Srdja Trifković
Přepis rozhovoru se pro rozhlasovou stanici CKCU 93.1FM (Ottawa) Dr. Srdja Trifković se 26. září 2011 během svého vystoupení v pořadu Monday’s Encounter rozhlasové stanice CKCU zamýšlel se nad mimořádnou ochotou vlády v Bělehradě ohrozit srbské národní a státní zájmy, aby demonstrovala svou podřízenost „mezinárodnímu společenství“.
Nedávná várka depeší z amerického velvyslanectví v Bělehradě, kterou zveřejnil server Wikileaks, drasticky ilustruje rozsah institucionalizované politické korupce v Bělehradě. Vychází najevo, že všechny srbské politické strany a téměř každý významnější politik – až na dvě opoziční uskupení, tj. Demokratickou stranu Srbska Vojislava Koštunici a Srbskou radikální stranu Vojislava Šešelje – usilují o přízeň americké ambasády.
Na oplátku jí poskytují důvěrné informace nabízené podloudně formou informativních schůzek a mimo záznam. Takové chování se občas rovná velezradě. Např. když byly s velkým předstihem odhaleny tajné krizové plány toho, jak Bělehrad zamýšlí reagovat na jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova. Někteří z těchto vysoce postavených činitelů, včetně poradců srbského prezidenta Borise Tadiće, jednají, a to doslova, jako neplacení agenti americké zpravodajské služby.
Trifković tvrdí, že reakce vlády Borise Tadiće na poslední krizi v Kosovu se vzpírá racionální analýze, ale vzhledem k odhalením na serveru Wikileaks se není čemu divit:
Před třemi týdny srbská vláda podepsala tzv. Dohodu o celních razítkách (Customs Stamp Agreement), a tím v zásadě uznala, že samozvané orgány v Prištině mají pravomoc vybírat daně a cla za zboží vstupující do Kosova ze Srbska. To byl velký akt kapitulace. Bělehrad poprvé potvrdil právně závaznou formou, že albánské orgány mají atributy suverénní státnosti, a proto jsou oprávněny převzít celnice mezi Srbskem a jeho jižní provincií. Bělehrad prakticky uznal nezávislost Kosova bez ohledu na chabá tvrzení vlády o tom, že tomu tak nebylo. Reálný dopad byl rychlý a předvídatelný. Mezinárodní orgány na Kosovu dovezly albánské celníky na hraniční přechody, čímž oddělily severní Kosovo se srbskou většinou od zbytku Srbska.
Srbové na severním Kosovu, tj. v severní části Kosovské Mitrovice, Leposavići, Zubinu Potoku a Zvečanu, se brání tomuto fait accompli, protože to považují za klíčový krok v procesu, který by mohl vést k jejich případnému vyhnání, právě tak, jako byla vyhnána většina Srbů z jižní strany řeky Ibar. Postavili barikády, aby zabránili provozu mezi těmito hraničními přechody a zbytkem provincie. Tím se sami dostali do sevření. Dodávky ze Srbska jsou nezbytné pro jejich přežití, ale nemohou se přes ně dostat. Dochází jim pohonné hmoty, potraviny a dalších nezbytné součásti každodenního života. Na jednom z hraničních přechodů došlo ke střetům s KFOR, ale mezinárodní mocnosti jinak Srby nechávají, ať si pokračují v blokádách, protože vědí, že se budou muset po nějaké době stejně dohodnout, zvláště když nemají žádnou podporu ze strany Bělehradu. Pokud by měli podporu Bělehradu, bylo by možné improvizovaně vybudovat alternativní přechody na místních komunikacích, které nejsou pod kontrolou ani KFOR, ani albánských orgánů. Bez vážné podpory Bělehradu, toto není schůdné řešení.
Na otázku týkající se „Mise Evropské unie pro prosazování vlády práva na Kosovu“ (EULEX) a jednotek NATO na Kosovu (KFOR), Trifković říká, že obě instituce aktivně napomáhaly při úsilí albánských orgánů získat úplnou kontrolu nad provincií:
EULEX je mise, která si svůj mandát utváří zcela podle svého. Paradoxně je to mise „pro prosazování práva“, která nemá vůbec žádný právní podklad. Její existence není zakotvena v rezoluci č. 1244/1999 Rady bezpečnosti OSN. Jediný důvodem její existence je to, že EU si chtěla pro sebe vymyslet nějakou úlohu, chtěla marginalizovat OSN a obejít Radu bezpečnosti při uskutečňování Ahtisaariho plánu. Tato role – jak se dalo předvídat s matematickou jistotou –, prokázala, že je na škodu srbským zájmům. „Prozápadní“ srbská vládní koalice, která vznikla po volbách 11. května 2008, nicméně tuto misi v prosinci téhož roku odsouhlasila. Moskva nebyla z působení tohoto nového orgánu na Kosovu šťastná, ale Bělehrad ji požádal, aby nezasahovala.
Pokud jde o síly KFOR – nominálně jednotky OSN – jde čistě o operaci NATO. Je nešťastné, že již nezahrnují ruský kontingent. Všechny klíčové komponenty KFOR jsou zabezpečovány silami NATO, které jednají podle politických směrnic Bruselu a svých národních vlád. Aktivně podporují albánské orgány a trvale jednají v neprospěch srbských zájmů.
Srbové, kteří zůstali na Kosovu, se tak ocitají mezi kladivem mezinárodních představitelů a albánskou kovadlinou. A to vše s vládou v Bělehradě, která se je snaží odklidit na vedlejší kolej a prodat.
Na otázku ohledně nápadného nedostatku veřejné podpory kosovských Srbů ze strany srbských institucí, Trifković odpověděl pesimisticky:
Jaké instituce? Královský rod zmizel z povědomí veřejnosti a mnoho Srbů ho již nepovažuje za významný faktor. Kdysi nesmírně vlivná Akademie věd a umění je ve stavu hibernace. Je klinicky mrtvá, i když ji tak lékař zatím neoznačil. Srbská armáda existuje jen jako operetní čestná stráž, aby dělala Tadićovi na letišti stafáž. Již není ani schopna uvažovat o svém hlavním poslání, ozbrojené obraně vlasti, natož aby ji prováděla.
Pokud jde o Srbskou pravoslavnou církev, za daných okolností toho moc nezmůže. Pokud nejedná ve shodě se světskou mocí – a současná vláda v Srbsku je zjevně v rukou lidí, kteří ohrožují srbské státní a národní zájmy – nemůže církev uplatňovat velký vliv jen na základě své morální autority. Pravoslavné pojetí církevní role ve společnosti spočívá v tom, že by měla jednat v „symfonii“, byzantský výraz pro harmonii, se světskými orgány. Když stát na jedné straně a církev na druhé sledují tentýž soubor cílů, tj. materiální i duchovní blaho, bezpečnost a prosperitu národa, pak se může role církve uplatňovat správným způsobem.
Když se tato dvě centra gravitace rozcházejí, církev se buď musí pod diktátem světských orgánů přizpůsobit dění (jak to poněkud neochotně dělá dnes), nebo se může pokusit od tohoto kurzu odchýlit, vzepřít se těmto orgánům a riskovat, že bude odsunuta na okraj tak, jako bývalý kosovský biskup Artemije, který byl vystrnaděn v minulém roce.
V současné době neexistuje pro Srby na Kosovu žádná budoucnost. Co může přinést jinou dynamiku do této rovnice je celková změna v globálním rozdělení moci, především pokračující a postupný úpadek vlivu Spojených států. Sledujeme závod mezi úpadkem Srbska na lokální úrovni a úpadkem USA v celosvětovém měřítku. Mám obavy, že se Srbsko může zhroutit ještě předtím, než úpadek amerického globálního vlivu umožní Srbům přemýšlet o jiných výsledcích a vyvinout nové strategické plány na získání toho, co bylo ztraceno v průběhu posledních dvou desetiletí.
Srdja Trifković, 28. září 2011
Zdroj: serbianna.com, překlad Karel Hyka
Srdja Trifković je americko-srbský historik, publicista, editor a politický analytik.
Vystudoval politologii na Záhřebské univerzitě (Chorvatsko) a mezinárodní vztahy na University of Sussex (Velká Británie). Získal doktorát z novodobé historie na University of Southampton (Velká Británie). Přednášel na mnoha univerzitách a konferencích, mj. i v památníku Yad Vashem v Jeruzalémě (červen 2006). Pracoval jako politický poradce jugoslávského korunního prince Alexandra Karadjordjeviće, Vojislava Koštunici a Biljany Plavšićové. Vystoupil v ICTY jako svědek obhajoby. Publikoval knihu The Sword of the Prophet: Islam; History, Theology, Impact on the World (2007). 24. února letošního roku mu bylo na popud extrémistické bosensko-muslimské organizace „Institute for the Research of Genocide of Canada“ znemožněno pronést přednášku na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru.
Kosovoonline
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz