Bitva u Stalingradu

PhDr. Václav Šůstek, CSc.

Stalingrad byl významným průmyslovým střediskem se šesti sty tisíci obyvatel a byl klíčovou křižovatkou, spojující centrální oblasti Ruska s Kavkazem. Po Volze se z Baku dopravovala zejména nafta pro potřeby průmyslu a zásobování armády. Německé vrchní velení vědělo, že bez dobytí Stalingradu nebude moci ovládnout celý Kavkaz. Očekávaný úspěch bitvy znamenal naftu pro fašistické Německo, možnost spojení s tureckými ozbrojenými silami, možnost odříznutí transsibiřské magistrály, která umožňovala udržovat pozemní styk s britskými a americkými spojenci, i lákavou vyhlídku na případný postup wehrmachtu do Iránu a Indie.

Němci plánovali úder na Stalingrad s cílem zabezpečit levé křídlo uskupení, jež sledovalo hlavní cíl - obsazení Baku. Během těchto bitev získával útok na Stalingrad charakter hlavního směru útoku německých vojsk. Proto dokonce nepřítel přemisťoval vojska z kavkazského směru (mimo jiné 4. tankovou armádu) na směr stalingradský. Hluboký německý klín do území až k Volze by znamenal, že země bude rozdělena na dvě izolované části. Proto přijímalo sovětské velení řadu opatření k obraně Stalingradu. V této bitvě došlo opět k nasazení velkého počtu lidí a techniky. Jen na německé straně se jí zúčastnilo kolem milionu vojáků a důstojníků, 675 tanků, více než 10 000 děl a minometů a 1 216 letadel. Na sovětské straně se ve všech fázích bojů do bitvy zapojilo více než milion lidí, 15 500 děl a minometů, 1463 tanků a 1 350 bojových letadel.

Bitva u Stalingradu trvala déle než šest měsíců - od 17. července 1942 do 2. února 1943 - a odehrávala se na rozloze přes 200 000 km a na frontě dlouhé 500 až 900 km. V obranných bojích od července do listopadu 1942 odrazila sovětská vojska nápor nepřítele, vyčerpala jeho úderná uskupení a potom zahájila protiútok - jedinečný svým zámyslem i provedením, v němž hlavní síly těchto německých uskupení rozdrtila.

Obranné období bitvy na Volze trvalo čtyři měsíce. V jeho průběhu uskutečnila Rudá armáda na stalingradském směru postupně dvě strategické operace. První operaci prováděla na přístupech ke Stalingradu od 17. července do 12. září 1942 vojska Stalingradského a Jihovýchodního frontu. V jejím průběhu bylo vyčerpáno hlavní úderné uskupení wehrmachtu na sovětsko-německé frontě a zmařeny plány Němců na dobytí Stalingradu z chodu. V prudkých obranných bojích, jež se rozpoutaly ve velkém ohbí Donu a později na stalingradských obranných pásmech, ochromila sovětská vojska útočnou sílu nepřítele a udržela hrdinné město, i když se fašistům podařilo probít severně od Stalingradu až k Volze a proniknout k jeho předměstím. V úporných bojích na přístupech k městu byla bránící se sovětská vojska pod náporem nepřítele nucena vyklidit území přes 30 000 km2 a ustoupit do hloubky asi 150 km. Němci okupovali 14 okresů Stalingradské oblasti.

Druhá strategická operace sovětských vojsk zahrnovala obranné boje Jihovýchodního frontu přímo ve Stalingradu a jižně od města a dílčí útočné operace severně od města s úkolem uhájit Stalingrad. Hlavní úderné uskupení nepřítele, jež operovalo v pásmu 62. armády Stalingradského frontu, tvořilo k 9. říjnu osm divizí, které měly 90 000 vojáků, 2 300 děl a minometů a 300 tanků. Jejich činnost podporovalo asi 1 000 bojových letounů. Těmto nepřátelským silám čelila na čáře Rynsk - sídliště traktorového závodu - závodu Barikády - Rudý říjen - svahy Mamajovy mohyly 62. armáda. Celkem to bylo 55 000 lidí, 1 400 děl a minometů a 80 tanků. Podporovalo je 190 letadel. Nepřítel měl tedy 1,7 x více vojáků, děl a minometů než sovětská vojska. V tancích měl převahu 3,6násobnou a více než pětinásobek letadel.

