Bitva u Zborova

2. – 3. července 1917

Vítězství Československé legie u Zborova. Čechoslováci počtem 3.000 slavně bojovali u Zborova, prorazivše trojnásobné opevnění Němců a získali tím nesmrtelnou slávu před celým světem. Českoslovenští dobrovolníci s nedočkavostí čekali příležitost, aby se vyznamenali jako potomci    Husitů.

Konečně 2. července v 9.15 h. ráno dán rozkaz k útoku. Nepřítel zběsile ostřeloval české posice, bil po reservách, ale že byly malé, nebylo velkých ztrát. Jedna četa 8. roty prvého pluku se svým velitelem      podporučíkem Ševcem v čele vnikla do prvních nepřátelských okopů a zasypala ho ručními granáty. Za několik vteřin přeletěly všechny ostatní roty vzdálenost 400 - 600 kroků mezi okopy, úžasná prudkost jejich neznala překážek. Sami Rusové, mistři bodákového útoku po boji prohlašovali, že tak strašlivého boje muže proti muži dosudi neviděli.

Ztráty nepřítele byly hrozné... Tímto útokem zaskočena byla celá zahýbající se fronta nepřítele před levým křídlem druhého pluku. Rychle postupující části 11. a 10. roty 2. pluku dostaly se úplně vzad nepříteli. Jedna část bratří zůstala čelem proti nepříteli v předu, druhá s křikem „hurrá !“ útočila na nepřítele ze zadu. Zatím pravé křídlo brigády, totiž první á druhá rota 1. pluku octlo se ve vážném nebezpečí. Bylo „ve vzduchu“ — v pravo byla díra. Finští střelci, kteří měli atakovati před Čechy, vůbec nevyšli z okopů a šli nerozhodně ku předu teprve na volání našich dobrovolníků. Nebezpečný protiútok říšských Němců proti pravému křídlu pluku byl energicky odražen. Levé křídlo prvního pluku a pravé křídlo 2. pluku, t. j. střed celé brigády vnikalo jako klín do nepřátelské posice a probíjelo se do hloubky čtyř kilometrů. Odtud pomohlo obchodem pravému křídlu, které těžce pronikalo první kilometr do hlubiny a vzalo společně útokem vrch Mogilu, hájený Němci a Maďary. Vrch ten měli atakovati finští střelci.

Nepřítel byl překvapen tak prudkým útokem na místě, jež tak slabě ostřelovala ruská artilerie, a spolu neznámou dosud taktikou československých vojínů - Němci, Maďaři a Bosňáci byli drceni vlastními ručními bombami. Rakouské kulomety byly okamžité obráceny proti nepříteli a zabránily protiútoku. „Die weissroten Teufel“ byli nezranitelní i pro děla 150mm, která bila po reservách, jež u nás vůbec neexistovaly. Jedna linie padala za druhou: „nepřemožitelní“ Germánci našli své mistry. V druhé linii nad zemljankou rakouského velitele praporu byl nalezen německý nápis: „Kdo dobude těchto okopů, zničí Rakousko“. - Jaký to symbol! Kol třetí hodiny odpolední byly čtyři linie v rukou vítězů, kteří pronikli na šest kilometrů do hloubky. Přes to však okopy od nepřítele vyčištěny a 1. praporu umožněn pohyb vpřed. Hlídky došly až ku Godovu.

Postup byl tak rychlý, že rakouští dělostřelci byli překvapeni právě u oběda, a byli nuceni prchat bez plášťů a beze zbraní. Rakouské baterie koncentrované v údolí před Godovem byly vzaty... Slunce již sklánělo se k horám, když vítězné oddíly počaly se zakopávat... Nikdo se nestaral o počítání zajatců a kořisti. Nebylo na to lidí, vše bylo v boji. Tím se vysvětluje, že úřední zprávou ohlášený počet zajatců a dobytého miatieriálu byl daleko menší, než jak byl ve skutečnosti. Sousedním divisím nahnali Čechoslováci takové množství zajatců, že možno směle říci, že jejich počet byl dvojnásobný, než jak bylo v úřední zprávě hlášeno. Rovněž tak tomu bylo s dobytými děly a kulomety, jichž bylo asi 80.

Naše ztráty byly těžké, ale každé jiné vojsko mělo by ztráty mnohem větší. Nejvíce utrpěl starý první pluk. Málo kdo vyšel z boje bez šrámu. Polovina důstojníků padla, téměř všichni byli raněni. Mnozí z důstojníků vraceli se obvázáni v boj, i když byli po dvakráte zraněni. Nadšení a obdiv sousedních ruských částí neznal mezí. Největší naše vítězství bylo dobyto právě tam, kde se zdálo nemožným. Vítězstvím u Zborova stalo se naše jméno, známé dosud jen nepřátelům, známým po celém světě. Prakticky nejcennější byl ohromný ohlas v zajateckých táborech, kde tisíce našich bratří slzelo a skřípalo zuby proto, že bez vlastní viny nemohli se zúčastnit bitvy před Zborovem. V Rusku téměř jediní neztratili hlavu.

Dne 3. července za poslední ofensivy, úřední sdělení jim blahopřálo, uvádějíc: že brigáda československá zajala 3.150 vojáků, 62 důstojníků, 15 děl“. Za zkázy, která potom přišla, oceňoval Brusilov Čechoslováky slovy: „Byvše opuštěni u Tarnopole naší pěchotou, bili se takovým způsobem, že celý svět by měl padnouti před nimi na kolena.“ Čechoslováci sami dobyli zde Rusku poslední jeho vítězství nikdy nezapomenutelné - vítězství u Zborova! V důsledku tohoto vítězství dovolil Kerenský tvoření dalších legií. V Borisopolu, jižně od Kijeva tvořila se druhá československá divise. Zborov a Tarnopol jsou ona bojiště, která nám dobyla uznání dohody a s ním i naši budoucí samostatnost.

Výňatky z knihy

F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19 , str. 382-384