedy bude Rusko reagovať zdržanlivo. Rusko však Američanom vytýčilo na Kryme a v Kerčskom prielive červenú líniu, za ktorú nesmú Američania zájsť. Ak zájdu a Rusko nebude reagovať, bude to pre Američanov signálom, že si vo vzťahu voči Rusku už môžu dovoliť naozaj čokoľvek.

Vyhlásenie Američanov, že angloamerické krídlo v NATO bude otvorene podporovať Ukrajincov v provokáciách v Kerčskom zálive nenechalo chladnými ruských politikov. V roku 2014 ruská Rada Federácie (vrchná komora ruského parlamentu) odobrila Vladimírovi Putinovi zásah na Kryme, dnes Rada Federácie uviedla, že americké aktivity v Kerčskom zálive povedú k eskalácii konfliktu neželaným smerom, Rusko však reagovať na provokácie rozhodne bude.

Prieplav ukrajinských bojových lodí cez Kerčský prieliv nemajú čo riešiť Američania a ani NATO. Azovské more je vnútorné more medzi Ruskom a Ukrajinou a dokiaľ Američania neprovokovali, Ukrajinci udržiavali s Ruskom korektné kontakty. Ak Ukrajinci nebudú dodržiavať určené zákony a na americký príkaz budú vykonávať provokácie v Kerčskom prielive, môže to mať pre Ukrajincov fatálne následky. Do konfliktu medzi Ruskom a Ukrajinou však môže byť vtiahnuté aj NATO. Časť amerických jastrabov nad 70 rokov vyššie dokonca po takejto eventualite túži. NATO a Američania už pomáhali Gruzíncom v auguste 2008 a takisto pomáhajú Ukrajincom, ktorých vedú proamerickí lídri, tí sa zmocnili moci na Ukrajine nedemokraticky pomocou zinscenovanej farebnej revolúcie v roku 2014. Američania majú prsty aj v provokácii z novembra 2018, kedy ukrajinské bojové člny narušili ruskú hranicu. Rusko bolo vynútené reagovať silovo, ukrajinskí námorníci a agenti tajnej služby sú doteraz v ruských väzeniach a budú tam aj ďalej, napriek snahám Západu dosiahnuť oslobodenie ukrajinských vojenských námorníkov, ktorí sa provokácie zúčastňovali. Ak by Rusko ukrajinských námorníkov prepustilo, tlak na Rusko by sa ďalej zvyšoval, pretože by Američania videli úspech svojich krokov. Američania každý pokus o slušné jednanie považujú za znak slabosti, chápu a akceptujú len tvrdú argumentáciu.

Dňa 3. apríla 2019 Američania a NATO vyhlásili, že sú pripravení začať presadzovať balík opatrení na boj proti Rusku v oblasti Čierneho Mora. Američania tvrdia, že sú pripravení vyslať bojové lode NATO do Čierneho mora, aby zabezpečili prechod ukrajinských lodí cez Kerčský prieliv, oddeľujúci Kubáň od Krymu. Podľa amerického zástupcu v NATO Kay Bailey Hutchisonovej tieto opatrenia zahŕňajú posilnenie námornej i leteckej kontroly nad Čiernym morom. Američania chcú, aby do Čierneho mora vstúpili ďalšie americké bojové lodě.

Západ v otázke konfrontácie s Ruskom ohľadne Krymu nie je jednotný. Do konfrontácie tlačia Západ Američania, no napríklad nemecká kancelárka Merkelová odmietla poskytnúť nemecké lode pre podporu Ukrajincov v novembri 2018 pretože si neželala konfrontáciu s Ruskom. Ursula von der Layden, ministerka obrany Nemecka je však pravdepodobne na americkej výplatnej listine, problémy s nasadením nemeckých vojakov podľa želaní Američanov nemá a je ochotná podporovať Američanov aj proti kancelárke Merkelovej.

Američania teraz musia riešiť niekoľko nepríjemných otázok. Rusko sa angažuje vo Venezuele, oslabilo Američanov v Sýrii a momentálne má značné problémy Porošenko, americká figúrka na ukrajinskej politickej scéne. Porošenko na Ukrajine prehráva, otázne je, nakoľko bude pod americkou kontrolou Zelenský.

Podľa niektorých ruských odborníkov nemusí byť Zelenský až tak jasným proamerickým hráčom ako Porošenko a na Ukrajine medzi oligarchami voľba Zelenského vyvolá množstvo napätia a pohyby na ukrajinskej politickej scéne, ktoré nemusia vyhovovať Američanom. Otvorene za Porošenka vystupuje americký expert na Ukrajinu Kurt Volker a kruhy napojené na Clintonovú a Obamu.

Otázne je ale, ako budú Rusi na americké provokácie reagovať. Aj ukrajinské bojové lode, rovnako ako bojové lode iných štátov môžu do ukrajinských vojenských prístavov na pobreží Azovského mora vplávať. Musia však plávať cez určený koridor a na palube musia mať ruských lodivodov.

Takýto scenár je z propagandistických dôvodov pre Američanov, NATO a Ukrajinu nemysliteľný.

Rusko má viacero možností, ako bude reagovať, v prípade ak Američania vedome vyhrotia celú situáciu. Cudzím bojovým lodiam je možné zabrániť v pohybe mimo určeného koridoru rozmiestnením námorných mín, prípadne potopením starých lodí na určených miestach, vytváraním umelých nánosov a podobne. Priestor medzi Krymom a Kubáňou – to sú ruské námorné vody a tam si môžu robiť Rusi čo chcú.