25. srpna vyhlásilo vedení města stav obležení. Většina civilního obyvatelstva byla za stálého bombardování a při nemalých ztrátách na životech evakuována na druhý břeh Volhy. Týkalo se to žen, dětí a starců. Muži zůstali. Pokud nepracovali v továrnách a zařízeních určených pro obranu města, byli povoláni do zbraně v dělnických milicích. 3. října se konalo plenární zasedání stalingradského oblastního výboru. Byla na něm schválena výzva k obráncům města - ustupovat není kam, vytvořit z města nedobytnou pevnost.

Druhá strategická operace sovětských vojsk zahrnovala obranné boje Stalingradského frontu přímo ve Stalingradu i jižně od města a dílčí útočné operace frontu severně od města. Cílem bylo uhájit město a připravit podmínky pro přechod Rudé armády do protiútoku. Touto operací, jež trvala do 18. listopadu, splnila sovětská vojska hlavní úkol, který jim uložilo vrchní velení. Za nerovných podmínek výrazné převahy agresora začaly boje o traktorový závod a o závody Barikády a Rudý říjen. Trvaly až do 18. listopadu. Stalingradský průmysl vyráběl či opravoval tanky T-34, kanóny, minomety a také kaťuše; to vše včetně nábojů a podobně. Byl to kolektiv 150 000 pracovníků. Jen za dvacet srpnových dní se v traktorovém závodě vyrobilo řádově 240 tanků T-34. (Dějiny II. světové války sv. V., s. 148.) 15. října se hitlerovcům podařilo obsadit Stalingradský traktorový závod a na úzkém dvou a půlkilometrovém úseku proniknout k Volze.

Situace 62. armády se zkomplikovala. Část jejích sil na sever od závodu byla odříznuta. Hrdinný boj však pokračoval. Celý měsíc se odehrávaly těžké pouliční boje o každý blok domů, o každý dům, o každý metr půdy před Volhou. 11. listopadu podnikli Němci poslední pokus o dobytí města. Toho dne se jim podařilo obsadit jižní část závodu Barikády a na úzkém pruhu dosáhli i zde břeh Volhy. Bojující vojska Čujkovovy armády byla rozdělena na tři části. Hlavní síly armády pevně bránily území závodu Rudý říjen a úzkou pobřežní část města až k Carici. Skupina plukovníka Goročkova zaujímala prostor Rynku a Spartakovky. Divize plukovníka Ljudnikova bránila východní část závodu Barikády. Němcům se nepodařilo zmocnit se celého města. Hlavní nepřátelské uskupení operující v prostoru Stalingradu utrpělo tak velké ztráty, že bylo nuceno definitivně přejít do obrany. 18. listopadu 1942 skončilo obranné období stalingradské bitvy. Město bylo udrženo, nepřítel svého cíle nedosáhl. V krvavých bojích na přístupech ke Stalingradu a v městě samém se útočné možnosti Němců vyčerpaly. Rozmístění útočících vojsk 6. armády generála Pauluse vytvářelo příhodné podmínky pro jejich obklíčení.

Historický význam hrdinství obránců Stalingradu spočívá v tom, že na březích Volhy bylo definitivně zastaveno agresorovo válečné tažení, jež začalo v roce 1939. Nevídanou vytrvalostí a houževnatostí v obraně hrdinného města na Volze přispěly sovětské ozbrojené síly k dosažení zásadního obratu ve válce. Úspěchy obrany města na Volze svědčily o nezdolné síle Rudé armády, což byl výsledek práce a úsilí sovětských lidí vedených stranou.

Z knihy Velká vlastenecká válka