69. sjezd SL. Hlavní projev Markuse Södera,

20.5.2018, Augsburk

Dobrá vůle na obou stranách by měla být využita

Je pro mě velkou ctí, jak to popsal Bernd Posselt, spojit skvělou tradici velkých předků, ale i velkého dědictví, se vzrušující budoucností. „Sudetští“ Němci jsou skutečně čtvrtým kmenem. Měli nesmírný podíl na budování naší země v Bavorsku a v Německu. Mladší člověk, který se narodil ve Spolkové republice Německo v šedesátých letech, si nedokáže představit, jaký úspěch to je. A řekněme si, nebyli jste všude srdečně vítáni, když jste přijížděli do tohoto nového domova. Nešlo o to, že byly půjčky, že byly peněžité dávky. Nicméně skutečnost, že člověk přijal nový domov a že tutu zemi obnovil, je vynikajícím úspěchem. Proto, jako předseda vlády svobodného státu Bavorsko říkám, to, že Bavorsko je dnes tak dobré, že se dnes v Německu stává tak silné, to je do značné míry způsobeno vyhnanci a obzvláště „sudetskými“ Němci. Děkuji vám a Bůh vám žehnej!

To je důvod, proč jsme vždy brali tuto záštitu vážně. A vždy jsme jako Bavorsko tento patronát aktivně realizovali. Chceme tak pokračovat také v budoucnu.

Kultura a vlast jsou dnes odlišné, než byly před deseti lety. Pamatuji si, že jste za to byli často napadáni. Termín vlast je často diskreditován politicky zainteresovanými lidmi, jako zpátečnický, izolující. Tím přesně není. Má-li člověk vlast, hlási se jen ke svým vlastním kořenům. Pouze ti, kteří si nejsou jisti svými vlastními kořeny, kteří si nemohou být jisti, odkud pocházejí, považují za obtížné respektovat a přijímat druhé. Takže motto které jste dal, drahý Bernde, je vysoce aktuální politické motto ve společnosti, která se snaží rozpoznat své kořeny. A protože je tak mnoho sporů, co je naše země, co drží naše společenství pohromadě, je dalším důležitým tématem k diskusi, nejen pro „sudetské“ Němce, ale i pro celou zemi. Jsem pevně přesvědčen, že naše společenství v Evropě, v Německu a v Bavorsku potřebuje také sebevědomí. Kdo jsme, odkud pocházíme, kde chceme zůstat? Můžete být přátelský k ostatním, pokud víte, kdo jste. Chceme to předvést. Zvláštní poděkování tedy patří nejen landsmanšaftu, ale také jeho předsedovi Berndovi Posseltovi. Známe se skutečně velmi dlouho. Bernd není jen nadšený Bavorák, je nejen opravdu vášnivý Evropan, a to dokonce i v dobách, kdy Evropa měla různé ekonomické podmínky. Vždy jste držel vlajku Evropy vysoko zdviženou.

Jste to Vy, kdo znovu a znovu zastupuje zájmy „sudetských“ Němců kdekoliv na světě s velkou vášní a s výmluvností, jak to zažíváme každý den, ale také s vnitřním přesvědčením. A co je nejdůležitější, a to je mimochodem věc, kterou obdivuji, že je Bernd tak inspirující pro vás všechny. Nevím, jestli bych osobně tak klidně reagoval, po takové historii. Nevím, jestli je mnoho takových lidí v Německu a ve světě, kteří tak mnoho ztratili, ale jsou ochotni dávat tolik přátelství a partnerství. Mimochodem, to je něco, od založení Spolkové republiky Německo, od založení landsmanšaftu, od založení Svazu vyhnaných, co je jedinečné, co je, řekl bych, historicky významné...

Jste nejspolehlivějšími vyslanci, kteří existují, aby tato Evropa mohla znovu růst společně tam, kde byla tak účinně rozdělena, přímo uprostřed, v srdci kontinentu. A za to Vám, drahý Bernde, a vám všem, velice děkujeme. Jste skutečnými vzory pro mír v naší zemi.