Rusi však nenechávajú nič na náhodu a nespoliehajú sa len na defenzívne prvky. Ruská Čiernomorská flotila už reagovala námorným vojenským cvičením. Cvičenia sa zúčastnili ruské bojové lode vyzbrojené modernými raketami, torpédami i ruské lietadlá vyzbrojené protiraketovými strelami či raketové systémy pobrežnej ochrany. Ruské bojové lode Mytišči, Zelenyj Dol, Serpuchov, Liveň, Passat, Čuvašija úspešne zasiahli všetky ciele, raketami Kalibr, Malachit a Moskyt.

Rusi tak vyslali Ukrajincom, Američanom a nato signál, že sú pripravení v prípade nutnosti zlikvidovať minimálne ukrajinské lode. Ak Rusi zničia ukrajinské bojové lode, akcia by bola považovaná za americký neúspech, pretože Američania by nedokázali ochrániť Ukrajincov. Ak by lode NATO zasiahli voči ruským bojovým lodiam, situácia by sa mohla nepríjemne vyostriť. V Čiernom mori nemajú Američania a NATO šancu na úspech, konfrontácia by však znamenala veľké nebezpečenstvo pre ľudskú civilizáciu, pretože konflikt by sa mohol vymknúť kontrole.

Salvini zakládá novou alianci. Chtějí reformovat Evropskou unii.

Sjednotí rozrůzněnou opozici? Sen o Evropě národních států. Obrana hranic před migrací? Turecko do Evropy nepatří! Není na reformy trochu pozdě?

16. 4. 2019

Eliseo Bertolasi referuje o konferenci euroskeptických stran požádané Matteo Salvinim v Miláně, která měla za úkol sjednotit před volbami do EP všechny síly zdravého rozumu za záchranu tradiční Evropy

Italský místopředseda vlády a lídr pravicové strany „Liga severu“ Matteo Salvini uspořádal v Miláně konferenci pod heslem „Na cestě k Evropě zdravého rozumu! Národy zvedají hlavy“. Tuto iniciativu podpořily euroskeptické strany „Alternativa pro Německo“, konzervativní strana „Praví Finové“ a pravicová „Dánská lidová strana“. Marine Le Penová se akce nezúčastnila, nicméně Národní sdružení Marine le Penové přijalo podle Salviniho účast na programu aliančního uskupení.

I přes svoji nepřítomnost na konferenci vyjádřili také dalších významní potenciální spojenci svoji blízkost k pozicím vytvořené aliance, jako například maďarská strana „Fidesz“ nebo polské „Prawo i Sprawiedliwość“.

Salviniho parlamentní frakce

Ve svém úvodním slovu Salvini řekl, že plánují založit parlamentní skupinu „Evropská unie lidí a národů“ a zpochybnit tak moc centristických stran. Aliance doufá, že se stane největší skupinou v Evropském parlamentu a spojí všechny nacionalistické a dosud rozrůzněné politické síly do jediné fronty. Zástupci zúčastněných čtyř stran uvedli, že chtějí „reformovat Evropskou unii a Evropský parlament, aniž by je rozbíjeli“.

Jak Salvini oznámil, je ambiciózním cílem všech účastníků setkání vytvořit „největší, nejvlivnější a nejvýznamnější skupinu, která se zaměří na budoucnost příštího Evropského parlamentu. Vytváříme projekt, program, vizi Evropy na dalších padesát let.“

„Dnes je pro mnoho občanů a mnoho národů Evropská unie noční můrou! Pracujeme na tom, abychom vrátili do centra pozornosti práci, rodinu, bezpečnost, ochranu životního prostředí a budoucnost mladých lidí. Nabízíme alternativní projekt pro Evropu. Je zřejmé, že dohoda mezi křesťanskými demokraty a socialisty nás přivedla do chudoby, nejistoty, otřesů a nebezpečí. Naše aliance hledí do budoucnosti. Budeme se rozšiřovat, přijímat všechna nová hnutí, s nimiž jsme dříve nikdy nespolupracovali. Sázíme na identitu, tradice, historii, jazyky. Ztělesnění evropského snu já osobně vidím v zakládacích smlouvách, jako je například Maastrichtská smlouva, která odkazuje na plnou zaměstnanost, hospodářský a sociální blahobyt, respekt k identitě. V posledních letech evropská byrokracie všechny tyto cíle zradila. Mimochodem, v „evropském snu“, o němž mluvil papež Jan Pavel II., měly své místo různé entity, různé kultury, různé národy... Nemyslím si, že můžeme Jana Pavla II. podezřívat z nacionalismu, extremismu či populismu.

Evropa má smysl, pokud uznává různé identity, různou historii a kulturu. Pokud jsou však jedinými cíli Evropské unie obchod, finance a čistě ekonomické kategorie, pak to není sen, ale noční můra, v níž žijeme,“ uvedl první místopředseda italské vlády.

Otázky evropské bezpečnosti

Jeho přáním je samozřejmě také „Evropa bez konfliktů“:

„Stanovili jsme si velký cíl: zachránit Evropu, obrnit Evropu a dát našim dětem mír a evropskou budoucnost, protože současná Evropská unie vede pouze ke konfliktům. Podívejte se na Řecko, Francii, podívejte se na nestabilitu mnoha vlád. Chceme klidnou, pracovitou a bezpečnou Evropu.“

Bezpečnost hranic, boj proti terorismu a oživení ekonomiky jsou ústředními body, na nichž Salvini a jeho spojenci položili základ svého programu.

