Během 78 dnů a nocí bombardování 3 tisíci raketami plošného doletu a standartními kazetovými bombami (i s uranem) v celkové váze přibližně 80 tisíc tun, bylo zničeno 89 závodů, 48 nemocnic a zdravotních zařízení, 82 mostů, 70 škol, 18 mateřských škol, 9 univerzitních budov, 4 studentské ubytovny, 35 kostelů, 29 klášterů a 40 tisíc domů a zabito vojsky NATO přibližně 3 tisíce a zraněno vážně přibližně 10 tisíc nevinných lidí. V dolarech v kurzu té doby škoda představuje přibližně 30 miliard USD. Že Srbsko nebylo zcela vylidněné ekologickou katastrofou způsobenou zničením chemických, vodu a elektřinu vyrábějících závodů je prostě zázrak a projev vyšší vůle.

Projev lidské vůle pokračovat dál ve zničení Srbska dokazuje stenografický zápis rozhovoru mezi nebožtíky Černomyrdinem a Miloševičem, a ex-zástupcem EU, nositelem Nobelovy ceny za mír (2008 - za jeho důležité úsilí při řešení mezinárodních konfliktů na několika kontinentech po více než tři dekády) a spoluzakladatelem ECFR (European Council on Foreign Relations), Martti Ahtisaari (1937). Tento vyznamenaný lidumil odpověděl věru mírumilovně na otázku prezidenta Miloševiče, Co se stane, když nepodepíšeme?: Bělehrad bude rovný jako tento stůl. Okamžitě začneme s kobercovým bombardováním. Podle stenografického zápisu, po minutě ticha dodal: Za méně než týden bude půl milionu mrtvých.

Připomínám bombardování, Srbsko, vyhrožování, cynismus a pokrytectví představitelů EU, slouhů NATO a mnoha politiků, protože bílé noci v Petrohradu vynesly na povrch dne a bílých nocí během zasedání SPIEF (Peterburg´s mezinárodního ekonomického fóra, jehož se zúčastnilo 19 tisíc hostů ze 145 zemí světa a uzavřelo 650 smluv v hodnotě 3,1 trilionů rublů) něco, co se dnes nehodí do letního křiku na Václavském náměstí, zítra na Letné, a co není politicky korektní, o to ale více aktuální a nebezpečné pro nevědoucí mladou generaci.

Prezident Putin sdělil kromě jiného, že trpělivost Ruských občanů, vojenských velitelů a jeho vlastní se blíží ke konci. Shoduji se s těmi komentátory a analytiky, kteří přirovnávají jeho referát na fóru k proslulé Mnichovské řeči roku 2007. Je tomu tedy 12 let, co varoval a překvapil svět. Za 12 let se málo kdo nejenom na Západě naučil umění klást otázku tak, aby uslyšel odpověď, kterou potřebuje nebo chce. Za 12 let si málokdo zapsal do paměti jeho radu světu a svým spolupracovníkům: 12 krát měř a jednou řež! Hloupost, reprezentovaná ignorováním toho, co vyslovil nebo nevyslovil jasně, co se událo během posledních 12 let, mi připomíná vtip. Abrahám se ptá ženy: Kde ses toulala tak dlouho? Byla jsem na zasedání odborů, seděla vedle Moši, on vyprávěl takový anekdoty, že jsem pomalu spadla z postele.

Spadnout z postele během zasedání odborů nebo během přemýšlení o tom, jak převést peníze z hlavy na bankovní účet není takové neštěstí, jako zůstat v posteli mrtvý nebo bez postele někde venku během bílých nocí prosvětlených bombami. Současné bílé noci v Petersburgu prosvětlovaly malé i větší bomby ve formě varování ruských liberálů, stěžování si oligarchy Vechselberga ve FT na životní neštěstí způsobené sankcemi, popisy a podpisy mnoha smluv v doprovodu mladých dám, a v neposlední řadě i projev prezidenta Si Ťin-pchinga.

Jeho projev směřoval na kořeny a základy Rusko – čínského sbližování, popis globálních výzev a propojení projektů Jeden pás, jedna stezka, Eurasijská hospodářská unie a Velké Eurasijské partnerství. Projevy obou prezidentů mi nabídly možnost se krátce zamyslet nad možným řešením výzev v době, ve které nikdo neví, zda projekt America First není třeba pastí pro pár RF – ČLR, nebo pastí pro každého odděleně. V době, ve které nikdo neví, kde je červená linie, na které se hloupost mění v usmrcení sama sebe, v době, ve které bylo dokázáno, že globalizace není pro všechny a mimo jiné i proto není životaschopná.

