Ten výkřik – že se do politických mrtvol nekope – jsem poprvé zaslechl v roce 1970 a dodnes mi utkvěl v paměti. Dnes tou mrtvol je bývalý premiér, Jura z Moravy. Je odepsán nejen politicky, ale i morálně. Jenže nad tím vším visí stále otazník.
Stává se, že v životě někdo zklame a odchází ze scény. Neměly by ovšem za ním zůstávat resty a příp. i něco horšího. Vyplynulo na povrch, jak štědře Nečas „dotoval“ svou milenku, že v souhrnu by s ním neudržel krok třeba i nějaký multimilionář. A kolikrát takto své blízké premiér přispíval, nikoliv však ze svého, ale ze státních peněz, a v jaké celkové výši? Opravdu tím nepřekročil svou pravomoc? Což pro předsedu vlády je běžné, že si může počínat jako monarcha? Na mysl se vtírá i otázka, když vztah pana premiéra a jeho ředitelky kabinetu tak dlouho trval a byl velmi blízký, zda tím vlastně neukládal statisíce a miliony se záměrem – ono se to později jistě hodí i ve společné domácnosti. Ano, taková malá domů.
Nešlo jen o velké peníze, ale i o zvláštní nákladné a nikoliv občasné služby. Paní Jana dokázala hnát řidiče i vícekrát denně pro to či ono s dodáním do svého luxusního bytu. V době, kdy pan premiér a nabádal k úsporám, kdy usilovně se svou vládou prováděl „škrtrefomy“, a tak se podílel na ochuzování tělesně postižených, nezaměstnaných a dalších sociálně slabých, o svém mileneckém vztahu lhal. V prohlášení určené veřejnosti vydané při odchodu od manželky, dětí, tvrdil, že za rozloučením není nikdo třetí. Ale, jak víme dnes s jistotou, byl! Byla to paní Jana Nagyová, která dokázala i úkolovat vojenskou zpravodajskou službu, např. sledováním paní Nečasové. Když paní Nagyová byla ve vazbě, nemohl pan Nečas přijít na jméno policií a státním zástupcům. Přímo soptil zlobou. Ale zase šlo jen o jeho „rodinný“ problém. Odloučili od něj, jak si to mohli dovolit, jeho milenku. Ta předlouhá vazba, volal do světa z plných plic, jí může ublížit. Nenapadlo ho však, aby se alespoň slovem zmínil o více než roční vazbě dr. Pancové, dr. Kota a dr. Ratha, kterému bylo znemožněno vykonávat poslanecký mandát. Jako předseda vlády si vyřizoval svoje osobní záležitosti. Na své premiérské zapomínal.
Jako jedinec může každý někdy selhat. Ale P. Nečas byl premiérem, předsedou Občanské demokratické strany, která jej do poslední chvíle podporovala. Ještě v současnosti, pokud jde o chyby, lži a podlézavý ahistorický projev v Mnichově P. Nečase, se tváří jako mrtvý brouk. Paní M. Němcová a někteří další tvrdí, že šlo jen o záležitosti pana P. Nečase. To vše a další má časem vyhnít a být bez dalšího zapomenuto? Nečinným byl i poslanecký klub poslanců ODS, vedený plzeňským doktorem práv, panem M. Bendou, který od svých studentských let stále jen, s kratším přerušením, poslancoval.
ODS, podstatně modifikovaná i „záslužným“ vedením nejen P. Nečase, ale též M. Topolánka, nám opět káže o demokracii, o tom, co hodlá po volbách pro blaho lidu učinit. Můžeme jí věřit? Asi jen přetěžko. Nedokázala zaujmout jasné stanovisko nejen v případě P. Nečase, ale i ke kupčení s hlasy poslanců, jež asociální vládu odeesácko-topistickou udržovalo. Nebo je to vše složitější? Nemohl by potom i P. Nečas mluvit a vynést na světlo boží, co se v kuchyni ODS léta peklo? Ať je to již jakkoliv, vše ukazuje na obecný marasmus části mocenských elit, která se řídí zásadou: „Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi“.
Po urychleném sňatku naší vykutálené dvojice, která si léta žila v blahobytu a s rukou na pulzu moci, mohou vzniknout další otázky. Došlo k němu též proto, že novopečená paní J. Nečasová může odepřít výpověď o svém manželovi?
Zastupující předseda ODS Kuba je lékař, není však chirurg. Jinak by věděl, že když se vřed včas neřízne, může dojít i k otravě krve a dalším těžkostem. A ty ODS, která se neočistila od nečasovského „bláta“, zcela jistě potkají. Umazaná strana se bude ucházet o hlasy voličů, kteří debakl ODS jistě neprominou.
I když tato dlouhodobě „vládnoucí“ strana se bude tvářit, že vlastně se nic nestalo, a od nás, voličů, bude požadovat zapomnění, zapomenout nesmíme! Musíme mít na zřeteli, o co se ODS a její představitelé, ruku v ruce s TOP 09, zasloužili. Její expředseda, jak jsem přesvědčen, zrazoval svou rodinu, zrazoval stranu i republiku. Na jeho skutky nezapomínejme! Z takových katolických „křesťanů“ jako je on, jde strach. Do politiky nepatří! Kážou vodu, pijí víno a jsou, jak nás přesvědčili, snad všeho schopní.
Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz