Z projevu B. Posselta na 70. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu, Řezno, 7. červen 2019

Velevážená paní starostko Maltz-Schwarzfischerová, naše hostitelko, slavnostní shromáždění, podruhé jsme uslyšeli na sudetoněmeckém dni historickou řeč, kterou nás poctil Daniel Herman. Děkuji mu ze srdce. Horst Seehofer řekl, že vše, co se událo v Bavorsku dvakrát, stává se tradicí. Takovou tradicí jsou proslovy D. Hermana. Tradicí je i to, že i pan Pavel Bělobrádek je u nás podruhé, protože patří k nám. Milý Pavle, to mne velmi těší. Danieli, dvakrát jsi ke mně přišel v evropském parlamentním boji a podpořil jsi mne. Děkuji i za to. A co se týče pana Arnošta Markse a jeho dcery – bez nich by se téměř nemohl konat sudetoněmecký den.

Proč se o tom zmiňuji, milí krajané? Všichni víme, že v životě jsme jednou nahoře a podruhé dole. Vím, že je to pomíjející. Avšak to, co je trvalé, to, co dává sílu, co opravdu lidi spojuje, je stálost přátelství, vztahu partnerství. Jsem velmi šťastný a hrdý, a proto posílám dík všem Čechům, sudetským Němcům, Němcům, Bavorákům, kteří přispěli k tomu, že toto česko-sudetoněmecké-bavorské spojení, které bylo před několika založeno, vydrželo všechny výkyvy našich vztahů, zůstalo stabilní i v dobách, kdy v České republice nebo u nás panovaly nestabilní poměry. Proto jsem šťasten a plný důvěry v budoucnost.

Centrální roli v tomto procesu hraje Řezno. Od doby křtu českých knížat v raném středověku až dodnes s univerzitou. Řezno je kompetentní centrum pro německo-české vztahy i vztahy v dunajském prostoru a v regionech střední a východní Evropy. To spojuje. To vede k pospolitosti v době, kdy naší Evropě hrozí neklid. Nemluvím poprvé v tomto sálu, pod císařským baldachýnem svaté říše římské. Tato svatá římská říše je zvláštní státní formou, nadnárodním právním uspořádáním, trvajícím 1000 let. V této říši se mluvilo česky, německy, francouzsky, italsky, slovinsky, polsky. Byla to nadnárodní instituce. Můžeme říci, že stálý říšský sněm, konaný v této místnosti. byl předchůdcem evropského parlamentu. Zde seděl i český vyslanec, zástupce království českého, které mělo výsostní postavení mezi panstvem Svaté říše římské. Bylo to totiž jediné uznávané království v tomto multikulturním útvaru. Tato historie je listem slávy. Je to náhoda, že udělování Karlovy ceny se z určitých důvodů odehrává zde v rámci evropské slavnostní chvíle?

Předávání cen se obvykle odehrálo ráno. Svatá říše římská, kterou rozhodně chceme zapojit do našeho sudetoněmeckého dne v Řeznu, je spojena s Karlem IV., velkým Evropanem. Mluvil německy, francouzsky, italsky, latinsky a česky plynně. Ustanovil právní řád, který přetrval mnoho staletí, byl nadnacionální a platil pro všechny. Musím však říci – mluvil jsem o tom již při udělování ceny Maxi Mannheimerovi – že za jeho panování se udály jedny z nejhorších pogromů 14. století. Nelze to popřít a my to nepopíráme. Na tomto příkladu vidíme, že dějiny musí být posuzovány rozumně. Nelze je romantizovat a glorifikovat, ani zatracovat. Dějiny jsou základem, na kterém stojíme. Dějiny jsou minulostí, ze které se musíme poučit. Karle IV. svými světlými stránkami, ale i těmi temnými, ukazuje cestu k rozumnému, fundovanému, kreativnímu a do budoucna orientovanému pojetí dějin. Na tomto pozadí poctěme dnes velkou Evropanku, Charlotte Knoblochovou.

