69 sjezd SL z projevu B. Posselta, 19.5. 2018
Prezentace Evropské Karlovy ceny „sudetoněmeckého“ landsmanšaftu Berndem Posseltem, mluvčím „sudetoněmecké“ etnické skupiny
Sobota 19. května 2018 v Augsburgu
Volný přepis řeči
Milí krajané z českého Západočeského orchestru z Mariánských Lázní, nejprve bych chtěl poděkovat vám. Nejen za skvělou hudbu, ale také za to že jsme to nebyli my, kdo měl nápad Vás pozvat, ale Vy, naši přátelé ze Západočeského orchestru jste k nám přišli a řekli: „Rádi bychom dali znamení, přijeli na Sudetoněmecký den a tam zahráli.“ Myslím, že je to skvělé. Rád bych také poděkoval paní starostce, rád bych poděkoval naší nové patronce, drahé Kerstin, a našemu státnímu tajemníkovi, drahému Stephanovi.
Myslím, že je skvělé, jak jste se angažoval. S takovou mladou generací politiků může Evropa, Německo a „sudetoněmecká“ věc – v tom bych chtěl velmi poděkovat Steffenovi Hörtlerovi - jen získat. V pozitivním smyslu a v pozitivním duchu, za což jsem velmi šťastný. Děkuji!
Drazí krajané, před několika dny jsem stejně jako vy také viděl filmovou zprávu o krvavých nepokojích v Gaze. Bylo to také o vlasti, bylo to také o vyhoštění, bylo tu hodně krve a bylo vidět hodně nenávisti. Byl tam malý chlapec s velkou pistolí a vedle něho seděl jeho hrdý a nenávistný dědeček a řekl: „Udělám všechno pro to, aby tento chlapec, a dokonce i jeho děti, mohli bojovat se zbraní o naši zemi až ke konečnému vítězství. Protože celá událost začala zhruba ve stejné době, jako vyhnání našeho etnika, přemýšlel jsem o tom, jak musíme být vděční naší starší generaci, našim rodičům a prarodičům, kteří zakusili strašné utrpení. Jak moc musíme být vděční za to, že z hrůz Druhé světové války a vyhnání učinili správný závěr a řekli: „Musíme vystoupit z tohoto bludného kruhu nenávisti, násilí a násilí ukončit". Život se svými bližními v míru, a Bavorsko a Německo je pro české lidi bezprostřední soused, je pro nás „sudetské“ Němce důležitá věc. Je před nás postaven úkol - uzavřít přes hranice mír se sousedy - jako vzor pro ostatní. To milí krajané máme na mysli, když mluvíme o míru. Mír nejsou jen plané řeči, mír není jen pro krásné počasí. Mír znamená tvrdou práci na porozumění. Biskup diecéze našeho společného domova, a to diecéze litoměřice, Josef Koukl, který už bohužel zemřel, byl od nás poctěn Karlovou cenou sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), a já jsem si jej velmi vážil. Ten vždy říkal, láska k bližnímu je skvělá věc, jen kdyby bližní nebyl tak strašně blízko. Láska na dálku je něco velmi snadného. A říkat „my jsme měli, vy jste měli - něco udělat,“ někde ve světě je velmi snadné, ale skutečně žít vedle sebe v pokoji - to je pro nás „sudetské“ Němce, také pro Bavorsko a Německo, bezprostřední sousedy českých lidí - ve skutečnosti nejdůležitější věc. Úkol, který byl před nás postaven. A to - vytvořit přeshraniční mír se sousedy - jako příklad pro ostatní.
Jsem velmi hrdý, že mnozí z brněnských přátel tady, kamarád Macek, kamarád Ostrčilík a další z města Brna jako příkladu, se zúčastnili protestu proti brněnskému pochodu smrti. Česko-„sudetoněmecký“ vztah byl dlouho považován za negativní příklad v celé Evropě i po celém světě, ačkoli to nikdy nebylo tak špatné. Samozřejmě stále existují problémy. Ale považuji za fascinující, že brněnští kamarádi (i já jsem byl pozván před třemi lety na velké křesťanské setkání „přijímání a osvobození“ v Rimini s více než 100.000 hosty z celého světa) hlásili a informovali, jak náš proces porozumění probíhá. Toto bylo pak prezentováno hostitelem jako vzor pro další oblasti a konflikty. Podařilo se nám obrátit z negativního příkladu na vzor a pozitivní příklad. Rád bych za to poděkoval našim českým přátelům, ale také děkuji velkým masám naší etnické skupiny, kteří tuto cestu přijali a pokračují v ní.