Mimochodem, tito vyslanci a stavitelé mostu uspějí pouze tehdy, pokud budeme vzájemně respektovat kulturu a identitu, a to i s našimi českými přáteli. Domnívám se, že v posledních letech jsme dosáhli hodně, ale máme ještě hodně co dělat.

Vždy jste říkal „potřebujeme ekonomické kontakty s Čechy, kromě toho ještě jste se jako vždy hádal, že chceme dobýt trhy". Dobýt trh je ekonomicky užitečné, drahý Franzi (Pschierere). Jako ministr hospodářství však víte, že je to málo, je-li na trhu získána pozice, když na to na obou stranách nejsou řádně připraveni. A tak bych rád zdůraznil to, co udělal Horst Seehofer, můj předchůdce v úřadu. Byly to důležité kroky - otevřel novou kvalitu vztahů, novou kvalitu spolupráce, rozhovorů, porozumění - jejíž přijetí je velmi důležité. Jako vždy jste to Bernde velmi dobře popsal. Naším úkolem musí být pokračovat v pěstování této delikátní rostlinky vzájemného porozumění. Řekl jsem panu velvyslanci: „Budeme rádi, pokud budete mít vládu“. Byli jsme tam minulý rok jako celá parlamentní skupina v den, kdy vláda rezignovala - ale ne kvůli nám. Byly to tři napínavé dny s velmi dobrými rozhovory a jsem také rád, že můžeme pokračovat. Opravdu jsou obavy o přiměřený kontakt i nadále. I když myslím, že bychom se měli nadále respektovat, jednoduše nemůžeme a nechceme zapomínat na minulost. To velmi platí navzájem. Příliš mnohá zranění, po příliš dlouhou dobu, mají za následek hlubokou bolest na obou stranách. Myslím, že upřímné přátelství, že čestné partnerství, může vzniknout jen tehdy, pokud se nebude nic skrývat, pokud nebudou podvodná témata, ale pokud se řekne vážně, co bylo, pokud se určí z toho vyplývající povinnosti. Protože bez této identity bude historie zapomenuta.

Ale v jednom mohu ujistit: „sudetští“ Němci nezapomenou. Naopak společně zajistíme, že historie a identita sudetských Němců zůstane v budoucnu základním prvkem bavorské státní politiky. Můžete se na to spolehnout.

Mimochodem, kultura zahrnuje také kroje. To je také někdy trochu zesměšňováno. Nemá tato tradice přežít? Žijeme ve světě, v němž je všechno strašně stejné. Mimochodem, to je také způsobeno tím, že se mnozí lidé snadno dopravují na velké vzdálenosti, o nic se nestarají, nic neudržují. Někdy ani nevíte, jestli jsou starosti člověka brány vážně. Pod tímto tlakem musí vše nějak jít stejným směrem a nikdo nemá právo projevit více svou vlastní identitu. V tomto ohledu jste drahý Bernde v nejvyšším smyslu moderní, protože o tom, co se jiní ani neodváží vyslovit, otevřeně denně mluvíte, o své vlastní historií, tradici a o své vlasti.

Chtěl bych, abychom byli zemí, společenstvím v Evropě, ale také v Bavorsku, které rozvíjí silné větve, čelí slunci a větru. Pokud však nebudeme mít kořeny, pokud se jimi nebudeme zabývat do hloubky, pokud nevíme, jaké je naše východisko, pak nebudeme mít šanci, aby tento strom rozkvetl. Proto je důležité si pamatovat, jaká je vaše identita, a to i s kroji, tradicemi, pamětí, jazykem. Bylo by hrozné, kdyby člověk už nevěděl, čím rodiče a prarodiče žili, o čem přemýšleli, co cítili. Potřebujeme tuto odvahu a tuto identitu. Mimochodem, potřebujeme je víc, než si myslíme, zvláště v Evropě.