„Slyšíme, na co se nás Italové ptají a o co nás 500 milionů evropských občanů žádá – abychom prioritně bránili jejich bezpečnost, jejich hranice, jejich dcery, jejich historii, kulturu a jejich identitu. Můžeme být nejbohatším kontinentem na světě. Pokud ale žijeme pod věčnou hrozbou extremismu a terorismu, potom bohatství, které postrádá bezpečí, nedává smysl.“

Pokud jde o téma ochrany evropských hranic, italský místopředseda vlády se zaměřil na současný problém migrantů:

„Cílem není přerozdělovat nelegální přistěhovalce, kteří přijíždějí do Evropy, ale chránit evropské vnější hranice, protože pokud je přerozdělíme, přijdou noví lidé, bude pokračovat obchod s těmito lidmi a budou umírat na moři. Existuje projekt na rozšíření iniciativy agentury Frontex za účasti 10.000 policistů na ochranu hranic Evropy. Projekt na záchranu každého, na pomoc všem, ale s jejich odeslání zpět tam, odkud přišli, aby se ukončil tento zločinný byznys, obchod s lidmi. Tady nevidím neshodu mezi Itálií, Německem, Maďarskem, Visegrádskou skupinou, nebo třeba Dánskem.“

Ekonomicky silná Evropa bez Turecka

Na zasedání se diskutovalo nejen o bezpečnosti, ale také o ekonomickém rozvoji. Salvini v odpovědích na otázky novinářů podal svůj recept na povzbuzení evropské ekonomiky:

„Ochrana Made in Europe, Made in Italy, Made in Germany, Made in Finland. Ochrana evropské produkce prostřednictvím revize některých obchodních dohod, které způsobily obrovské škody průmyslu, zemědělství, evropskému rybolovu. Orientace na spotřebitele a ochrana podnikatelů před padělky a nekalou soutěží.“

Salvini odsoudil ekonomické škody způsobené podporou, kterou Evropská unie poskytuje Turecku:

„Pro nás Turecko není a nikdy nebude Evropa. Nevím, na co ještě čekat, pokud jde o porušování lidských práv v této zemi. Evropská komise je podivná! Uvaluje sankce na maďarskou vládu, polskou vládu, rakouskou vládu, italskou vládu... a přitom v průběhu let vyčlenila miliardy eur zahraniční mocnosti, která tyto peníze využívá ke konkurování našim podnikům. Proces přistoupení Turecka k Evropské unii byl pozastaven. Ale nestačí ho pozastavit! Musí být zastaven!“

V polemice o sankcích proti Rusku potvrdil jejich zbytečnost a slíbil, že „budou předmětem zvláštní diskuse“ se všemi novými členy skupiny.

Nyní po ukončení této milánské akce se otevírá nová perspektiva pro příští evropské volby. Síť aliancí, kterou trpělivě tká italský místopředseda vlády, se může skutečně zhmotnit ve vítězství sil bojujících za suverenitu národů.

Ve vítězství, které významně změní orientaci současné Evropské unie a otevře nové scénáře domácí i zahraniční politiky. Sám Salvini opakovaně hovořil o „zrození snu“ o nové Evropě a podle jeho názoru jsou dnes všechny předpoklady pro jeho splnění.

Jediná cesta

Otázka zní, zda dnes už není na jakékoliv podobné snění trochu pozdě. Evropští nadnárodní oligarchové mají pod palcem nejen evropské hospodářství, ale také myšlení Evropanů, které přivedli k morálnímu rozkladu. Ale zdá se, že idea reformy nereformovatelné EU již zakořenila ve valné části euroskeptické pravice (viz také Okamurova SPD). Nezbývá proto než doufat, že tento zvně sugerovaný omyl dojde rychlého prozření brzy po volbách, a pokud tyto strany opravdu získají vliv, přikročí záhy k cílevědomé práci na rozvratu a likvidaci EU jako takové a rozpuštění Evropského parlamentu.

Spojená Evropa má budoucnost pouze jako společenství suverénních národních států, které spolu obchodují a spolupracují při respektování evropského mezinárodního práva, které pojímá všechny národní státy jako sobě rovné a na němž se všechny evropské vlády dohodly.

Zdroj.

Protiproud.cz

Návrh pro nové Stanovy ČSBS, či pro jejich novou redakci či doplnění!

Programové prohlášení stanov ČSBS ( jinak Preambule)  by mělo zcela zásadně obsahovat následující články

I) ČSBS jako organizace odbojářů II. odboje proti velkoněmeckému nacismu a obecnému fašismu brání zájmy účastníků II.odboje podle zákona 255/46 Sb., a dále zájmy rodinných příslušníků, jak pozůstalých tak příbuzných bojovníků proti německému nacismu padlých za okupace a na bojištích II.světové války, a pozůstalých po obětech německého nacismu, a jinonárodního fašismu, ať jako politických vězňů, obětí a rukojmí koncentračních táborů všeho typu, vězení III.říše a internačních táborů pro zajatce a rukojmí československé státní příslušnosti v rozhodné době, stejně jako obětí jinonárodního fašismu (od května 1938 do června 1945), jejich potomků a příbuzných. ČSBS je organizace otevřená všem sympatizantům II. odboje od věku zletilosti, a za souhlasu s principy členství a stanovami ČSBS

II) ČSBS jako organizace hájící odkaz II.odboje, hájí rovněž  státoprávní odkaz osvobozené republiky, tj. odkaz Košického vládního programu, presidenta Budovatele dr. Edvarda Beneše, a odkaz dekretálního práva založeného v době ohrožení republiky od května 1938 až do června 1945, vtěleného do dekretů presidenta republiky od roku 1940 až do roku 1946.

ČSBS se staví za zákon o Edvardu Benešovu a jeho zásluhách o stát po osvobození z velkoněmeckého jha a bojuje proti všem dehonestacím presidenta Budovatele.

