100 let státní vlajky ČR – 30.3.1920 - 2020

Je tomu právě sto let, kdy 30. března roku 1920 tehdejší československý parlament schválil podobu vlajky nového státu. Málokdo si uvědomuje, že právě tato vlajka je i po jednom století v naší části bývalého Československa stále stejná. Vše ostatní se měnilo, počínaje názvem státu, přes hranice, až po státní symboly. Možná i proto po naší vlajce saháme zcela automaticky při všech událostech, které se nás vnitřně dotknou. Nejen proto si tedy naše státní vlajka bezesporu zaslouží svůj vlastní Den vlajky.

Spolu s hymnou je vlajka naším nejdéle „sloužícím“ státním symbolem. Kde domov můj si zpíváme díky Josefu Kajetánu Tylovi a Františku Škroupovi, jak je to ale se státní vlajkou? Kdo stál za jejím zrodem a podobou?

Za autora státní vlajky (ačkoliv se později o autorství hlásili i jiní lidé) je všeobecně považován archivář Jaroslav Kursa. Po mnoha variantách nakonec v roce 1919 přinesl komisi pro státní symboly vlajku, kde ony tradiční vodorovné pruhy doplnil neobvyklým, ale z vexilologického (nauka o vlajkách) hlediska možným prvkem - klínem. Ten jeho nejprve sahal do třetiny plochy vlajky, později byl „protažen“ do poloviny a v této podobě byla vlajka 30. března 1920 přijata a užívá se dodnes.

Je více výkladů: tradiční říká, že červená a bílá jsou tedy historické barvy českého království a modrá měla zastupovat Slovensko. Všechny tyto tři barvy také najdeme na řadě jiných vlajek zemí, mluvících slovanskými jazyky (Slovensko, Rusko, Slovinsko, Srbsko, Chorvatsko...), ale vždy v podobě různých trikolor, nikoli s klínem, který býval vysvětlován jako symbol slovenských hor. Dnes se setkáme i s názorem, že modrá je barva bezmračné oblohy (nad zemí, kde je mír), bílá zastupuje čistotu (tedy čistotu myšlenek, na nichž je stát založen, tedy myšlenek svobody a demokracie) a červená má uctít krev hrdinů, kteří za mír, svobodu a demokracii položili život.

Některé věci jsou uvedeny v zákoně o užívání státních symbolů (třeba, že vlajka se nedotýká země, nesmí se na ni nic psát, nespouští se do hrobu, pokud zahaluje rakev a podobně). Jiné vycházejí ze zvyklostí a tradic. Třeba, že vlajka se nikdy nesklání (ani před hlavou státu), nebo že při státní hymně, pokud je vlajka vyvěšována nebo jen přítomna, by měl člověk pohledem vlajku zdravit. A pokud si člověk chce vlajku umístit na oblečení tak může (zákon mluví o důstojném a vhodném užití), a to tradičně na levou stranu hrudi, na levou klopu (pro pány: na saku je na odznáček malá dírka, použije se to místo, které je nejužší, aby vlajka nespadla), nebo levou paži. Důvod je jasný: je tak blíž srdci...

Přišlo e-poštou