Drahý Bernde, když jsem byl evropským ministrem, hovořili jsme intenzivněji. Svět se zásadně změnil - rozvoj populace, nové mocenské struktury. Rychlost, se kterou se svět mění, je vyšší, než se kterou jsme schopni v Evropě někdy reagovat. Staré jistoty jsou přeskupovány. Bývalí loajální spojenci nás někdy dráždí, nevíme přesně, které z našich nápadů do sebe zapadají. Dnes je mnohem důležitější, abychom věděli, co chceme. A abychom našli způsob, jak tuto společnou znalost vyjádřit a rozvíjet. Proto potřebujeme silnou Evropu.

Potřebujeme však Evropu, která by společně porozuměla identitě občanů. Síla Evropy není v přijímání směrnic. Síla Evropy je jinde. Buďme upřímní - dokonce i přes naši Evropu jde trhlina. Hlouběji, než si někdy myslíme, mimochodem, mezi Východem a Západem, Severem a Jihem. Mezi severem a jihem to je spíše finanční problém, mezi severem a jihem je řešitelná. Ale trhlina mezi Východem a Západem je větší výzvou. Je to kulturní otázka. Když jsem byl mladým ministrem pro Evropu, byl jsem s Guntherem Becksteinem v České republice. A mám zkušenost se společnou identitou. Hranice byly otevřeny. Byl to impozantní den, na který si stále pamatuji. V té době se zrodil Schengen, fascinující model: Rušíme vnitřní hranice a vytváříme stabilní vnější hranice. Dnes nemáme žádné vnitřní hranice, ale bohužel každodenně jsme žádáni o bezpečné vnější hranice Evropy.

Také potřebujeme zachovat a chránit tuto Evropu, s identitou, kterou máme. Nejen v dialogu s Českou republikou a Bavorskem, ale dialog musíme vést po celé Evropě. Jsme kontinent, který skutečně pomáhá druhým. Mám velkou úctu k tomu, co jsme vytvořili, na výzvy mnoha lidí z jiných částí světa. Někdy jsou srovnání divná. Například na začátku velké debaty roku 2015 jsem vždycky slyšel: „Státní vláda by se měla držet zpátky. Nicméně „sudetští“ Němci byli srovnáváni  s  uprchlíky, kteří přišli ze Sýrie. Musím vám říci jednu věc: bez ohledu na to, že jsme samozřejmě souhlasili s pomocí jiným, kde jsme si vědomi naší odpovědnosti. Ale sudetští Němci byli Němci a zůstali Němci. To je velký rozdíl. Jsou to krajané!

Nyní vedeme rozpravu kolem otázek - co nás spojuje? Jaká je naše identita? Jaký je společný základ? Co nás opravdu udržuje společně? Jaká je identita naší země? No, my jsme země, která je křesťansko-západní, s židovskými a humanistickými kořeny. V naší ústavě je výslovně uvedeno, že na ruinách druhé světové války jsme vybudovali nový stát - v té době nechyběl odkaz na Boha, na křesťanství. Úcta k Bohu je dokonce vzdělávacím cílem v bavorské ústavě, na kterou jsem přísahal. Máme kulturu života, která není pouze náboženská, ale i univerzální. Máme svátky, křesťanské svátky, kdy je také volno. Mimochodem, zatím jsem ještě nezažil nikoho, kdo by chtěl na křesťanský svátek pracovat, i když není v církvi, a kdy by odmítnul volno. Naopak. Místo toho prožívám nedílnou součást života a každodenní kultury. Proto, jako zemská vláda, jsme měli nedávné rozpravy o našich vlastních kořenech, o tom, co nás drží společně, kromě ekonomického úspěchu a sociálních systémů. Je tu něco, co není podle práva, ale je hluboce zakořeněné v každém z nás: A to je přesně to, o čem mluvím. Nemusíte chodit do kostela sedmkrát týdně. Samozřejmě, že kříž je především náboženským symbolem. Ale co bylo vždy fascinující na křesťanství? Co jej udělalo tak silné? Co bylo na něm tak fascinující? Respekt. Charita. Tolerance. Jste přijímán jako osobnost. Nemusíte být velcí, silní, krásní a bohatí. Ale když jako člověk přijdete, máte příležitost, až do poslední vteřiny, dosáhnout pokání, prostřednictvím vašeho vyznání. Neuvěřitelné hodnoty, neuvěřitelná fascinace. Mimochodem, právě tyto hodnoty vedou ke plné lidské důstojnosti. Buďte si jisti, že naše země má tuto identitu a loajalitu. Jsme zemí, která má tento charakter. Jsme zemí, která chce mít tento charakter. Jsme zemí, která věří v tyto hodnoty, i když nejsou právně zakotvené, základem, zdrojem a měřítkem interpretace všech hodnot, které nás váží. To jsme si řekli v Bavorsku a to zastávám. Zajímaly by mě nějaké diskuze o tom, ale jsem otevřený k rozhovorům o všem. Zároveň ale přiznáváme: Jinde jsou kříže sundávány, my v Bavorsku je věšíme, protože takoví chceme být a budeme.