Formálně nevyhlášená obchodní a první technologická válka moderní doby (Huawei, ZTE, Roskosmos a další), snaha elit prodloužit život globalizace za každou cenu a na úkor milionů mrtvých a hladovějících s cílem dosáhnout ukotvení rozdělení světa na nemravně bohaté a bohaté v dostatku na jedné straně, a chudé a beznadějné v nedostatku na straně druhé, mě vyzívá se podívat do své paměti a knihy Zánik Západu, německého filosofa a autora Oswalda Spenglera (1880 - 1936). Jeho srovnávací studie civilizací indikuje, že budoucnost je v síle, v tradičních hodnotách, udržování řádu a vědomí povinnosti. Stav globalizace a západních elit odpovídá Spenglerovu popisu západního člověka: Je to hrdá, ale tragická figura, která ač se snaží a tvoří, tajně ví a v sobě drží, že cíle nebude nikdy dosaženo.

Západ (Evropy, světa, slunce) je částí celku, jehož druhou polovinu tvoří východ (Evropy, světa, slunce). Tím jsem u čínské Knihy proměn (yijing / I-ťing) a také u možnosti se podívat na protikladný výklad a interpretaci knihy amerického politologa a zakladatele Foreign Policy, Samuela Huntingtona (1927 – 2008), The West against the Rest. Pro snazší pochopení toho, co mám na mysli, uvádím tři citáty v originálu: 1) The great divisions among humankind and the dominating source of conflict will be cultural. 2) Democracy is difficult in a situation of concentrated inequalities in which a large, impoverished majority confronts a small, wealthy oligarchy. 3) The West won the world not by the superiority of its ideas or values or religion (to which few members of other civilizations were converted) but rather by its superiority in applying organized violence. Westerners often forget this fact; non-Westerners never do.

Z uvedeného zamyšlení a citátů vyplívá představa o dvou světech. Jeden jako výsledek globalizace pod vedením Západu, tj. USA. Takový svět se stane tyranií s jednotnou kulturou, hodnotami a absolutní kontrolou všech přírodních zdrojů, včetně většině veřejnosti neznámých, ale již několik desítek let existujících technologií, jejichž testování a aplikace vyžaduje totálně globalizované prostředí. Důstojnost člověka se stane neznámým kritériem. Druhý svět jako výsledek atomizované globalizace dnešního typu, to jest de – globalizace. Takový svět není také řešením. Nevylučuje totiž s existujícími a již zastaralými institucemi válečný konflikt. Protože věřím v Trojici, nabízí se mi hledání třetího světa. Jako třetí možný se mi jeví model světa tvořený syntézou výsledků analýzy stavu světa prezidenta Putina a jemu podobných a modifikacemi modelu socialismu s čínskou tváří., mnohokrát představeném prezidentem Si Ťin-pchingem a na Západě cynicky hodnoceném. Proč?

Poprvé v historii totiž oba prezidenti začali mluvit veřejně na téma urgentního řešení výzev, byť ne vždy explicitně. Oba mistrně položili a indukovali otázky, aby uslyšeli odpovědi, které potřebují, a ne chtějí nebo si přejí. Odpovědi, které jim vytvoří nezbytnou podporu pro přijetí osudového rozhodnutí může dát pouze demograficky silný národ, silné a jednotné vedení suverénních států a jejich schopnost držet krokodýla a pátou kolonu pod vodou po dobu budování alternativního hospodářsko – společenského modelu. Ten nemůže být výsledkem rekonstrukce starého pomocí neorganických reforem, převýchovy nahého a nemocného krále a jeho slouhů. Nový model se musí zřeknout monopolu na pravdu a hodnoty, musí akceptovat státní suverenitu všech účastníků modelu, musí sjednotit výchovu a vzdělání, umožnit založení nových institucí umožňujících spravovat dohody a právo a současně být reformovatelným výlučně s pomocí organických reforem a ne receptů teoretiků číhajících na citace a granty. V neposlední řadě to znamená, že model se musí orientovat a brát v úvahu především přirozené zákony přírody. Po té bude možné očekávat, že státy, které nesouhlasí s americkou hegemonií, budou tvořit frontu na vstup do nového domu s integrovaným domino efektem, který je ochrání a vrátí Západu jeho historickou velikost a nutnou pokoru.

Rozloučení bez krveprolití s dosavadním modelem založeným na expanzi, individualismu a chamtivosti, jež umožnil mimo jiné úspěch ČLR a návrat RF k suverenitě, konkurence schopnost společnostem typu Huawei, ZTE a podobných, ale i zdravou vojenskou sílu podpořenou vizí, demografickým potenciálem a špičkovou vědou spojenou s disciplínou je možné. Je možné, protože s patřičnou vůlí existuje schopnost RF a ČLR držet krokodýla ve vodě s pomocí existujícího atomového, elektronického a jiného, velké části veřejnosti neznámého potenciálu. Neexistuje totiž na světě strom, který by se nepohnul při silném větru, stejně jako neexistuje na světě strom, který by nenabízel každému, kdo chce, včetně dřevorubce, stín. Tak jako se smířené srdce může radovat v každé vesnici, tak i v každé kapce vody a dobré vůle je ta největší síla. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell