Tady mi chybí slušná slova…

Profesor Keller se vyjádřil k zásadnímu tématu, o kterém se příliš nemluví…

20. 12.2018  ParlamentníListy

„Jsme ekonomickou kolonií velkých nadnárodních společností a silných bankovních ústavů, které mají sídlo nejen v Německu, ale také v Nizozemsku, Francii a jinde. Řadoví zaměstnanci v těchto zemích doplácejí na poměry také, i když zatím ne tak drasticky jako u nás. Evropská unie nás proti těmto dravcům nechrání zdaleka tak, jak by měla. Bez Evropské unie nebudeme chráněni vůbec. To je naše svobodná volba,“ řekl profesor sociologie Jan Keller.

Zásadní téma je, zda jsme ekonomickou kolonií Německa či EU. Jsme? A lze s tím něco dělat, abychom nebyli?

Jsme ekonomickou kolonií velkých nadnárodních společností a silných bankovních ústavů, které mají sídlo nejen v Německu, ale také v Nizozemsku, Francii a jinde. Řadoví zaměstnanci v těchto zemích doplácejí na poměry také, i když zatím ne tak drasticky jako u nás. Evropská unie nás proti těmto dravcům nechrání zdaleka tak, jak by měla. Bez Evropské unie nebudeme chráněni vůbec. To je naše svobodná volba.

Neměla by být klíčová strategická a síťová odvětví pod kontrolou státu? Již středověky stát si chránil své „regály“…

Samozřejmě, že by tato odvětví měla být pod kontrolou státu. To by ale stát nesměl být pod kontrolou jistých vlivových skupin. A lidé, kteří mají tolik odvahy, že se této kontrole postaví, by neměli být pomlouváni, osočováni a ostrakizováni jako náš prezident Zeman. Je hodně věcí, které by se musely od základu změnit, pokud nechceme být kolonií.

Čtyři pětiny bohatství, vytvořeného loni ve světě, skončily u jednoho procenta nejbohatších lidí planety, zatímco nejchudší polovina lidstva nezískala nic. Upozornila na to nezisková organizace Oxfam, která závěry svých analýz nerovností ve světě tradičně zveřejňuje v předvečer Světového ekonomického fóra v Davosu. Opět, neměly by národní státy hájit své občany, střední třídu a malé a střední podniky před nadnárodními korporacemi?

Finančně nejsilnější subjekty si přisvojují stále větší podíl světově vytvářeného HDP. Střední třída v Evropě i v USA stagnuje a její vyhlídky se horší. Přitom se střední třída stala posledním sponzorem těch opravdu chudých. Ti skutečně bohatí platí na daních mnohem méně, než by proporčně měli, zato zdaleka nejvíce ze všech využívají daňových rájů. Evropská unie proti tomu brojí, ale to je také skoro všechno. Změny, které navrhuje, jsou polovičaté a příliš pomalé. Nerovnosti se mezitím dramaticky zostřují. Je pravda, že narůstají střední vrstvy v Číně a v Indii. Nejednou díky tomu, že za nižší odměnu vykonávají v globalizované ekonomice to, co dělaly dříve střední vrstvy v Evropě a v USA. Globalizace, tak jak probíhá, svět destabilizuje rychleji, než jak ho obohacuje. Součástí této globalizace je mocenské vyvlastňování celých států. Jak se mají státy bránit globalizaci, když její součástí je to, že se stávají stále více bezbranné?

Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme? Ubráníme se?

To je stejné, jako kdyby někdo tvrdil, že je zbytečné bránit rozdělávání ohně na parketách v bytě, protože v tom bytě přece zatím ještě nikdy nehořelo. Politici a média, co podobné bludy šíří, by určitě neměli nikdy dostat do ruky sirky. Dělají vše pro to, abychom se neubránili. Dokonce je podezírám, že nejsou ani nikým podplaceni. Jsou prostě tak – omlouvám se, tady mi chyběla slušná slova.

Zatím jsme vyčerpali z EU cca 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v EU to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?

Podle mne je podstatné to, že ty dotace platí především střední vrstvy na Západě. Nejdou z kapes firem a bank, které od nás čerpají každým rokem mnohonásobně více, než kolik se na nás na dotacích složí již zmíněné střední vrstvy. Výsledkem je, že lidé na Západě jsou naštvaní, že na nás musejí doplácet, a lidé u nás jsou naštvaní, že zůstanou věčně chudí oproti nim. Koncerny a banky mají z těchto vzájemných řevnivostí jistě docela radost.

Bylo by pro nás opuštění EU katastrofou? A pokud nám bude EU vnucovat imigranty a bude pokračovat Schengen s volným pohybem osob včetně migrantů a teroristů, nebude jedinou šancí EU opustit?

Migranty v žádném nařizovaném množství přijmout nesmíme. I kdyby to množství bylo jednociferné. Stát, který nemá právo určit, kdo bude na jeho území pobývat, přestává být státem. Takto to vnímá v Evropě více zemí. Jsem optimista, proto si myslím, že pokud bude v této věci Brusel tlačit na pilu, Evropa zkolabuje rychleji, než z ní stačíme vystoupit.

Je možné, že státy středovýchodní Evropy ustaví nějakou svou vlastní konfederaci? Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko. Případně ještě Polsko či Bavorsko a Sasko… Tomu nevěřím. Tuším, že Bavorsko má takovou ekonomickou sílu jako zbytek zemí, které jmenujete, dohromady. Vznikla by tím vlastně jakási malá kopie Evropské unie se všemi nerovnováhami a asymetriemi, které známe z EU.

Otiskujeme starší rozhovor s profesorem Janem Kellerem, který vyšel na Parlamentních listech v červenci letošního roku.

 

Reformátoři před penzí

Není to tak dávno, co se od dvojice Merkelová-Macron očekávalo, že vytvoří dynamický tandem, který bude reformovat Evropskou unii. Jejich představy o budoucnosti Evropy si byly a stále ještě jsou velice blízké. Směrem dovnitř chtějí Evropskou unii úzce integrovat, směrem navenek doširoka otevřít.

Vytvářet směrem dovnitř co nejúžeji propojený, a přitom směrem navenek jen velmi nejasně ohraničený systém sice nedává příliš smyslu, to však mocné reformátory nijak netrápilo.

Německá kancléřka přistupovala k tomuto plánu jako zkušený politický matador, francouzský prezident téměř jako politický nováček. Přesto je jejich osud nápadně podobný. Čím ambicióznější plány měli s Evropou, tím rychleji ztrácejí vliv ve svých vlastních zemích.

Pokles konzervativní Merkelové byl od roku 2015 pozvolný a setrvalý, pád revolučního Macrona je stejně vzrušující a dynamický, jako byl jeho vzestup. Ne v celé Francii to vypadá tak jako uprostřed Paříže. Menší města žijí předvánočními trhy, před jejichž branami postávají jen malé hloučky aktivistů ve žlutých vestách. Ve velkých regionálních metropolích probíhají spíše poklidné demonstrace, zatím se jich neúčastní nijak enormní množství lidí.

Situace se však může změnit. Tím spíše, že francouzské politické strany opoziční jsou vývojem událostí zaskočeny neméně než strany vládní. Jejich představitelé se kritizují navzájem, aniž by to demonstranty nějak zvlášť zajímalo. První žluté vesty se mezitím objevily i v Nizozemí a v Berlíně.

Merkelová a Macron, kteří chtěli přivést k pořádku Evropu, ztrácejí vliv ve svých vlastních zemích. Stále více to vypadá, že se svorně odeberou do politického důchodu. Cestou se ovšem oběma povedl ještě jeden společný kousek - téměř zlikvidovali socialistické strany. Německá SPD hlásí rekordně nízké preference, francouzští socialisté, kteří ne tak dávno přeběhli k Macronovi, začínají uvažovat, s kým budou Evropu reformovat příště.

Prof. J. Keller, přišlo e-poštou

 

Podpořit Visegrád!

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Přesvědčili jsme se, že k spravedlivému životu a k vládě lidskosti nestačí mít parlament a volební právo a stranický systém. Demokracii v dnešní střední Evropě nemohou automaticky zaručit ani formálně demokratické instituce správy a samosprávy ani stereotypní opakování demokratických hesel. Státy Visegrádské čtyřky se o tom přesvědčily. Češi a Slováci, Poláci a Maďaři bojovali v minulosti nejednou za svou svobodu a nezávislost. Nechtějí o ni přijít ani v Evropské unii dnes.

K důstojnému životu v spravedlivě a rozumně řízené unii evropských států je zapotřebí upevnit a rozšířit vědomí rovnoprávnosti, odpovědnosti, historických zkušeností a světového rozhledu. Jen tak je možno zabránit projevům "deficitu demokracie", nepřijatelného oslabování suverenity menších států, přidělování nezdůvodnitelných úkolů a břemen státům, které je odmítají, omezování a dirigování z pozice síly. Zprofanoval se evropský liberalismus, vedoucí k nerovnosti hospodářské i politické, k degradaci kultury i vzdělanosti. Právem Maďaři a Poláci hledají lidštější (po jejich soudu křesťanštější) alternativu demokracie. Takovou alternativu razil již T.G. Masaryk. Nechtěl demokracii liberální, ale humanitní. "Tolik svobody, kolik je možno, tolik řádu, kolik je nutno". Měli bychom v tomto smyslu nelehké stanovisko politických reprezentací států V4 vůči mocnějším představitelům Evropské unie podporovat.

Poznámka:

Zprávy TV tvrdí, že Poláci a Maďaři jsou na scestí, když odmítají kvóty a jiné náležitosti.

 

Země Východu odmítají multikulturní model

20. 12. 2018 LeFigaro a VašeVěc

Pád Berlínské zdi a vstup východoevropských států do Evropské unie je měl sblížit se zakládajícími, resp. dříve předchozími státy. Počítalo se s tím, že se nové státy Unie stmelí se státy, které do ní vstoupily dříve, a to bez ohledu na jejich politickou orientaci a jejich vizi moderní společnosti. Alespoň většina odpovědných politických činitelů v to věřila a doufala.

„Pro nás Maďary komunistická diktatura byla bolestivou zkušeností“, říká Judith Varga, která je státní sekretářkou pro evropské záležitosti. Železná opona už neexistuje, ale rozdílnosti, které rozdělují obě části Evropy ano. Po více než čtyřiceti letech komunismu vidí noví příchozí velké změny, které se jim nelíbí. Podle slov paní Chantal Delsol, profesorky politické filosofie zemí centrální Evropy, cítí připojené státy z východu Evropy jakési vykořenění. Právě kultura je zachránila v době komunismu.

Nesouhlasí s tím, aby evropské křesťanství bylo z ideových zdrojů moderní evropské společnosti vypuštěno. V postmoderní kritice neliberální režimy připomínají své přesvědčení, že „Svoboda má své meze“. Tyto limity byly překročeny západními státy. „Nechceme multikulturní model, nechceme ani kulturní relativismus, který shromáždí všechny kultury do jednoho pytle. Jestliže je pořádek v Evropě narušen migranty, kteří se k tématu chtějí vrátit, máme právo být proti“, říká pan Szymanski, polský státní sekretář v záležitostech polsko-evropských.

Vzal za své počet migrantů ze Sýrie a zmírnil vášně v Sýrii a iniciativy Bruselu. Rozdíl mezi Východem a Západem Evropy se bohužel prohloubil a nyní to spěje podle některých v EU skoro k řešení existenční otázky Unie. Národy ztrácí kontrolu nad imigrací. Zakládající členové chtějí opětovně najít bezpečnost a pocit, že někam patří, to jsou dvě nutné věci ve všech demokraciích.

Noví příchozí si přejí Unii, kde nebudou považování za špatné Evropany, „Jelikož nejsme z mainstreamu, chceme si ponechat naše kulturní zvyky, aniž bychom byli stigmatizování“. Střední Evropa špatně řídí svobodu slova a nezávislost justice a to zcela bez ohledu na řešení otázek morálky.

Nová republika (Podle Le Figaro zpracovala ZP)

 

Proč ztratila Amerika důvěru Izraele, Kurdů a Evropanů?

V jednom z nedávných článků se stažení amerických vojsk ze Sýrie označuje rovnou za zradu. Jak je to ve skutečnosti s tímto údajně zrádcovským americkým tahem?

Američané měli své vojenské jednotky v Sýrii bez souhlasu syrské vlády, dokonce zde byli američtí vojáci proti vůli ústavních syrských orgánů. V souvislosti s tím je důležité si též uvědomit, že ani Rada bezpečnosti OSN nepřijala rezoluci, která by umožňovala americkým vojákům pobyt v Sýrii.

Z hlediska mezinárodního práva Američané byli v Sýrii nelegálně, je možné i tvrdit, že byli chápáni většinou syrského obyvatelstva jako agresoři. Vzpomeňme si jen na útoky Američanů na některé oblasti Sýrie. Jako důvod uváděli, že syrské jednotky použili bojových plynů proti vlastnímu obyvatelstvu.

V těchto dnech dochází k pomalému stahování amerických vojáků ze Sýrie. Můžeme tyto kroky považovat za zradu? V žádném případě! Američané vlastně stažením svých vojáků ze Sýrie odstraní stav, který byl porušením mezinárodního práva.

Die Welt jsou známe a velké německé noviny. Proto nedovedu pochopit, proč odstranění stavu, který byl porušením mezinárodního práva, mohou vydávat za zradu. Ví někdo v těchto novinách ještě něco o mezinárodním právu? Pokud ano, proč alespoň některý obyčejný redaktor neprotestoval proti tomuto článku? Nebo proč se kritiky neujaly jiné německé noviny?

