Bestia triumfans v Německu a Rakousko-Uhersku

F.P. Vožický : Kronika světové války 1914-19 – XXVII.

15. – 30. června 1917

Zdravotnictví, ve Vídni jest stále horší. Během války zemřelo tu na souchotiny přes 25 tisíc lidí. V měsíci květnu 1917 umíralo denně o 37 osob více než v květnu 1914. Celkem zemřelo v květnu civilních a voj. osob 4.474 proti 3.607 v roce 1916.

V muniční továrně v Bolevci u Plzně udál se nový velký výbuch, již asi šestý, při němž přišli lidé o život. do Prahy vezeny byly dráhou 3 vagony vodnice, avšak před Prahou byly vypnuty a zavezeny do Vídně neb do Němec. V Plzni obrovské bouře dělnictva ze Škodovky. Správa konsumu dělnického ve Škodovce vyvážela potraviny tajně odtud. Na zbouřence povolán maďarský pluk 101 se strojními puškami z Jindř. Hradce.

Persekuce řádí všude, zvláště však v Prostějově již od začátku války. Německá menšina tamní, aby se opět zmocnila radnice, denuncovala kde koho z carofilství, panslávství a pod. Vyráběli anonymní denunciace po továrnicku a posílali na ministerstvo vojenství a zeměbrany, místodržitelství, na hejtmanství atd. Udávali celé strany, učitelstvo, profesorstvo, úřednictvo z velezrády a        úřady  šly denunciantům na lep ; následek bylo popravení nár. soc. redaktora Kotka již v r. 1914. Město bylo otráveno, zhnuseno. Podobně dělo se českému dělnictvu na          Ostravsku. Tyto poměry teprve teď přichází v říšské radě na přetřes.

Maďarská bestiálnost stala se ve válce příslovečnou. Netlačí se sice do prvních zákopů, aby dali životy za černožluté Rakousko, ale raději drží se vzadu, aby v zabraném území dělali „pořádek“. Tu pak schytají v Srbsku, Rumunsku bezbranné ženy, děti, starce, svážou je k sobě, honí polonahé, hladové z místa na místo, ukájí na nich své chtíče a konečně pažbami na hromadách utloukají bezbranné. Maďarský podplukovník Jarmy dal v okolí Kruševče v Srbsku schytati veškeré obyvatelstvo ze 14 vesnic; vesnice zapáleny a obyvatelstvo v řadách hromadně postříleno. Na posměch poručil srbskému knězi, aby dával obětem před smrtí políbiti kříž. Kdož utekl a schoval se v lesích, byl později oběšen, prý pro velezradu!

Německá hrabivost. Němci z říše nejen vraždí, ale i loupí. Chtějí především všude být první kde nepřítel ustupuje, ať Srb, Francouz, Ital neb Rumun. Předstihnou všude rakouské vojsko a zvláště v městech rabují. Kam vniknou, řádějí jako kobylky, vyžerou, vykradou, že nezůstane hřebík ve zdi. Hodí se jim peníze a skvosty stejně jako jako obrazy, koberce, nábytek, piana, automobily, zboží v obchodech, vše. Sta vlaků odvážejí do Německa ze zabraných míst. V italských městech chtěli také rakouští Němci něco uloviti, ale běda, nesměli! Prušáci postavili stráže a příkře, zbraní odháněli smělé „komilitony a bratry od dveří domů. Neboť loupež jest výsadou Prušáků. O jiných barbarstvích ani nemluvě.

Rak.-uherský zahraniční ministr hr. Czernin podal císaři Karlovi pamětní spis, dovozující, že vojenská síla Rakousko-Uherska dochází ke konci a že válka musí ke sklonku tohoto roku býti za každou cenu ukončena. Tento pamětní spis byl ve čtyřech exemplářích, z nichž jeden ponechal si Czernin, druhý obdržel císař Karel, třetí dostal Vilém II., čtvrtý rak.-uher. velvyslanec v Berlíně. List byl prozrazen dohodě.

Výňatky z knihy

F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19 , str. 378-381