Beneš nebyl válečným štváčem

26.05.2018     V médiích probleskují názory, že Beneš v květnu 1938 hnal zemi do války. Dle těchto názorů se prý prezident Beneš snažil rozpoutat celoevropský válečný konflikt podle pokynů tajných sovětských služeb. Názory tvrdí, že vyčerpání bojujících zemí by usnadnilo plánovanou expanzi sovětského bolševizmu do západní Evropy. Indície prý naznačují, že Beneš se v roce 1935 zavázal při návštěvě Moskvy, že vyvolá ozbrojený konflikt ve střední Evropě do konce roku 1938.

Ne, Beneš nebyl válečným štváčem. Je absurdní nazývat prezidenta válečným štváčem. Je to je jen klam, za který se schová pak válečné zákulisí, které má skutečnou moc a některý prezident kolikrát ani není správně informován, co se skutečně děje a co skuteční váleční jestřábi chystají. Němečtí militaristé z první světové války vyvodili nejzávažnější důsledky. Což bylo rozvinutí teorie totální války a rozšíření Schlieffenova plánu, který se týkal strategie bleskové války. Tato strategie se opírala o teorii, že mají být najednou napadeni všichni protivníci a poraženi v krátké válce. Německý generální štáb se tak chtěl vyhnout tomu, aby nemusel, jako v roce 1914, vést aktivní vojenskou bojovou činnost na několika frontách současně. Státy měly být rozloženy zevnitř a politicky rozloženy a izolovány i od vlivu komunismu. Špionáž a podvratná činnost měly sloužit k tomu, aby pokryly všechny oblasti společenského života. Základní princip špionáže a podvratné činnosti pro další válku byl totiž vymyšlen už dávno před zřízením fašistické diktatury v Německu.

Ke koncepcím tzv. bleskové války se vyjádřil i generálporučík Horst von Metzsch: "V příští válce musíme použít všech prostředků, které jen dokážeme vymyslet, abychom zesílili účinky a zkrátili válku. Všeobecný charakter příštích válek se bude vyznačovat násilím a lstí v každé podobě. Vedle materiálního ničení a krvavého boje je nutno postavit i vysilování duševní.." Tyto myšlenky pak znovu zdůraznil generál Ludendorff po zřízení fašistické diktatury a když byly přípravy na válku v Německu už v plném proudu. Poukazoval na chyby z první světové války a žádal generální štáb aby bezpodmínečně použil mocného válečného prostředku a to je podvratná činnost ve všech jejích formách. Konstatoval že: "K boji proti nepřátelským ozbrojeným silám na mohutných frontách a širých mořích se přidružil boj proti psychické a životní síle nepřátelských národů s cílem rozložit je a ochromit.." Špionáž a podvratná činnost tak v příští válce odpovídala zcela vojenské doktríně německého generálního štábu. Vojenské umění se tedy orientovalo speciálně na kombinované použití nejmodernější vojenské techniky, zejména tanků, letectva a to při současném maximálním využití momentu překvapení a podvratné činnosti.

Charakteristické pro německý generální štáb bylo, že do svých vojenských výzkumů a plánů zahrnul v obrovském měřítku řadu dalších tzv. Nevojenských faktorů, což zahrnovalo i to, že vyhlédnuté státy, které se měly stát obětí agrese, měly být politicky izolovány, existující vojenské koalice podkopávány využitím vnějších a vnitřních rozporů mezi kapitalistickými státy a mezi jejich základním antikomunistickým postojem. Právě antikomunismus byl pro Hitlera a německý generální štáb tzv. trojský kůň. Německý imperialismus, který byl poražen v první světové válce a byl poražen i v oblasti tajné služby, se tedy okamžitě zaměřil na revanš. Vyhodnocovaly se výsledky první světové války, což bylo důležité při budování reischwehru jako základny a kádrové rezervy budoucí moderní masové armády. Byly vytvořeny rozhodující organizační předpoklady a základy, na kterých mohl německý fašistický systém stavět.

Tajná služba měla prostoupit všechny oblasti společenského života. Byl vybudován samostatný jednotný vnitropolitický sektor tajné služby. Představoval zejména tzv. sicherheistdienst fašistické strany v nejtěsnějším spojení s tajnou státní policií, která se nazývala gestapo. Organizace proběhla v Německu do roku 1936. Sektor tajné služby se opíral o politickou policii, která už předtím existovala v jednotlivých zemích. Disponoval prostřednictvím filiálních organizací nacistické strany obrovským počtem tzv. donašečů. Vliv sahal do každé rodiny, do každého domu. Hlavním úkolem bylo šíření nacistické ideologie a organizování teroru proti každému, kdo jinak smýšlel. Úkoly byly jasné, nejdříve se vetřít do důvěry obyvatelstva. Za důvěřivost k nacistickým pověřencům mnoho lidí pak zaplatilo ztrátou zaměstnání, vězením, koncentračními tábory a smrtí. Tento dokonalý špiclovský a teroristický systém byl samozřejmě přenesen i na země okupované nacistickým Německem. 

Proorganizovaná kontrolní služba uvnitř země totiž znemožňuje tzv. druhou "ránu dýkou", jak tvrdil generál Ludendorff a zdůraznil, že totální příprava a vedení budoucí války vyžadují jako nejpodstatnější vnitřní předpoklad jediné - diktaturu.

 -ed-

Více zde: https://www.quintus-sertorius.net/news/benes-nebyl-valecnym-stvacem/