Moje velevážené dámy a páni, je to téměř na den přesně, kdy jsme před 25 lety, spolu se Stephanií Waldburgovou, Vás navštívili, paní Knoblochová, a to ve staré synagoze. Byl jsem tehdy jen před několika týdny zvolen do evropského parlamentu a chtěl jsem proto se představit na několika místech našeho Mnichova. Na návštěvu u Vás nikdy nezapomenu. Bylo to jako – promiňte, že to tak trochu drze říkám, láska na první pohled. Hovořili jsme přirozeně o dějinách a jejich temných stránkách. Poté jsme si ale náhle uvědomili, že máme hodně společného při úvahách o budoucnosti. Byla jste nadšena tím, co Evropa potřebuje, jak provádí křesťansko-židovskou spolupráci. Jako věřící – judaismus je starší sestrou křesťanství, jsme se bavili o budoucnosti víry v sekularizovaném světě. Rozvinuli jsme mnoho myšlenek. Krásné na paní Knoblochové je to, že je velká dárkyně. Kvůli svému osudu by mohla říci: „Za to, co jsem vytrpěla, mí rodiče, moji přátelé též, bych mohla být tou, která má dostat“. Je však naopak velkou dárkyní. Mnichovu – největšímu sudetoněmeckému městu – darovala nové židovské Centrum ve středu města. Jsme na něj hrdí. Paní Knoblochová se stala čestnou občankou města. Již jen proto si velmi zasluhuje Karlovu cenu. Děkuji Vám za to. Vždy jste vyhledávala kontakt s námi – sudetskými Němci. Tak například nemohu zapomenout na úmrtí vdovy Oskara Schindlera. Na její návrat z Jižní Ameriky do Adalbert – Stifter - Heim ve Waldkraiburgu. Emilie Schindlerové se odstěhovala po válce do Buenos Aires, má velké zásluhy na záchraně tzv. Schindlerových Židů; v literatuře bylo na to většinou zapomenuto. Byl jsem tehdy v Buenos Aires jako host tamějšího sudetoněmeckého landsmanšaftu. Navštívil jsem E. Schindlerovou v jednom místním starobinci. Řekli mi tam, že tato paní pomalu zapomíná španělštinu, kterou léta mluvila. Mluví prý jen severomoravským nářečím její vlasti. Stává se to často, že lidé ve stáří ovládají jen svou řeč z mládí. Potom řekla: „Pane Posselte, chci domů.“ Přemýšlel jsem, co myslí pod slovem „domov“. Když jsem ji potom dovedl do Schönhengstgau, žili tu lidé, kteří mluvili jinou řečí, kteří tu tehdy nežili. Čeští sousedé tam byli, ale neexistoval tu žádný německy mluvící ostrůvek, ve kterém vyrostla. Co znamenalo pro tuto paní „být doma“? Podařilo se nám ji umístit v Adalbert – Stifter - Heim v Bavorsku, ale po cestě zemřela. Jejím domovem je nyní čestný hrob ve Waldkraiburgu.

Tento pohřeb byl velkou událostí. Paní Knoblochová, bylo mi ctí společně s Vámi uctít tuto velkou hrdinnou Němku, která tolik udělala pro pronásledované Židy. Dalším Vašim přínosem byla Vaše stálá podpora našeho krajanského sdružení a našeho muzea, a to nejen politicky a kulturně, ale i činy. Byla jste u položení jeho základu. Ještě dnes jsem dojat při vzpomínce na požehnání základního kamene řezenským biskupem Rudolfem Voderholzerem a tehdejším rabínem. D. Herman to vyjádřil velmi výrazně. Toto soužití Němců, Čechů a židovské kultury se skvělo v křesťanské kultuře českých zemí. Tak tomu bylo po staletí - české království s moravským markrabstvím a slezským vévodstvím. Bez židovských obyvatel a jejich tradic by nebyla ani německá, ani česká kultura tím, čím byla a díky Bohu opět v rámci možností je.

Kromě toho Ch. Knoblochová udělal přirozeně něco, co považuji za rozhodující. Je to bojující, planoucí Evropanka. Byla nebo je víceprezidentka Židovského světového kongresu, byla předsedkyní Ústřední rady Židů v Německu a je ve vedení kulturního spolku Mnichova a Horního Bavorska. V této funkci – bylo to asi před šesti nebo sedmi lety, milá Barbaro Stammová, bylo nám oběma jasné, že se něco velkého v Evropě děje, držela evropský kurs, který je dnes viditelně úspěšný. Považuji za velmi důležité, kdy nacionalismus opět zvedá hlavu, vystupovat jasně proti těm, které můžeme nazvat bezstarostnými populisty. Jedná se o pravicové či levicové extremisty, kteří chtějí v Evropě zničit demokracii. Paní Knoblochová, vystupujete tak jako dříve s neuvěřitelnou smělostí proti těm nacionalistickým rušitelům.

Důkazem toho byla Vaše řeč, kterou jste nedávno pronesla na zemském sněmu. Mnoho lidí protestuje v klidu svých světniček nebo před televizory, ale veřejně jak to činí paní Knoblochová se odváží jen málokdo. Proto děkujeme Bohu, že máme tuto Charlottu Knoblochovou, přítelkyni sudetských Němců, bojovnici proti nacionalismu a intoleranci, bojovníci za vzájemné posilování křesťanství a judaismu. A pro obnovení Evropy na základě víry proti všem démonům, kteří občas se vynoří. Proto je pro mne zcela zvláštní pocta, že mohu dnes jménem sudetoněmecké národnostní skupiny propůjčit naši Karlovu cenu velmi vážené paní Knoblochové.

Z projevu B. Posselta na 70. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu, Řezno, 8. červen 2019

Milí krajané, milí čestní hosté, hosté. Těší mne, že jsme se sešli na Sudetoněmeckém dni v Řezně, kde nejsme poprvé. Musím vám říci, že to bylo moje zcela zvláštní přání. Nejen proto, že Řezno je krásné město, ale proto že je městem, kde si naše sudetoněmecká národnostní skupina již od svého počátku vštípila do paměti, že zde byla pokřtěná česká knížata, která přinesla do naší vlasti křesťanství. Zde svatý Wolfgang založil biskupství v Praze. Udělal něco, co i církevní politici zřídkakdy dělají, totiž předal moc, aby Čechům daroval biskupství. V Řeznu byl vybudován i kamenný most, obdivovaný ve středověku, kdy mosty byly dřevěné. Stal se inspirací k vybudování Karlova mostu v Praze. Takže Řezno je pro nás také jako matka, jako mateřská země.

