670. výročí založení Univerzity Karlovy
Byl to slavný den v našich dějinách. 7. dubna 1348 založil český král a římský císař Karel IV. v Praze nejstarší univerzitu ve střední Evropě. Univerzita Karlova měla tehdy čtyři fakulty – teologickou, svobodných umění, právnickou a medicínskou. Jejím sídlem bylo Karolinum, dodnes užívaná a obdivovaná budova s románsko-gotickými základy, národní kulturní památka.
Karlova univerzita se stala středem vzdělanosti, kolem ní se soustřeďoval i vědecký a kulturní život. Vychovávala úředníky, kněze, soudce, lékaře nejen české, ale i saské, bavorské a polské. Vzájemné národnostní i názorové neshody řešil král Václav IV. v roce 1409 vydáním Dekretu kutnohorského. Udělil jím jen jeden hlas cizincům, zatímco Češi získali tři hlasy a posílili tím svůj vliv na univerzitě. S těmito událostmi se pojí také osobnost Jana Husa, který působil na univerzitě nejdříve jako bakalář, poté mistr, děkan a v letech 1409 – 1410 jako rektor. Ve svých kázáních v kapli Betlémské i ve svých pracích ostře kritizoval mravní úpadek katolické církve. To však církev nikdy nestrpí. Proto byl prohlášen za kacíře a upálen.
Prvořadé postavení katolické církve za vlády Habsburků postihlo i Karlovu univerzitu. V pobělohorské době byla spojena s jezuitskou vysokou školou, sídlící v pražském Klementinu v Univerzitu Karlo-Ferdinandovu. (Pod tímto názvem existovala až do roku 1918, resp. 1920.) Po zrušení jezuitského řádu mohli na základě tereziánských a josefinských osvícenských reforem na univerzitě studovat i nekatolíci. Světlou stránku v dějinách univerzity tvoří pak účast studentů spolu s dělníky v revolučních událostech roku 1848. Rozdělení univerzity v roce 1882 na českou a německou vyvolalo potřebu růstu českých odborníků i rozvoj české vědy. Od konce devatenáctého století bylo postupně umožňováno vysokoškolské studium také ženám.
Po vzniku Československa v roce 1918 byl české univerzitě vrácen název Karlova a byly zakládány další vysoké školy. Německá univerzita se však stávala ve druhé polovině třicátých let střediskem nacistů. K nejhrubšímu zásahu proti českým vysokým školám v jejich historii pak došlo za okupace, 17. listopadu 1939. Po pohřbu studenta lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jana Opletala, smrtelně zraněného při manifestaci 28. října bylo zastřeleno 9 studentů, 1 200 vysokoškoláků bylo odvlečeno do koncentračního tábora a byly zavřeny české vysoké školy. Němečtí okupanti chtěli připravit český národ o jeho inteligenci.
Již tři týdny po osvobození Československa byly vysoké školy znovu otevřeny. O studium byl nevídaný zájem, neboť šest ročníků nemohlo za okupace na univerzitu nastoupit a další ji dokončit. A nová republika potřebovala odborníky ve všech oborech. Došlo k procesu demokratizace vysokoškolského studia. Byla zrušena německá univerzita, nahrazeny četné zastaralé předpisy, některé ještě z dob Rakouska – Uherska, postupně se odstraňovala sociální diskriminace v přístupu ke vzdělání. Období budování socialismu přineslo Karlově univerzitě a vysokým školám obecně nebývalý rozvoj a také četné sociální výhody pro studenty. Neslo s sebou ale i mnohé problémy, z nichž uveďme např. kádrová omezení přijímacího řízení, malé možnosti studia v zahraničí a poznání života na Západě.
V současné době má Univerzita Karlova 17 fakult a 50 000 studentů. Došlo k rozšíření akademických svobod. Široké mezinárodní styky umožňují vysokoškolákům stáže v zahraničí. I zde však existují nevyřešené otázky – nízké platy absolventů, jejich odchody do ciziny a jejich nedostatek doma, značná byrokracie ad. Množství studentů, snaha početné části mládeže získat titul bakaláře přináší i nebezpečí snížování úrovně vzdělání. Neuspokojivá sociální a prospěchová stipendia nutí velkou část posluchačů vydělávat si na studium.
V době 670. výročí zdůrazněme naši hrdost na slavné, vlastenecké tradice Karlovy univerzity. Přejeme jí do dalších let výchovu úspěšných absolventů, podporujících prosperitu naší země a prosazujících její zájmy ve světě.
Hana Kráčmarová