My si myslíme, že D. Trumpovi bychom měli poděkovat, že začal americká vojska ze Sýrie stahovat a zřejmě skutečně je stáhne. A naopak bychom se měli bát všech těch, kteří v právním narovnáním stavu vidí zradu. Kam se Německo, kam se Evropská unie až dostaly? Co můžeme od nich čekat? Kde jsou ty evropské hodnoty, o nichž se v EU tak často píše, když obnovení právního stavu je považováno za zradu.

J. Skalský

 

Odchod ze Sýrie

Anton Lavrov

Zdálo by se, že ohlášený odchod vojsk USA ze Sýrie nepovede k podstatné změně vojenské rovnováhy. Kontingent několika tisíc členů speciálních složek, Sil speciálních operací, odstřelovačů a námořní pěchoty, legislativních a zpravodajských oddílů a leteckého personálu se už rok neúčastní důležitých bojových akcí proti Islámskému státu.

Teroristé ztratili pod společným náporem syrské armády a kurdsko-arabské koalice podporované Spojenými státy téměř veškeré své území a zdroje. Samozřejmě zcela zničeni ještě nejsou. Různé oddíly o počtu desítek až stovek osob pokračují v odboji v těžko dostupných místech Sýrie. Na posledních kouscích území se ještě bojuje i v úrodném údolí Eufratu. Očekává se ještě dlouholetý boj s teroristickým podzemím.

Skutečným cílem další přítomnosti amerických vojáků v Syrské arabské republice není boj s teroristy, ale role živého štítu pro přátelské pozemní síly. Letos na jaře se vojska USA a Francie dokonce vysunula na linii oddělující tureckou zónu okupace a kurdské území. To zabránilo útoku Turecka a jím kontrolovaných oddílů opozice na Manbídž. Pod záminkou „ochrany svého personálu na zemi“ USA několikrát zabránily svými nálety útokům vládních sil na Kurdy a „novou syrskou armádu“. Až takový štít skončí, nastanou v Sýrii důležité změny.

Největší změny se očekávají na kurdském území. Syrské demokratické síly (SDS), koalice kurdských a arabských oddílů, nadále kontrolují asi třetinu země na severovýchodě Sýrie. Pro boj s IS dostaly v posledních letech velké množství vojenské pomoci od USA. Šlo o minomety, protitankové řízené střely, stovky lehkých vozidel a obrněnců i munici. To všechno není nic platné proti soustředěnému útoku Turecka. To oznámilo úmysl brzy proti syrským Kurdům použít desítky tisíc svých vojáků a kanónenfutru z podřízených oddílů bojovníků.

Kurdové i Arabové za Eufratem budou mít opět problém ve volbě budoucnosti. Loni zabránilo vměšování USA jejich sblížení s vládou. Bez přímé podpory USA budou osamoceni proti Turecku i vládním silám. Přináší to naději, že si zvolí politické urovnání s vládou země a tím obnovu teritoriální celistvosti Sýrie. Alternativou je nový konflikt s Tureckem a rozšíření jeho zóny okupace. Ještě ve složitější situaci budou poslední trosky nové syrské armády, jež se zakopaly u pohraničního přechodu Al-Tanf. V poušti se tato enkláva drží jen s přímou pomocí USA. Ty loni dvakrát zaútočily na postupující spojenecké síly a tuto agresi odůvodňovaly potřebou ochránit tam přítomné Američany. Bez takové podpory by byl osud enklávy rychle vyřešen.

Odchod USA ze Sýrie se neprojeví v Idlíbu. Jejich kontakty s vytvořeným klubkem umírněných i ne příliš umírněných islamistů jsou dávno zpřetrhány. Moc velký vliv nemá v provincii ani Turecko. Dříve či později bude tento vřed likvidován vojenskou operací.

Oznámený odchod USA ze Sýrie byl překvapením pro spojence. Jsou tam i menší kontingenty speciálních sil z Anglie a Francie, jde o několik stovek vojáků a nemají velký vliv. Tyto země dosud neoznámily odchod za Američany. Stejně tam bez podpory svého silného spojence nic nemohou znamenat. Odejde-li, dlouho se neudrží.

Pochopitelně by úplný odchod vojsk USA vedl k vážným změnám. Jenže Trump o odchodu nevykládá poprvé. Všechny předchozí snahy o odchod úspěšně zasekli jeho političtí i vojenští odpůrci. Nyní oznámený termín odchodu sto dní je pro dvoutisícový kontingent nadsazený. Je v tom snaha Pentagonu co nejvíce oddálit realizaci záměru a začátek útoku Turecka. Je docela možné, že se jim podařilo umluvit svého nejvyššího velitele k zachování přítomnosti alespoň malého počtu Sil speciálních operací s výmluvou na potřebu bojovat s IS. K sabotáži prezidentova plánu jim pomůže jakékoliv zostření situace v zemi, nebo větší protiúder nějaké teroristické skupiny.

Ale i v případě úplného odvelení vojsk USA ze Sýrie zůstane možnost ovlivňovat situaci v zemi a v regionu. Mají pro to veškeré silové i politické nástroje. Pokračují letecké útoky i útoky bezpilotníků z mnoha základen v Kataru, Turecku a Iráku.

Převzato z Iz.ru, outsidermedia.cz, 20. prosince 2018

 

Éra americkej hegemónie sa končí,

v multipolárnom svete čaká USA množstvo problémov

Washington 24. decembra 2018, HSP

Keď Richard Haass, americký analytik jedného z najstarších a najprestížnejších amerických analytických centier Council of Foreign Relations uvedie analýzu s názvom “How a World Order Ends“, v ktorej tvrdí, že svetový poriadok založený na americkej hegemónii, sa nachádza na konci svojej existencie a už sa nedá zachrániť, treba si ho vypočuť.

A keď to navyše hovorí autor, ktorý robil a robí analýzy pre CIA a americké Ministerstvo zahraničných vecí a ktorý priamo uvedie, že úspech Vladimíra Putina na Kryme v roku 2014 sa stal momentom dramatického neúspechu presadzovania Američanmi presadzovaného svetového poriadku, tak túto analýzu si treba prečítať dvojnásobne pozorne. A najzaujímavejšia je skutočnosť, že analýza Richarda Haassa pripomína monológ lekára, snažiaceho sa upokojiť hysterického pacienta, ktorý sa dozvedel strašnú pravdu o svojej diagnóze.

Analytické centrum Council onf Foreign Relations vzniklo v roku 1921 a toto centrum vytvorili predstavitelia amerických a britských politických elít v čase administratívy amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Ide o elitnú analytickú organizáciu, ktorá má veľké renomé vo svete a analytici tohto centra majú veľký dopad na formovanie svetovej politiky.

Walter Lippmann, jeden z najvýznamnejších analytikov Council of Foreign Relations a poradca prezidenta Wilsona sa preslávil systémom “generovania súhlasu”, – vedecky odôvodneného a vytvoreného systému využívania médii pre riadenie a formovanie verejnej mienky i politických procesov. Samotný Lippmann ešte v roku 1922 napísal, že schopnosť “produkovať súhlas” bez toho, aby si verejnosť všimla manipuláciu, predstavuje progresívnu technológiu, ktorá radikálne ovplyvní ďalšiu existenciu demokracie.

Za Council of Foreign Relations stoja klany Rockefellerocvov, Fordovcov i Warburgovcov, k významným analytikom centra v minulosti patril aj bývalý riaditeľ CIA Allan Dulles a jeho brat, svojho času minister zahraničných vecí USA John Dulles. V čase Studenej vojny bola s centrom spojená väčšina vysokých dôstojníkov CIA ako aj zboru Ministerstva zahraničných vecí USA a členovia centra silne ovplyvňovali smerovanie americkej zahraničnej politiky.

Richard Haass je profesionál a ako profesionál hodnotí situáciu triezvo, bez zbytočných sentimentov a otvorene. Smerom k niektorým americkým politickým elitám adresuje slová, o tom že “vlak už odišiel” a nemá význam zachraňovať americkú hegemóniu a koncepciu jednopolárneho sveta, pretože takáto politika by bola nebezpečná, nezmyselná a nemá šancu na úspech. Washington musí prikročiť k novej konštruktívnej stratégii, ktorú však žiaľ časť súčasných amerických elít odmieta.

Základnou tézou Haassovej analýzy je tvrdenie, že svetový poriadok sa končí dlhodobým rozkladom a vyčerpaním, nie náhlym kolapsom. Efektívna štátna politika, rozhodné kroky a iniciatíva diplomatov môžu veľmi ovplyvniť, ako bude tento proces rozkladu vyzerať a čo so sebou prinesie. Aby sa takýto proces rozkladu a vyčerpanie uskutočnil kontrolovane, treba niektoré kroky iniciovať podstatne skôr. V prvom rade si treba uvedomiť, že starý svetový poriadok a systém sa už nikdy nevráti a všetky pokusy na jeho reinkarnáciu budú odsúdené na neúspech.

Svoju analýzu Haass demonštroval na príklade Viedenského systému medzinárodných vzťahov, vytvoreného po Napoleonských vojnách (1815). Tento systém sa skončil Krymskou vojnou (1853-1856). Podľa Haasa systém americkej hegemónie sa skončil v roku 2014, kedy sa Krym vďaka Putinovi vrátil do Ruska. Haass vo svojej analýze dokonca tvrdí, že bolo z americkej strany veľkou chybou porušiť dohodu s Ruskom o nerozširovaní NATO smerom na východ, pretože práve porušenie týchto dohôd priviedlo ruskú stranu ku aktivizácii a výsledkom tejto aktivizácie je súčasná situácia vo svete.

Haass pokračuje v nepopulárnych tvrdeniach, prijatie nepríjemnej pravdy je však prvým krokom k náprave a treba sa vyvarovať neobjektívnych subjektívnych pocitov, ktoré skresľujú skutočnosť. Haass tvrdí, že vo svete rastie nespokojnosť s americkou politikou a americkými spôsobmi. Nejde len o vzťahy k spojencom, ale aj skutočnosť, že americké hospodárstvo je v katastrofálnom stave, Američania nedokážu riešiť otázku svojich dlhov a stávajú sa bremenom pre svetovú ekonomiku. Podľa Haassa americké elity v posledných dvoch desaťročiach spáchali kolosálne množstvo chýb vo vnútornej a zahraničnej politike, ekonomické reformy USA spojené s globalizáciou priniesli pre USA množstvo problémov, s ktorými sa USA nedokážu vysporiadať. Američania kvôli týmto chybám postupne stratili vo svete svoj pozitívny image a teraz prišiel čas platiť za všetky chyby.

Doporučenia Haassa pre americké elity sú nepríjemne jasné, logicky zdôvodniteľné a racionálne. Súčasný systém v čele s USA degradoval do takej podoby, že už ho nemá význam držať pri živote. Dôležité je sústrediť sa na integráciu Číny a Ruska do novej konfigurácie svetových vzťahov, pre Američanov je veľmi dôležité predložiť zmes kompromisov, stimulov a odporu vo vzťahu k Číne a Rusku. Takisto Haass vyslovil veľmi zaujímavú myšlienku, podľa ktorej to, ako bude vyzerať 21. storočie bude závisieť vo veľkej miere od úspechu integračných snáh o začlenenie Ruska a Číny do novej konfigurácie svetových vzťahov.

Najtrpkejšia pilulka pre časť amerických elít v Haassovej analýze prichádza na konci jeho príspevku. Americké elity sa musia vyčistiť, potrebujú opätovne obnoviť svoj pozitívny image vo svete a doma. To sa dá dosiahnuť skrátením štátneho dlhu USA, znovuobnovením americkej infraštruktúry, zlepšením úrovne vzdelania, novými investíciami, novými sociálnymi programami, príchodom migrantov, ktorí budú prínosom pre USA a nie príťažou, radikálnou zmenou v zahraničnej politike. Súčasné americké protitrumpovské elity takejto sebareflexie žiaľ nie sú schopné, postupne však musí prichádzať k ich odstavovaniu od reálnej moci.

Na snímke americký prezident Donald Trump

Richard Haass otvorene hovorí, že pokiaľ budú USA polarizované a v americkej spoločnosti bude prebiehať mocenský zápas, nebudú sa koncepčne riešiť ním definované problémy, kolaps USA môže mať nepríjemnú podobu a dopad aj na medzinárodnú politiku. Za všetko sa platí, najmä za chyby a hlúposť. Za svoje chyby zaplatil ZSSR, teraz prichádza čas, že budú musieť platiť USA.

Národná hrdosť a pocit výnimočnosti sú veľmi dobrým narkotikom, ale veľmi zlým poradcom. Nezávisle od toho, ako sa budú správať súčasné americké elity, či budú otvorene odmietať analýzy odborníkov alebo nie, v článku Richarda Haassa rezonuje dôležité posolstvo. Elitní americkí analytici už otvorene hovoria o nemožnosti zachrániť starý svetový systém, postavený na americkej hegemónii.

Keď sa rozpadol ZSSR a USA zvíťazili v Studenej vojne, Američania na demontáži ZSSR patrične zarobili. Existuje možnosť, že sa to bude opakovať aj v opačnom garde.

 

Rozpadá sa kolektívny Západ kvôli Rusku?

Ocitnú sa USA na periférii?

Moskva 22. decembra 2018 (HSP/Topcor/ TASR/AP-Ivan Sekretarev,SITA/AP-Susan Walsh,Dmitri Lovetsky)

Na portáli topcor vyšla zaujímavá úvaha o rozpade súdržnosti kolektívneho Západu. Otázka znie, staneme sa svedkami podobného rozpadu kolektívneho Západu, aký postihol takmer pred 30 rokmi štáty Východného bloku?