Zde byly vytvořena i organizace národnostní skupiny: Landsmanšaft na základě usnesení řezenského kongresu se spojil s ostatními sudetoněmeckými organizacemi v národnostní skupinu a zvolil si mluvčího. Ten není jen mluvčím landsmanšaftu, ale je mluvčím všech sudetoněmeckých organizací, které se tímto staly volným společenstvím, aniž by tím ztratily svou zvláštnost. Zdravím vdovu F. Neubauera; jako jeho nástupce jsem měl možnost zúčastnit se prvních rozhovorů a setkání s V. Havlem během státní návštěvy. Měli jsme před tím již přirozeně tajná setkání. Znal jsem se s Havlem již před sametovou revolucí. Ale jako hlavy SL jsme měli v Řeznu poprvé možnost k obšírnému jednání s tímto velkým českým zastáncem lidských práv, demokratem a Evropanem.

V Řeznu existuje univerzita, která se v neposlední řadě díky H. Seehoferovi stala kompetenčním centrem pro střední a jihovýchodní Evropu i pro území kolem Dunaje. Řezno také náleží v Bavorsku k tzv. Podunajské strategii EU, která spojuje Česko s Baden- Württenberskem a Bavorskem – tedy se dvěma zeměmi, ve kterých žije obzvláště mnoho sudetských Němců. Česko sice neleží u Dunaje, ale já jsem tehdy v Evropském parlamentu prosadil, aby bylo zapojeno do EU – dunajské strategie s Rakouskem, Slovenskem, Chorvatskem, Srbskem, Rumunskem a Bulharskem – od Šumavy až k Černému moři. Toto je také idea tohoto Sudetoněmeckého dne.

Nechceme, aby 30 let po znovu sjednocení Německa a Evropy, po pádu železné opony, proti které jsme bojovali, se tato Evropa znovu rozpadla na bývalý Východ a Západ. Je tu i střed. A Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek. Mohu dát Horstu Seehoferovi jen za opravdu, když mluví o šancích mladé generace. Chtěl bych uvést dva příklady, které nás v těchto dnech zvláště zaujaly: na konci minulého týdne se konal opět brněnský mírový pochod. Milí krajané, iniciátoři pochodu – náš přítel Jaroslav Ostrčilík, David Macek a jiní Brňané vyvolali již před 13 lety tento pochod jako protest proti brněnskému Pochodu smrti v r. 1945.

Mladí lidé, Češi, kteří nechtějí nechat minulost jen tak, chtějí ji zpracovat a přispět k lepší budoucnosti. Neudělali to proto, aby se nám zalíbili. Vystoupil směle proti tehdejšímu duchu dobu a převládajícímu mínění v České republice. Jaroslav Ostrčilík nám sdělil, že první pochod udělal úplně sám, doprovázen dvěma mladými dámami, které, jeho – studenta, nechtěly nechat jít samotného. Toto bylo před 13 lety. Od roku 2015 se na pochodu podílelo zcela oficiálně město Brno. V r. 2015 jsem měl tu čest s tehdejším starostou Brna P. Vokřálem a brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem převzít na pokraji Brna pochodující z Pohořelic, kde byl velký masový hrob; ušli 37 km do Brna, do místa východiska vyhnání, aby jasně vyjádřili, že chtějí dějiny v rámci možnosti alespoň navrátit. Bylo to velmi dojemné.

Skutečnost,

že koncem posledního týdne bylo poprvé v Brně více autobusů, bylo zásluhou Steffena Hörtlera, byly v Brně z jeho zemské organizace,

že přišly stovky sudetských Němců, mezi nimi i devadesátníci. Zrovna ti, kteří se zúčastnili pochodu smrti jako děti, šli za velkého horka nejméně část těch 37 km – někteří dokonce celou trasu spolu s mladými Čechy i s těmi staršími,

že poprvé odpadla nacionalistická „protidemonstrace“ z nedostatku lidí,

že organizátoři žertovně, ale jasně mluvili o jednom malém sudetoněmeckém dni v Brně, protože již po druhé byly umístěny informační stánky v augustiánském klášteru, kde Ackermann-Gemeinde, Seliger-Gemeinde a jiní mohli informovat o své práci,

ukazují, že v srdci Evropy srůstá společně to, co k sobě patří. Milý Horste, tuto cestu jsme spolu před 9 lety uvolnili. Jsem šťasten a hrdý, že jsem mohl jít touto cestou s Tebou.

