»Bratislavská kavárna« je jako ta pražská

Rozhovor Haló novin se slovenským novinářem Ĺudovítem Števkem

MH:   Na Slovensku zažíváte »živé« jaro, protože pokračovaly protesty proti vládě, nyní již vedené premiérem Pellegrinim. Jak masové byly?

ĹŠ:    Podle všeho je toxická politická krize na Slovensku zažehnaná. Poslední dva týdny se už protesty

nekonají, ani se o nich nehovoří. Politická hra, kterou rozehrála opozice a její prezident Andrej Kiska s vydatnou podporou médií a ulice, neskončila očekávaným vítězstvím tohoto proti vládního seskupení, naopak, zápas o moc ve státě uhrál houževnatý Robert Fico velmi dobře. Přinesl osobní oběť, vzdal se křesla premiéra, ale neztratil vliv ani v parlamentu ani ve vládě, neboť na likvidaci politického vlivu nejsilnější strany v čele vlády neexistují v parlamentní demokracii zákonné prostředky.

A nový premiér Pellegrini je Ficův člověk. K překvapení pravicové opozice řeší věci s přehledem a svou empatií každý den získává důvěru veřejnosti.

MH:   Platí podobně jako u nás, že pořadatelem těchto protestu a demonstrací byla (je) tzv. bratislavská kavárna? Myslím, že i ve slovenských reáliích se takovýto pojem používá...

ĹŠ:    Ano, »bratislavská kavárna« jako by z oka vypadla té pražské: Její tvrdé jádro tvoří někteří herci a mnoho novinám hlavního mediálního proudu. Hlavními aktéry »barevné revoluce« na Slovensku byla skupina herců a instruktory nadopovaná postpubertální mládež, která se na tribunách dožadovala předčasných voleb, a s ní spříznění novináři psali komentáře, které spíše připomínaly protivládní pamflety.

MH:   Rozbuškou napjaté situace na Slovensku byla vražda dvou mladých lidí. Vy jste v jednom svém komentáři označil události, jež poté následovaly, za zneužití této tragédie. Jak to po týdnech od vraždy vypadá s vyšetřováním? Kolik kriminalistu na případu pracuje?

ĹŠ:    Šílených věcí, nenávistné politické propagandy a mediálního ohlupování je okolo nás tolik jako každodenního chleba. Smrt Jána Kuciaka a jeho partnerky vyvolala v opozičním táboře a na ulici organizovanou hysterii, o které jistá opoziční poslankyně

Nicholsonová řekla na plná ústa: »Nič lepšie sa nám nemohlo stať.« Řekla to bez skrupulí: Nic lepšího než vražda!

Dnes na případu násilné smrti do té doby neznámého začínajícího novináře a jeho přítelkyně pracují desítky domácích a další desítky zahraničních kriminalistů, zejména z Itálie. Podle slov generálního prokurátora Jaromíra Čižnára se vyšetřování posunulo dopředu, ale detaily, kam se posunulo, kdo je předpokládaným vrahem, to pochopitelně neprozradil.

MH:   Na Slovensku je situace o to jiná, že protestující podporuje také prezident Kiska, který oznámil, že se už nebude příští rok ucházet o druhý prezidentský mandát. Jakou má nyní pozici mezi občany?

ĹŠ:    Kiskův mandát za necelý rok skončí. Jak jste správně uvedla, oznámil, že o prezidentský úřad se už ucházet nebude, a dobře ví, proč se tak rozhodl. Jeho někdejší médii nafouknutou popularitu zasáhly citelné údery v podobě odhalených daňových podvodů, kterých se dopustila jeho firma v letech 2013-2014 a které před pár dny čtyři hodiny řešil parlamentní výbor pro neslučitelnost funkcí. Kromě toho jsou důkazy, že finanční prostředky své firmy použil na prezidentskou kampaň, a ta si to odečetla z daní. Ukázalo se, že milionář Kiska s tváří dobrého anděla je mýtus, který velmi ztratil ze svého lesku.

MH:   Co se děje ve slovenském médiu RTVS, tedy dvojmédiu rozhlasu a televize? U nás je to líčeno tak, že řada kvalitních redaktorů RTVS dostala výpověď, a na jejich místa nastupují lidé spojení s vládou a redaktoři preferující proruské informační zdroje...

ĹŠ:    Především vůbec nejde o propouštění nějakých kvalitních novinářů a vůbec ne o jejich nahrazování rusofily spojenými s vládou. To je vyslovená lež. Pravda je jen to, že vedení telerozhlasu neprodloužilo smlouvy čtyřem externím redaktorům zpravodajství a redaktorku Zuzanu Hanzelovou přeřadilo na jiný, nepolitický zpravodajský post proto, neboť Rada pro vysílám a retransmisi sankcionovala RTVS za její neobjektivní reportáž z Prahy během českých prezidentských voleb. Byl to pro tuto redaktorku mimořádně nízký postih. Rozhodnutí vedení bylo bez debaty zákonné a přirozené.

Redaktoři zpravodajství jsou zvláštní kategorie televizní profese, jejíž výkon a požadovanou nestrannost nemohou ovlivňovat štěkající ratlíci z externího politického prostředí. Nepřímé politické ovlivňování zpravodajství ze strany externího prostředí je vždy hrozbou pro veřejnoprávnost.

MH:   Podle toho, jak to bylo prezentováno v našich veřejnoprávních médiích, tomu rozumím tak, že redaktoři ČT a ČRo skrz slovenskou situaci upevňují svou pozici, aby si nikdo netroufl je kritizovat.

ĹŠ:    Rozumíte tomu dobře. Já k tomu ještě dodám, že čím méně novináři ovládají své řemeslo, tím více si myslí, že jsou nedotknutelní jako posvátné krávy, a tím více křičí. Mladá paní Hanzelová (a nejen ona) by měla dokončit své neúplné novinářské vzdělám na některé zahraniční univerzitě, třeba i v Kalifornii, kde přednáší novinářská kapacita, emeritní profesor Michael Schudson. Tento klasik žurnalistiky je autorem knihy Sociologie zpravodajství, ve které nabádá novináře, aby oddělovali fakta od dojmů. Píše: »Objektivní zpravodajství má být spíše klidné než plné emocí a má umožňovat stejnou šanci na vyjádření všem relevantním aktérům sporu. Úlohou novináře je podávat zprávy bez jakéhokoli vlastního komentáře a zkreslování...«

Je otázkou zpytování novinářského svědomí některých nedovzdělaných redaktorů zpravodajství RTVS, zdali se najdou ve slovech Michaela Schudsona. Našlo by se mnoho praktických příkladů, že nemalá část z nich nesplňuje ani základní etické principy žurnalistiky.

MH:   Jaký statut vlastně má RTVS? Platí diváci a posluchači koncesionářské poplatky?

ĹŠ:    Radiotelevize (RTVS) je veřejnoprávní instituce financovaná z koncesionářských poplatků a státního rozpočtu, s podobným statutem jako

Česká televize a Český rozhlas (avšak obě česká veřejnoprávní média jsou financována pouze z koncesionářských poplatků - pozn. aut.). Tedy by měla být nezávislá na stranických politických tričkách, měla by vyjadřovat názorovou pluralitu.

MH:   Jak Slovensko oslavilo 73. výročí osvobození a vítězství nad fašismem? Kdy a kde se konaly hlavni akce?

ĹŠ:    Centrální oslavy výročí osvobození se na Slovensku konají každý rok na bratislavském Slavíně, kde je pochovaných více než 6000 sovětských vojáků a kde stojí jedna z dominant Bratislavy - Památník osvobození Slovenska Rudou armádou. Tento rok položili věnce k hrobům představitelé vlády a parlamentu v doprovodu velvyslance Ruské federace. Mezi nimi chyběl prezident republiky Andrej Kiska, který se už tradičně nezúčastňuje oslav, na kterých jsou přítomni i představitelé Ruska a hraje se tam ruská hymna. Letos prezident odcestoval do obce Makovo uctít partyzány Slovenského národního povstání. Zřejmě si spletl datum, SNP se oslavuje 29. srpna, a ne 8. května. • Právě ve dnech výročí vítězství nad fašismem přijeli do ČR motorkáři Noční vlci, doprovázeni i českými a slovenskými motorkáři, aby uctili své dědy padlé v boji s hitlerovci. Jak jsou Noční vlci přijímám slovenskými občany?

Každý rok Noční vlky doprovází pozornost slovenské veřejnosti. Zatím jsem nezaznamenal nejmenší protest nějakých bratislavských rusofobů, neboť tato akce ruských motorkářů je populární stejně v Bratislavě jako v Banské Bystrici a její znevažování by se pravděpodobně setkalo s ostrým nesouhlasem zúčastněné masy lidí.

MH:   Jak přijímá většinové veřejné mínění na Slovensku aféru »novičok«? Uvěřilo se - jak se zdůrazňuje - spojencům v NATO, nebo lidé vyhledávají alternativní informace, jež odkrývají, že premiérka Mayová rozjela velkou britskou zpravodajskou hru?

ĹŠ:    U nás o tom neexistuje, asi záměrně, nějaký relevantní průzkum, ale sociální sítě jsou plné vtipů o novičoku a NATO, což svědčí o tom, že lidé ještě mají smysl pro humor a neztratili zdravý rozum. Stále více dokážou rozlišit realitu od »přesolené« rusofobní propagandy, což nositele této propagandy v mainstreamových médiích zjevně rozčiluje.

Monika Hoření, Haló noviny, 18.5.2018, str. 3