Mimochodem, identita zahrnuje také jazyk. Bernd hovořil o nehmotném kulturním dědictví. Rád to podporuji, pokud jde o moje možnosti. Jazyk by neměl být podceňován. Protože jazyk skrývá hodně každodenní identity. Měli bychom se podívat na jazyk, který nás může sjednocovat. Na různých úrovních jsme vyvinuli Denglish. Jsem osmý v zemské vládě, který nepíše všechno jen v této Denglisch - protože to způsobuje, že ztratíte trochu ze svých kořenů. U Barbary Stammové to také funguje. Myslím, že potřebujeme také jazykové kořeny. Proto v Bavorsku nebudeme vyučovat pouze angličtině, latině a řečtině pro ty, kteří to mohou a chtějí, ale budeme také křísit otázku nářečí, protože dnes víme ze studií, že dialekt dělá chytrým …

Ale víte Bernde, měli bychom přemýšlet o tom, co shledávám vzrušujícím: měli bychom, pokud budeme mluvit ve škole o dialektu, reprezentovat tam možná jednou nejen aktuální dialekty, ale také jazyk a dialekty, které k nám patří, kterými se mluvilo v národnostních menšinách. A učit to nejen národnostní menšiny, ale učit i školní děti. Zprostředkovat, co nesmíme zapomenout z mnoha dialektů, z mnoha jazykových zbarvení. A tohle je můj závazek: Budeme v budoucnu učit ve škole o „sudetoněmeckém“ zbarvení, nářečí a dialektu. Protože to k zemi patří.

Pokud mluvíme o kultuře a vlasti, patří k nim „Sudetoněmecké“ muzeum. Těšíme se na jeho otevření v příštím roce. Zdá se, že stavba pokračuje dopředu mnohem lépe, než u jiných srovnatelných budov v Německu, takže bude rychlejší, než stavba letiště Berlín, a Labské filharmonie.

Konstatuji, že máme vlastního pověřence. Učinil jsem vědomé rozhodnutí. Někteří lidé se na to zeptali: „A potřebujeme jej?“, ale já jsem o tom přesvědčen, a vy mě pochopíte. Několik let máme úspěšného komisaře pro integraci, a dbáme velmi mnoho na respektování a integraci ostatních kultur. Ale někdy jsem překvapen, když nám nevěříte, že hájíme vlastní kořeny. Jako ministr vnitra jsem měl dokonce rychlé pohoštění s muslimskou náboženskou komunitou. Protože vím, že muslimové odříkají modlitbu, řekl jsem si na začátku: Také se pomodlím! Pak jsem od místních zástupců slyšel: „Raději ne, to by Vám mohlo ublížit". Potom jsem přeříkal modlitbu, a byla nejen přijata, bylo to vítáno, protože jsme prostě byli na rozumné vzájemné úrovni. Proto jsem velmi rád, že dělám vše, co je v našich silách, abychom podpořili integraci v zemi. Ale s veškerou pomocí a nápady pro nové, nesmíme zapomenout na místní. To je zvláště spojeno a velmi známo.

Přiznávám, že jsem trochu váhal nad tím, kdo by to měl dělat. Také jsem myslel na Mechthilde Wittmannovou. Pracovala při integraci a Sylvie Stierstorferová podobně. Každý z nás – jak můžete vidět na velkém počtu členů vlády, kteří jsou dnes zastoupeni - má svůj závazek, ale chtěli jsme vytvořit styčný bod ke všem těmto kontaktům. Vážená Sylvie, myslím, že to je dobrý signál, důležitý signál, že v Bavorsku jsou vyhnané osoby a navrátilci na stejné úrovni ve společnosti, jako všichni ostatní. A i naopak, považujeme to za nedílnou součást naší země. Čtvrtý kmen není historickou reminiscencí, ale žije a roste. Za to děkujeme.

Máme toho před sebou hodně. V Evropě jsou také těžší časy. Kontakt mezi Bavorskem a Českou republikou, mezi Německem a Českou republikou, je většinou dobrý, ale může se ještě zlepšit. Už mám kontakt s českým prezidentem, znám také různé členy vlády z mé předchozí práce. Jsme připraveni a otevřeni a čekáme na příležitosti, které vzniknou. Musíme však jasně říci, že svět a časy se mění, a že také musíme vidět, co rozumně můžeme udělat. Musíme se také snažit zachovat ochrannou funkci Evropy společně s kulturou a identitou.

V příštích týdnech mohou nastat nové debaty. Otázka přistěhovalců dnes není tématem. Ale chci vám říct jednu věc: existují problémy ohledně rozdělení uprchlíků mezi Německo a Českou republiku. Někdy se trochu potýkám s těmito jasnými pokyny, které znamenají - pokud to neuděláte tak, jak chceme, dostanete trest. Proto je to pro mě obtížné, protože se domnívám, že i v Evropě by každá země měla mít své vlastní příležitosti a vlastní rozhodovací kanály. Také, na druhou stranu musíme chápat zákon a právo na našem kontinentu, jako nejvyšší standard naší spolupráce. To je důvod, proč vám velmi jasně říkám: bude nás to stále zaměstnávat. Pokud k nám někdo přijde a je politicky pronásledován, pak musí a bude mít nejlepší šanci zahájit ústavní proces. V každém případě tomu věřím, a zastávám to pro naši zemi. Nemůžete dostat mnohem lepší šanci na start než v Bavorsku, pokud jste byli politicky pronásledováni a je to uznáváno. Sotva je jiná země, která projevuje tolik soucitu, tolik finanční podpory a tolik pomoci. Mimochodem, srdečně děkuji všem, kteří pomáhají v uprchlických kruzích - to je skvělé!

Ale já vám také říkám, a žádám o vaše pochopení pro některé tvrdé diskuse v Německu: Bylo-li přijato po řádném soudním procesu rozhodnutí, které nepodporuje právo na přijetí, pokud budeme mít diskusi, kterou znovu a znovu zažíváme, že pokud byl azyl nesprávně vydán a uprchlík je v této zemi protiprávně, pak jsem požadoval o pochopení pro naši zemi. Když šlo o otázku podoby zákona o násilném vracení - možná jste slyšeli o Ellwangenu i jiných případech. Za Svobodný stát Bavorsko vám mohu říci: Věříme v kulturu a identitu. Věříme v pomoc. Ale také věříme v právní stát. Ti, kdo nerespektují zákon, nebudou schopni dlouhodobě udržet stabilitu v zemi. Proto je nám jasné: Každý, kdo právo uznává, má tu svoji budoucnost. Ale někdo, kdo nedostal azyl, dělá problémy v naší zemi, kdo s velmi odlišnou kulturou a identitou by chtěl zřídit i novou zem v naší zemi, pro toho nemáme žádné porozumění a chceme o něm jasné rozhodnutí. A na tom budeme, obávám se, společně pracovat v příštích několika měsících..

Tedy jazyk, identita, kultura, náboženství, jsou všechno hodnoty, které nás drží dohromady, které nás spojují, a které také vám dávají orientaci a sílu. Mezi Bavorskem a jinými spolkovými státy existují různé názory. Říkám to přátelům z jiných spolkových států, se kterými se naše země cítí být částečně spojena. Již v sedmdesátých letech byl silný spor mezi Franzem Josef Straussem a Willy Brandtem. Brandt, velký myslitel a mluvčí SPD, řekl v té době Straussovi: „V Bavorsku jdou hodiny odlišně." A Strauss řekl: „To je pravda. U nás jdou správně."