První návštěva města na Vltavě s Horstem Seehoferem byla opravdu odvážným činem. Byl jsem členem malé delegace a nesměl jsem sedět se Seehoferem v autě. Takto jsme jeli přes zaminované území, aniž bychom mohli na stanicích promluvit. Milý Horste, o našem vzájemném dobrém vztahu mluvilo i to, že jsme si rozuměli i pohledem a gestem. Věděli jsem, kde se miny nacházejí a podařilo se nám je obejít. Tato důvěryhodná spolupráce nám umožnila cestu, po které jsme spolu po 9 let prošli. Vážení krajané, je tu ještě něco dalšího, co nás povzbuzovalo. V sále je spousta českých přátel – dřívější místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, dřívější ministr Daniel Herman, Michaela Marksová-Tominová, náš přítel Arnošt Marks a mnozí další, kteří směle přišli jako čeští politici na sudetoněmecké dny a měli své projevy. Těší mne, že opět jsou všichni tady. H. Seehofer řekl: “Vše, co se v Bavorsku dvakrát udává, stává se tradicí.“ Protože jste byli už nás mnohokrát, můžeme slovo „tradice“ nahradit slovem „rodina“. Takže: srdečně vás vítám v rodině!“

Vždy se však najde něco nového. Já jsem stále na cestách, a to nejen u naší Sudetoněmecké mládeže a na jejích četných akcích, ale i na školách po celém Bavorsku, které se stále intenzivněji zabývají tématem vyhnání. Jednoho dne jsem se octl v Pfaffenhofen na Ilmu, na jeho gymnáziu, které má velkou tradici. Dva mladší učitelé věnovali vyhnání celý týden. Rozšířilo se to i dále - do gymnázia v Lappersdorfu i jinam. Děkuji za to. S těmi dvěma učiteli jsem rozmlouval – i když oba měli jiné politické názory než já.

Rozmlouvali jsme o práci sudetoněmeckého landsmanšaftu, o které nic nevěděli. Ke svým sudetoněmeckým kořenům se hlásili. Rozohnili se poněkud a vznikl mezi námi kontakt. Jeden z nich mi řekl: „Je mým snem napsat muzikál o vyhnání, ve kterém by hráli němečtí a čeští žáci“. Milí přátelé, dnes tito žáci sedí mezi námi – 50 z nich jsou Češi. Na tomto jevišti měli první zkoušku zmíněného muzikálu, který během podzimu předvedou. Je to velkolepý čin, nejen pro rozpracování dějin, ale je to i představa budoucnosti mládeže, která chce mír, svobodu a porozumění mezi národy.

Milý Horste, nenecháme Tě odsud odejít, aniž bychom po Tobě poslali pozdravy do Berlína, které tam jistě rád vyřídíš. Co se týče Tebe: považujeme za velkolepé s jakou důsledností bojuješ s extremismem a nacionalismem. Nacionalismus zmizel z naší vlasti. Jako sudetští Němci jsme bojovým sdružením proti nacionalismu a extremismu, ať již jde zprava nebo zleva. Veď tento boj dále! Naše sudetoněmecká národnostní skupina stojí za Tebou. Děkujeme Ti, že s tajemníkem Stephanem Mayerem, který je z našeho krajanského středu a s nímž jsem znamenitě spolupracoval, a se sedmihradsko-saským prezidentem Svazu vyhnaných, Berndem Fabriciem, a i s paní Czernohous, jste nám pomáhali naše kulturní dědictví nejen opatrovat, ale i dále rozvíjet společně s našim patronem, svobodným bavorským státem. Jsem šťastný, že jmenovaní nám pomáhají chránit naši identitu a pomáhají i národnostním skupinám ve vlasti, zejména našim Němcům v České republice.

Horste, prosíme Tě, aby ses staral o to, aby nepokračoval byrokratismus, který překáží práci našich setkávacích center německých menšin. Jsme rádi, že i Německá spolková republika svým způsobem je s námi solidární - dosud nám ji poskytoval jen svobodný stát Bavorsko. Viděl jsi: mít v blízkosti sudetské Němce neškodí, naopak je to prospěšné. Předej tuto základní důvěru i Tvým kolegům ve vládě SRN. Díky Bohu – má úzké sousedské vztahy s Českou republikou. Včera byl u nás německý velvyslanec v České republice, Christoph Israng jako host. Znamenitý muž, který se mnou položil květiny k památníku v Kadani a osobně se zúčastnil brněnského pochodu. Měli jsme již významné velvyslance, ale takový, který se osobně angažuje a spolupracuje, je pro nás darem. Ráno byl u nás český velvyslanec v Berlíně a jednali jsme s ním jako se zástupcem českého státu. Je to opět krok kupředu. Ukazuje to, že se k sobě blížíme, i když je tu ještě mnoho rizik a ohnisek. Jistě se opět vyskytnou nějaké překážky.

Milí krajané, to ukazuje, že my jako sudetští Němci jsme se také stali faktorem v sousedských vztazích. Proto chci vyjádřit přání pro naše vztahy. Jsme Starorakušané. Jsme jedním ze dvou národů v českých zemích. Jsme čtvrtým kmenem Bavorska, přestože v něm buď žijeme nebo nežijeme. Prohlašuji zcela jasně spolkovému ministru vnitra: chceme podporovat a podporujeme Tvůj boj o více bezpečí. Proto říkám: stíhání zahalování rouškami – ano! Vybudování hranic kolem EU – ano! Chceme však také otevřené vnitrozemské hranice s naší rakouskou a českou vlastí.

Kromě toho chceme dále rozvíjet evropskou jednotu, což souvisí s našim „ano“ vlasti. Měl jsem to velké štěstí, že jsem mohl poslouchat velkou řeč V. Havla před evropským parlamentem ve Štrasburku, ve které označil Evropu „domovem všech domovů“. „Ne“ obrazu nacionalistických států jménem Evropa. „Ne“ byrokratickému bezduchému centralismu, ale federativní Evropě, která mnoha a mnoha domovům (vlastím) poskytne demokracii a zastřešení. Je to Evropa vlastí, nebo vlast vlastí, kterou se snažíme vytvořit. K tomu potřebujeme především i podporu svobodného státu Bavorska, našeho patrona a v neposlední řadě i podporu našeho domovského ministra. Poslední bod, který chci v této souvislosti uvést, Horste – mne velmi dojal. Následujíc tradici France Josefa Strausse, mluvil jsi velmi jasně o křesťanských morálních zákonech a specifickým způsobem o katolickém sociálním učení, jehož zosobněním jsi desítky let v politice. Učení, které vzniklo u nás v Čechách tezemi von Heida na Chebsku, je rozhodujícím kořenem sociálního tržního hospodářství. Právní sociální řád, trvanlivý řád ekologický, fungující evropský mírový řád národů a národnostních skupin, států a regionů na základě lidských práv a právního pořádku bez bezprávných dekretů – to vše může vzniknout, když se budeme řídit společnými duchovními a morálními zásadami. To je křesťanství, které prorazilo v naší části země. Na odznaku tohoto sudetoněmeckého dne můžeme vidět svatého Jana z Nepomuku, světce na mostech, který sudetské Němce a Čechy, Bavoráky a Rakušany i celý dunajský rajon okouzluje. Podle legendy byl umučen, protože se postavil panovníkovi, neuznávajícího práva. Jsme šťastni, že naše česká země, společně Češi a sudetští Němci dali Evropě Jana z Nepomuku, postavu a myšlenku, která v budoucnosti bude více prosazovaná než nyní. Stavění mostů, zjednávání míru, práce pro právo a proti bezpráví, boj proti nacionalismu a násilí je ve znaku sv. Jana z Nepomuku. Je to ta nejlepší tradice Řezna. Je to jádro našeho sudetoněmeckého dění. Přišli jsme o krok blíže do Čech. Doufám, milý Horste, že se tam jednoho dne budeme moci sejít. Dnes jsme šťastní, že je tu hodně lidí z České republiky.

Věřím, že toto srdce Evropy znovu silně bije, když jeho obyvatelé mají dobrou vůli a nosí v sobě ducha sv. Jana Nepomuského. Bůh žehnej sudetoněmeckému dni! Bůh žehnej našemu českému národu a sudetoněmecké národnostní skupině!

Z projevu B. Posselta na 70. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu, Řezno, 9. červen 2019

Veledůstojný pane biskupe a vysoké duchovenstvo, velevážený pane ministerský předsedo, milý Markusi, velevážený pane velvyslanče, milý Tomáši, vážení čestní hosté, milí přátelé a krajané,

Tyto tři pojmy – „letnice“, „Řezno“ a „Sudetoněmecký den“ patří k sobě, což jsme během těch tří dnů pocítili. Letnice – začali jsme je dojemnou mší ke svatému duchu, který spojuje lidstvo. Sudetoněmecký den v Řeznu má své kořeny v pokřesťanštění dunajské oblasti. V raném středověku zda byla pokřtěna česká knížata. Řezno je dnes kamenem národnostního porozumění. Proto je i našim partnerským městem. My jsme národnostní skupina, naplněná evropským duchem, spojujícím národy. Našim symbolem je sv. Jan z Nepomuka. Jsme i skupinou v srdci Evropy, která byla trhána démony vlastního nacionalismu – vždy se má napřed začínat u vlastního prahu – ale v neposlední řadě i nacionalismem ostatních. Jako syn sudetského Němce a Štýřanky jsem zažil osudy dvou vyhnání. Jsem ale vděčný svým rodičům, že jsem doma neslyšel jediné zlé slovo o těch Češích, o těch Slovincích, jen nesčetná zlá slova o nacionalismu, který Evropu zničil a dnes opět rozvratem hrozí.

V řezenském biskupství leží i malé místo Konnersreuth, rodiště Terezy z Konnesreuthu. Tam dostal – v době mezi válkami přišedší protinábožensky a protikřesťansky založený novinář – od Terezy tolik podnětů ke smíru, že společně s Erichem z Waldburgu - Zielu založili časopis proti národnímu socialismu, který se již ve Výmarské republice pokusil zabránit hnědé moci. Byl jedním z prvních, který byl zabit v koncentračním táboře. Byl to Fritz Gerlich. Svůj časopis, bojovný orgán proti nacionalismu a nacionálsocialistickému totalismu, pojmenoval „Přímá cesta.“ To je, milí krajané, i naše cesta. Je to přímá cesta k jednotě. Žádné nacionalisty! Neakceptujeme extremisty ani zleva, ani zprava. Ale v okamžiku to vypadá tak, jako by se všichni společně snažili zničit to cenné, jež nám naši předkové zanechali: pochopení mezi národy a evropské sjednocení. Proto jsme byli pro vyznamenání Ch. Knoblochové, smělé bojovnici proti každé hře nacionalismu. Nacionalismus musíme brát vážně – v momentě se snaží tyto síly za pomoci zvenčí – ostatně jsou podporovány Kremlem, jak leví, tak pravicoví extremisté, hlavně nacionalistické a antievropské – rozvrátit vše, co mohou. Postavit se proti tomu – to je naše cesta.

