Parlamentní listy z 5.5.2019 zveřejnily stať o britském profesoru dějin umění, jenž dostal milionový grant EU na studium změn architektury a kultury v nástupnických státech Rakousko-Uherska. Ze strachu o zrušení grantu za 65 milionů, přesídlil z Británie na Moravu do Brna.

Pan profesor Matthew Rampley studuje změny kultury a stavitelství v Maďarsku, v Rakousku a v Československu. Zajisté záslužné studium, kdyby ovšem pan profesor nehlásal pohled na dění v českých zemích na přelomu 19./20.století, jenž je v absolutním rozporu s historickými reáliemi. Copak to pan profesor tvrdí o Češích na konci éry rakousko-uherské monarchie?

Toto: "Tehdy mnoho lidí nadávalo na Vídeň. Měli pocit, že se rozhoduje o nich bez nich. Dnes řada lidí nadává na totéž, jen místo Vídně spílají Bruselu". A jak hodnotí pan profesor založení ČSR?  Po roce 1918, prý Češi zjistili, "že je totiž velký rozdíl v tom, být brblajícími členy velkého společenství, nežli stát na vlastních nohou". Nad těmito slovy pana profesora Rampleye musí každého seriózního historika dějin Československa a okolních nástupníků staré monarchie chytat doslova fantas!

Pan profesor neví, jaká byla situace porobených národů "monarchie jednoho trůnu a náboženství"? Pan profesor neví, že celé 19. století bylo v rakouské monarchii ve znamení úporného boje neněmeckých a nemaďarských národů - Čechů, Poláků, Slováků, Rusínů, Rumunů, Srbů, Slovinců, Italů, proti austrohungarské nadvládě? Pan profesor neví,že tato nadvláda způsobila povstání roku 1848 a následný teror, popravy,věznění, kdy pevnosti Špilberk a Komárno se staly symboly tvrdé hrůzy rakušanského teroru proti revoltujícím národům? Pan profesor neví, že ani dualismus roku 1867 nevyřešil práva porobených národů, vyjma Uhrů, kteří pak s Vídní počali konat totéž vůči nemaďarským národům?

Pan profesor nazývá "brbláním" hrdelní procesy monarchie s odbojníky jako byla Omladina, Marmarošský proces,který mimochodem těžce rozčílil Scotuse Viatora? Tehdy dvě stovky sedláků dostaly těžké žaláře za držení pravoslavné bible a odpor projevili intelektuálové celé Evropy. Pan profesor nezná unášení a pomaďarštování slovenských dětí Uhry? Ať jede do Bratislavy a podívá se na pamětní desku těchto dětí. Pan profesor nezná boje o rovnoprávnost českého jazyka, a o české university, který skončil demonstracemi a zavražděním českých dělníků v Brně? Jeden z nich má sochu na Besedním domě nedaleko Masarykovy university, kde našel pan profesor asyl se svým grantem. Byl tento dělník probodnut rakouským bodákem za "brblání"? Pan profesor nezná kuriální volební právo platné až do roku 1907, kdy hlas velkostatkáře měl hodnotu hlasů desetitisíců dělníků? Pan profesor nezná pracovní dobu v monarchii, která měla středověké parametry od 10 až do 16ti hodin, pro všechny, bez rozdílu žen a dětí? 

Konečně pan profesor nezná slavný výrok britského premiéra Gladstona o starém Rakousku z roku 1880? Stojí za to tento skvělý výrok připomenout: 

"Rakousko bylo vždy zarytým nepřítelem svobody v každé evropské zemi, a na rozdíl od Ruska nikdy nepřálo ani svobodě Slovanů, odporovalo sjednocení Německa, bránilo vytvoření Belgie a nehnulo prstem pro osvobození Řecka, takže neexistuje ani jediný případ či jediné místo na mapě, kam by se dalo říci a ukázat prstem: Tady Rakousko udělalo dobře".

Pan profesor zcela vytěsnil ze svého badatelského perimetru zaostalost a feudální strukturu starého Rakouska, státu totální kleromilitární podstaty, kde, jak správně napsal hrabě Sforza v knize Evropa a Evropané, parafrázuji, "císař myl o velikonocích nohy starcům a klaněl se papeži". A zůstaneme-li ještě u charakteristik hraběte Sforzy, pana profesora Rampleye zjevně okouzlila nostalgie staromaďarské šlechty s její pompézní noblesou, která se odráží i ve výstavbě Budapešti, které oslavovala své millénium a postavila po vzoru Británie největší parlament v Evropě, zatím co Rusíni daleko od Budapešti z hladu hryzali kůru a trávu v podhůří Karpat, kde uherští grófové prodávali do zahraničí své lesy na stojato. Proto taky Uhři nenáviděli následníka trůnu Ferdinanda d´ Este, jenž svého oblíbeného oslíka nazval "Millénium". Doporučuji každému, kdo chce získat seriózní představu o konci monarchie, knihu P. Prokše, Konec říše Habsburků, ISV Praha 2004. 

A o poměrech za I. světové války, Habsburci se vůči Čechům ,Slovákům a ostatním chovali podle slov TGM jako Tataři, kteří nechali pověsit 60 tisíc osob, a kdy Rakousko jako jediná válčící země rozpustila na tři roky parlament a zavedla vojenskou diktaturu arcivévody Fridricha Těšínského, otce mnoha poprav a žalářů, není třeba ztrácet slov. Jen je třeba připomenout, že Rakušané zbudovali I. tábor smrti na světě, prototyp koncentračního tábora v Jindřichovicích u Plzně! Jak správně volal francouzský historik Ernest Denis již roku 1914 o Rakousku : "Hrobaři,odkliďte tuto mršinu!" Jestliže pan profesor dnes srovnává společenství Rakousko-Uherska s Eurounií, pak to pro Unii rozhodně není nic lichotivého!

Co se týče ČSR, pak je výrok pana profesora o těžkostech na vlastních nohách totálně mimo mísu. To, co dokázala ČSR i jen za deset let od vzniku, předčilo vše, co bylo pod Rakouskem za posledních dvě stě let. A dokázala to i pro zaostalou Podkarpatskou Rus, která dodnes těží z toho, co tam vybudovala I.ČSR! ČSR vybudovala nový stát tak dokonale, že měl stabilní měnu, jeho průmysl dokázal vyrábět moderní letadla světových parametrů, jako jeden z prvních v Evropě zavedl veřejný rozhlas, architekti zbudovali skvělé stavby art deco, kubismu i funkcionalismu, naše umění výtvarné i užité nabylo světových kvalit, profesor List prezentoval první elektrostatky v zemědělství, a železnice obohatila aerodynamická Strela.

Naše sportovní letadlo Tatra dobylo světového rekordu v letu Praha-Chartúm, a mohli bychom pokračovat dál a dál. Pan profesor si to může prohlédnout ve zkratce v katalogu jubilejní výstavy v Brně z roku 1928. 

Žádný evropský stát v tak krátké době nedosáhl takových skvělých výsledků jako dnes pomlouvaná I.ČSR, proti které  ve 30tých letech brojil jen jistý lord Rothemere, britský tiskový magnát, a jeho společnice, jistá kněžna von Hohenlohe, bývalá madam Richterová, kterou později za II.světové války Roosevelt zavřel v USA - jeho slovy "tu ženskou Hohenlohe" - jako špionku Hitlera,není-liž pravda? Ti vedli kampaň pro staré Uhry Horthyho fašistické vlády právě proti ČSR!  Možná je právě toto, co se panu profesoru líbí? Nevíme to, ale ten dojem to vyvolává...

To vše pan profesor velkoryse pominul. Tak jako pominul základ republiky - Washingtonskou deklaraci, která uzákonila rovnost žen a mužů, osmi hodinovou pracovní dobu,vyvlastnění statků a habsburské šlechty a římské církve pro domácí kolonisaci a konstatovala vítězství demokracie nad feudální teokracií Habsburků a jejich dluhy ponechala těm, kdo válku zavinili.

Pan profesor také pominul historickou sílu, bez které by nové republiky nebylo - vojska 140 tisíc legionářů, kteří na bojištích I.války položili své životy za nový stát na čtyřech bojištích - Srbska, Itálie, Francie a Ruska. To nebylo "brblání, ale legitimní vojenská síla, udivující i západní velmoci svými výkony. Protože tato síla měla ideu nového státu osvobozeného od poroby monarchie. Proto legionáři vítězili. Měli jsme své uznané vojsko velmocemi v době, kdy ještě nebylo samostatného státu. To byl podstatný hybatel nástupnického státu zkrachovalé monarchie, kterou mohli obdivovat jen kavárenští povaleči, a policejní posluhové, kteří mohli číst v hlavních městech provincií tytéž vídeňské a uherské listy. To snad byla jediná výhoda zanikající monarchie...

A jak to bylo s Británií a uznáním ČSR za II. světové války? Pan profesor zapomněl, že právě Britové přijali dr.Beneše a jeho vládu uznali, na rozdíl od Otto Habsburka, a že se mu mnohokrát omluvili za Mnichov a Chamberlaina, a že uznali neplatnost Mnichova ihned poté,co ji uznali Sověti.

A že to byla Británie, která vydala oslavný sborník k poctě dr. Beneše a čs. vlády, kde Beneše ocenil i arcibiskup cantenburský? V Británii nebyli jen clivedenci, obdivovatelé Hitlera a sudetismu, jako lady Astor a jiní, kteří nábožně poslouchali zrádce ČSR Henleina a zastávali se zločinných sudetů, později odsouzených Norimberským soudem za zradu ČSR. Byli tam jiní - počínaje premiérem W.S.Churchillem a ministrem A. Edenem a konče panem Crippsem, lordem Beaverbrookem - kteří plaidovali za ČSR a její vzkříšení z hitlerovského jha. Ti by zajisté panu profesorovi oponovali. Divím se, že panu profesorovi  Rampleyovi tyto nepominutelné reálie o významu I.ČSR vůči zaniklé rakouské monarchii, NIKDO na Masarykově universitě, jež nese jméno otce zakladatele republiky, ani slovem nepřipomenul. Tak to za ně činíme my, potomci legionářů a odbojářů.

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I