III) ČSBS bojuje proti jakékoli revizi státoprávního charakteru republiky jako následníka osvobozené republiky ze jha velkoněmeckého. Bojuje proti pokusům o revizi nebo zrušení tzv. presidentských dekretů let 1940-1946, a to ať doma nebo v zahraničí. Zvláště bojuje proti tzv. landsmannschaftům, které pokládá za nelegitimní organizace vzniklé po  Velkoněmeckem prohrané II.světové válce namířené proti republikánsko-demokratické formě osvobozené republiky na základě dohod vítězných spojenců antifašistické koalice  v Postupimi a v Paříži. 

ČSBS podporuje snahy o konečné vyřešení tzv. reparací nevyplacených ČSR nástupníky Velkoněmecké říše podle Pařížské reparační dohody. O toto vše ČSBS usiluje nikoli na stranicko politickém základě, nýbrž na státoprávním základě tak, jak to odpovídá charakteru organizace odkazu II. protinacistického odboje.

IV) ČSBS odmítá jakékoli nároky tzv. landsmannschaftů a jiných tzv. vyhnaneckých skupin o návrat, odškodnění a morální omluvy. Historicko dokumentační komise ČSBS  shromažďuje, analyzuje, a zveřejňuje případy útoků na republiku v tomto směru. Podává rozbory, podněty  a memoranda vládě a zákonodárcům pro realizaci příslušných opatření.

V) Členem ČSBS nemůže být jakýkoli člen nebo sympatizant nacistických a fašistických složek II. světové války a jejich poválečných pohrobků, dále příslušník rodin kolaborantů a zrádců republiky za okupace, ani člen organizací působících proti Listině práv a svobod. Takového jedince ČSBS neoceňuje ani nijak nevyznamenává.

Navrhovatel: Jiří Jaroš Nickelli, Boskovice

Poznámka: Toto je MINIMUM mantinelů, v nichž by se ČSBS měl zásadně pohybovat jako organizace. Rovněž se navrhuje vůbec obnovit diskusi o dosavadním názvu organizace,který je podle navrhovatele zastaralý nevyhovující a zaměnitelný s různými extremistickými organizacemi "bojovníků za svobodu" typu např.UCK, a jiných toho typu.

A nesmí se opakovat kauza HERMAN Metálismus!

Jak jsme se stali kolonií

Vlastimil Podracký

Ilona Švihlíková ve své knize (viz 1) popisuje z levicového hlediska podrobně vývoj po Sametové revoluci. Dovolím si k tomu přidat ještě některé věci, možná novější, možná měně ekonomické, vycházející z dnešní situace.

Švihlíková a její verze

Autorka není ani tak levicová, jak by se mohlo zdát, i když v další knize (viz 2) popisuje současný kapitalismus za velkého ovlivnění Marxem. Čistě ekonomický pohled na vývoj socialistického Československa a na převrat v r. 1989 je přece jen čistě ekonomický, ve skutečnosti celý přechod k novému systému byl doprovázen výbuchem svobody, kterou starý režim do poslední chvíle utlačoval. Proto také lidé opití nadšením nepozorovali tolik změny ekonomické, kterým dostatečně nerozuměli. Těžko říci, že to byl nějaký podvod na občany, když ODS celou politiku vysvětlovala lidem předem a lidé ji volili. Dá se tedy říci, že lidé přechod zvolili (každý chtěl zbohatnout a žít jako na Západě). Václav Klaus chtěl vytvořit strukturu podobnou západním zemím a co nejrychleji nastartovat tržní hospodářství se všemi atributy kapitalismu. Proto také chtěl jen omezeně prodávat podniky zahraničnímu kapitálu. To je přirozené, když měl vzory v „asijských tygrech“, kteří vyrostli na vlastním kapitálu. To se ovšem nepodařilo, a v knize jsou vyjmenovány příčiny. Současný stav popisuje autorka takto: „..Současná mezinárodní dělba práce se od koloniálního systému příliš neliší. Jen bývalé koloniální státy nahradily nadnárodní korporace, které systematicky vyvíjely sofistikovaný tlak na stát, umně vynalézají možnosti, jak se vyhýbat zdanění. Logika fixace nerovnosti, prohlubování závislosti a transferu bohatství z chudších zemí do bohatších zůstala zachována.“ Zároveň píše: „... menší zaostávající země soutěží mezi sebou vydatně o to, kdo vytvoří lepší podmínky pro zahraniční investice, kdo poskytne delší daňové prázdniny, kdo sníží více daně z příjmů právnických osob, zkrátka kdo dokáže nabídnout větší úplatek.“ To samozřejmě všechno znamená, že být zahraničním investorem je výhodnější a potom se nedivme, že naše podniky přesouvají svoje centrum do zahraničí a platí daně tam. Zvýhodňování zahraničních podniků má opravdu jen jeden účel: zaměstnat lidi a možná i nějaké firmy. Většinou spíše na podřadných pracích.

V našem případě, díky vyspělosti oproti jiným zemím Východu, můžeme přece jen něco nabídnout a tak se nakonec stáváme vývozcem dílů, surovin a nějaké sofistikovanější práce. To také znamená, že jsme se Slovinskem na tom lépe a že nezažíváme výrazný odliv lidí. Chybí nám však výroba hotových výrobků (výjimkou je Škoda) a vlastnictví mezinárodních podniků, které by měly u nás centrum. Nevlastníme dokonce ani to, co by bylo poměrně jednoduché získat – velké banky a obchodní řetězce. Obojí má velký význam, banky dokážou získat od našich lidí poměrně velké poplatky a úroky a obchodní domy dodávají zboží horší kvality za vyšší ceny než jinde. Kupodivu v tom nefunguje konkurence. Jakoby tyto komodity měly kartelové dohody, ale zřejmě je to tím, že jsou všechny v rukou zahraničních vlastníků, jejichž zájmy se přirozeně shodují, zatímco silný domácí subjekt by to mohl svým přístupem změnit.