Je tu však jedna přímá cesta, která vede k porozumění mezi národy, k dobrému sousedství, ke smíření, k evropské jednotě. Když půjdeme za tímto cílem – my, sudetští Němci, jsme tak od samotného vyhnání dělali a v posledních letech obzvláště intenzivně – pak přijdou opět ti velcí křiklouni a kritici a řeknou: „To je špatná cesta“ – milí krajané, Bůh píše i na křivých řádcích. Přímá cesta nemá devizi „A když nebudeš mým bratrem, tak Ti rozbiji lebku“, ale je cestou člověka ke člověku. Žít v míru, svobodě a důstojnosti lze jen tehdy, když takto budou žít i ti ostatní. Tomu nás naučila tvrdá a hořká historie. Proto, milí krajané, řekněme jasně: Chceme jít dál touto cestou – zprvu s mnoha hosty tohoto sudetoněmeckého dne, poté s vysokými státníky a politiky jako jsou D. Herman a P. Bělobrádek a jiní, a konečně s Tebou, milý Tomáši. To, co jsi dnes řekl, nebylo jen slovo přítele – velvyslanec vyslovil oficiální poselství českého státu. Děkujeme Ti za to! Vidíme, že jsme šli opravdu přímou cestou.

Jak to dál má pokračovat? Máme spoustu úkolů. Našim prvním velkým úkolem je naši společnou kulturu nejen pěstovat, ale i dále rozvíjet. Když se díváme na spoustu stánků a mnoho mladých Čechů, byli tu již včera, kteří obdivují části své vlastní historie a kultury, cítíme, že kultura je něco vážného, co odlišuje člověka od zvířete.

Našim velkým úkolem je společně kulturu českých zemí – Čechů, sudetských Němců a Židů, dále rozvíjet a předat dalším generacím. U toho nám velmi pomáhá svobodný stát Bavorsko svým patronátem.

Včera jsem řekl spolkovému ministru vnitra, že doufáme v brzkou aktivní angažovanost spolkové vlády v těchto otázkách tak, jak již činí Bavorsko. Říkám jasně: musíme se snažit, aby občané ČR – takových bude stále přibývat -, kteří se angažují pro takovou společnou kulturu, dostali nutnou podporu. D. Herman spolu s našim bývalým ministrem kultury, L. Spaniem, dovedli nás na cestu vedoucí k bavorsko-české kulturní dohodě, v jejímž centru stálo mnoho sudetoněmeckých záležitostí. To nesmí nyní zahynout! Tyto úmluvy musí pokračovat! K tomu patří i to, že četní partneři, které jsme našli a nacházíme v českých kulturních institucích, se nesmí stát obětí proměn, kdy by mohli být posláni jeden nebo druhý z netransparentních důvodů do pustiny. Ti, kteří s námi pracují na společné kultuře v tomto velkém politickém dílu, zasluhují podporu politiky.

Je tu další důležitý bod: musíme pečovat o dějinnou jednotu. Můj předchůdce Johann Böhm říkal vždy krásnou větu: „Existuje má pravda, Tvá pravda, ale je opravdová pravda“, pravda ve smyslu biskupa Voderholzera, který je velkým zastáncem čistého pojetí pravdy. O čistotu našich dějin musíme bojovat. Doufám, že se to podaří – v našem Sudetoněmeckém muzeu, které má být příštím rokem konečně otevřeno, a také i v jiných muzeích. Rád bych viděl někdy brzy Dům bavorských dějin zde a v Řezně. Bylo by to velmi chvályhodné. Musíme do médií, mezi mládež, musíme mezi žijící kulturní střet. Tam je naše místo.

Kromě dějin je tu ještě třetí oblast, ve které se musíme osvědčit. Je to zahraniční spolupráce. Zmínil jsme se o tom již včera, chci to však dnes zdůraznit: považuji za neúnosně, že 30 let po pádu železné opony, musíme cestovat do naší česko-moravsko-slezské domoviny po kolejích z 19. století, které se již více či méně rozpadají. Potřebujeme růst tohoto srdce Evropy – Bavorska a Čech, nejen na naší straně. Namířeno je do Berlína s podporou bavorského ministerského předsedy: potřebujeme dopravní infrastrukturu, vzdělávací spolupráci, spolupráci na otázkách, týkajících se okolního světa. Jsme na to připraveni. Milý Markusi, děkuji Ti za způsob, jak jsme byli vtaženi do politiky. Bylo samozřejmé, že jsme při prvních velkých cestách do Prahy byli u toho. Musí se vše toto rozšířit i na Berlín. Milý ministerský předsedo, sděl také institucím našeho svobodného státu i těm spolkovým: intenzivní spolupráce této národnostní skupiny na poli německo-české sousedské politiky nesmí zůstat jen jednodenní jepicí. Nesmí zůstat jen tím, co na počátku rozhodně prolomilo ledy. Musí se stát skutečností! Jsme rozhodnuti aktivně spolutvořit naši bavorskou a českou vlast.

Toto mne přivádí k společnému hodnotovému základu a k společnému právnímu fundamentu. Spolkový ministr vnitra a já jsme ve svých projevech mluvili o křesťanském mravním zákoně, o kterém se vždy vyjadřoval Franc Josef Strauss. Jak dnes ráno prohlásil biskup, tento mravní zákon je to jediné, co může Evropu spolu udržet.. My, jako křesťanská národnostní skupina, musíme pečovat o to, aby Evropa neměla měřítka hodnoty první, druhé, třetí a čtvrté třídy. Proto: stejná práva pro všechny. Žádné bezpráví. Společný boj proti bezpráví. Křesťanský obraz člověka, „lidská práva jsou nedotknutelná, je základem evropského práva. Proto musí být pozůstatky bezpráví vyhlazeny a každá jejich forma v zárodku zničena. Evropa vytrpěla dostatek bezpráví. Nikdy žádné vyhnání! Nikdy nacionalismus! Nikdy porušení práv! Místo toho společné právní sebevědomí. To potřebují všichni. Na silném právním uspořádání spolupracovat – to je také úkolem sudetských Němců.

K tomu přirozeně patří i práva národnostních skupin a menšin. Zde v Řezně na jejich ustanovení pracoval již před lety velký sudetský Němec, profesor Otto Kiminich. Byl jsem dlouhá léta v evropském parlamentu předsedou interpretační pracovní skupiny, zabývající se národnostními skupinami a otázkami menšin. Doufám, že budu v létě opět v evropském parlamentu; chci vám říci: nenechám se odlákat od boje, dokud opravdu nebude zavedeno právo národnostních skupin a menšin, o které my, sudetští Němci, desetiletí usilujeme. V této souvislosti sem patří i podpora německé menšiny v České republice, která dnes je tu zastoupena jejími oběma velkými spolky i jejich předsedy. – Irenou Novákovou a Martinem Dzinglem. Tito Němci z ČR, jichž je tu dnes hodně, jsou nedělitelnou součástí našeho společenství. Držíme na ně a oni zase na nás. Budeme se společně starat o to, aby tato Evropa, ve které tolik vytrpěli až do pádu železné opony a částečně ještě i po ní, byla lepším místem.

„Evropa“, řekl V. Havel ve své velké řeči před evropským parlamentem ve Štrasburku, kde jsem také byl přítomen, „musí být vlastí všech vlastí.“ Nechceme Evropu, která by byla byrokratickým molochem. To, co chceme, je Evropa federální. Evropský svaz, vlast všech vlastí, ve které každý region najde bezpečí pod společnou demokratickou střechou. Před volbami do evropského parlamentu jsme hodně cestoval.Nejčastější byly tyto otázky: „Čím se liší ta dnešní Evropa od europolitických debat v dřívějších desetiletí?“ Odpovídal jsem, že v dnešní Evropě nejde o EU nařízení o ohybu okurky, ale o vuřt. A tento svět je naše vnitřní a vnější bezpečí. Díváme-li se kolem sebe, vidíme Trumpy, Erdogany, Putiny, nacionalismus v Indii, vysídlování v Africe – chceme pro Afriku Marshallův plán – běžence, klimatické katastrofy. Nelze nevidět, že chceme-li jako Evropané vše přežít v tomto nebezpečném světě, musíme být zajedno.

Mnichov, kde bydlím, je největším sudetským městem; je zde i Sudetoněmecký dům. Připojíme se v této Evropě do silné demokratické společnosti. To se však může podařit jen tehdy, máme-li doma pořádek. K tomu nestačí jen právo a základní hodnoty, o kterých jsme mluvili. K tomu je zapotřebí dobré sousedství. Této Evropě hrozí, že se opět rozpadne na východní a západní část. Toto se může stát ale jen tehdy, když ztratíme střed. Takže, milí krajané, stejně tak jako Evropa, která potřebuje silný střed, ke kterému my patříme, i my jako Evropané potřebujeme střed.

Před 100 lety byla v tzv. Pařížských dohodách rozbita dunajská monarchie, ke které jsme patřili. Dnešní snahy o střední Evropu, kterém my podporujeme, nesmí vést k tomu, aby tato střední Evropa sama dovedla k protipólu a roztržce evropské jednoty; musí být silným motorem evropského sjednocení. Toto je historická mise, která spojuje Čechy a sudetské Němce. Všichni to ale ještě nepochopili. Proto se obracíme a chceme se přiblížit na tomto sudetoněmeckém dni k Česku, k stoleté vlasti Čechů a sudetských Němců. Budeme v tom pokračovat dále, geograficky či lidsky nebo politicky, až se jednoho dne stane to, o čem já sním: starosta jednoho českého nám zavolá a řekne: „Bude pro nás potěšením, aby se sudetoněmecký den konal u nás.“ Milí krajané, i proto má být Řezno znamením.

Prohlášení mládeže na Sudetoněmeckém dni 2019 v Řeznu

Je to více než 70 let, kdy lidé z Čech, Moravy a Slezska museli opustit svou původní vlast a hledat nové domovy ve válkou zničeném Německu a – toto musíme opět vždy zdůrazňovat – sami si je vybudovat. Toto vykořenění všech generací spojilo absolutní vůli k vybudování nových domovů, stejně tak jako jejich spojenectví vůči domovům starým. Brzy se vytvořily skupinky mladých vyhnanců, snažících se pečovat o kulturu a tradice jejich rodin, chránit je a dále rozvíjet.

Vedle sudetoněmeckého landsmanšaftu vznikla Sudetoněmecká mládež (SdJ), pojmenovaná tímto jménem a ne jako Mladý landsmanšaft. Stalo se to během let 1949 a 1950. Teď prožila SdJ –mládež střední Evropy již 70 let. Námaha zůstat během desítek let vždy inovační, svěží a v duchu doby se aktivistům SdJ vyplatila. Rámcové podmínky v této sobě se stále měnily, motivace něco přinést – ne. Nacionalismus a šovinismus, druhá světová válka, extremismus SdJ vedly k hledání nových cest, k získání srdcí a k stavění mostů.

Rok 2019 nám ukázal, že jsou to právě mladí lidé, kteří chtějí vybudovat svou silnější budoucnost. Destruktivní síly stále otevřeněji útočí na základy naší budoucnosti. Donedávna byla považována mládež za nepolitickou, konzumní a lhostejnou, nyní však ukazuje svou bojovou a k diskusi připravenou tvář. Již několik let vystupuje Pulse of Evropa – Bewegung, složené z lidí mladší generace proti zkáze principů internacionalismu a solidarity. Nelze jen nečinně přihlížet, jak věčně včerejší hledají jejich „Heil“ v konceptech 19. století, které ve 20. století způsobili utrpení a smrt milionů lidí. To platí rozhodně pro světovou a evropskou politiku, ale i pro témata o změně klimatu a lidských práv.

Angažování četných žáků ve Fridays for Future – Bewegung, překvapuje jen na první pohled. S velkou vděčností pohlížejí mladé generace na výstavbu svých předků a chtějí ji hájit a upřednostňovat. Jinými slovy – je to právě naše budoucnost a tu si nenecháme zastavit např. lidmi, nosícími psí obojky; jejich žalostné názory nepotřebují budoucnost, protože oni sami žádnou nemají.

Včera představil mnichovský projekt YoutBridge Evropské akademie Janusz Korczak svou práci pro politické uspořádání SdJ pro střední Evropu. Nabízí mládeži různého původu, mateřské řeči a náboženství forum, kde by mohla prostřednictvím vědění a kompetencí prosazovat své vlastní sociální a kulturní iniciativy a takto stavět mosty mezi lidmi. Tak by se vytvořila kreativita a spolupráce, a byla by potírána nenávist, ohraničenost a radikalizace. A právě toto dělá SdJ téměř 70 let!

Od našich prarodičů jsme se naučili, co znamená zůstat bez vlasti a budoucnosti. A i my chceme, tak jako oni, společně budovat Dům Evropa, dům společný pro všechny lidi. I když někteří míní, že tato těžká úloha se má přenechat profesionálům, my však víme, že právě my chceme být těmi profesionály: konečně jsme to přece my a naši potomci, kteří v tomto Německu, v této Evropě a v tomto světě budeme žít.

S velkou radostí gratuluje SdJ – Jugend für Mittelevropa, letošní nositelce evropské Karlovy ceny sudetoněmeckého landsmanšaftu paní Charlotte Knoblochové. Tato pozoruhodná žena opět dokázala spolkové německé veřejnosti, že otevřenost, srdečnost a připravenost k dialogu pokoří nenávist a intoleranci. Tím, co prožila, má dostatek důvodů k hořkosti a touze po pomstě. Místo toho nachází v pravý čas najít slova dobroty a pochopení. Pravdy, o kterých mluvila nejsou vždy populární a lehce stravitelné, jsou však nutné, ukazují směr. Je vzorem pro mládež této země. Velmi rádi odpovídáme na její prosbu k mládeži Německa, aby se nikým nedala přemluvit, koho má mít ráda nebo koho by měla nenávidět. Protože nenávist sžírá, nechává uschnout něžné zárodky, ale naše naděje a budoucnost přece má růst a dařit se.

Sudetoněmecký den 2019 se konal v Řezně poprvé. Budeme se snažit, aby v budoucnu tento Sudetoněmecký den se konal tam, kam patří – v srdci Čech a Moravy, vlasti našich předků a naší budoucnosti.

Pro České národní listy texty zde uvedené volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019

 

Redakce: J. Skalský, připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 649. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 27. července 2019

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz

e-mail: vydavatel@seznam.cz

Estránky: www.ceske-narodni-listy.estranky.cz