Mír není nějaké povrchní lichocení si. Mír potřebuje základy. Mírové potřeby jsme jasně uvedli pro tento Sudetoněmecký den: Pro nás je základem vlastenecká idea - ale nikoliv vymezovací, vylučovací, nacionalistická idea vlasti, ale naše česko-moravsko-slezská, otevřená panevropská tradice, kosmopolitní, etnika spojující, idea vlasti. Totéž platí pro termín „kultura". Můžete změnit kulturu na zbraň, na zbraň identity. Kultura může být zneužita na nástup totalitních systémů. Zažili jsme to v našich dějinách a Češi to také zažili. Kultura může být zneužita pro nacionalistickou nenávist, pro opozici. Kultura je pro nás něco jiného.
Pro nás je kultura tím, co odlišuje lidi od zvířat. Pro nás je kultura regulací lidských životních vztahů založených na naší křesťanské víře. My jsme všichni Boží stvoření a máme poslání společně pracovat na tom, abychom se co nejlépe chovali ke všem tvorům na této zemi, žili společně stejně dobře a přiměřeně, lidsky a slušně, milí krajané.
Proto se nemůžeme nechat odradit, od některých pletichářů na obou stranách, od pokračování v důsledném komunikačním kurzu. Musím říci, paní starostko, že jsme ve městě míru v Augsburgu měli mnoho výhod, proto se sem také vracíme na Sudetoněmecké dny - teď jsme zde v tomto nádherném městě dokonce dvakrát po sobě. Už jsem byl tázán, kam půjdeme příští rok. V příštím roce chceme udělat znovu velký krok směrem k Čechám. Příští rok bude 70. Sudetoněmecký den, a my se sejdeme v partnerském městě všech „sudetských“ Němců, v Regensburgu (Řezně). Regensburg sloužil ke křtu českých knížat ve středověku, a sv. Wolfganga, který založil biskupství v Praze. Regensburg má zvláštní vztah k naší společné historii - dvou jazykových skupin českých zemí. Bude to Sudetoněmecký den v kombinaci s velkým Festivalem Vltava-Dunaj, kde se budou scházet zástupci všech národů Podunají. Aby bylo jasné: Tato prosperující malá Europa byla rozbita před 100 lety, v roce 1918. Chceme jí o sto let později přinést znovu život, jako srdci sjednocujícímu demokratickou Evropu, ve smyslu spravedlivého řádu národů. Kdo ví, možná, že se přespříští Sudetoněmecký den, nebo další, ale určitě jeden po setkání v Řezně v příštím roce, může konat v České republice. Jsou tam města, která o něm diskutují, jako Brno. To ještě není rozhodnuto,
Město, se kterým se cítíme nejvíce spojeni, je naše staré císařské město Vídeň. Jako většina sudetských Němců jsem ve Vídni častěji než v Berlíně. Stephane Mayere, samozřejmě jste důvodem přijít do Berlína častěji. Také náš ministr vyhnanců a ministr vlasti Horst Seehofer je jedním z takových důvodů. Přesto, stejně jako mnozí z vás, jsem vždycky přitahován k Vídni. Mám velmi silné zážitky, protože mezi mnoha pravidelnými pobyty jsou vždy jeden na Velikonoce, a jeden na Silvestra. Pak slyším z katedrály svatého Štěpána kardinála Pummerina. On je hlasem velkého nadnárodního společenství, ke kterému patříme také my, „sudetští“ Němci. Kultura a vlast jsou domovem nejen mysli, kultura a vlast jsou především srdce a duše.