Chtěl bych tuto politicky a kulturně bavorskou éru udržet. A to platí obzvláště dnes, když mluvíme o obavách „sudetských“ Němců a o touze po uznání, účasti, respektu, o diskusi z očí do očí. To je rozhodující faktor, který Bernd, samozřejmě díky své rétorice, své kanceláři a své síle, vždy přináší. A také mimochodem udržitelnost. Nenechat se odbýt. Inteligentně se zabývat otázkami. A pak schopnost vícejazyčně odpovědět na otázky. Pokud mohu říci, tak jen málo politiků to může dělat jako vy, drahý Bernde. Většina potřebuje deset tlumočníků. Jste svůj vlastní tlumočník. Tento respekt z očí do očí chceme v Bavorsku zajistit.

Vždy bývají takové debaty: „Bavorsko, co vlastně chcete“ Někteří to popisují jako přístup - „Bavorsko na prvním místě“. To nechceme. My nechceme říci, že jsme nejchytřejší, nejkrásnější a nejlepší. I když pro nás existuje několik označení, ale nebojte se, nebudeme jim věřit. Ale víte, co si vlastně přeji? Nepatřím k těm, kteří vždy jen požadují něco od ostatních. Nechci říkat „Brusele - udělej to!", „Berlíne, udělej to!", „Praho, udělej to!". Neudělal bych to proto, že mě obtěžuje, že politika v Německu se vždy děje pouze tímto vzájemným nucením. Už jste si toho někdy všimli? Všichni vždy od ostatních vyžadují, co musí dělat, aniž by sami přispěli k tomu, aby se věci zlepšily.

Nechci nic jen od jiných. Chci jen svobodu dělat to, co chceme. Více nic. Chci jen ukázat, že je to způsob života, jak se dnes snažíme vyvíjet. Nikdo nebude moci říci, že se liší od někoho jiného. Naopak, vzpomínám si, jak často byly pokusy diskreditovat letniční setkání  v médiích. „Zde se setkávají revanšisté." „Jsou polovičním vyhlášením války." Ještě si to pamatujete. Kamery se používaly k tomu, aby zjistily: „Kdo jsou ti lidé, kteří by mohli ohrozit mír?"

Toto je poselství a setkání míru! Chceme ale také ukázat, že mír, který chceme, je spojen s naší vlastní identitou, s životem. Se způsobem života, že si dovolíme připomínat to, co nás spojuje. Připomínáme mrtvé. Jde také o velká rodinná setkání. Nejsou to abstraktní otázky mezinárodního práva, je to o lidech, o osudech, a proto je to vždycky hodno úcty. Já jen chci, aby si všichni uvědomovali, že jako Bavorsko jsme patronem „sudetských“ Němců. Že takoví chceme zůstat, že jsme tak nastavili kompas pro mezinárodní porozumění, přátelství, spolupráci, ale i jasný hodnotový systém. Nechceme žádnou libovůli. Chceme závazek vůči naší kultuře, naší identitě a tím i „sudetoněmeckému“ landsmanšaftu. To nás spojuje, to nás posiluje.

V tomto smyslu vám děkuji za pozvání, které bylo pravděpodobně nevyhnutelné. Bylo a zůstává pro mě osobně ctí. Musíme se zapojit. Dobrá vůle na obou stranách by měla být uchopena. Je dost lidí, kteří nechtějí, abychom si vzájemně porozuměli. Je dost lidí, kteří se hádají s hněvem a nenávistí, a nejednají s přátelstvím a respektem. Při pohledu na internet lze nalézt dost lidí, kteří kreslí karikaturu naší země, kteří přinášejí zkreslený obraz o tom, co nás spojuje. Nepoddávejme se hněvu. Mějme odvahu k vítězství! Odvaha byla vždycky velkým rysem sudetských Němců.

Děkuji! Všechno nejlepší! A já osobně zůstávám platícím členem landsmanšaftu i v budoucnu.

Sudetendeutsche Zeitung, 25.5.2018, str. 3, 4

Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf