Zrádcovství německé menšiny Polsku před druhou světovou válkou a během ní
Pokud bychom se domnívali, že pouze naši znacizovaní sudeti spolupracovali s německou říši k našemu zničení, mýlili bychom se. Obdobné to bylo v Polsku a v některých dalších evropských státech, zejména na Balkánu a v Rusku. Příslušníci německé menšiny, samozřejmě zdaleka ne všichni, ale ve velké většině, v předválečné době se zúčastnili akci ve prospěch nacistického Německa, vykonávali i zpravodajskou a záškodnickou činnost. Sdružovali se do bojových skupin a v době těsně před válkou nebo v jejím průběhu bojovali proti svým spoluobčanům. V době války vstupovali mnozí z nich do jednotek SS. Zvlášť se vyznamenali i ve službách gestapa. Znali jazyk státu, v němž dříve žili, mentalitu národa. Proto byli v gestapáckých službách mnohem nebezpečnější, než jejich němečtí kolegové.
V Polsku příslušníci německé menšiny vytvořili Partiu mladoniemieckou (Jungdeutsche Partei für Polen, JDP). Vznikla v Bielsku již v roce 1921 pod názvem Deutscher National-Socialistischer Verein für Polen). Jejím zakladatelem byl ing. Rudolf Wiesner, rakouský Němec, který žil v Bielsku již před první světovou válkou. V době mezi válkami zastával v městě funkci místostarosty. Byl zuřivým německým nacionalistou. Jím založená strana měla stejný charakter jako německá NSDAP, tedy obdobný jako Sudetendeutsche Partei v Československu.
JDP se začala silně rozvíjet v době, kdy hitlerovci převzali moc v Německu. V konkurenci se starými stranami německé menšiny v Polsku zvítězila a tak se stala jádrem hitlerovské páté kolony v Polsku. K rozvoji této strany přispělo i jmenování R. Wiesnera senátorem. Prezident Polska se domníval, že toto jmenování přispěje i k lepším polsko-německým vztahům.
JDP se rozvíjela stále rychleji. Působila všude tam, kde byli usídleni příslušníci německé menšiny. Všude tam, i na vesnicích vznikaly místní skupiny (Ortsgruppen).Strana, která začala vydávat vlastní časopis „Der Aufbruch“, legálně vyvíjela činnost kulturní a osvětovou. Své členy však připravovala na sabotáže, diverzi i ozbrojené povstání. Zpravodajská činnost ve prospěch říše byla jakýmsi sportem části německé menšiny. I v Polsku Němčíci připravovali „černé listiny“, na které dávali polské vlastence, aby po útoku německých ozbrojených sil mohli být tito lidé, německé věci nebezpeční, zneškodněni.
Polská oficiální místa se tvářila, i když byla dobře informována o charakteru činnosti JDP, jako by věřila jejím pohádkám, že strana nemá kontakty se zahraničím, že své cíle realizuje v rámci polské ústavy a že je k polskému státu loajální. Skutečnost byla však zcela jiná. Vedení JDP, které sídlilo v domě německého průmyslníka Stosiuse v Těšínské ulici č. 24, řídilo protipolské akce. Tam úřadoval pan senátor Wiesner, jenž byl vrchním německým diverzantem v Polsku..
Do Polska pronikali němečtí zpravodajci i diverzanti. Strana pana Wiesnera se o ně dobře starala. Našli ubytování v boudách Beskidensportvereinu a Wintersportvereinu, které JDP provozovala. Německá pátá kolona se uměla o své lidi dobře postarat. Pan QWieasner opatřil bratřím Gajduschkům, známým nacistům, koncesi na prodej zbraní. A tak i legálně se němečtí fanatici v Polsku ozbrojovali..