Podľa ruského autora Alexandra Neukropného Západ, s ktorým sa Rusko dostalo nie vlastnou vinou do konfrontácie, prežíva dnes hlbokú krízu. Nejde o propagandu, ale o realitu, ktorú už priznávajú aj mnohí západní analytici, odborníci a novinári. Európania vnímajú krízu Európy ako katastrofu, pretože hrozí, že sa zrúti zdanlivo stabilný svetový poriadok, pre Rusko však problémy Európy predstavujú reálnu šancu upevniť svoje geopolitické postavenie.

Americký Bloomberg tvrdí, že tam, kde v minulosti figuroval jednotný Západ dnes kvôli nezhodám medzi USA a Európou vzniká geopolitická diera. Bývalý generálny tajomník NATO Anders Fog Rasmussen tvrdí, že dnes chýba na Západe líder, ktorý by dokázal odolať premysleným geopolitickým manévrom Ruska a Číny. Dnes osudy európskych politických lídrov Theresy Mayovej, Angely Merkelovej či Emmanuela Macrona visia doslovne na vlásku a Európska únia sa začína stretávať s množstvom problémov, pripomínajúcich povestnú snehovú guľu, ktorá začína prerastať v lavínu.

Migračná kríza v Európe, protesty proti Macronovi vo Francúzsku, problémy Merkelovej v Nemecku, národnostné problémy v Španielsku, ekonomické a politické problémy v Taliansku, náročné rokovania o Brexite ukazujú jasne, ako sú iluzórne predstavy o stabilite a sile Európskej únie. Okrem spomenutých nových problémov, Európe stále hrozí silná ekonomická kríza, ktorá by sa mala začať prejavovať už budúci rok.

Západ postupne mení svoju rétoriku voči Rusku. Pokiaľ Američania a Briti trvajú na silnom tlaku voči Rusku, v reakcii Nemcov, Francúzov, Talianov či Španielov na ukrajinskú provokáciu v Kerčenskom prielive vidieť značnú únavu. Samozrejme zazneli obligátne hlasy o podpore Ukrajiny, nesúhlas s ruskou politikou, ale žiadne nové sankcie, žiadne lode NATO v Čiernom a Azovskom mori, ako aj zatvorenie európskych prístavov pre ruské nákladné lode nie sú na programe dňa. Aby sme boli presnejší, v protiruskom besnení sa angažovali Poliaci, Pobaltie a Británia, ktorí vehementne podporujú Ukrajinu, od nich však už toho veľa nezáleží. Nemci a Francúzi ich aktivity de facto odignorovali, povedzme si však otvorene aké majú dnes možnosti aktívne vystupovať Merkelová a Macron, ktorí majú množstvo problémov na domácej politickej scéne?

V londýnskom analytickom centre Chatham House analytička Claire Spencerová predstavila svoju názor, podľa ktorého už Západ ako koncepcia neexistuje. Aký by mal byť kolektívny Západ dnes? V čase Studenej vojny bolo všetko jasné, existovali kapitalistické štáty, ktoré sa koncentrovali na základe koncepcie anglosaského civilizačného modelu a tieto štáty stáli na opačnej strane barikády ako štáty socialistického tábora. Ale čo dnes? Kto je nepriateľ a s kým treba bojovať? S baštou demokracie v čele s Trumpom, postkomunistickým Ruskom, socialistickou Čínou, moslimským Iránom, alebo s komunistickou Severnou Kóreou? Každý zo štátov Európskej únie má vlastné predstavy a tie sa nekryjú s predstavami USA či Británie, z toho pramenia aj nezhody v rámci Európskej únie.

Mnohí analytici na Západe sú presvedčení, že “hlavným hrobárom” kolektívneho Západu je Donald Trump, ktorý plní funkciu “amerického Gorbačova”. Odkedy prišiel do Bieleho domu pretrvávajú rozpory nielen na americkej politickej scéne, ale aj vo vzťahu USA – Európska únia. Trumpov absolútny egoizmus a nezáujem o názory spojencov sa prejavuje negatívne vo všetkom. Trump jednostranne odstúpil od Parížskych klimatických dohôd, chystá sa odstúpiť od dohody s Ruskom ohľadne rakiet stredného a krátkeho doletu, jednostranne vypovedal jadrovú dohodu s Iránom, sankciami poškodzuje európsku ekonomiku, snaží sa zabrániť realizácii projektov North Stream či Turkish Stream, ktoré sú pre Európu ekonomicky výhodné, pre Američanov však znamenajú oslabenie geopolitickej kontroly nad Euráziou a preto sú neakceptovateľné.

Trump prerába existujúce dohody tak, aby boli výhodné len pre USA, záujmy Európanov sú mu absolútne ľahostajné, dokonca v prípade amerického jednostranného odstúpenia o raketách stredného a krátkeho doletu Rusi opätovne namieria svoje rakety s bojovými atómovými hlavicami na európske centrá tých krajín, ktoré umožnia Američanom rozmiestniť na svojom území americké rakety krátkeho a stredného doletu.. To je však Trumpovi ľahostajné, odsúdil Európu do pozície prvej obete v prípadnom americko-ruskom konflikte.

Možno to vyznie paradoxne, ale udalosti na Ukrajine, ktoré spočiatku vyzerali ako epochálne víťazstvo kolektívneho Západu nad Ruskom sa stali prvým klincom do rakvy kolektívneho Západu. Vďaka Ukrajine sa prehlbujú rozpory medzi USA a Európskou úniou a destabilizácia Ukrajiny prináša svoje negatíva už aj na Západe. Kleptokratický ukrajinský režim na čele s Porošenkom treba financovať, pričom Američania používajú Ukrajinu nielen ako baranidlo voči Rusku, ale aj ako baranidlo na svojich spojencov. Neustále provokácie Ukrajincov (na americký príkaz) majú vyvinúť tlak na európskych spojencov, Američania sa zo všetkých síl snažia zabrániť obnoveniu normálnych a kultivovaných vzťahov medzi Ruskom a Európou.

USA získali čo chceli. Kladivo na Rusko, bandu ukrajinských neonacistických bláznov, ochotných plniť všetky americké predstavy. Bude vojna v Európe? No a čo, veď na dvoch vojnách v Európe USA zbohatli. Ak by znova vypukla vojna v Európe a destabilizovala by sa situácia, Američania sú presvedčení, že by sa na tejto vojne znova nabalili, tak ako sa nabalili na Rusku po páde ZSSR. V Berlíne a Paríži dobre vedia, aké plány majú Washington a Londýn a preto sa veľmi nehrnú do nových sankcií a už vôbec sa nehrnú zapojiť sa znova do amerických vojenských dobrodružstiev. Stačilo im, keď v čase jednopolárneho sveta museli podporovať americké aktivity v Iraku, Lýbii či Afganistane. A čo za Európania to získali? Len odrobinky, ktoré spadli z amerického stola.

Kolektívny Západ samozrejme existuje a stále disponuje veľkým potenciálom. Funguje WTO, odkiaľ chcel Trump odísť, funguje NATO v ktorom Američania hrajú prím. Ukazuje sa však, že európske koncerny už nechcú plniť americké predstavy a takisto Berlín a Paríž znova “oprášili ideu o vzniku samostatných európskych ozbrojených síl”, ktoré by samozrejme spolupracovali s NATO, čomu však Američania veľmi neveria.

Koncepcia kolektívneho Západu sa ideologicky skončila. Model dominujúceho anglosaského sveta prestáva fungovať a Američania i Briti musia vynakladať čoraz viac síl na to, aby túto koncepciu udržali pri živote. Svet sa stáva multipolárny a multivektorový, je oveľa zložitejší ako v čase Studenej vojny, alebo v období existencie jednopolárneho sveta, ktorému dominovali USA (1990 – 2012). Odstredivé tendencie amerických satelitov a vazalov sú čoraz silnejšie. Rusko, Čína, Irán, americké vnútorné problémy, kontroverzie vo vzťahu k EÚ sú faktory, ktoré musí Washington riešiť za chodu a pod silným časovým tlakom. Na snímke Vladimir Putin

Rusko, démonizované Američanmi a jeho spojencami sa nikoho anektovať nechystá. Nepotrebuje to. Rusko má dostatočný vojenský potenciál, aby odpovedalo na každý útok a dokáže ubrániť svoju existenciu, útočiť však nemusí. Najsilnejšou ruskou zbraňou sú energetické koncerny ako Gazprom a nie delostrelecké hlavne a bojové lietadlá. Preto tak zúria Američania vždy, keď sa objaví nový ruský plynovod alebo ropovod. Ak Európa získa slobodný prístup k ruským energetickým zdrojom, možnosť Američanov politicky tlačiť na Európu sa značne zníži. Prepojenie Eurázie do jedného celku bude znamenať, že USA sa ocitnú na periférii, so všetkým čo k tomu patrí a to Američania odmietajú akceptovať. Preto tá hystéria na adresu Ruska, ktoré sa odmieta začleniť do rodiny “civilizovaných národov, existujúcich v podobe sluhov a otrokov USA”.

Rusko nakoniec ukončí prežitú koncepciu “kolektívneho Západu” v tej podobe, v ktorej kolektívny Západ existuje dnes. Nestane sa tak však vďaka sile ruských zbraní, ale demonštráciou ekonomických a politických možností, výhodných pre všetkých. To je fakt, ktorému americké elity nikdy nerozumeli, nebudú rozumieť a nikdy ho nebudú akceptovať

 

Putin varoval před nebezpečím jaderné války

Ruský prezident Vladimir Putin varoval před rostoucím rizikem propuknutí jaderného konfliktu. Pokud k němu nakonec dojde, může to podle šéfa Kremlu znamenat vyhlazení lidstva. Putin to řekl novinářům na čtvrteční na tiskové konferenci.

Moskva, Novinky, ČTK

Nebezpečí jaderného konfliktu se podle ruského prezidenta zvyšuje tím, že se rozpadl mezinárodní systém, který dosud bránil závodům ve zbrojení. Ale na americkou protiraketovou obranu "jsme museli odpovědět", a to vývojem nových zbraní. Zájem odstoupit od dohody o odzbrojení (INF) z roku 1987 oznámil americký prezident Donald Trump letos v říjnu. Putin připustil, že v tomto směru má Rusko nyní jistou převahu, ale celkově mu jde o udržení rovnováhy.

"Neusilujeme o převahu, ale o uchování strategické rovnováhy. Zajišťujeme svou bezpečnost a víme, jak to dělat," prohlásil současně o vývoji nových ruských zbraní, které podle něj mají být schopny proniknout jakoukoliv protiraketovou obranou.

Těžko si však představit, jak se bude situace dále vyvíjet, pokud Spojené státy odstoupí od dohody o likvidaci raket středního a krátkého doletu. Situace je podle něj "na hraně" a stoupá i hrozba lidského omylu a selhání. Nebezpečí nelze podle něj podceňovat, ale nezbývá než věřit, že "lidstvo má zdravý rozum a pud sebezáchovy, aby nedošlo ke krajnostem".

Pokud jde o porážku Islámského státu, přiklonil se Putin k názoru amerického prezidenta Donalda Trumpa.

 

Mýtus západní demokracie

Paul Craig Roberts, 20.12.2018

Jak to může Západu procházet pod záminkou, že je spojenectvím velkých demokracií, ve kterých je vláda služebníkem lidu?

Nikde na Západě, s výjimkou snad jen Maďarska a Rakouska, vláda neslouží lidem. Komu západní vlády slouží? Washington slouží Izraeli, vojensko-bezpečnostnímu komplexu, Wall Streetu, velkým bankám a korporacím s fosilními palivy.

Zbytek Západu slouží Washingtonu.

Nikde na Západě se s lidmi nepočítá. Americká dělnická třída, kterou zradili demokraté, neboť převedli pracovní místa do Asie, zvolila Donalda Trumpa, a hned poté demokratická kandidátka Hillary Clintonová zavrhla americký lid, který nazvala „Trumpovými ubožáky“.

Demokraté, stejně jako republikáni, slouží moci, nikoli lidu.

V celé Evropě jsme svědky potlačování demokracie.

Britská premiérka Mayová se v otázce brexitu podřídila EU. Zradila britský lid. To, že dosud nebyla dohnána k zodpovědnosti, ukazuje, jak moc jsou Britové smíření se zradou. Britové zjistili, že se s nimi nepočítá. Nejsou nic.

Řekové volili levicovou vládu, která slíbila, že je ochrání před EU, MMF a velkými bankami, avšak okamžitě je zaprodala za úsporná opatření, která zničila to, co zůstalo z řecké suverenity a životní úrovně Řeků. EU tak dovedla Řecko na úroveň země třetího světa.

Francouzi již týdny demonstrují v ulicích proti francouzskému prezidentovi, který slouží všem, jen ne francouzskému lidu.

V současné době probíhají masivní protesty v Bruselu, přičemž polovina vlády odstoupila na protest vůči vládě, která podepsala pakt, jenž povede k tomu, že belgický lid bude nahrazen migranty z Afriky, Středního východu a Asie. Zkorumpované a opovrženíhodné vlády, které podepsaly tento pakt, zastupují zahraniční představitele a peníze George Sorose, nikoli své vlastní občany.

Proč jsou občané tak bezmocní, že vlády v jejich zemích mohou upřednostnit zájmy cizích představitelů před zájmy vlastních občanů?