Intenzivní je vazba s Německem, které má zase intenzivní vazby s Čínou. Zde dodám: německý vliv hájí německé zájmy, abychom náhodou Německo neobešli v obchodě s Čínou a nevzali jim tím jejich obchody. Obrovské štvanice na prezidenta Zemana, který se pokusil svými cestami o zavedení přímých styků se zeměmi východu, budí dojem obrovského německého vlivu. Snaha oddělit nás od těchto přímých obchodů neutuchá ani různými politickými a bezpečnostními pseudokauzami (všimněme si, že Němci s Huawei obchodovat nepřestali, ale naše obchody jsou narušeny). Jak nevýhodné je zaplatit dodavateli nafty a plynu (Rusku) konvertibilní měnou těžce vydělanou na západě, zatímco vývoz hotových výrobků by byl mnohem výhodnější. Navíc to komplikují sankce.

Autorka popisuje situaci dobře. Zabývá se všemi odvětvími včetně katastrofálního stavu zemědělství.

Antropologický koloniální aspekt

Pro ucelené pojetí kolonie přidám ještě antropologický pohled. Pokud jsou ekonomické poměry uspokojivé, nelze ani předpokládat nějakou velkou nespokojenost s naším koloniálním postavením. Považuji ovšem antropologický aspekt za mnohem závažnější a ničivější právě proto, že není zcela zřejmý, je velmi pozvolný, ale fatální. Evropská etnika vymírají, každá další generace je o čtvrtinu slabší než předchozí. To znamená, že po třech generacích nezměněného trendu bude již jen 41% mladých oproti pradědům. To samozřejmě nemůže zůstat bez následku na kulturní a etnický stav země. Přistěhovalectví se zdá být nutné a ať budeme jakkoliv protestovat ekonomická realita nás donutí přijmout časem i lidi s odlišnou kulturou, když už bude vyčerpána Ukrajina, balkánské země a baltské země. Konečně Merkelová je si vědoma situace a pozvala utečence ze Sýrie u vědomí toho, že je vychová v příští zdravé a potentní německé občany. Byla sice za to velice kritizována, ale je to alespoň záchvat perspektivního myšlení, i když trochu fantastického.

Nicméně dosud v rámci naprostého nezájmu o budoucnost je rodina napadána, zařazuje se do stejných práv jako homosexuální páry, ženy jsou vychovávány k nezávislosti, vzdělanosti, výkonům v zaměstnání a vzniká odklon od veškeré přirozenosti k pouhé emociální výměně bez rodiny a dětí. Ideologie, které jsou prezentovány a prosazovány mocensky ve sdělovacích prostředcích, v občanské společnosti a na univerzitách vedou k nezakládání rodin a jsou v celém svém rozsahu zhoubné. Tím myslím všechny univerzalistické ideologie, které se snaží udělat z občanů univerzální jednotlivce bez národa, bez rasy, bez národní kultury, bez genderového statusu (žena a muž jedno jest), bez rodiny (která je prý zdrojem mužské nadvlády), s libovolným druhem sexu, s nivelizovaným školním diplomem a politickou korektností k ničitelům vlastní kultury a etnika. Tyto univerzalistické snahy mají na porodnost katastrofální následky a musíme je odsoudit jako škodlivé a zhoubné. Proti této zhoubě se nemůže postavit univerzální jednotlivec, kterého osud národa nezajímá, žijící jen pro sebe a pro své nepřirozené ideologie. V podstatě jedině návratem nějakého národního uvědomění, a tím i zodpovědnosti za současnost a budoucnost společenstva, je možno problémy řešit.

Národní vědomí je však záměrně ničeno. V rámci univerzalismu využívajíce sdělovacích prostředků, univerzit a občanských spolků se pomlouvá národní minulost, je snaha vyřadit národní sebevědomí, diskvalifikovat národní kulturu a odhodlanost. Poslední atak byl na výuku dějepisu ve školách, která je prý obrozenecká (což je prý špatně) a dokonce sovětská. Jaká asi má být? Proněmecká? Oikofobistická? Nenávistná k sebevědomé obraně vlastních práv? Domácí kultura je utlačována a velkými financemi je prosazována cizí, většinou světová, univerzalistická.

Toto vše je možné pouze proto, že jsme kolonií a vnější vlivy mohou silně pronikat téměř do všeho. Navíc ztráta státní samostatnosti znemožňuje řešení v rámci státu, pokud nedojde k nějakému vzbouření EU jako v Polsku nebo Maďarsku.

Katastrofální je stav našich východních sousedů, především balkánských a baltských zemí. V Lotyšsku bylo v době pádu SSSR 2,4 mil. obyvatel, dnes jen 1,8. V Moldávii je polovina obyvatel oproti minulosti. V Polsku je propad zaplněn Ukrajinci. O Ukrajině se přesně nic neví, ale katastrofa je obdobná a ničím se nezaplňuje. To jsou ty země „na ocasu“, které na to doplácí v konečném důsledku. Chybí mladí lidé, jednak tím, že se nenarodili, jednak proto, že se vystěhovali zaplňovat mezery ve vyspělejších zemích. Řecko tento problém řešilo zadlužováním. U nás se mluví o vojácích, které nám budou přetahovat Němci, lékaře už přetahují, včetně dalších. A tak se projevuje do důsledku koloniální postavení: kolonie nedodávají jen zisky, ale i lidi, které metropole potřebují bez ohledu na to, co to s kolonií udělá. Co bude dál? Toto přece musí jednou bouchnout (snad se žluté vesty přelijí na východ?)!

Závěr:

Propad veřejných rozpočtů o 30 miliard za první čtvrtletí t.r. je varující. Příčiny jsou zvýšené výdaje různými rozdávacími opatřeními, zpomalení hospodářského růstu v Evropě, které ovšem nevykazuje zdaleka tak velký propad, nemožnost zvýšit příjmy daněmi, protože by byla nejvíce poškozena střední třída, která svojí spotřebou národní důchod drží. Ale už se začal projevovat vliv nedostatku pracovníků v různých odvětvích, zcela jasně zapříčiněný nedostatkem mladých lidí propadem porodnosti v devadesátých letech. Mnoho podniků nesplnilo svoje závazky, nevyrobilo dostatek objednaného zboží, mnoho investorů naši zemi obešlo ve svých plánech. Mnozí svoje investice „vyždímávají“, ale neobnovují (Zetor). Ztrácíme pověst dobrých techniků vystudovaných v dřívějších dobách dostatku mladých lidí, kteří dnes odchází do důchodu; v minulých třiceti letech vystudovalo mnoho architektů, sociologů, politologů, ale propad porodnosti už nedodal dosti lidí pro méně lukrativní obory, které zanikly. Nepodařilo se získat dostatek vhodných cizinců, kteří už nejsou v takovém množství a pokud jsou, odchází za lepšími mzdami na Západ. V případě krizí budou samozřejmě zahraniční firmy stahovat výrobu domů. Vláda má omezené možnosti, vidíme, jak manévruje v prostoru omezeném na jedné straně populistickými sliby na druhé realitou závislého státu, který už nerozhoduje o svém hospodářství a je hračkou vnějších sil. Bez většího manévrovacího prostoru s vlastní měnou, s daněmi a cly a postupného získání převažující části bank a obchodů není možno cokoliv řešit.

Literatura:

1/ Ilona Švihlíková – Jak jsme se stali kolonií – Rybka publishers 2016

2/ Ilona Švihlíková , Miroslav Tejkl – Kapitalismus, socialismus a budoucnost – Rybka publishers 2017

Anglosaská nadvláda v Evropě končí

14.4.2019 VSa Trendy

Kontinentální Evropa čelí poprvé od konce druhé světové války dramatickému zlomu. Co to znamená pro Německo, Británii i EU?

Půjde Velká Británie cestou Sovětského svazu před 30 lety, ptá se mimo jiné Alexander Rahr v článku pro ruský think tank Valdajský klub. Jedním z důsledků Brexitu by mohl být odchod Skotska a Severního Irska z Británie, obě provincie podpořily členství v EU. A ztráta Skotska by pro Londýn byla něčím podobným jako pro Moskvu ztráta Ukrajiny. Na námořních základnách ve Skotsku jsou umístěny britské jaderné zbraně. Podle Rahra bude vládnoucí elita chtít další referendum, kterému se EU bránit nebude. Brexit totiž značně poškozuje kontinentální Evropu.V USA existují podobné spory. Zde se prezidentem stal „špatný“ kandidát, takže od Trumpova vstupu do Oválné pracovny se ho jeho oponenti snaží zbavit. Místní elity jej v šoku z výsledku voleb obvinily, že vyhrál jen přičiněním kybernetické moci Ruska. To má údajně nejlepší kybernetické vojenské síly na světě, přestože jsou to Spojené státy, kdo, podle odhalení Edwarda Snowdena, hrál hlavní roli v organizaci kybernetických útoků. Snowdena se ale podařilo odclonit „ruskými hackery“. Snahou elit je neztratit moc.

Američané a Briti se budou nyní roky věnovat svým domácím problémům a stanou se „jinou“ součástí Západu. EU se bude rozvíjet hlavně v kontinentální Evropě s vedoucí rolí ekonomicky silného Německa a v menší míře Francie. Washington a Londýn se budou snažit oslabit Berlín a jeho postavení v EU. Velká Británie a USA se budou za každou cenu snažit udržet transatlantické instituce, jako je NATO. Spojené státy využijí zemí střední a východní Evropy proti Německu a Francii, varuje Rahr. Příkladem je pokus zastavit Severní proud 2. Evropa čelí podle autora dramatickému bodu zlomu. Snad je ale „normální“, že se anglo-saská nadvláda v Evropě, která začala v roce 1945, chýlí ke konci. Německo s Francií a dalšími evropskými zeměmi budou muset dobře promyslet nový historický koncept bezpečnosti a mezivládních vztahů v kontinentální Evropě. Podle Rahra bude nejspíš výsledkem společný prostor od Lisabonu po Vladivostok. EU bude konečně spolupracovat s USA i Ruskem, uzavírá Rahr svůj text.

casopisargument.cz

Dvojí migrace žene Německo do ekonomické a sociální krize
První migrace je zřejmá každému, kdo se projde centry měst, v posledních letech probíhá imigrace do Německa, jde o nelegální příliv imigrantů s nízkou kvalifikací, kteří jsou z velké části závislí na vládních podporách.

15. dubna 2019

V číslech to znamená, že v srpnu 2018 se do sociálního systému Hartz IV přesunulo neuvěřitelných 63,7% „uprchlíků“, což je v porovnání s celkovou populací (6,6% příjemců Hartz IV) téměř desetkrát více.

Z 1,7 milionu „uprchlíků“ registrovaných v Německu více než 1,3 milionu nikdy nepracovalo v zaměstnání, které podléhá sociálnímu pojištění, ačkoli většina z nich je stále ve věku mladých dospělých a může pracovat.

A těch pár, kteří pracují vůbec, většinou kvůli jejich nedostatečné kvalifikaci jsou použitelní pouze pro jednoduché pomocné činnosti, často závisejících  na dalších vládních pobídkách.

Špatné je to, že ti, kdo financují tyto sociální systémy, stále více opouštějí zemi. A to je druhá část německého migračního problému - ale bohužel to je ta část, která není tak snadno rozpoznatelná při procházce centry měst, ale švýcarskými nemocnicemi.