Srdce a duši chceme dát také tomuto Sudetoněmeckému dni. Pokud se podíváme na symboly, patří k nim Karlův most v Praze. Všichni víme, že most spojuje lidi. Karlův most je v samém srdci Čech. Samozřejmě to vědí zejména česko-německy mluvící krajané české koruny. Všichni znají Karlův most. Pokud jdete po Karlově mostu, nacházíte (jako na téměř každém historickém mostu v naší oblasti) svatého Jana Nepomuckého. Vaše Eminence, vy to víte, mnoho lidí to ví, ale pro lidi ve Francii a v Bavorsku to záměrně říkám, protože je to historicky významné - v zemích Čech, Moravy, Slezska a Rakouska stojí na téměř každém historickém mostě Svatý Jan Nepomucký. Za symbol, který sdružuje jednotlivce i národy, děkujeme především rodině Schönbornů, která před staletími výrazně podporovala kult svatého Jana Nepomuckého .
Nedávno jsem se vrátil z Poběžovic v západních Čechách. Víte, to je místo, odkud pochází zakladatel našeho panevropského hnutí, hrabě Richard Coudenhove-Kalergi. Je to také místo, odkud pochází Jan z Teplé, pozdně středověký velký prozaický spisovatel. A česká komunita Ronsperg-Schüttwa, která je dnes v Poběžovicích, nyní vybudovala, spolu se sudetoněmeckou společností rodáků, tomuto Janovi ze Žatce velký monument, kde významně zdůraznila jeho roli pro německou kulturu i českou komunitu. Mluvil jsem o tom na tomto slavnostním odhalení. Ale jen velmi málo se ví, že tento kout, že toto město Ronsperg (Poběžovice) připomíná nejen Jana ze Žatce, také známého jako Johannes von Saaz nebo Johannes von Schüttwa, autora díla „Ackermann von Böhmen" (Oráč z Čech), po němž je nazváno naše společenství Ackermann-Gemeinde, a že z tohoto města pochází také zakladatel Panevropy, hrabě Richard Coudenhove-Kalergi. Ale také, že v zámku, později náležejícímu rodu Coudenhove-Kalergi, působil za jejich předchůdců, myslím, že to bylo za Černínů, také velmi známý krajan, který přišel ze Spíše. Byl to velký sochař Brockoff, který vytvořil podobu Svatého Jana Nepomuckého, který stojí na Karlově mostě a všude jinde. To ukazuje na toto téměř mystické spojení mezi moderní myšlenkou Evropy a památkou Sv. Jana Nepomuckého, která hluboce propojuje dvě jazykové skupiny Čech.
Stojíme na tradicích Svaté říše římské a dunajské monarchie. První Karel, který vytvořil tuto myšlenku nadnárodní říše, byl Karel Veliký, zvaný po smrti Otec Evropy. Po něm je nazvána Cena Karla Velikého města Cáchy, kterou byl oceněn před několika dny francouzský prezident Emanuel Macron. Byl to muž, který spojil Němce s Francouzi. Ale určitě byl vážen také u Slovanů, Slovinci například byli také v jeho říši. Ale velká část slovanské části Evropy se objevila pouze u císaře Karla IV. To Karel IV. ztělesňuje to, čemu říkáme identita dvou triád pro naši Evropu. Naše Evropa se skládá ze dvou triád. První triádou je spojení mezi Romány, Němci a Slovany, jedinečné na našem kontinentu. Ta má ještě mnoho barevných odstínů – Maďary, Balty … , ale je to triáda. Druhou triádou je křesťanství, řecká filozofie a římské právo. Tyto triády také utvářily nás jako sudetské Němce a naši komunitu, s nimi jsme spojeni tisíc let.
Svatá říše římská je spojena nejen se jménem Karla, ale také se jménem Schönborn. Rodina Schönbornů poskytla nejen mnoho biskupů, arcibiskupů a knížat Svaté říši římské, ale i říšského kancléře - druhého nejvyššího představitele této nadnárodní říše po císaři. To skončilo téměř přesně před sto lety, v roce 1918, opět za Karla – za nyní blahoslaveného císaře Karla I., otce Otto von Habsburga, který je také nositelem Karlovy ceny. Bylo mi dovoleno být při tom, když byl nositel Karlovy ceny sudetoněmeckého landsmanšaftu, Otto von Habsburg, se kterým jsme byli všichni velmi spojeni, položen k poslednímu odpočinku s Requiem ve Svatoštěpánské katedrále. Ten také kriticky řekl: „Jedna z nejvýznamnějších evropských akcí tohoto člověka (Karla I.) je také (doufám, že necituji špatně) snaha opravit chyby, které vedly k První světové válce.“ Ve skutečnosti císař Karel skutečně zdědil válku. Byl požehnaný jako křesťan, který se svým srdcem vystoupil za mír. Když byl v exilu na Madeiře řekl, že dunajská říše je nefunkční, a nebude-li naplněna federací svobodných národů, pak budou cizí mocnosti tuto malou Evropu napadat a ničit. Přesně to se stalo.