Existuje celá řada důvodů. Nejdůležitějším z nich je ten, že lidé jsou odzbrojeni, a že jim propaganda vtlouká do hlavy, aby akceptovali násilí proti nim ze strany státu, ale na oplátku nepoužívali násilí proti vládě, která nelegálně použila sílu proti svým občanům.

Stručně řečeno, dokud podrobené obyvatelstvo Evropy nezahubí policii, která slouží vládnoucí elitě a má požitek z násilné brutality vůči těm, z jejichž daní dostává svůj plat, nevezme zbraně policii a nezlikviduje korupční politiky, kteří je zaprodali, národy Evropy nadále zůstanou podmaněnými a utlačovanými národy.

Chris Hedges, jeden ze skutečných novinářů, kteří ještě zbyli, před nějakou dobou jasně uvedl, že bez násilné revoluce, která by odstranila nádor nadřazenosti vlády nad lidem, bude svoboda na celém Západě mrtvá.

Otázkou, která se nabízí, je, zda má obyvatelstvo na Západě tak vymyté mozky, je tak pevně uzavřené v Matrixu, a je tak vyčerpané, že si nedokáže stát za svým a bránit svou svobodu. K odporu dochází ve Francii a Belgii, ale vláda, která zaprodala Řecko, nebyla dohnána k zodpovědnosti.

Američané mají tak vymyté mozky, že se domnívají, že Rusko, Čína, Írán, Sýrie, Severní Korea a Venezuela jsou jejich nepřátelé, i když je zcela jasné, že skutečným nepřítelem je „jejich“ vláda ve Washingtonu.

Kromě mých amerických čtenářů jsou Američané uzavření v Matrixu. A budou zabíjet, jen aby zůstali v Matrixu, kde je jim podáno takové vysvětlení, které je povzbudí a uklidní. Každý, kdo spoléhá na vedení Washingtonu, je idiot.

Washington je mistrem propagandy. Washingtonská propaganda dokonce nakazila ruskou vládu natolik, že na základě všech zpráv hloupě věří, že urovnání neshod s Washingtonem je právě to tajemství, které dopomůže Rusku k úspěchu.

Pošetilá je vláda, která se spoléhá na dohody s Washingtonem.

Jádrem věci je tohle: Jestliže se smířením s provokacemi vyhneme válce, je to správná politika, ale pokud se přijetím provokací vyvolají další provokace, dokud bude válka nevyhnutelná, potom je správnou politikou to, že dojde k ještě razantnější reakci. Ráznější reakce vnese do celého procesu obezřetnost, zatímco smíření se s provokacemi povzbudí agresora.

The Myth of Western Democracy vyšel 17. prosince 2018 na ICH. Překlad Zvědavec.

 

Krajiny NATO sa „zložia“ na zverenské fondy pre Ukrajinu

Kyjev 20. decembra 2018, HSP

Viacero členských štátov NATO sa rozhodlo vyčleniť dodatočné prostriedky na zverenské fondy, v rámci ktorých sa poskytne vojenská pomoc Ukrajine – vyhlásila ukrajinská vicepremiérka Ivanna Klimpuš–Cincadzeová k výsledkom zasadnutia komisie Ukrajina–NATO na úrovni veľvyslancov, informuje Ukrinform

“Niekoľko krajín doslova dnes oznámilo, že pridá buď k našim programom, alebo k trustovým fondom, dodatočné prostriedky,” oznámila.

Nórsko už zverejnilo rozhodnutie o vyčlenení dodatočne 140 tisíc eur na program profesionálneho rozvoja NATO. Podľa vicepremiérky, podpísal takisto český minister obrany uznesenie o vyčlenení dodatočných prostriedkov pre logistický zverenecký fond.

Nemecko tiež potvrdilo, že urobí dodatočný príspevok do zvereneckého fondu, v ktorom je lídrom Bulharsko, pre zdravotnú resuscitáciu ukrajinských vojakov, dodala Klimpuš–Cincadzeová. Podľa jej slov sa zverenské fondy pre pomoc Ukrajine naplnia z viac ako 100 percent.

 

Pro banderovskou Ukrajinu žádnou pomoc!

Více členských států NATO vyčlení dostatečné finanční prostředky na svěřenecké fondy, z kterých bude pak poskytnuta vojenská pomoc Ukrajině (HSP, 20.12.2018).

Tato zpráva je přímo odstrašující i vzhledem k tomu, že i náš ministr obrany údajně se zavázal dodatečnými prostředky takto Ukrajině přispět na vojenskou pomoc. Naopak! Pokud Ukrajina zůstane banderovskou, neměli bychom jí vůbec pomáhat.

Jak je možné, že téměř každý měsíc nebo týden se mluví o tom, že ukrajinské dělostřelectvo vypálilo několik salv do obydlených míst měst a obcí Donbasu. Vznikají materiální škody a dokonce dochází i k zabíjení lidí, kteří pod dělostřeleckou palbou v napadených místech umírají či prolévají svou krev.

Celá EU o tom ví a nic nečiní! My bychom alespoň neměli podporovat banderovský režim na Ukrajině. Banderovci mají ruce od krve, také i od české, kterou do smrti nesmyjí. Nezapomínejme na zavražděné Čechy!

Podle ukrajinského velvyslanectví v Praze je Stepan Bandera, kontroverzní ukrajinský vůdce z období druhé světové války, pro většinu Ukrajinců symbolem boje za svobodu a nezávislost. (Týden.cz, Ukrajinská ambasáda: Bandera je symbolem boje za svobodu, 05.01.2015). To je jejich pohled. Náš je zásadně jiný. Banderovci byli a zůstávají zločinci, kteří dokonce po určitou dobu spolupracovali s Němci a podíleli se i na jejich zločinech. -red.

 

Škandalizovanie Matice slovenskej novinármi pripomína praktiky nedemokratickej žurnalistiky 19. storočia

Bratislava 20. decembra 2018 HSP

Slovenského dejateľa Júliusa Botta, skvelého pedagóga, historika a publicistu, si súčasná spoločnosť veľmi nevšíma, no zanechal jej, a osobitne novinárom, niečo veľmi cenné – zrkadlo minulosti. Jeho dielo Dejiny Matice slovenskej z roku 1923 ukazuje, kam sa posunuli praktiky mienkotvorných médií voči Matici slovenskej od 19. do 21. storočia. Alebo skôr neposunuli?

Budova Matice slovenskej

Takto sa v roku 1872 vyvršovali na Matici slovenskej maďarské noviny v záujme nedemokratickej až neľudskej politiky starej monarchie: „Matica je iba ilúziou rozširovania slovenskej reči a literatúry, je to radšej iba politická sieť, v ktorej za nástrahu upotrebúva sa rozširovanie slovenskej reči a spisby. Jej obsahom je zvelebovanie Slávie a na Maďarov sypaná kliatba.“

A čo sa o tej istej ustanovizni dočítame dnes? Najlepšie to ilustruje Denník SME v rubrike Komentáre. „Tieto ciele a úlohy má plniť s dotáciou 1,5 milióna eur, hoci je inštitúciou s nulovým spoločenským vplyvom, ktorá sa viac než kultúrno-osvetovému poslaniu venuje politike, výchove kádrovej rezervy SNS a so sebou si nesie spreneveru národného pokladu, krach Podielového družstva Slovenské investície a iné ekonomické kauzy.“ (august 2013) Alebo „Matica slovenská je dotovaný anachronizmus.“ (august 2013) či „Zrušiť treba Maticu s Tkáčom.“ (júl 2017) A napokon veľavravné „Aj takéto vyjadrenia pomáhajú odďaľovať historickú chvíľu, keď matičiari naposledy preskočia vatru, zaspievajú si slovenskú hymnu a s neminutými zásobami naftalínu sa poberú do minulosti.“ (august 2013)

Mediálno-politický aktivizmus

Na pravidelných mediálnych „hecovaniach“ protinárodných nálad z pier novinárov-aktivistov si prihrievajú polievočku najmä liberálni politici. Takto sa v závere roka 2018 prejavili inak nevýrazné poslankyne NR SR Renáta Kaščáková (SaS) a Viera Dubačová (zvolená za OĽaNO), ktoré sú zároveň členkami výboru pre kultúru a médiá.

Kaščáková vo verejnoprávnom rozhlase oklamala verejnosť, že Matica financuje svoju vedu len 8-tisícmi eur a Dubačová sa nechala počuť, že „treba prehodnotiť zmysel a fungovanie Matice“ (Rádiožurnál, december 2018). Nehovoriac o tom, že občas si mediálna „úderka“ svojou hystériou vynúti štátnu kontrolu v inštitúcii. Kontroly však Matica slovenská skôr víta, aby sa opäť potvrdilo, ako hlboko je štátom podfinancovaná k pomeru celej svojej širokospektrálnej národnej kultúrno-vedecko-vzdelávacej činnosti, o ktorej sa môže političkám a angažovaným novinárom len snívať.

Pozrime sa na to, čo nám hovorí Botto o podobnej situácii spred takmer 150 rokov. „Podlými denunciáciami a blbstvami hojne vyšpikovanú reč proti Matici vychrlil 2. marca 1870 v uhorskej snemovni i trenčiansky zastupiteľ ľudu, vyslanec Kvassay, a neprešiel ani týždeň, v ktorom by nebol nastolil svojmu obecenstvu jedon alebo druhý maďarský časopis insinuácie proti Matici, kdežto bez prítomnosti vládneho komisára nevybavovalo sa ani jedno valné shromaždenie Matice, a komisár vždy verne referoval, čo sa tam dialo, čo sa hovorilo, ba i zápisnice shromaždení vždy predkladal ministerstvu.“

Takýchto spoločných politicko-mediálnych útokov proti Matici slovenskej bolo v neslobodnom Rakúsko-Uhorsku neúrekom. Rovnako ako v súčasnej demokratickej Slovenskej republike. Zámienku si našli vždy. Ako aj dnes.

Prakticky zo zatuchnutej minulosti

Citujme rázne vyhlásenie vtedajšieho podpredsedu MS Viliama Paulínyho-Tótha v Národných Novinách z roku 1872: „Ktokoľvek upodozrieva ústav Matice Slovenskej z panslavistických agitácií a vlastizradných tendencií: je nehanebný lhár a podlý osočovateľ, je oplan, holomok, na šibenicu súci kujon, zbojník a vrah, v ktorom ani zbla statočnosti a mravnosti nieto.“

V roku 1875 si agresívni štváči z politicko-mediálnych kruhov vydupali zatvorenie Matice slovenskej. Neprežili ani tri slovenské gymnáziá. Až po páde neudržateľnej monarchie a po vzniku prvého Česko-Slovenska sa mohli matičiari slobodne a demokraticky nadýchnuť v obnovenej Matici slovenskej.

Budúci rok si pripomenieme storočnicu jej oživotvorenia, no zároveň by sme si mali pripomenúť aj storočnicu útočných mediálno-politických praktík z 19. storočia, ktoré viedli k ešte radikálnejšiemu obmedzeniu práv a slobôd tých obyvateľov krajiny, ktorí si dovolili prihlásiť sa k vlastnému slovenskému národu. A toto je podstata celej veci. Je za hranicou rozumového chápania, že dnes rovnaké praktiky používajú práve tí, ktorí najviac bojujú za dodržiavanie ľudských práv a občianskych slobôd. Lenže ich boj má dvojitý meter.

Pre Maticu nič nové

Angažovaní novinári sa zvyknú vysmievať z matičiarov, keď tí vycítia ohrozenie. To sa, drahá žurnalistická obec, volá HISTORICKÁ SKÚSENOSŤ. A len hlupák sa nepoučí z vlastnej histórie. Jemnejších i agresívnejších výpadov médií a politikov si vo svojich dejinách Matica „užila“ ešte aj počas česko-slovenského, fašistického i komunistického režimu a od revolúcie jej „doprajú“ tí, ktorí sami seba nazývajú liberálmi. Jej základ je však pre nás trvalý a nadčasový – obraňovať slovenskosť, práva a slobody slovenského národa a aktuálne predovšetkým udržiavať a rozvíjať národno-duchovný pilier štátu.

Alebo ako spresnil najdôležitejší zmysel ustanovizne v súčasnom svete jej predseda Marián Gešper: „V nestabilnej dobe, keď náš východný sused zažíva ozbrojený konflikt, mestá západnej Európy terorizujú extrémisti a rozvinutý sociálny systém nie je samozrejmý pre každú krajinu, musíme v našom národe podporovať povedomie o Slovensku ako o sebavedomej a suverénnej krajine s vlastnými tradíciami a hodnotami.“

Matica slovenská je tu aj po 155-tich rokoch, zatiaľ čo vtedajšie médiá aj s celou monarchiou, čechoslovakizmom, fašizmom i komunizmom sú dávno preč. Budúce generácie sa môžu pozrieť na to, kde budú súčasné médiá o ďalších sto rokov. Takú demokraciu, ktorá garantuje slovenskému národu právo na slobodnú národno-duchovnú sebarealizáciu vo vlastnom štáte, však jednoznačne musíme brániť a udržať.

Stanislava Zaborska

 

Proč dělají protislovenskou a protičeskou politiku?

Položme si konkrétní otázku: Dělá Ministerstvo zahraničních věcí SR protislovenskou a Ministerstvo zahraničních věcí ČR protičeskou politiku? Někteří Slováci a někteří Češi jsou o tom přesvědčeni. Ministr Lajčák se dokonce určitým způsobem podílel na vypracování paktu OSN o migraci a do krve ho hájil. Tím ztratil na Slovensku část své autority. Dokonce podal demisi, ale pak byl rád, když mohl na ministerstvu dále zůstat.

Ministr Petříček oficiálně sdělil, že ČR je proti paktu OSN o migraci teprve na nátlak vlády a zvláště pak premiéra A. Babiše. Jako asistent M. Pocheho pan ministr Petříček se nikdy netěšil nějaké širší autoritě v české společnosti, spíše naopak. Autorita pana ministra Petříčka se blíží k nule, nebo dokonce má minusovou hodnotu.

Proč pan ministr Lajčák a pan ministr Petříček dělají politiku, jíž značná část Slováků a Čechů považuje za rozpornou se státními a národními zájmy? Kdo za nimi stojí? Jaké síly je vedou? A hlavně kam je směřují? A nyní ten nejdůležitější dotaz: Kdy odejdou ze svých ministerských postů?

K. Malý

 

Evropa - Islamizace Vánoc

"Neúnosné a nedobrovolné podřizování se islámu"

napsal Soeren Kern, 24. prosince 2017

Překlad původního textu: Europe: The Islamization of Christmas

Překlad: René David

Nový náboženský výklad Vánoc je založen na falešném předpokladu, že biblický Ježíš je totožný s koránským Ježíšem (Isou). Toto slučování náboženství, označované jako "Chrislam", zapouští kořeny na biblicky negramotném Západě.

Škola v Lüneburgu odložila vánoční besídku poté, co si muslimský student stěžoval, že zpívání vánočních koled během školního vyučování je neslučitelné s islámem. Alexander Gauland, předseda protiimigrační strany Alternativa pro Německo (AfD) řekl, že postup školy byl "nepřijatelným a nedobrovolným podřízením se islámu" a že byl "zbaběle nespravedlivý" vůči nemuslimským dětem.

"Slovo Vánoce je symbolem naší víry a naší kultury. Nikoho nediskriminuje. Napadání symbolu Vánoc nikomu nezajistí respekt, nevytvoří pohostinnou a inkluzivní školu a společnost, ale podporuje netoleranci k naší kultuře, našim zvykům a našim tradicím. Pevně věříme, že naše tradice musí být respektovány." – milánský politik Samuele Piscina.

Snad v každé evropské zemi byly letošní vánoční svátky poznamenány spory souvisejícími s islámem. Většina těchto konfliktů vznikla díky evropským multikulturním politickým a náboženským elitám, které poníženě ustupují a sekularizují Vánoce a okázale zajišťují, aby muslimové nebyli uráženi křesťanským svátkem.

Mnoho tradičních vánočních trhů bylo přejmenováno - amsterdamská Zimní přehlídka, bruselské Zimní radovánky, Zimní trh v Kreuzbergu, londýnský Winterville, mnichovský Zimní festival – aby představovaly multikulturní pozlátko sekulární tolerance.

Více znepokojující jsou vzrůstající tlaky na islamizaci Vánoc. Nový náboženský výklad Vánoc je založen na falešném předpokladu, že biblický Ježíš je totožný s koránským Ježíšem (Isou). Toto slučování náboženství, označované jako "Chrislam", zapouští kořeny na biblicky negramotném Západě.

Například v Británii, v kostele Všech svatých v Kingstonu nad Temží nedávno oslavovali narozeniny jak Ježíše, tak i Mohameda. 3. prosince byly oslavy "Milad, adventu, křesťanské oslavy" zaměřeny na "připomenutí narozenin Proroka Mohameda a radování se z blížícího se narození Ježíše". Hodinová mše včetně islámské modlitby byla následována rozkrojením narozeninového dortu.

Přední křesťanský blog "Arcibiskup Cranmer" pokáral církev za její nedostatek prozíravosti:

"Všimněte si, jak tato událost připomíná narozeniny proroka Mohameda, ale nehledí vstříc narození Pána Ježíše Krista, syna Božího. Mohamed obdržel své proroctví, zatímco Ježíš neobdržel ani proroctví, ani kněžství, ani své království, ani své mesiášství. Je to vznešený prorok Mohamed vedle prostého starého Ježíše, protože dodat nějaký z těchto atributů posvátnosti, by ho samozřejmě odcizilo mnoha muslimům (pokud již nebyli odcizeni tím, že taková oslava je haram [zakázána islámem]), kteří by nebyli bývali mezinábožensky nebo citlivě misijní, že ano?"

Blog dodal, že velebením Mohameda v kostelích se úspěšně prohlašuje, že Mohamed je větší než Ježíš.

"Pokaždé když církev poskytuje Mohamedovi přídomek 'prorok', odmítá ukřižování, popírá zmrtvýchvstání Krista a vyvrací, že slovo stvořilo tělo a dlí mezi námi, tak kvůli Mohamedovi popírá všechny tyto základní principy křesťanské víry."

Nedávno byla v episkopálním skotském kostele v Glasgowě na svátek Tří králů (Zjevení Páně), svátek připomínající inkarnaci boha do osoby Ježíše Krista, čtena část textu z Koránu popírající, že Ježíš je syn Boží. Jeden z královniných kaplanů, Gavin Ashenden, označil čtení z Koránu jako "rouhání": A dodal, že existují jiné způsoby a podstatně lepší, jak stavět "mosty porozumění" s muslimy.

V Londýně, parlamentní skupina sdružující všechny muslimské britské poslance, skládající se jak ze zástupců Dolní sněmovny, tak Sněmovny lordů vydala zprávu: "Šťastné a veselé muslimské vánoce", aby upoutala pozornost na "humanitu" muslimů během Vánoc. Zpráva uvádí:

"Příliš často se ocitají muslimské charity v centru naší pozornosti, kvůli zaujatosti medií... O čem slyšíme ještě méně, jsou "muslimské šťastné Vánoce". Vývařovny polévek, potravinové banky, vánoční večeře, novoroční úklid – toto všechno budou dělat muslimské charity během období Vánoc."

Ve Skotsku byla regionální vláda obviněna z "podkopávání" britského křesťanského dědictví tím, že propagovala "zimní slavnosti" pro etnické menšiny, a zároveň ignorovala Vánoce. Skotský ministr pro mezinárodní rozvoj a Evropu Alasdair Allan, sliboval skoro 400 000 liber (535 000 amerických dolarů) na financování 23 akcí během zimních měsíců. Označil je jako "klíčové dny v našem národním kalendáři" a řekl že "vzrušující a různorodý" program pomůže Skotům oslavit všechno skvělé v naší nádherné zemi během zimních měsíců. Ani jedna z těchto akcí však neměla jakoukoliv souvislost s Vánoci. Mluvčí Římskokatolické církve ve Skotsku řekl:

"Je velmi znepokojivé, že se skotská vláda rozhodla neuznat náboženskou realitu Vánoc na zimních akcích, které podporuje. Při posledním sčítání lidu více než polovina populace uvedla jako svoje náboženství křesťanství. Katolíci a ostatní křesťané se mohou zcela oprávněně divit, proč veřejně financované slavnosti nezahrnují žádnou událost připomínající Skotům oslavu narození Krista, která je bezpochyby nejvýznačnější událostí zimních měsíců."

Gordon Macdonald, z křesťanské charity CARE dodal:

"To je součástí všeobecné sekularizace, která probíhá ve skotské vládě už mnoho let, a přímým výsledkem této vládní politiky je podceňování našeho křesťanského dědictví a hodnot."

V Dánsku, na základní škole v Graestedu, zrušili tradiční církevní bohoslužbu na počátku Vánoc, aby neurazili muslimské žáky. Někteří rodiče obvinili školu, že má dvojí standard: nedávno proběhla akce "Syrský týden", během níž se děti seznámily s blízkovýchodní kulturou. Ignorujíce rodiče, školní nástěnka vedle školy hlásá:

"Rada školy podporuje rozhodnutí školy vytvořit novou tradici (zvýrazněno), která zapojí děti a mladé lidi."

Dánský předseda vlády Lars Lokke Rasmussen, který tuto školu jako dítě navštěvoval, řekl, že toto rozhodnutí by mělo být přehodnoceno. Ministryně zdravotnictví Ellen Trane Norby dodala:

"Dánské základní školy mají povinnost šířit vzdělání a učit kulturní hodnoty a znalosti spojené s Vánocemi, je to neodmyslitelná součást vzdělání."

Ve Francii byl kvůli horentním nákladům na zajištění bezpečnosti před islamistickým terorismem zrušen každoroční Vánoční trh v Croix-Rousse v okrese Lyon. Každoroční městský Festival světel se letos uskutečnil. Vojenský guvernér Lyonu, generál Pierre Chavancy řekl, že v důsledku "citlivosti" této události bude zajišťovat bezpečnost 1500 vojáků a policistů, podporovaných psy, říční policií a pyrotechniky.

V sousední Belgii, ředitel Červeného kříže v Liège, André Rouffart, nařídil všem 28 pobočkám odstranit kříže, aby se zajistila sekulární podoba organizace. Kritici říkají, že toto rozhodnutí bylo součástí širší snahy "změnit určitou terminologii" a "zbavit se našich tradic a kořenů", abychom uklidnili muslimy. "Kdysi jsme říkali vánoční prázdniny, dnes říkáme zimní prázdniny" řekl místní dobrovolník Červeného kříže. "Vánoční trh v Bruselu byl přejmenován na 'Zimní radovánky'. Nechte věci takové, jaké jsou."

V Německu, škola v Lüneburgu odložila Vánoční besídku poté, co si muslimský student stěžoval, že zpívání vánočních koled během školního vyučování je neslučitelné s islámem. Podle týdeníku Focus rozhodnutí školy změnit Vánoční besídku na nepovinnou mimoškolní aktivitu způsobilo "záplavu nenávistných emailů a dokonce vyhrůžek vedení školy a školní radě". Aby uklidnil rozzuřené rodiče, řekl ředitel školy Friedrich Suhr, že "nekřesťanské" vánoční písně, jako třeba "Rudolf, rudonosý sob" by neměly být zakazovány. Alexander Gauland, spolupředseda Alternativy pro Německo (AfD) řekl, že akce školy byla "neúnosným podřízením se islámu" a představuje "zbabělou nespravedlnost" vůči nemuslimským dětem.

V Mnichově zobrazuje reklama na multikulturní "Zimní trh" sněhuláka zakrytého burkou. Předseda bavorské AfD ironicky dodal: "Je sněhulák v burce symbolem tolerance?" V Halle byl Vánoční trh přejmenován na "Zimní trh".

V Berlíně byl tradiční Vánoční trh chráněn betonovými bariérami, aby se zabránilo zopakování loňského džihádistického útoku, při kterém zahynulo 12 lidí a vice než 50 jich bylo zraněno. Ve Stuttgartu, byl na Vánočním trhu zatčen 53letý muž, poté co tvrdil, že má ve svém batohu bombu. V Postupimi byl uzavřen Vánoční trh poté, co blízká lékárna obdržela dopisovou bombu. V Bonnu byl evakuován Vánoční trh, kvůli vyhrůžce bombou.

V Itálii, škola v Miláně odstranila zmínky o Vánocích při slavnosti přejmenované na "Velký festival šťastných prázdnin". Na Facebooku místní politik Samuele Piscina obvinil školu ze zavádění "politicky korektní levičácké politiky", která připravuje děti o radost z Vánoc:

"Po betlémech a křížích nyní překážejí vánoční besídky. Slovo Vánoce je symbolem naší víry a naší kultury. Nikoho nediskriminuje. Napadání symbolu Vánoc nikomu nezajistí respekt, nevytvoří pohostinnou a inkluzivní školu a společnost, ale podporuje netoleranci k naší kultuře, našim zvykům a našim tradicím. Pevně věříme, že naše tradice musí být respektovány."

V Bolzanu bylo nařízeno odstranit lepenkový vánoční stromek z radnice, protože "by mohl urazit citlivost" muslimů. Místní politik Alessandro Urzi, vyjádřil rozhořčení nad tímto rozhodnutím: "Byrokratická tupost, se kterou byl stromek odstraněn, aby se vyloučilo riziko, že někoho urazíme, odráží barbarizaci kulturního klimatu."

V Norsku základní škola v Skien oznámila, že tento rok vánoční besídky nebudou zahrnovat jenom obvyklé čtení dětí veršů z Bible, ale také dvou veršů z Koránu, které se zmiňují o Ježíšovi. Nenapodobitelný Bruce Bawer vysvětlil důsledky tohoto jednání takto:

"Vánoční plány školy ve Stigeråsen jsou další ukázkou dhimmikracie: zbabělého evropského podřizování se islámu. Tento rok, by to mohlo být pár veršů z Koránu, příští rok budou na vánočních oslavách slaveny obě náboženství, a za nemnoho let poté možná na dětských slavnostech nebude kříž, ani vánoční stromeček jenom modlitební koberec, žehnání v arabštině a hidžáb pro dívky."

Ve Španělsku, městská rada Madridu nahradila vánoční slavnosti ve městě novopohanským "Mezinárodním veletrhem kultur". Madridská starostka Manuela Carmena, bývalá členka Komunistické strany Španělska, se vyjádřila, že účelem měsíc trvajících oslav je odkřesťanštit Vánoce tím, že se stanou více inkluzivními:

"Všichni víme, že Vánoce jsou svátkem náboženského původu, ale je to také oslava lidskosti a solidarity. Proto madridská městská rada chce udělat vše, co může, aby si každý ve městě, ať je odkudkoliv, mohl užívat Vánoce."

Madridská radnice porušila tradici a odmítla umístit betlém v jedné ze svých nejvíce ikonických památek, Puerta de Alcalá. Místní politik José Luis Martínez-Almeida obvinil Carmenu z toho že, "nadšeně spolupracuje při oslavě Ramadánu", a zároveň se "pokouší se schovat všechny křesťanské symboly Vánoc". A dodal: "Chceme znovu získat naše kulturní a náboženské kořeny."

Soeren Kern je vedoucí spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.

https://cs.gatestoneinstitute.org

 

Lichtensteini se zlobí na dekrety
- My se zlobíme pro kolaboraci

Po 73 letech od konce II. světové války se Lichtenštejsko oficiálně opět domáhá majetků v České republice. majetků zabavených podle Pařížské reparační smlouvy a podle dekretů presidenta republiky a Národního shromáždění, nesprávně nazývaných "Benešovy dekretů. Nesprávně, protože je ratihabovalo Národní shromáždění Československé republiky.

Vládnoucí rod Lichteinstenů tvrdí, že byli za I. ČSR při sčítání obyvatelstva r.1930 zapsáni nesprávně bez "vlastní vůle". Jejich tvrzení je historicky právně vzato liché. Sčítači komisař nesměl učinit jiný zápis bez manifestnho souhlasu zapsaného,a bylo irelevantní, kde zapsaný v době fyzického zápisu byl. Pokud by sčítací komisař zapsal národnost proti vůli sčítaného, bylo dosti možností opravy nebo i soudního stíhání za zneužití pravomoci veřejného činitele apod. Nikdy se tak nestalo (tento případ obrany není u nás ojedinělý, takto se brání dodnes například i zástupci rodu Salm-Reifferscheidt).

Ovšem je tu i jiný důkaz. Přímý důkaz kolaborace příslušníka rodu Liechtensteinů s vysokým představitelem zločinného III.reichu, dokonce s potomním válečným zločincem souzeným na Norimberském soudu. Je to podpis prince Hanse Liechtensteina v návštěvní knize reichsprotektora Konstantina von Neuratha. Je datován 26. května roku 1940, a je publikován jako faksimile v knize docenta Josefa Bendy, Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989, Tuláček II.vydání Praha 2013 (I.vyd.Praha 2010), str. 790.

Příslušníci rodu tvrdí, že nikdy nebyli Němci a s Německem nekolaborovali. Citovaný dokument návštěvní knihy říšského protektora, pána nad životem a smrtí obyvatel okupovaného protektorátu Böhmen und Mahren, založeného výnosem Hitlera, dokazuje pravý opak. Proč? Protože žádný šlechtic, jakož i prostý občan jakéhokoli původu, loajální k antifašistickému hnutí nebo straně antifašismu (v té době např. bojujícímu království Velké Británie a severního Irska),nebo jakýkoli příslušník okupované země, odpírající hitlerismu, neměl vůbec co pohledávat u vysokého představitele okupační mocnosti III.říše.

Podpis prince Hanse z Liechtensteinu dokazuje jednoznačně kolaboraci s nepřítelem, v tomto případě s nejvyšším zástupcem III.reichu v protektorátu. Jakékoli jednání s okupantem, s nepřítelem státu, který rozvrátil a zničil demokratickou podstatu státu, bylo vyloučeno. Správný postoj šlechtice nebo občana antifašisty by maximálně mohl zahrnout prohlášení se za Hitlerova nebo v jeho zastoupení Neurathova vězně, jako tomu bylo v případě západní šlechty v Belgii a jinde, což se zde nestalo.

Takže jestliže se příslušníci rodu Lichteinsteinů - jak to prezentuje například MF Dnes - "zlobí na dekrety", my odbojáři a legionáři se jako zastánci dekretálního práva a Pařížské reparační dohody, zlobíme na Liechtensteiny, že se domáhají majetků, které jim pro kolaboraci nepřísluší. Pařížská reparační dohoda, které je ČSR a její nástupník ČR signatářem, praví mimo jiné - žádný německý konfiskovaný majetek se nesmí dostat zpět do německých rukou. Tento požadavek se týká i německých kolaborantů, tak jako to stanoví presidentské dekrety č. 5, 12, ústavní dekret 33, dekrety č.100, a 108.

Pokud příslušník rodu kolaboroval s hitlerovským Německém, a projevil to svým projevem osobní vůle - např. podpisem u hitlerovského zmocněnce - nároky na restituce mu nepřísluší. Totéž platí pro všechny příslušníky těch rodů, kteří se dali k nacisložkám III.říše nebo podepsali přihlášky k říšskému občanství podle norimberských rasových zákonů, aniž by byl prokázán exaktně nátlak apod.

Tudíž, jestliže památkové úřady republiky odmítají nároky Liechtensteinů na majetky zabavené po roce 1945, činí podle práva republiky spravedlivě. Jen by se to politici kolaboranti neměli snažit prorážet.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice

 

Rod Lichtensteinů v Českých zemích

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Pan Posselt se nedávno zmínil se i o tom, jak je významná historie Lichtensteinského rodu ve střední Evropě (včetně českých zemí). Lituji, že to hodnocení pan Posselt nekonkretizoval, nepřiblížil. Učiníme to za něho.

Historicky nejvýznamnější představitel rodu, rakouský šlechtic Karel Lichtenstein, byl totiž po nešťastné bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620), po nezdařeném boji českých stavů proti bezohlednému útlaku ze strany habsburského katolického panovníka Ferdinanda II. pověřen násilnou správou šlechtického majetku v Čechách. Na Moravě získal od vítězného panovníka tuto funkci kardinál František Dietrichstein. Vítězný Ferdinand II. se rebelům a celému českému království krutě pomstil. A oba správcové jako představitelé vítězné moci mu v tom pomáhali. Slavnostně se zúčastnili nelidsky kruté popravy vůdců povstání na Staroměstském náměstí 21. června 1621. K tomu získali příležitost neobyčejně se obohatit.

Organizovali loupežné kofiskace majetku domácí šlechty, zabavená panství si sami ponechávali nebo jimi obdarovávali hejna cizinců a válečných dobrodruhů. Rozsah konfiskací byl nevídaný. Dvě třetiny domácí půdy padlo do cizích rukou. Sám Lichtenstein získal mnohé statky, např. Lednice a Valtice na jižní Moravě, Krnovsko a Opavsko na severu. Rozsah takto získaných panství byl mnohonásobně větší než vlastní území rodného Lichtensteinska. Náboženská svoboda byla zrušena, kdo nepřestoupil na katolickou víru, musel odejít ze země. Vypovězeni byli kněží, učitelé, vzdělaná vrstva národa. Odejít musel i J. A. Komenský. Němčina se stala úředním jazykem, Dalimilova kronika byla veřejně katem spálena. Nastal konec samostatnosti české a na dlouho, až do slavného obrození i konec národa českého. Za 2.světové války patřil rod k antičeskoslovenské německé menšině, která přispěla k zničení demokratického státu. Po válce byla Lichtensteinská panství podle Postupimských a Pařížských dohod postátněna. Pan Posselt by měl ve svých projevech lépe znát historii .

 

Útok na dekrety prezidenta republiky

Tiskové prohlášení Koruny České a komentář Monarchia Catholica - Koruna Česká Pressemeldung und Monarchia Catholica Kommentar

21. května 2016 v 8:19 | KČ+MC |  Habsburská Monarchie - Donaumonarchie

Vážení přátelé,

níže uvádíme Tiskové prohlášení Koruny České:

 K nárokům Lichtensteinské nadace a konfiskaci majetku Lichtensteinů. Koruna Česká, (monarchistická strana Čech. Morava a Slezska) považuje konfiskaci majetku Lichtensteinů a zejména současnou snahu konfiskovat majetek nadace podle Benešových dekretů za svévoli ze strany státních orgánů. Každému poněkud myslícímu člověku, tedy snad i politikovi, právníkovi by mělo být jasné, že konfiskovat na základě "kolektivního provinění německého národa" majetek hlavy neutrálního státu je nesmysl logicky i právně. Takový majetek by mohl být konfiskován pouze v případě, že se tato hlava neutrálního státu provinila konkrétní činností proti tehdejšímu Československu nebo jeho občanům. Pokud je nám známo, taková obvinění nebyla proti Lichtensteinům ani vznesena, tím méně prokázána. Je pouze ostudou současné České republiky, že zřejmou křivdu nedokázala dosud napravit a vyzýváme orgány tohoto státu, aby tak neprodleně učinily.

 Mgr. Ing. Josef Pejřimovský v. r., pověřený člen předsednictva

Komentář Monarchia Catholica, včetně přípisu pana Mgr. Ing. Josefa Pejřimovského:

"O skutečnosti, že se Benešovy dekrety automaticky nevztahují na všechny Němce bez ohledu na státní příslušnost, svědčí smlouvy Československé republiky se Švýcarskem, Itálií a Rakouskem, že na jejich občany se Benešovy dekrety bez ohledu na národnost nevztahují. Jejich občany lze podle Benešových dekretů postihnout jen tehdy, když se provinili konkrétním činem proti Československu nebo jeho občanům."

Monarchia Catholica vítá ocenění, kterého se dostalo Jeho Knížecí Milosti Janu Adamovi II. z Liechtensteinu, který byl na 67. Sudetoněmeckém dni 2016 v Norimberku oceněn Karlovou cenou.

Lichtenštejnsko bylo za obou světových válek neutrální, za 2. světové války mu několikrát hrozila anexe ze strany Třetí říše. Liechtensteinové nebyli nacisty a nekolaborovali s okupačním režimem, jak prokázal v letech 2011-2014 výzkum česko-lichtenštejnské komise historiků. Liechtensteinové prokazatelně chránili své české zaměstnance v protektorátu. Přestože občané lichtenštejnska měli národnost lichtenštejnskou, byli všichni v roce 1945 označeni za Němce a jejich majetek byl zkonfiskován podle dekretů prezidenta republiky. "ČSR" se naproti tomu vstřícně stavělo k občanům německé národnosti Švýcarska, dokonce i Rakouska a dalších zemí.

Zajímavé je, že již v letech 1945-1948 si "československé" úřady byly vědomy toho, že konfiskace byly z pohledu domácího i mezinárodního práva nezákonné, a že lichtenštejnské občany bude nutné odškodnit. Ministerstva financí a zahraničních věcí "ČSR" jednaly v únoru 1945 již jen o výši odškodnění, ale únorový komunistický převrat ho znemožnil. Kníže Hans-Adam II. opakovaně prohlásil, že se nevzdává nároku na majetek svého rodu v "České republice". Nechce se o tento majetek soudit, ale doufá, že české úřady jednoho dne uznají, jaké bezpráví se lichtenštejnským občanům dostalo roku 1945 a budou tento problém chtít řešit.

Z projevu B. Posselta na 67. sjezdu landsmanšadftu dne 14.5.2016:

„Náš letošní laureát je hlavou rodiny, která stále nese titul vévody z Opavy a Krnova. Je hlavou státu, a sice - kníže Hans Adam, který se hlásí ke svým kořenům v našich „sudetech“. „Sudetsko-slezská“ města Opava a Krnov náleží beze změny k jeho jménu. Za to si zasloužíte vaše Výsosti, Karlovu cenu. Tím nám uchováváte velký kus domova. Existuje mnoho takových částí vlasti. Zvláště pro lidi, jako vy a jako já, a jiné, později narozené. Uvedu vám příklad: Toto výstaviště  a Norimberk jsou rozděleny diecézemi. Náhodou vím, že výstaviště patří do biskupství Eichstätt. Vnitřní.město do biskupství Bamberg. Ale toto výstavní centrum patří, jak jsem řekl, pod biskupa Hankeho z Eichstattu, také později narozeného „sudetského“ Němce. Co udělal jako první, když byl ustanoven biskupem v  Eichstattu? Přidal opavského orla do biskupského erbu. Jsou to všechno znaky, se kterými jsme společným staletým základem svázáni. Ale neznepokojujte se Vaše Výsosti, nebudete oceněn jen kvůli staletím. Protože jste dědicem opravdu velkého příběhu. Ale jste také velmi moderním, progresivním politickým činitelem. Chci zde znovu zdůraznit: Lichtenštejnsko, s velkou tradici, bylo jednou zemí se „sudetským Slezskem a Moravou, řízenou až do vyhnání na konci války, vaším otcem. Je to před delší dobou, doufám však, že to není neuctivě mimo pozornost. Váš otec byl první princ, který opravdu udělal z Lichtenštejnska fungující stát v současném smyslu. Ale byl v srdci stále hluboce zakořeněn v naší sudetskoslezsko-českomoravské domovině, až do své smrti. Požádal svého syna (a jeho syn má velkou, inteligentní, nezávislou, typicky „sudetskou“ smím-li to tak říci, energii), aby se svými ekonomickými znalostmi a prostřednictvím politické vědy postavil zemi na zcela nových základech. Ten z ní učinil jednu z nejmodernějších, nejvíce prosperujících zemí v Evropě a reformoval její základní prvky. Svou zemi, teď doufám, že se vyhneme jakýmkoliv otázkám zahraniční politiky, vyvedl trochu od švýcarského izolacionismu a posunul ji, přes mnohé odpůrce v zemi, do evropského kontextu. Nikoliv jako člen EU, ale jako stoupenec hospodářské spolupráce, jako člen Rady Evropy, kde hraje velmi důležitou roli, a jako člen Spojených národů. Vy, Vaše Výsosti, máte podle mého názoru velmi důležitou zásluhu, že jste se bezprostředně po přelomu chopil příležitosti stavět mosty v domově naší etnické skupiny, kde jsou také domovské kořeny vaší rodiny. Váš otec to vždycky předpovídal a už nebyl schopen to zažít na smrtelné posteli. Nebylo to na začátku snadné, i když euforie byla velmi veliká. Vzpomínám si na Feldsberg. Na Jižní Moravě lidé po pádu komunismu v zoufalství přemalovali hotel "Moskva" na Feldsberg, autentické jméno, místo toho byl pak pověšen nápis "Hotel Vaduz", který neodpovídá. Bylo to volání o pomoc. Lidé již dlouho uznávali v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, že Lichtenštejnský rod může být mostem k otevření a evropské integraci. Bohužel, politici to neviděli. Vážení spoluobčané, byli jsme vlastně u toho od začátku. České země mají vlastního velvyslance v Evropské unii. Dnes konečně srůstá dohromady, co k sobě patří. I prostřednictvím impozantní české účasti v tomto „sudetoněmeckém“ dni. A jsem rád, že po letech politiky neuznávání Lichtenštejnska Českou republikou po řadu let, jsou dnes také tyto vztahy na správné cestě. Vydali jsme se jako landsmanšaft správnou cestou, jmenovitě cestou porozumění, usmíření a zejména obnovení společných kulturních a historických kořenů. Lichtenštejnsko-česká historická komise odvedla velký kus práce, z které některé podobné komise historiků si mohly, smím-li to tak říci, odříznout tlustý krajíc. Pravidelně pracuje na Univerzitě Karlově v Praze, první středoevropské universitě, pojmenované po Karlu IV. Jeho 700. narozeniny slavíme dnes v Lichtenštejnský den, kdy se mnozí mladí čeští vědci seznamují i s historií Lichtenštejnského rodu a jeho významu pro střední Evropu a zejména pro české země. Jsou zastoupeny velmi aktivním velvyslancem v České republice, který také naši „sudetoněmeckou“ kancelář, naše poselství dobré vůle, pravidelně kontaktuje. Spolupráce je výborná. Chci tímto způsobem, drahý Stefane dodat: Lichtenštejnský velvyslanec v Berlíně, princ Stefan z Lichtenštejnska, hraje důležitou roli ve vztahu k zemím i v evropském kontextu. A za to, drahý Stefane, bych rád ještě jednou poděkoval i vám.

Všechny tyto příklady ukazují, že pokud máte trpělivost, a pokud víte co chcete, pak můžete dosáhnout neuvěřitelně mnoho. Ale musíme se konečně zříci ducha nacionalismu a sobectví. Zříci se Evropy a státních komunit, pracujících podle principu "Nechceš být můj bratr? - tak ti rozbiju lebku!". To vede jen ke krvi, vyhánění a válce. Dnes zase vidíme podpis těchto ohnivých znamení na zdi. Proto říkám velmi jasně „Sudetoněmecký“ den je také protest proti všem formám nacionalismu a renacionalizace. Nositel naší ceny má o své roli jako hlavy státu, mnoho myšlenek o Evropě a o státu v 21. století. Napsal o tom fascinující knihu. Jsem si jistý, že je to téměř jediná kniha na světě, kde si každý najde něco, s čím nesouhlasí. Tam si ale také každý najde něco, s čím hluboce souhlasí. V tom je síla této knihy vaše Výsosti. A nikdo tam nenajde něco konvenčního. Takže opravdu patříte mezi několik málo originálních myslitelů o Evropě a idejích státu v 21. století. Vaše pojetí státu je hluboce liberální. Jde v něm o člověka s jeho nezcizitelnou důstojností, právní stát, právo na sebeurčení. Já nevím, jestli je známo, že princ prosadil v Lichtenštejnsku ústavu, kde se každá komunita těší sebeurčení. K tomu samozřejmě můžete říci, že to lze snadno udělat, protože nikdo nechce z Lichtenštejnska odejít. Ale milí krajané, je to opravdu průkopnické. To je důvod, proč ctíme dodnes nejen dědice velké tradice, která je i naše a se kterou jsme úzce spojeni, ale také ctíme myslitele, který nám dává nápady pro budoucnost, nápady které míří daleko dopředu. Vaše Výsosti, jsme hrdí na vaše oba přínosy, na kořeny v historii a vize pro budoucnost, významné pro udělení naší Evropské Karlovy ceny.

Pro ČNL přeložil Ing. Pavel Rejf, CSc.

http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden:Reden

 

Lichtensteinové proti dekretům prezidenta republiky nejdou sami

Po jejich boku je „sudetoněmecký landsmanšaft“ a tzv. Koruna česká, monarchistické sdružení v ČR, jak vyplývá zcela jednoznačně z výše uvedených textů. Tyto organizace fungují jako beranidlo, které má prolomit dekrety prezidenta republiky. Tato akce je podnikána i ve prospěch dalších „restituentů“, zejména šlechtických rodů, které se v republice soudí o majetky v hodnotě možná i stovek miliard korun. Pokud by se jim podařilo překonat „Benešovy dekrety“, je pravděpodobné, že s restitučními nároky by vystoupil i sudetoněmecký landsmanšaft, či některé jeho složky. –red.

Hans Gebe: Nesnadná cesta k „smířlivému gestu

„…A nyní k Paroubkově iniciativě. Ta se odehrává na jiném vymezeném poli. Mělo by být stanoveno, jaká cesta je jí vyhražena. Má v prezidentovi mocného odpůrce, což tuto věc traumatizuje. Z tohoto předsevzetí by se totiž mohl vytvořit plán pro budoucí všeobecné miliardové nároky na odškodnění vyhnanců z vlasti a církví vůči republice. Paroubkova iniciativa se také potýká se stářím a vymíráním svých klientů. Události, o nichž se jedná, se odehrály již před 66ti a 60ti lety. A proto již mnoho času nezbývá.“ (Prager Volkszeitung, č. 31-32, 4.8.2005, výňatek z článků, v kráceném překladu je článek uveden v Listech č. 44)

Ve Stanovách „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ je v § 3 uvedeno: „

"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;'

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;

f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;

g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".

V Programu SL v bodu 15. je zakotveno: „Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.“

V bodu 16. můžeme číst: „16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.“

Pokud jde o Stanovy SL, tak je nutné konstatovat, že v roce 2015 a v roce 2016 opětovně Spolkové shromáždění SL rozhodlo většinou o vypuštění ze stanov ustanovení pod písmeny c) a d). Příslušný německý rejstříkový soud však registraci novely Stanov odmítl provést. Údajně proto, že šlo o změnu účelu spolku. Ta však podle soudu vyžadovala nejen většinový souhlas, ale souhlas všech členů. A tento nebyl dán. Tak platily stanovy stále v původním znění. Pokud jde o program SL, o tom se nikde, pokud víme, nehovořilo.

Samozřejmě že novela stanov byla sobotkovci a bělobrádkovci nadšeně přijata, přestože v té době platily stanovy ještě v původním znění. Druhou stránkou celého problému „Platí novela stanov, či neplatí?“, byl vztah B. Posselta k návrhům, které jeho skupina prosazovala. Nejlépe se o tom všem dozvíme z projevu, který přednesl B. Posselt ve Vídni v Domě vlasti téměř v závěru roku 2015.

Posselt ujišťoval ve Vídni. Žádné právní pozice nejsou opouštěny!

Na pozvání Spolkové rady Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakouska (SLÖ) se mluvčí sudetoněmecké národnostní skupiny, Bernd Posselt, zúčastnil jejího zasedání 12. listopadu v "Domě vlasti" ve Vídni... Bernd Posselt uvedl …Velký problém byl vytvořen novelou § 3.1), ve kterém schází dosavadní text o získání vlasti zpět a restituci majetku. Při hlasování o zásadách prohlášení to bylo schváleno téměř jednomyslně, pro změnu ve formulaci stanov hlasovalo 71,8 procenta. Bernd Posselt zdůraznil, že "právo na domov" je stále součástí pozměňovacích návrhů.

Ze strany SLÖ nemůže být zřeknutí se náhrady vynucováno. Náhrada škod musí být provedena. Posselt uvedl, že prohlášení o zásadách právní pozice sudetských Němců nebude opuštěno. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Pokrok v restitucích bude. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání byla a je nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit hodně ... Vysvětlil také, žezásadní je prosadit neplatnost Benešových dekretů. Prostřednictvím přímých rozhovorů zástupců lidu je hledáno řešení, které bude vymáháno na mocenských orgánech České republiky. (Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12, pro ČNL přeložil volně a kráceně Ing. P. Rejf, CSs.)

Takže na jedné straně posseltovci hlasovali pro novelizaci stanov, na druhé pak sám Posselt ujišťoval, že náhrada škod musí být provedena a pokrok v restitucích že bude. To je velmi důležité konstatování. Jde zde o viditelný rozpor s novelizací stanov a konkrétními požadavky SL. Je třeba si uvědomit, že nejde pouze o jednotlivý případ, ale o fakt, že takováto rozdvojenosti v cílech není ojedinělá.

Aby vše nebylo tak jednoduché, musíme ještě zdůraznit, že právo na návrat „do vlasti“ a na „náhradu škod či restituce“ jsou nároky, které si sami sudeti nadělili a nyní se snaží přesvědčit druhé, zvláště pak české germanofily a sudetomily, o jejich existenci. Bez dalšího řekněme, že z hlediska mezinárodního práva sudeti nikdy neměli právo na vlast a ni na náhrady škod či restituce. Stačí si prostudovat materiály z Postupimské konference ze srpna 1945 a text Pařížské reparační dohody. Pak zjistíme, že my ne sudetům dluhujeme, ale Němci dluhují nám reparace ve výši zhruba 3,5 bilionu korun. Ať je to již tak či onak, sudeti a část německé elity na nás bude tlačit, abychom jejich pohádkám o údajných právech uvěřili, a proto jim vyšli vstříc, nebo se alespoň tvářili souhlasně. Předpokládá se, že část našeho národa bude „politicky korektní“, když přímo se nebude hlásit mezi “přátele sudetoněmecké věci“.

Problémem však je, že sudeti mají podporu, pokud jde o jejich požadavky, u části německých mocenských elit a dokonce i u některých německých ústavních činitelů. O to je situace vážnější. Neměli bychom ji brát na lehkou váhu. Abychom byli schopni čelit požadavkům SL, musí česká vlastenecké scéna vystupovat programově jednotně, což samozřejmě k velkému štěstí není podmíněno jednotou organizační. Hodně o sbližování vlasteneckých subjektů mluvíme. Výsledky doposud jsou však tristní. Je totiž zájem, koho tím myslíme, je zřejmé, aby na současné smutné situaci se nic podstatného nezměnilo. Roztříštěnost vlasteneckých subjektů umožňuje konzervovat současnou situaci a krok za krokem postupně dosahovat cíle, které sleduje, ruku v ruce SL spolu s českými germanofily a „přáteli sudetoněmecké věci“.

Některé pozitivní výsledky jsme přesto dosáhli. Lidé pochopili dvojakost jednání určitých politických stran a jejich opopředstavitelů. Opodemokraté, kromě ODS, zápasí doslova o svou existenci. Jejich preference se pohybují kolem pěti procentního prahu, jehož podkročení má za následek, že strany se stávají mimoparlamentními. A ještě jeden dobrý signál. Pánové Bělobrádek a Herman, ač kandidovali do Senátu, zvoleni nebyli. Pro pana Bělobrádka je tento výsledek obzvlášť bolestivý, protože neprošel sítem voličů v domovském obvodě. A není divu! Politik, který se prohlašuje za sudetského Čecha, který k politickým sudetům přidává celou Šumavu a Brno, si ani nic jiného nezasloužil. O panu Hermanovi, známém stavitelů mostů k sudetům, to platí stejně. Zatímco vytváří mosty do Bavor a Němec, zcela zapomněl na budování mostů ke svým voličům. A ti mu řekli jednoznačně ne! Tebe nechceme!

Připravil dr. O. Tuleškov

 

„Přizpůsobení“ – žádná „změna“

Soud zamítl žalobu na změny stanov SL. Jedna strana triumfuje, ta druhá upadla do šoku: mnichovský soud zamítl stížnost na rozhodnutí XVI. Sudetoněmeckého spolkového shromáždění ze  srpna 2017, týkající se již dlouhou dobu  sporných změn stanov. Námitka člena  SL (sudetoněmeckého landsmanšaftu) Rüdigera Stöhra (Mnichov) proti rozhodnutí Sudetoněmeckého spolkového shromáždění byla prohlášena za nepřípustnou. SL v Německu nyní stojí před velkým úkolem – obnovit mír uvnitř landsmanšaftu. Je zapotřebí diplomacie. Z pohledu soudu bylo Sudetoněmecké spolkové shromáždění  ve dnech 27. a 28. srpna naprosto oprávněné  usnášet se, provést volby a odvolání. Ze zásady platí, že členové v pozdějších shromážděních mohou znovu hlasovat o rozhodnutích, které před tím byly zamítnuty.

Poté následuje věta, která je namířena proti žalobci. Pro změnu paragrafu 3 stanov SL není potřebné, aby všichni spolustěžovatelé souhlasili se změnami. Pokud by opovídající změny stanov nepředstavovaly  žádnou změnu  účelu (cíle) spolku, argumentuje soud. Přizpůsobení  cíle spolku „ při zachování hlavní dosavadní ideje“, změnám doby nevyžaduje jednohlasnosti, podobně jako doplnění nebo omezení účelu spolku  při zachování dosavadního zásadního směru. Taková je řeč německých juristů. Přitom je zdůrazněno, že zastupování a požadavky sociální solidarity  osob, které v průběhu druhé světové války a následujícího evropského poválečného uspořádání musely ze sudetoněmeckého území utéct i po změnách zůstávají stejné, neměnné. Za povšiml nutí stojí výraz „uprchnout musely“. „Konečný rozsudek“ trvá pevně na tom, aby SL i ve svých nových stanovách se nevzdal „vyrovnání za bezprávné vyhnání.“  Účel spolku se přizpůsobuje změnám,  které nastaly po ukončení studené války  v evropském sjednocení.

Až do konečné redakce tohoto vydání „Sudetenpost, nebyly doručeny žádné komentáře od členů SL. Nejsrozumitelněji se vyjádřila počátkem září skupina SL z Bonnu. Její předseda dr. Rudolf Landrock řekl o „potěšujících“ zprávách, že tím konečně, jak věří,  končí tento právní spor, který byl pouze ztrátou času a úsilí, ale v žádném případě neroztříštil naši národnostní skupinu. 

Sudetenpost,  4. říjen 2018, str. 3 , bez uvedení jména autora a značky, pro ČNL volně a kráceně přeložila Ing. arch. N. Žečeva

Jak mohou opodemokraté a jejich stoupenci převzít moc v ČR?

(O co ve válce Babiš kontra opodemokraté a přidružení jde?)

Válka, v níž se střílí již i z těch nejtěžších kusů, probíhá delší dobu. Některou bitvu vyhraje A. Babiš, ministerský předseda ČR, jinou zase jeho lití protivníci. Do silných ataků chodí opodemokraté. Většinou prohrávají. Než se vzpamatují z porážky, ostře verbálně napadají premiéra.

Pánům z opozice jde možná o všechno. Hnutí ANO ve všech průzkumech vítězí, zatímco několik stran opodemokratů a jejich spojenců nedosahuje ani na to, aby se staly parlamentními stranami. Jiné jen těsně překračují pětiprocentní práh pro vstup do poslanecké sněmovny.

Takže demokratickými volbami pánové nedosáhnou svého – dostat se k moci a vládnout. K tomu názoru již zřejmě přišli i oni sami. A tak přicházejí ke slovu nejrůznější plány, jak jinak uchvátit moc. Různé demonstrace, důraznější než ty v minulosti, obsazení Lidového domu a osobní útoky na premiéra Babiše mají přispět k jejich vítězství.

Již delší dobu opodemokraté spolu se spřízněnými dušemi „bezelstně“ nabízejí „kompromisní řešení“ vzniklé politické situace v republice. Dělají, že nic neví o tom, že zvyklostí, pravidlem u nás je, že předsedou vlády ČR se stává předseda strany, která zvítězila v parlamentních volbách. V tom smyslu se jednoznačně vyjádřil i prof. Z. Jičínský, známý znalec ústavního práva. Který ještě dodává, že je proto zcela pochopitelné, že ANO trvá na tom, aby premiérem byl Babiš. Ani pan prof. Z. Jičínský nepokládá za možné, aby premiérem se stal někdo jiný, než předseda vítězného ANO.

Opodemokraté, kteří sami sebe vydávají za demokraty ze všech demokratů ty nejdemokratičtější, stále však tlačí na odchod premiéra A. Babiše a doporučují, aby ANO A. Babiše nahradilo nějakým svým jiným funkcionářem. Ústavní řešení vzniklé situace není pro ně až tak důležité. Je proto několik důvodů. Zatím si řekněme v krátkosti pouze o jednom z nich.

Zanedlouho bude mít hnutí ANO svůj sjezd. Bude se na něm volit nejen předseda hnutí, ale také i další funkcionáři. Dokonce, pokud jsme tuto skutečnost správně zaznamenali, do tohoto klání má vstoupit i pan ing. Petr Vokřál, bývalý primátor města Brna. Čím se tento pan proslavil, že po komunálních volbách přišel o svůj post a skončil v opozici? Jen se vší stručností o tom. „Stále opakovaná lež o odsunu brněnských Němců si našla svoje zastánce i na magistrátu města Brna. Koalice složená z hnutí ANO, Žít Brno, KDU-ČSL a SZ přijala 19.5.2015 „Deklaraci smíření a společné budoucnosti.“ V ní se mimo jiné uvádí: „Město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka….Během noci a k ránu je vyvádějí ozbrojené Revoluční gardy a armádní jednotky z města. Procesí asi dvaceti tisíc osob čeká nekonečný pochod směrem k rakouským hranicím.

Bez jídla, bez vody, bez lékařské péče, bez základní hygieny, bez odpočinku. Podle očitých svědectví po cestě mnozí umírali vyčerpáním, podléhali epidemiím, které se rozšířily v pohořelickém táboře, někteří byli ozbrojeným doprovodem ubiti či zastřeleni. Tento „akt pomsty“, který měl být odplatou za nacistické zločiny, přitom ty, kteří se na nich aktivně podíleli, postihli jen okrajově. Akce byla namířena především proti ženám, dětem a starým lidem, kteří tvořili naprostou většinu účastníků pochodu. Mezi vyhnanými bylo mimo jiné i mnoho Čechů a německých antifašistů. Tento akt vstoupil do historie jako tzv.“Brněnský pochod smrti.“ ( Odsun brněnských Němců…, Anna Štofanová)

A tak pan primátor P. Vokřál, a další jeho spolupracovníci, např. pan J. Ostrčilík, se angažovali v pěstování družby s tzv. sudetskými Němci. Pořádali celou řadu různých akcí. Jejich osou byl pochod Brno-Pohořelice, který měl připomínat „pochod smrti“ Němců vyhnaných z Brna. V poslední době však směr pochodu brněnští sudetofilové otočili. Pochod začal v Pohořelicích a končil v Brně. Zřejmě měl naznačovat, že „vyhnaní“ Němci, jejich potomci, by se mohli do Brna vrátit.

„8. června 2018 primátor města Brna Petr Vokřál obdržel Velký kříž za zásluhy od Spolkové republiky Německo, propůjčený od německého prezidenta. Ocenění mu bylo uděleno za mimořádnou vůli k usmíření, a i proto, že od r. 2015 vede 32km dlouhou „Pouť smíření do Brna, která prý připomíná „brněnský pochod smrti“ a vyhnání německého obyvatelstva z Brna.

Při přejímání Velkého kříže pan Petr Vokřál, primátor města Brna řekl: „Velmi si ocenění vážím. Neberu to ale jako mé osobní ocenění, ale celého vedení města. Je mi velkou ctí, že jsem se zařadil mezi tak významná jména, jako je Václav Havel, Pavel Tigrid, Karel Schwarzenberg a další významné osobnosti, které v minulosti Velký kříž obdržely.“ (Odsun brněnských Němců…, Anna Štofanová).

Takže o velkých zásluhách pana primátora Vokřála o „smíření česko-německém“ již víme. V ANO patří k předním zastáncům sudetofilní politiky. A nyní si představte, že tento pán by „čirou náhodou“ byl zvolen prvním místopředsedou hnutí ANO. A přestavte si dále, že „čirou náhodou“ by v určité kratší době „odešel“ pan A. Babiš z funkce předsedy ANO a z funkce předsedy vlády ČR. Šance pana P. Vokřála, v tu dobu již místopředsedy strany, a jemu blízkých, by byly velké. Pokud by se naplnily směřování ANO by se změnilo.

K čemu by dále došlo? V čele KDU je zasloužilý sudetomil P. Bělobrádek, nyní dokonce i předseda parlamentní komise pro činnost BIS. Podobné kvality mají i další představitelé opodemokratů. Za tajnosnubného sudetomila je možné zřejmě považovat i pana Petra Fialu. Problémem by nebyla ani ČSSD. Germanofilní dědici sobotkovského směru by se jistě přizpůsobili. A tak převrat by byl dokončen bez parlamentních voleb a rychle.

Kam by poté ČR směřovala? Ještě do těsnější náruče Německa a EU. Co by to pro nás znamenalo netřeba dále rozvádět.

Proto války mezi Babišem a ANO na jedné straně, a opodemokraty a jejich příznivci na straně druhé, se týkají nás všech velmi bytostně, týkají se republiky a našeho národa! Nemůžeme zůstat neutrální. Jsme na straně pana Babiše, plně do té doby, co bude plnit slib, že vláda ČR "bude prosazovat aktivní a srozumitelnou zahraniční politiku jednoznačně zaměřenou na prosazování českých národních zájmů". Věrně při něm zůstaneme, zůstane-li on sám sebou. Babiš je bojovník. Bude-li mít stejnou podporu občanů, jaké se těší dosud, nemůže prohrát, ale zvítězit, pokud ovšem nezradí sám sebe. Tlaky na něj jsou velmi silné a zřejmě dále porostou. Jejich účinnost budou zvyšovat i média hlavního proudu, včetně ČT. Zdaleka ne každý je schopen takové koncentraci vnitřních i zahraničních vlivů a sil čelit.

Pokud budeme ke všemu lhostejní, mohou se naplnit slova pana J. Čižinského, bývalého vedoucího oddělení mezinárodních vztahů KDU, nyní úspěšného šéfa hnutí „Praha sobě“, která údajně pronesl na Německo-českém komunálním kongresu v Plzni v r. 2016. "Vidím tu spoustu známých tváří, několikrát jsme se viděli na Sudetoněmeckých dnech v Norimberku nebo v Augsburgu Augsburgu a také tu vidím několik lidí, které znám z hnutí Antikomplex, které zakládal můj bratr a já jsem byl jeho členem. Domnívám se, že toto hnutí se svým způsobem podílelo na procesu usmíření a na tom, že tady tento kongres je pořádán,“ uvedl za souhlasu auditoria. „Velmi úzce spolupracujeme se sudetoněmeckou kanceláří v Praze a jeho vedoucím panem Bartoněm. Spolupracovali jsme i v době, kdy jsme se neprobojovali do Poslanecké sněmovny našeho parlamentu a přesto pan Bartoň zůstal naším věrným spojencem a sudetoněmecká kancelář také,“ řekl první muž Prahy 7 Čižinský.

„Měli jsme tu v Praze menšinu židovskou a německou. Ta židovská mluvila částečně německy, částečně česky a nacistické běsnění a potom vyhnání naši čtvrť poškodilo, ztratili jsme část našeho charakteru, ztratili jsme přirozenou dvojjazyčnost, ztratili jsme vzájemné obohacování se,“ řekl. A na závěr svého krátkého projevu podotkl: „Proto velmi vítám takové aktivity, jako je tato, protože naše spolupráce zajišťuje, že sudetští Němci nejsou jen naší minulostí, ale jsou také v naší čtvrti i přítomností a budoucností.“

Ale nezapomeňme, že pan Jan Čižinský povýšil. Po komunálních volbách měl určitou šanci stát se i primátorem Prahy. Zatím jím nebude. Ale co zítra? Lidé nemají ve své většině ani potuchu, že pan J. Čižinský je silný sudetomil. Zvlášť se vyznamenal v akci Smíření 2016, v jejímž rámci přijelo do Prahy asi 80 sudetů. Bude-li někdy primátorem, pak bude moci vyhlašovat, že sudetští Němci nejsou jen naší minulostí, ale v Praze jsou přítomností a budoucnosti. Jeho slova o „sudetských“ Němcích na celostátní úrovni by mohl dotvrdit nový předseda ANO a nový premiér vlády ČR, který by nastoupil do funkcí po A. Babišovi.

My si myslíme na rozdíl od pana J. Čižinského a jemu podobných, že „sudetští Němci“ jsou jen naší minulostí. Bude jen dobře, když v klidu a míru budou dále žít v Německu, kde je jejich domov a vlast, a my zase v republice.

Dr. O. Tuleškov

 

Připomeňme si 18. prosinec 2011, den skonu Václava Havla

Břetislav Olšer

"Nechal též zmizet svazky StB, aby z nich tak vymazal své kamarády z „mokré čtvrti“; od Petra Cibulky si proto vysloužil nesmrtelnou větu: "Vašku, jsi prase, jsi prase, jsi hovado…!“ V rámci humanitárního bombardování Srbska a Černé Hory nechal také zmizet srbské vesnice, po nichž zůstaly jen trosky. Vše zhodnotil svými slovy 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde v rozhovoru, který poskytl před svou cestou do USA agentuře Reuters.

“Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů….“

Výňatek z článku, Rukojmí.cz

"Ptejme se, zda je normální podporovat školy v Africe, když děti v Česku nemají na oběd...." Hana Lipavská, Parlamentní listy

 

Orbán: Evropa bude úspěšná a stabilní, jen když zůstane evropská
Filip Vávra, 24.12.2018

Maďarský premiér Orbán v rozhovoru pro rakouská média řekl to, co je každému uvažujícímu člověku jasné. Evropa podle něj může zůstat stabilní a úspěšná jen tehdy, pokud zůstane evropská.

V komentáři k evropským volbám pro příští rok Orbán řekl, že to bude poprvé, co budou evropské národy volit pro společnou věc.

Migrace je téma, které znepokojuje celý kontinent, a bude hlavním tématem volebních kampaní všude, řekl.

Vyjádřil naději, že ti lidé, kteří chtějí zachovat a ochránit jejich národní identitu a křesťanské tradice, budou mít silnější hlas. Bylo by dobré pro Evropu mít společný hlas, který by prohlásil, že Evropa patří Evropanům, shrnul Orbán pocity mnohých.

“Máme kulturu a máme náboženství a hodnoty. Náboženská svoboda je pro nás důležitá a každý, kdo tu chce žít, by to měl přijmout.”

“Ale pokud jasně nedefinujeme naše očekávání, pak (oni) naši kulturu respektovat nebudou, a naše kultura zanikne. A nastane chaos,” dodal. stredoevropan.cz

 

Redakce: J. Skalský,

připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 622. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 25. prosince 2018

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz

e-mail: vydavatel@seznam.cz

e-stranky: http://www.ceske-narodni-listy.estranky.cz/