Poblíž Bielska, v turistickém místě Szczyrk, byla školící centrála. Zde polští Němci se seznamovali s nacistickou ideologií. Procházeli i různými kurzy. Na některých z nich dostávali zpravodajské instrukce. Několik měsíců mpřed vypuknutím války začala JDP vytvářet vojensky organizované bojové skupiny, zvané Freikorps. Jaká náhoda! I u nás v pohraničí henleinovci vYtvářeli již v září r. 1938 stejně zvanou bohulibou skupinu. A obdobně se chovala i Sudetendeutsche Partei. Vysvětlení je jednoduché. Pro německou menšinu v ČSR a později pro polské Němce byly zásadně shodné instrukce v oblasti politické, výzvědné i vojenské. Hitler poručil a henleinovci i Wiesnerovi ochotně skákali.
Ale i na Wiesnera došlo. Polští zpravodajci měli dobré informace. A tak pan senátor bručel. Ne však dlouho na přímou intervenci ministra Becka, který i v těchto posledních předválečných dnech zastával stanovisko nezhoršovat vztahy s Německem. I zde je podobnost jednání našich agrárníků s peckovskými Poláky. A tak Wiesner byl propuštěn. Aby neriskoval další kriminál diskrétně zmizel v říši.
Válka brzy nato začala. Jednotky wehrmachtu se v Polsku dobře orientovaly. Bylo to také zásluhou polských Němců a jejich bojůvek Freikorpsu. V Bielsku operovalo 15 oddílů Freikorpsu, v nichž bylo asi po 20 členů. Co vykonávali tito pánové? Především jejich povinností bylo zajistit bezpečné cesty pro německé ozbrojené síly při jejich postupu Polskem. Měli opanovat a chránit komunikační uzly, které Němci potřebovali. A zase ta podobnost úkolů henleinovského Freikorpsu a wiesnerovských bojůvek.
Zatímco henleinovští ordneři nemohli zbraní zajišťovat postup německých vojenských sil, Hitlerovi válka o naše pohraničí, jak se sám vyjádřil, byla odepřena, wiesnerovci se tužili v německo-polské válce. Bojovali proti vlastním spoluobčanům.
To byl však jen počátek zrady německé menšiny v Polsku. Když Němci Polsko dobyli, vrátil se s velkou slávou i pan senátor Wiesner. Tento pán, stejně jako značná část německých Poláků, se podílel na protipolských vyhlazovacích akcí. Vstoupil do SS a zastával vysoké funkce na polském území. V r. 1945 dobře vystihl situaci a utekl do Bavorska a odtamtud do Hesenska, kde pod jménem Wentdorf pracoval jako architekt, zatímco jeho manželka, která se prohlásila za vdovu, pobírala po padlém manželovi ve válce vdovský důchod až do r. 1962, kdy se zjistilo, že její manžel žije. Před soudem se zpovídal nikoliv za zločiny, kterých se v Polsku dopustil, ale jen za užívání falešných dokumentů a falešného jména. Z „hrdinného“ Wiesnera se stal jakýsi německý Švejk. Ostatně v tu dobu švejkovalo celé západní Německo. Co mohlo pana Wiesnera čekat ve státě, který platil pense vysloužilým členům SS, jak to kdysi rozhodl sám velký führer, než zase dobrá pense.
To „náš hrdina“ K. Henlein měl jinší osud. Domníval se, že s ním snad budou jednat nějací představitelé Západu, ale přepočítal se. Pan Wiesner byl člověkem v zahraničí snad neznámým. Ale Henlein již v polovině 30. let 20. století jezdil vyprávět Angličanům pohádky o dobrých českých Němcích a zlých Češích. A tak se měl na co těšit. Věděl to, proto brzy poté, když byl zatčen, spáchal sebevraždu. A tak dodnes nevíme, zda strejda Konrád je v německé Walhale, nebo byl germánskými božstvy odmítnut. Ale jak je to s Adolfem? Také spáchal sebevraždu. Přesto u některých svých současných stoupenců se stal svatým a na nebe vzatým, samozřejmě do toho echt německého. Náš Bůh jej zatratil. Jinak ani nemohl. Po Konrádovi snad ani pes neštěkne, kdežto führerovi narozeniny se leckde stále oslavují. A v tom je ta hrůza! Nacismus, jak se zdá, na mnoha místech Evropy ožívá. Svět to vidí. Nejen mlčí, ale mnohé státy jej viditelně i potají podporují. Kam až povede podpora nacismu?
Dr. O. Tuleškov