Ve švýcarských nemocnicích je patrné, že značnou část pracujících lékařů tvoří Němci. Doposud, každý pátý (!) Doktor pracující ve Švýcarsku absolvoval školení v Německu; V současné době pracuje ve Švýcarsku asi 6 500 lékařů, především v nemocnicích. Školení těchto lékařů stálo německého daňového poplatníka asi 250 000 eur na osobu. Celkově tedy Švýcarsko dovezlo lidský kapitál v hodnotě přibližně 1,9 miliardy franků. Šetří značné náklady na školení; Německo má na druhou stranu nevýhodu ve svém „odlivu mozků“.

A tito lékaři, kteří pracují ve Švýcarsku, nejsou v žádném případě jediní Němci, kteří sem po odchodu ze školy nebo studiu odchází; ale i mnozí jiní - mimochodem i inženýři. Tito lidé opouštějí Německo frustrovaní, zejména kvůli lepším příležitostem vydělávat v zahraničí, ale také kvůli mnohem vyšším sazbám daní a odvodů v Německu. Ale jde i o mzdy, zatímco ve Spojených státech roční mzdy zaměstnaných lékařů činí až 450.000 euro, lékař na plný úvazek v německé nemocnici vydělal v roce 2018 zhruba 81.000 euro v hrubé výši, což je o něco více než 4.300 euro, plat řidiče kamionu, který pracuje v USA pro obchodní řetězec Walmart.

Z Německa, podobně jako v době emigrační vlny v 19. století, odchází vysoce kvalifikovaní emigranti a přichází přistěhovalci s nízkou kvalifikací. Tímto způsobem Německo nevyhnutelně směřuje ke krizi celého ekonomického a sociálního systému ve střednědobém horizontu. Chceme, aby občané skutečně viděli tuto katastrofu, která dopadne i na sousední země?

(rp,prvnizpravy.cz,politikstube,foto:arch.)

Volby do Evropského parlamentu

„Volby do Evropského parlamentu se v Česku budou konat 24. a 25 května 2019. Podle dosavadních průzkumů to vypadá, že dvě hlavní proevropské frakce, lidovecká a socialistická, nezískají většinu hlasů. Volby ovlivní i složení budoucí Evropské komise. České politické strany do čela svých kandidátních listin postaví hlavně své dosavadní europoslance.

Evropský parlament s vládami členských zemí Evropské unie rozhoduje o většině unijní legislativy. Například o otázkách jednotného trhu, zákonodárná instituce je proto důležitá pro ekonomické otázky.“ www.e15.cz Nebudeme se zabývat otázkou, zda tzv. Evropský parlament je, či není parlamentem. O tomto tématu pojednává celá řada dalších článků. Samozřejmě se kloníme k těm, kteří EP nepovažují za skutečný parlament.

V nastávajících volbách, které mohou být za určitých podmínek referendem o EU, o její struktuře, směřování a touze stát se federálním státem, který by minimalizoval svrchovanost dosavadních národních států, je proto důležité pro nás všechny, české vlastence, se voleb především zúčastnit.

Ve volbách do Evropského parlamentu voliči vyberou 21 europoslanců z celkem 40 kandidujících stran a hnutí. Vítězství z roku 2014 obhajuje hnutí ANO. Mluvit blíže o tom, že pro nás jsou nevolitelné určité strany, jako např. KDU, TOP 09, STAN, ODS, ČSSD a jejich případné koalice či jakákoliv formalizovaná spolupráce, pokládáme za zcela zbytečné. Volíme pouze vlastenecké strany a hnutí. Jich je opět celá řada. Nenalezly k sobě cestu. Možný vlastenecký blok svými postupy znemožnily. To je fakt, který se nám nelíbí. Jsme rozděleni do řady subjektů. Nelze proto se utěšovat nadějí, že bychom v tomto klání mohli zvítězit nebo alespoň získat více poslanců, kteří by se v EP razantně a viditelně zasazovali o přestavbu dosavadní nedemokratické a autoritářské EU ve svobodné společenství rovnoprávných národních států.

Ale přesto si dovolíme příkladně zmínit dva vlastenecké subjekty, kterým by čeští patrioti měli věnovat nejen pozornost, ale je případně, pokud si nevyberou jinou stranu či hnutí, též volit. Jde především o SPD. Lídrem pro volby do EP je MUDr. Ivan David. A právě i proto tato strana získává na přitažlivosti. Ve volbách by mohla získat, přes nepřátelskou a rozkladnou kampaň, jíž proti ní vedou dlouhodobě kavárensko-havlovské špičky, i několik poslaneckých křesel. U této strany je jistota, že vlastenecké hlasy jí věnované, nepropadnou, ale promění se v mandáty.

Zapomenout nelze ani na Alianci národních sil, v jejímž čele stojí dr. V. Vítová. Program Aliance je přesvědčující. Problémem v tomto případě však je, zda tato strana získá dostatečný počet hlasů, aby získala nějaký poslanecký mandát. Přes úsilí, které její funkcionáři vyvíjejí, hrozí nebezpečí, že hlasy které strana získá, propadnou. Toto riziko však hrozí i u většiny dalších vlasteneckých subjektů.

Přes uvedené těžkosti snažme se doufat, že dosavadní politické strany, které EU ovládaly, ztratí své dominantní postavení. Věříme, že v EU budou vládnout ty politické subjekty, jejichž cílem je zásadní přestavba EU a její transformace ve společenství rovnoprávných a svrchovaných národních států.

Dr. O. Tuleškov

Naše vlády nikdy dostatečně nehájily reparační nároky republiky

Armádní časopis "Svobodné Československo“ již v roce 1945 uveřejnil článek "Němci nám dají reparace". Uvedl konání Mezispojenecké komise U.S.A., Francie a Velké Británie a dalších - celkem devíti států interesovaných na německých poválečných reparacích.

Byly to vedle jmenovaných také Belgie, Holandsko, ČESKOSLOVENSKO, JUGOSLÁVIE, Řecko a Norsko. Tyto státy měly do 1.října 1945 podat vyčíslení válečných ztrát. "Svobodné Československo" dále informovalo o další konferenci v Paříži, kde bude navržena percentuální kvóta pro náhrady Německa těmto státům. Je znám další průběh. Konference se uskutečnila, vyhlásila kvóty náhrad a každá poškozená země začlenila protokol Pařížské reparační dohody do svého právního řádu. U nás se tak stalo roku 1947. Od této doby máme jako stát právní nezrušitelný nárok na reparace od nástupníka III. říše - to jest nyní sjednoceného Německa.

Proč se tak nikdy nestalo? Proč nebyly reparační nároky naší republiky nikdy splněny? Kde hledat příčiny tohoto stavu? President Budovatel zemřel příliš záhy a nemohl působit ve prospěch naplnění zákonného nároku republiky na reparace. Poté nastala situace, kdy NIKDO z představitelů státní moci republiky neprojevil zájem o rychlé a spravedlivé vyřízení nároku našeho poškozeného státu.

Ani následný lidově demokratický, ani následný socialistický stát nikdy neprojevily prostřednictvím svých vlád takový tlak na rozdělené Německo, aby nástupník III. říše - tehdy Německá spolková republika, nikoli NDR - by dostál svému závazku vyplácet ČSR a později ČSSR  poválečné reparace. Německo vždy odkládalo pod nejrůznějšími politickými záminkami výkon reparací - a naše socialistické vlády slepě a bez námitek trpěly tyto výmluvy.

Nejprve nemohly být reparace vyplaceny pro údajné hospodářské těžkosti Německa. Podruhé nemohly být vypláceny, aby se "nepoškodila vstřícná Ostpolitik" tehdejšího premiéra Brandta, který se jako první německý politik omluvil Polsku za válečné zločiny Německa. ČSR se pochopitelně neomluvil nikdo. Pak následovala léta další odkladů vždy s nějakou diplomatickou výmluvou.

Po státním převratu roku 1989 se tato situace trvale poškozující republiku, stala jakýmsi svatým grálem havlistické politiky. Pan president Havel se svými společníky se v tomto směru stal jakýmsi novodobým Háchou, když namísto vznášení požadavku vyrovnání reparací vznášel idiotskou a vylhanou omluvu tzv. Sudetoněmcům za legitimní  odsun dle Postupimi, jenž oni nazývali a nazývají lživě vyhnáním. Odkaz presidenta Beneše byl takto hrubě pošlapán a Pařížská reparační dohoda opět vyvržena na politické smetisko novodobých kolaborantů sjednoceného Německa. Kdyby to hodnotil historik staré Koruny České, musel by toto nazvat zemským škůdcovstvím. Na tomto škůdcovství se vedle pana presidenta Havla podílel i "snící ministr" Dienstbier starší. Existující šanci  při jednání zemí "4+2" pak jak president Havel tak ministr Dienstbier sabotovali velmi okázale. Tím poškodili republiku v jejím nezadatelném a nezrušitelném nároku.

V dnešní době se podobně - bohužel - chová nová vláda v čele s panem premiérem Babišem, a ministry Hamáčkem a Petříčkem. Jestliže pan premiér prohlašuje, že by vznesení reparací Českou republikou prý "poškodilo dobré vztahy v Evropě", zejména s Německem, nelze to chápat se strany všech občanů, kterým jde o národní zájmy vlasti, jinak, než  jako nepřípustnou vstřícnost nekonečným odkladům Německa v plnění nezrušitelného závazku. Dokonce to lze  hyperbolou nazvat jakýmsi typem kolaborace.

Bláboly o tzv.Česko-německé deklaraci na tom nic nemění. Deklarace nemá konstitutivní účinky, je pouhým politickým aktem bez účinnosti,a nemůže jakkoli zasáhnout plnění povinného státu Německa. Nadto nejde o nárok nový, nýbrž o nárok starý. Zatímco alias Sudetoněmci vznášejí nároky na konfiskáty v ČR bez jakýchkoli právních nároků s neuvěřitelnou drzostí vlastní jen jim! Rovněž nároky tzv. "protektorátních restituentů" mají býti z hlediska Pařížské reparační smlouvy - nikoli jen dekretů! - brány jako absolutně nicotné, což se doposud v určitých anomáliích neděje.

Právě proto se v médiích šíří lživé zprávy v tomto směru, které mají vyvolat dojem "politické bezmocnosti a nesplnitelnosti reparací" v hlavách málo informovaných občanů. Je to klasický případ tzv. profesionální lži. Taková stanoviska je nutno v zájmu státu vymést z vládní politiky. Toto vše by si měli voliči v nastávajících volbách do europarlamentu uvědomit a volit takové subjekty, které hájí trvale zájmy republiky a neustupují protistátním a protinárodním zájmům platbou povinné mocnosti.

Když mohou nároky vznášet poškození bratři Poláci a poškození Řekové, mohou je požadovat i poškození Češi. A žádná vláda by tomu neměla bránit, nechce-li být označena za vládu protektorátního aktivismu.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Autor je rovněž dokumentátor Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice

Redakce: J. Skalský,

připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 637. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 23. dubna 2019

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz

e-mail: vydavatel@seznam.cz

e-stranky: http://www.ceske-narodni-listy.estranky.cz/