Co bylo počátkem stavovského povstání? Byla to jen defenestrace katolických místodržících na Hradě? Nikoli. Byl to vyvrcholení náboženského útlaku, kdy kalich přetekl zbořením protestantské modlitebny v obci Hroby. Tehdy se sešli představitelé stavů, zejména české protestantské, utrakvistické, kališnické šlechty, a když protesty nepomáhaly, teprve potom došlo k obsazení zemské kanceláře na Hradě a ke svržení pánů Slavaty, Martinice, a písaře Fabricia do Jeleního příkopu.

Nastal tak osudný konflikt mezi habsburskou dynastií a zemským sněmem českým. Byla to vzpoura proti katolické nadvládě, chtějící praktikovat systém "jednoho trůnu a náboženství" v českých zemích, do těch časů dualistických dle víry.

Proč čeští stavové svou věc prohráli? Příčina nebyla jediná, bylo více závažných faktorů, které převážily nakonec ve prospěch katolické vládnoucí moci. Ale nejdůležitějším faktorem dle mne byla odtrženost stavovského povstání od poddaného lidu. Poddaní nekatolíci sice sympatizovali se svými pány ve víře, ale k její obraně nebyli připuštěni! A to byla zásadní příčina porážky protestantských stavů a nastolení hrůzovlády rekatolizace po další staletí. Hrůzovlády, která se sice snížila až za osvíceného Josefa II., ale která de facto zničila český stát a porobila český národ až do roku 1918, ať to zastánci rakouské monarchie překrucují, jak chtějí. Obnovené zřízení zemské a tzv. generální patenty proti nekatolíkům, vymáhané od r.1620 až do roku 1643, zničily existenci nekatolické šlechty a měšťanstva způsobem, jakým do té doby nikdo v Evropě nepostupoval vůči evropskému národu.

Vypovězení ze země pod tresty smrti, a státní loupež rozsáhlých majetků, zdecimovala "národ bez hlav", jak to jednou správně nazval pan Vodňanský, potomek popraveného patricije. A tuto státní loupež majetku prováděli ironií dějin právě příslušníci oněch rodů, které pak po staletích za okupace státu, – až na některé výjimky – kolaborovaly s nacisty. Právě oni Buquoyové, Liechtensteinové, Colloredové, Piccolomini, Rohanové, Dietrichteinové a řada dalších. Císařským exekutorem konfiskací byl Karel z Liechtensteinu, a Dietrichstein.

Poté přišly do Čech a na Moravu a do Slezska rody cizí, které se podílely na rozchvácení českého majetku rodů rozehnaných po celé Evropě. To byli ti různí Salm–Hainsbachové, Salm–Neuburgové, Salm–Krautheimové, Thun–Hohensteinové, a dále cizí pronupční šlechta, ke které patřili třeba Salm–Reifferscheidtové, Serényiové a pod.

Český národ se zúžil na poddaný lid a ztenčené měštanstvo, de facto až do josefinských reforem bez podstatných práv. Nikoli Marie Terezie, ale až Josef II. představoval svým patentovým právem ulehčení pozice českého lidu, přestože bývá nepřáteli označován za jakéhosi "germanisátora", jímž de facto nebyl. Proto dnes nepřátelé Josefa II. vynášejí jeho císařskou matku a nikoli jeho samého. Pro mnohé rakouské historiky je nevítaný Josef II. jako "revolucionář na trůnu" dodnes "nehodou habsbursko–lotrinského arcidomu".

Po Josefovi II. byl pouze Ferdinand Dobrotivý posledním přítelem českého národa. Proto jej zastánci Franze Josefa I. neustále hanobí a zneužívají jeho choroby k osočování. Přitom Ferdinand Dobrotivý byl vynikající hospodář, jenž nikdy nebyl agresivní k Čechům. O trůn byl připraven zákulisní intrikou vídeňské kamarily.

Na trůn pak dosedl pro Čechy neutrální až nemilostivý Franz Josef I., který nikdy nesplnil podmínku monarchistického legitimismu, dvakrát nesplnil korunovační slib slavnostně daný Čechům, takže se pro národ český stal usurpátorem trůnu, který nikdy legitimně nenabyl. Nesplnil dokonce ani požadavek svého císařského předchůdce Františka I., jenž stanovil, že "v Českém království se korunovace uchovati má". Nikdy se nestal ani korunovaným českým ani korunovaným dalmatským králem, a tito tituly užíval bez souladu s monarchistickým právem. Legitimním panovníkem byl pro Uhry, nikoli pro Čechy a Dalmaty. Žvasty dnešních monarchistů o "formalismu korunovace" při objektivním rozboru principů monarchistické vlády naprosto neobstojí. Korunovace nebyla pouhým rituálem, byla potvrzením zemských práv dané koruny! Proto zvláště nepřátelští uherští grófové za přitakávání rakouských Němců uhrozili Franze Josefa I.,aby českou korunovaci nikdy neprovedl. Toto dodnes zamlčují různí novější vykladači dějin rakousko–uherské monarchie.