Zrušení církevních restitucí

Církevní restituce nebyly žádnými restitucemi, v tom zákonu se to ani nepokoušejí jeho autoři tvrdit. Ten majetek nikdy církvím v pravém slova smyslu nepatřil, vznikl a byl udržován z veřejných rozpočtů. Církev ho měla pouze k užívání a panovníci, jako například císař Josef II, jí ho postupně odebírali.

Církevní majetek byl často pořizován díky nátlaku a útisku (klatby, křížové výpravy, povinné desátky, čarodějnické procesy atd.). Navíc významná část české šlechty, ale i dalších nekatolických obyvatel země, byla nucena opustit naši zemi i po prohře v bitvě na Bílé hoře.

Zákon ohrožuje samotné základy České republiky, poráží myšlenky otců zakladatelů Československé republiky, je diskriminační vůči jiným právnickým či fyzickým osobám, vytváří neodůvodněnou materiální základnu pro jisté politické síly z prostředků všech, prolomuje hranici Února 1948 a de facto prohlašuje dekrety prezidenta Beneše za zdroj bezpráví.

Církvi se vracely majetky, které církev ukradla tzv. kacířům. Nejprve jim tento nakradený majetek vzal po právu císař Josef II. Zbytky pozemků vzal církvi první československý prezident T. G. M. v 1 a 2. pozemkové reformě. Komunisté žádný majetek znárodnit ani zkonfiskovat nemohli. Církev už de facto žádný majetek nevlastnila. Od vlády císaře Josefa II. byla jen správcem a provozovatelem církevních statků, ne majitelem.

Taková je historická pravda. A dnešní vládní a parlamentní tzv. politici vydali církvi majetek ještě z dob Josefa II. A finanční náhrady za neexistující újmy.

Již v roce 1998 tehdejší vicepremiér JUDr. Pavel Rychetský požadavky církve prošetřil a vydal prohlášení, že majetek není ve vlastnictví církve. Totéž potvrdila expertiza právníků. Ale církev to zkoušela stále znovu a znovu a současná vláda jim protiprávně vydala majetek, na který už církev nemá právo zhruba 230 let!

Finanční náhrada byla zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi stanovena paušálně v celkové výši 59 mld. Kč. Tato částka se však ve svém konečném důsledku výrazně navyšuje, neboť počínaje druhým rokem splácení, tj. od roku 2014, je nesplacená částka finanční náhrady zvyšována v závislosti na inflaci tak, aby byla zachována reálná hodnota ročních splátek.

Takzvaná „restituce“, to byl dar náboženským sektám, a to prostřednictví jejich členů, kteří se hloupostí a naivitou voličů dostali v určitou chvíli do sněmovny.

Církve pohotově založily akciovky k podnikání s předaným majetkem a je zřejmé, že zisky půjdou do Vatikánu. Církve by rozhodně měly mít zakázáno podnikat! V Německu, Rakousku a téměř všude se církve financují samy a NESMÍ podnikat. Jejich farníci jim přispívají a ony si část příspěvků mohou odečíst z daní, to je vše.

Drtivá většina občanů považuje církevní restituce za nemravné a nesouhlasí s nimi. Přesto byl tento zákon Parlamentem schválen a dnes Ústavním soudem posvěcen. Vyplývá nám z toho jediné. Věty obsažené v článku 2 Ústavy ČR jako: Lid je zdrojem veškeré státní moci. ….Státní moc slouží všem občanům…., nejsou v praxi naplňovány“.

Současná Ústava neslouží všem občanům ku prospěchu. Je koncipována ve prospěch vládnoucích stran a jejich mecenášů.

Tento restituční zákon je skandální a vládní koalice, s naprostou menšinovou podporou veřejnosti, neměla právo samostatně rozhodovat o tak závažné otázce.

Nadějí je, že každý špatný zákon se dá změnit novým zákonem.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně ANS