Zrod divize SS Galizien

Gottlob Berger, šéf SS hauptamtu, ten, který slíbil Hitlerovi, že do čtyř dnů zlikviduje slovenské povstání, ve zdlouhavém sporu nacistického vedení, zda vytvářet, nebo nevytvářet jednotky SS z obyvatel okupovaných území, zastával vždy kladné stanovisko. Nesouhlasil například s Kaltenbrunnerem, který takový krok odmítal, považoval ho za politický ústupek a trapný důsledek vojenských porážek a nedostatku rezerv.

Doplňování zbraní SS a nábor dobrovolníků však byla Bergerova doména, a ten konal podle svého. Zpočátku vytvářel pouze legie a přijímal do nich výhradně dobrovolníky nordické krve podle náročných rasových teorií. Už zjara 1940 vznikla SS-Standarte Nordland, o něco později Westland. Zařadil do nich dánské, norské, holandské a vlámské dobrovolníky. Nábor se opíral o místní fašistické organizace a hitlerovské agentury. Zdaleka však nesplnil očekávání. Ani v efektivním vojenském nasazení, ani co do počtu: útvary neměly víc než sto čtyřicet tisíc legionářů.

Po přepadení Sovětského svazu zesílilo úsilí vytvářet další oddíly. Naléhavost úkolu rostla úměrně zhoršující se situaci na frontě. Obrovské ztráty nutily nacisty k ústupkům v aplikaci árijských kritérií. Stalingrad situaci zdramatizoval. Legie se postupně měnily v řádné jednotky. A od roku 1943 už urychleně formovali divize SS z příslušníků méněcenných ras. Jako první divizi Handschar z Bosňanů a Černohorců; potom albánskou Skanderberg a postupně vlámskou Langemark, francouzskou Charlemagne, holandskou Landstorm, maďarskou jezdeckou Marii Terezii, italskou Itálii. Dohromady dvacet esesáckých divizí.

Došlo i na Ukrajinu. Přesněji: na Halič.

Akci odsouhlasil Himmler, váhající až do jara roku 1943. Energicky ji podpořil Bergerův zástupce pro „ukrajinské záležitosti“ Fritz Arit, bývalý profesor statistiky a demografie na wroclawské univerzitě, povolaný do administrativy Generálního gouvernementu a potom vyslaný do SS hauptamtu.

Překonat jakékoliv námitky odpůrců uměl také guvernér distriktu Halič generál Wächter.

Velmi jim nahrávala část samotných nacionalistů. Především jejich početné žádosti adresované vedoucím nacistům, aby se po boku německé armády vytvořily ukrajinské jednotky pro boj „proti Židům a bolševikům“. Melnik žádal v petici z 6. února 1943 povolit ukrajinský sbor, který bude k dispozici vrchnímu veliteli ozbrojených sil Německa. Kubijovič posílal podobné telegramy od prvních měsíců války. Silácké fráze a bombastické výrazy se podobaly jako vejce vejci. Vždyť je také tvořili v kancelářích těch samých služeben abwehru, gestapa a SS. Bylo všeobecně známo, že arcifašista Kubijovič by nikdy nepohnul ani prstem bez povolení nebo pokynu svého abwehrstelle.

Nositelem ideje nemohli být banderovci. Už se příliš vzdálili - i svojí protiněmeckou propagandou. V jistém smyslu mělo pro ně být vytvoření divize oficiální protiváhou. Zbýval Kubijovič se svojí skupinou. Anebo vždy spolehliví melnikovci. Vybrali prvního.

Již v únoru ho pozvali k předběžným jednáním do Berlína. Času nebylo nazbyt. Rudá armáda postupovala rychle.

Oficiálně se o vytvoření SS Grenadier Waffen SS Division Galizien rozhodlo 28. dubna 1943. V týž den oznámil významnou novinu skupině vybraných nacionalistů v budově správní rady distriktu za přítomnosti jeho představenstva sám Wáchter. Nadnesenými slovy laciného pamfletu, přeplněného pózami, zdůraznil, že významné rozhodnutí učinil před týdnem sám vůdce Adolf Hitler v den svých padesátých čtvrtých narozenin, což mělo mimořádný význam. Nezapomněl ocenit neúnavné úsilí profesora Kubijoviče. Kubijovič vzápětí vyjádřil radost, že pan guvernér ocenil takovými laskavými slovy jeho skromný přínos k šlechetnému počinu. Výjimečné štěstí vyvolalo sdělení, že sám vůdce Adolf Hitler rozhodl o takovém významném historickém aktu. Nemenší potěšení znamenala zpráva, že vůdce seznámili s nezištným úsilím nacionalistů vytvořit divizi, což je pro všechny nejen obrovská čest, ale také obrovský závazek přispívat nadále ze všech sil velkoněmecké říši v jejím historickém boji proti bolševismu. Potom přečetli manifest generálního guvernéra Hanse Franka a oznámili vytvoření výkonného orgánu - vojenské rady divize. Po trojnásobném radostném zvolání Sieg heil se odebrali do chrámu svátého Jiřího, kde na počest události odsloužil biskup Josif Slipij velkou mši. Kázal doktor teologie Vasilij Laba, jmenovaný členem vojenské rady a hlavním vojenským knězem divize v hodnosti majora SS. Svěřence přirovnal ke křižákům, kteří spěchají chránit svátou věc, a se zvoláním „je to vůle boží!“ vyzval budoucí esesmany do boje proti bolševismu. Část kázání, v kterém vyjádřil vděk vůdci a ubezpečil ho, že budou statečně bojovat za tisíciletou říši, přednesl v němčině, aby si přítomní nacisté nevyložili jeho slova, nedej bože, nepřesně.

Následovalo Wáchterovo setkání s vedoucími nacionalistického hnutí v budově městského kasina, kde se měla zrodit vojenská rada. Kubijovič neskrýval přání stát v jejím čele. Nevěřící Němci však nedůvěřovali ani jemu, nejvěmějšímu z věrných. Do čela jmenovali svého člověka, Němce, plukovníka Bisanze, experta na ukrajinské otázky, ostříleného důstojníka abwehru a kdysi důstojníka ukrajinské haličské armády, vyslaného po přepadení Sovětského svazu do Lvova. Jeho zástupce Beihert, taktéž odborník na ukrajinské záležitosti, také nadporučík haličské armády, pracoval po přepadení Polska společně s Wächterem ve Lvově jako člen komise pro repatriaci etnických Němců.

Po třech dnech svolal panovačný guvernér do budovy Institutu lidové tvořivosti slavnostní shromáždění, aby, už ve vlastní režii, urychlil vývoj. Sál zaplnili bývalí důstojníci a poddůstojníci rakouské armády, Ukrajinské haličské armády, petljurovských band společně s uniatskou elitou, biskupem Slipým, desítkou otců kanovníků a velkou skupinou kleriků bohoslovecké akademie, aby se stali svědky vstupu dobrovolníků do řad divize.

První, demonstrativně sebevědomý, nebyl nikdo jiný než vytrvalý Kubijovič. Druhý, nacisticky ortodoxní, Eugen Pobiguščij, do včerejška velitel žoldnéřského trestního Konovalcova praporu.

V dobře sehrané hře po nich vstupovali velitelé různých okupačních stanic, potom jejich zástupci, ředitelé středisek, jejich náměstci, zhruba stovka dobrovolníků. Mezi nimi zase ne tak málo duchovních pastýřů, polních kurátů, vesměs důstojníků bývalé haličské armády, ale také mladých odchovanců lvovské bohoslovecké akademie, dohromady čtrnáct kněží a noviců, kteří obdrželi hodnosti důstojníků kaplanů SS.

Samolibé úsměvy v oficiálních tvářích potvrzovaly, že se zrodila divize SS Galizien.

Buhuš Chňoupek: Banderovci

Výňatky z druhé části, ze stran 192-195

nakladatelství Futura