Císař Karel zemřel v roce 1922. Právě v tomto roce 1922 vystoupil další skvělý nositel Karlovy ceny SL, náš krajan, hrabě Richard Coudenhove-Kalergi aus Ronsperg (z Poběžovic v Čechách), a řekl, že musíme spojit nejen Podunají do federace, ale celý tento kontinent, jinak přijde Druhá světová válka a rozdělení Evropy. Bohužel se to stalo. Dnes to překonáváme. Jsem velmi rád, že kardinál Schönborn vzpomněl našeho krajana Coudenhove-Kalergiho ve Schruns, kde zemřel v roce 1972. Na památku našeho krajana tam byla slavnostně odhalena v loňském roce Evropská fontána. Také kardinál tam po vyhnání skončil se svou matkou a sourozenci. Kardinál sám je přesvědčený a energický Evropan.
Kardinál zasvětil svůj život „stavbě mostů“, která byla obtížná.
Byl po dlouhou dobu ve Francii, která v té době ještě nepřekonala zranění ze Druhé světové války. Ve Francii, kde také bylo revoluční hnutí roku 1968. Ve Francii, která zápasila o svou duši a svou identitu. Kardinál působil jako vědec ve Švýcarsku, muž, který hledal kontakt s východními církvemi, dialog s ortodoxií. Nejhlubší rozdělovací linie Evropy je stále mezi Západním Římem a Východním Římem. Vy, Pane kardinále, jste jedním z těch, kteří jako nikdo jiný, účinně pracují v tomto směru na odstranění rozdělení v Evropě - mezi Západem a křesťanským Orientem. Jako odborník na ortodoxii, jako odborník na východní církve.
Vy, Vaše Eminence, jste také ten, kdo udělal vše po pádu železné opony, aby tam kostely znovu získaly vitalitu, kdo poskytoval podporu na udržování kontaktu a vztahů s nimi. Vím například, že při Vašem biskupském svěcení byl přítomen brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který tam tehdy byl, tak říkajíc, na projev vděčnosti a solidarity za to, co děláte pro východní a střední Evropu.
Co jste udělal jako hlavní pastýř arcidiecéze ve Vídni, kterou měli mnozí „sudetští“ Němci a čeští pastoři za svou. Vše proti nacionalistickým, národně-populistickým, anti-demokratickým silám. Jste člověk kultury. Konceptu kultury, který stejně jako náš není škodlivý, odtrhávací, zapouzdřovací. Je to koncept vlasti, který je také otevřen jiným kulturám. Jsme zakořeněni v naší historii a tradici, ale naše větve jsou otevřené životu, tomu, co nám příroda a co nám slunce nabízí.
Proto, drazí krajané, kardinál Schönborn je jedním z velmi oceňovaných zástupců německé kultury v Čechách, nadnárodní kultury české šlechty, nadnárodní ideje římské říše, moderní demokratické ideje, ale na základě podmínek - mluvili jsme o tom dříve - které demokracie sama nemůže zaručit - a sice křesťanské víry. Nikdo nemůže být nucen k určité víře. Alexis de Tocqueville, velký liberální myslitel, vždy argumentoval - již v 18. a na začátku 19. století - pro oddělení církve a státu. Byl to velký liberál a řekl, že je dobré, aby došlo k oddělení církve a státu. Ale zároveň řekl, a to je velmi důležité, že skutečný liberalismus může prosperovat pouze na zdravém základě víry. Řekl: diktatura nemá žádnou víru. Ale svoboda potřebuje základ. Svoboda potřebuje víru. Za touto myšlenkou volné Evropy založené na víře, vy stojíte, Excelence. Proto jsme hrdí na to, že Vám můžeme udělit Evropskou Karlovu cenu „sudetoněmeckého“ landsmanšaftu. Gratulujeme!
http://www.sudeten.de/sudpresse/up/18_ST_Posselt_2018-05-19.pdf
Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf