Zpráva o třístranné konferenci v Berlíně

(Vydána 2. srpna 1945 v Postupimi)

I.

Dne 17. července 1945 sešli se na třístranné konferenci v Berlině president Spojených států amerických Harry S. Truman, předseda rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik generalissimus J. V. Stalin a ministerský předseda Velké Británie Winston S. ChurchiII spolu s p. Clementem R. Attleem. Doprovázeli je ministři zahraničních věcí tří vlád, James F. Bymes, V. M. Molotov a Anthony Eden, náčelníci hlavních štábů a jiní poradci.

Mezi 17. a 25. červencem se konalo devět schůzÍ. Konference byla pak přerušena na dva dny, než byly vy­hlášeny výsledky všeobecných voleb ve Velké Británii. Dne 28. července se na konferenci vrátil jako minis­terský předseda pan Attlee, doprovázen novým státním tajemníkem pro zahraniční véci Ernestem Bevinem. V jednání se pokračovalo ještě čtyři dny. V době konference se konaly pravidelné schůze hlav tří vlád, které doprovázeli ministři zahraničních věcí, i schůze ministrů zahraničních věcí samotných. Rovněž se denně scházely komise, které ustanovili ministři zahraničních věcí, aby předběžně zkoumaly otázky předložené konferenci. Schůze konference se konaly v Cecilienhofu u Postupimi. Konference skončila 2. srpna 1945.

Konference dospěla k významným rozhodnutím a dohodám. O mnoha jiných otázkách došlo k výměně názorů a o těchto věcech bude jednat dále Rada ministrů zahraničních věcí, kterou konference zřídila.

President Truman, generalissimus Stalin a ministerský předseda Attlee opouštějí konferenci, která upev­nila svazky mezi třemi vládami a rozšířila oblast jejich spolupráce a porozumění, s ještě silnější důvěrou, že jejich vlády a národy spolu s ostatními Spojenými národy zajistí vytvoření spravedlivého a trvalého míru.

II. Rada ministrů zahraničí

Konference dospěla k dohodě o zřízení Rady ministrů zahraničí, zástupců pěti hlavních mocností, která by dále prováděla přípravné práce nutné pro mírové uspořádání a zabývala se jinými věcmi, kterými ji bu­dou občas ve vzájemné dohodě pověřovat vlády v Radě zúčastněné. Text dohody o zřízení Rady ministrů zní takto:

A.1. Bude zřízena Rada, složená z ministrů zahraničních věcí Spojeného království, Svazu sovětských socialistických republik, Číny, Francie a Spojených států.

2.a) Rada se bude scházet zpravidla v Londýně, kde bude stálé sídlo společného sekretariátu, který Rada vytvoří. Každého z ministrů zahraničí bude provázet zástupce vyšší hodnosti, který bude řádně zmocněn pokračovat v pracích Rady za nepřítomnosti svého ministra zahraničí, a malá skupina technic­kých poradců.

b) První schůze Rady se bude konat v Londýně nejpozději 1. září 1945. Schůze se mohou konat pod­le společné dohody i v jiných hlavních městech, bude-Ii tak ujednáno.

3.a) Jako svým nejbližším důležitým úkolem bude Rada pověřena připravit mírové smlouvy s Itálií, Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem, aby mohly být předloženy Spojeným národům, a navrhnout řešení územních otázek vyplývajících z ukončení války v Evropě. Rady bude použito pro přípravu mírového uspořádání s Německem, které bude uloženo německé vládě, až bude utvořena vláda k tomu způsobilá.

b) Pro plnění každého z těchto úkolů bude Rada složena ze členů zastupujících ty státy, které pode­psaly kapitulační podmínky, uložené příslušnému nepřátelskému státu. Pro mírové uspořádání s Itálií bude Francie považována za signatáře kapitulačních podmínek pro Itálii. Jiní členové budou k účasti přizváni. když se budou projednávat otázky, které se jich přímo týkají.

c) Jiné otázky mohou být občas předkládány Radě dohodou mezi členskými vládami.

4.a) Kdykoli Rada projednává otázku, na které má přímý zájem stát, který v ní není zastoupen, měl by být tento stát vyzván, aby vyslal zástupce, kteří se zúčastní projednávání a zkoumání této otázky…

B. (Viz Protokol berlínské konference. str. 116.)

C. Zřízení Rady ministrů zahraničí pro zvláštní úkoly uvedené v textu neruší Krymskou dohodu, podle níž se mají mezi ministry zahraničních věcí Spojených států, Svazu sovětských socialistických republik a Spojeného království konat pravidelné porady.

D. Konference se také zabývala postavením Evropské poradní komise ve světle dohody o zřízení Rady ministrů zahraničí. S uspokojením bylo konstatováno, že Komise se dobře zhostila svých hlavních úkolů tím, že vypracovala doporučení o podmínkách bezpodmínečné kapitulace Německa, o okupačních pásmech v Německu a Rakousku a o mezispojeneckém kontrolním mechanismu v těchto zemích. Konference měla za to, že další podrobná práce, týkající se koordinace spojenecké politiky, pokud jde o kontrolu Německa a Rakouska, připadne v budoucnosti do pravomoci Kontrolní rady v Berlíně a Spojenecké komise ve Vídni. V důsledku toho bylo dohodnuto doporučit rozpuštění Evropské poradní komise.

III. Německo

Spojenecké armády dokončily okupaci celého Německa a německý lid počal pykat za strašlivé zločiny, jichž se dopustil pod vedením lidí, které v době jejich úspěchů otevřeně schvaloval a slepě poslouchal. Konference dospěla k dohodě o politických a hospodářských zásadách koordinační politiky spojenců vůči poraženému Německu v období spojenecké kontroly. Cílem této dohody je provést Krymské prohlášení o Německu. Německý militarismus a nacismus bude vykořeněn a spojenci budou nyní i v budoucnu pro­vádět ve vzájemné dohodě jiná nutná opatření, která by zajistila, že Německo nebude již nikdy ohrožovat své sousedy nebo světový mír.

Není úmyslem spojenců zničit nebo zotročit německý lid. Úmyslem spojenců je dát německému lidu pří­ležitost, aby se připravil k budoucí obnově svého života na demokratických a mírumilovných základech. Bude-Ii jeho vlastní úsilí pevně zaměřeno k tomuto cílí, pak bude moci v přiměřené době zaujmout místo mezi svobodnými a mírumilovnými národy světa. Text dohody zní takto:

A. Politické zásady

1. V souhlase s dohodou o kontrolním mechanismu v Německu vykonávají nejvyšší moc v Německu podle instrukcí svých vlád vrchní velitelé ozbrojených sil Spojených států, Spojeného království, Svazu socialistických republik a Francouzské republiky každý ve svém pásmu a ve své funkci členů Kontrolní rady také společně ve věcech týkajících se Německa jako celku.

2. Pokud to bude prakticky proveditelné, má být s německým obyvatelstvem v celém Německu zachá­zeno stejným způsobem.

3. Okupace Německa má tyto cíle, kterými se Kontrolní rada bude řídit:

I. Úplně odzbrojit a demilitarizovat Německo a odstranit nebo kontrolovat veškerý německý průmysl, jehož by bylo možno použít pro válečnou výrobu. Proto

a) všechny německé pozemní, námořní a letecké ozbrojené síly, dále SS, SA, SD a gestapo se všemi svý­mi organizacemi, štáby a institucemi včetně hlavního štábu důstojnického sboru, záložního sboru, vojenských škol, organizací vojenských vysloužilců a jiných vojenských a polovojenských organizací, zároveň se všemi kluby a spolky, přispívajícími k udržování německých vojenských tradic, budou úplně a defini­tivně zrušeny tak, aby bylo trvale znemožněno obnovení nebo přeorganizování německého militarismu a nacismu;

b) všechny zbraně, střelivo a válečný materiál, stejně jako prostředky k jejich výrobě, musí být dány k dispozici spojencům nebo zničeny; udržování a výroba veškerých letadel a všech zbraní, střeliva a váleč­ného materiálu budou znemožněny.

II. Přesvědčit německý lid, že utrpěl úplnou vojenskou porážku a že se nemůže vyhnout odpovědnosti za to, co sám na sebe uvalil, poněvadž jeho vlastní bezohledný způsob válčení a fanatický nacistický odpor zničily německé hospodářství a musely způsobit zmatek a utrpení.

III. Zničit národně socialistickou stranu a její přidružené a podřízené organizace, rozpustit všechny na­cistické instituce, zajistit, aby nebyly v žádné formě obnoveny, a znemožnit jakoukoli nacistickou a milita­ristickou činnost nebo propagandu.

IV. Připravit konečnou obnovu německého politického života na demokratickém základě a budovat mí­rovou součinnost Německa v mezinárodním životě.

4. Všechny nacistické zákony, které tvořily základ Hitlerova režimu nebo zavedly diskriminaci na zá­kladě rasy, vyznání nebo politického přesvědčení, budou zrušeny. Nebude trpěna žádná zákonná, správní nebo jiná diskriminace.

5. Váleční zločinci a všichni, kdo se zúčastnili plánování nebo provádění nacistických akcí, které přiná­šely krutosti či válečné zločiny nebo je vyvolaly, budou zatčeni a souzeni. Nacističtí vůdcové, vlivní stou­penci nacismu a vysocí činitelé nacistických organizací a institucí, jakož i všechny jiné osoby nebezpečné pro okupaci nebo její cíle budou zatčeni a internováni.

6. Všichni členové nacistické strany, kteří byli více než nominálními účastníky v činnosti strany, a všechny jiné osoby nepřátelské spojeneckým cílům budou odstraněni z veřejných nebo poloveřejných úřadů a z odpovědných míst ve významných soukromých podnicích. Takoví lidé budou nahrazeni osoba­mi, které jsou pro své politické a mravní kvality považovány za schopné přispět k rozvoji opravdových de­mokratických institucí v Německu.

7. Německá výchova bude kontrolována tak, aby byly úplně vyloučeny nacistické a militaristické dokt­ríny a aby byl umožněn úspěšný rozvoj demokratických idejí.

8. Soudnictví bude reorganizováno v souladu se zásadami demokracie, zákonné spravedlnosti a rovnosti práv pro všechny občany bez rozdílu rasy, národnosti nebo náboženství.

9. Řízení v Německu má směřovat k decentralizaci politické struktury a k rozvoji místní odpovědnosti. Proto:

I. Musí být obnovena místní samospráva v celém Německu podle demokratických zásad, zvláště pro­střednictvím volených sborů, a to tak rychle, jak to dovolí vojenská bezpečnost a cíle vojenské okupace.

II. V celém Německu budou povoleny a povzbuzovány všechny demokratické politické strany, jež bu­dou mít právo shromažďovací a právo veřejné diskuse.

III. Zásady reprezentace a volitelnosti budou zavedeny do krajské, oblastní a zemské správy tak rychle, jak to umožní úspěšné uplatnění těchto zásad v místní samosprávě.

IV. Ústřední německá vláda nebude prozatím utvořena. Budou však zřízeny některé základní ústřední německé správní úřady, které povedou státní tajemníci, zvláště v oboru financí, dopravy, spoj\ů, zahranič­ního obchodu a průmyslu.Tyto úřady budou působit pod řízením Kontrolní rady.

10. Pokud to dovolí vojenská bezpečnost, bude povolena svoboda slova, tisku a náboženství a budou re­spektovány náboženské instituce. Rovněž s výhradou zachovávání vojenské bezpečnosti bude povoleno za­kládat svobodné odborové organizace.

B. Hospodářské zásady

11. Aby byl zničen německý válečný potenciál, bude zakázána a znemožněna výroba zbraní, střeliva a válečného materiálu, jakož i všech typů letadel a námořních lodí. Výroba kovů, chemických látek, strojů a jiných předmětů přímo potřebných pro válečné hospodářství bude přísně kontrolována a omezena na schválené mírové potřeby Německa v poválečné době, aby bylo dosaženo cílů, uvedených v odstavci 15. Výrobní kapacita nepotřebná pro povolenou výrobu bude demontována v souhlase s reparačním plánem doporučeným Spojeneckou reparační komisí a schváleným zúčastněnými vládami, anebo, nebude-li de­montována, bude zničena.

12. Německé hospodářství bude v co nejkratší době decentralizováno tak, aby bylo odstraněno nynější přílišné soustředění hospodářské moci, jak se projevuje zejména v kartelech, syndikátech a jiných mono­polních seskupeních.

13. Při organizaci německého hospodářství bude se klást hlavní důraz na rozvoj zemědělství a mírového průmyslu pro vnitřní spotřebu.

14. Po dobu okupace bude s Německem nakládáno jako s jednotným hospodářským celkem. Proto bude dohodnuta společná politika, pokud jde o

a) hornictví a výrobu průmyslovou i její rozvržení;

b) zemědělství, lesnictví a rybolov;

c) mzdy, ceny a příděly;

d) dovozní a vývozní program pro Německo jako celek;

e) měnu a bankovnictví, úřední daně a cla;

f) reparace a demontáž průmyslového válečného potenciálu;

g) dopravu a spoje.

Při provádění této politiky se bude přihlížet k různým místním poměrům tam, kde to okolnosti vyžadují

15. Německé hospodářství bude podrobeno spojenecké kontrole, avšak jen v míře potřebné k tomu, aby

a) byly uskutečněny programy průmyslového odzbrojení a demilitarizace, reparací a schváleného vývo­zu a dovozu;

b) byla zajištěna výroba zboží a udržovány služby nutné k uspokojování potřeb okupačních armád a zavlečených osob v Německu a nezbytné pro udržení průměrné životní úrovně v Německu tak, aby nepřesahovala průměrnou životní úroveň v evropských zemích (evropskými zeměmi se míní všechny evropské země kromě Spojeného království a Svazu sovětských socialistických republik);

c) způsobem, který určí Kontrolní rada, bylo zajištěno spravedlivé rozdělování nezbytného zboží mezi jed­notlivá pásma tak, aby v celém Německu bylo vytvořeno vyrovnané hospodářství a snížena potřeba dovozu;

d) německý průmysl a všechny mezinárodní hospodářské a finanční transakce včetně vývozu a dovozu byly kontrolovány tak, aby Německu bylo znemožněno rozvíjet válečný potenciál a aby bylo dosaženo ostatních zde uvedených cílu;

e) byly kontrolovány všechny německé veřejné nebo soukromé vědecké organizace, výzkumné a pokus­né instituce, laboratoře atd. souvisící s hospodářskou činností.

16. Při ukládání a udržování hospodářské kontroly, zavedené Kontrolní radou, bude vytvořen německý správní aparát a od německých úřadů bude požadováno, aby, pokud je to prakticky možné, samy tuto kon­trolu vyhlašovaly a prováděly. Takto má německý národ dojít k přesvědčení, že sám nese odpovědnost za provádění této kontroly a za jakékoli její selhání. Jakákoli kontrola z německé strany, která by směřovala proti cílům okupace, bude zakázána.

17. Budou co nejrychleji učiněna opatření

a) k provedení nezbytných oprav v dopravě;

b) ke zvýšení těžby uhlí;

c) k co největšímu zvýšení zemědělské výroby;

d) k provedení nejnaléhavějších oprav obytných domů a obecně užitečných podniků.

18. Kontrolní rada učiní vhodné kroky, aby získala kontrolu a dispoziční právo nad majetkem, který vlastní Němci v zahraničí, pokud takový majetek ještě není pod kontrolou Spojených národů, které se zú­častnily války proti Německu.

19. Placení reparací by mělo ponechat německému národu dost zdrojů, aby mohl žít bez zahraniční po­mocí. Při vypracování hospodářského rozpočtu Německa musí být postaráno o prostředky na zaplacení ně­meckého dovozu, schváleného Kontrolní radou. Výtěžků vývozu z běžné výroby a ze skladů bude použito především na zaplacení takového dovozu. Toto pravidlo se nevztahuje na zařízení a výrobky uvedené v od­stavcích 4 A) a 4 B) dohody o reparacích.

IV. Německé reparace

V souladu s rozhodnutím krymské konference, že Německo bude povinno nahradit v co největší míře škody a utrpení, které způsobilo Spojeným národům a za něž se německý národ nemůže zbavit odpověd­nosti, bylo dosaženo této dohody o reparacích:

1. Reparační nároky SSSR budou kryty odvozem ze sovětského okupačního pásma v Německu a vhod­ným německým zahraničním majetkem.

2. SSSR se zavazuje, že ze svého vlastního reparačního podílu uspokojí reparační nároky Polska.

3. Reparační nároky Spojených států, Velké Británie a jiných zemí, které mají právo na reparace. budou uhrazeny ze západních okupačních pásem a z vhodného německého zahraničního majetku.

4. Kromě reparací, které si SSSR vezme z vlastního okupačního pásma, dostane navíc ze západních pásem:

A. 15 % takového použivatelného a úplného provozního průmyslového zařízení, především průmyslu metalurgického, chemického a strojírenského, které není pro německé mírové hospodářství nezbytné a kte­ré má být odvezeno ze západních německých pásem, a to výměnou za stejnou hodnotu potravin, uhlí, po­taše, zinku, stavebního dřeva, hliněných výrobků, naftových produktů a jiného zboží, které bude sjednáno

B. 10 % takového průmyslového zařízení, které není pro německé mírové hospodářství nezbytné a kte­ré má být odvezeno ze západních pásem, přičemž toto bude odevzdáno sovětské vládě na reparační účet bez zaplacení nebo proti hodnoty jakéhokoli druhu. Odvoz zařízení podle odstavců A a B se bude provádět sou­časně.

5. Množství zařízení, jež má být odvezeno ze západních pásem na Účet reparací, musí být určeno nejpo­zději do 6 měsíců od dnešního dne.

6. S odvozem provozního průmyslového zařízení se započne co nejdříve a odvoz bude ukončen do dvou let ode dne, kdy dojde k určení podle odstavce 5, S dodávkami zboží podle odstavce 4 A se započne co nej­dříve a SSSR zboží dodá v dohodnutých splátkách do pěti let od uzavření této dohody. Množství a druh prů­myslového zařízení, které není pro německé mírové hospodářství nezbytné a je tudíž vhodné pro reparace, určí Kontrolní rada podle směrnic stanovených Spojeneckou reparační komisí za účasti Francie, s výhra­dou konečného schválení velitele pásma, z něhož má být zařízení odvezeno.

7. Dříve než bude stanoveno celkové množství zařízení, jež má být odvezeno, bude takové zařízení, jež bu­de určeno jako vhodné pro dodávky, dodáváno zálohově postupem stanoveným v poslední větě odstavce 6.

8. Sovětská vláda se zříká všech reparačních nároků, pokud jde o akcie těch německých podniků, které leží v západních okupačních pásmech,jakož i německého zahraničního majetku ve všech státech kromě těch, jež jsou uvedeny v odstavci 9.

9. Vlády velké Británie a Spojených států vzdávají se všech reparačních nároků, pokud jde o akcie ně­meckých podniků, které leží ve východním okupačním pásmu Německa, jakož i německého zahraničního majetku v Bulharsku, Finsku, Maďarsku, Rumunsku a východním Rakousku.

10. Sovětská vláda nečiní si nároky na zlato, které spojenecká vojska zabavila v Německu.

V. Opatření týkající se německého válečného a obchodního loďstva

Konference se zásadně dohodla, jak bude upraveno použití německého válečného a obchodního loďstva a jak s ním bude naloženo. Bylo rozhodnuto, že tři vlády jmenují znalce, aby společně vypracovali podrobné plány k provedení dohodnutých zásad. Další společné prohlášení učiní v příslušné době tři vlády současně.

VI. Město Královec a přilehlá oblast

Konference zkoumala návrh sovětské vlády, aby až do konečného vyřešení územních otázek při míro­vém uspořádání vedl úsek západních hranic Svazu sovětských socialistických republik, který přiléhá k Baltskému moři, od bodu na východním břehu Gdaňského zálivu k východu, severně od Braunsbergu-­Goldapu k bodu, kde se setkávají hranice Litvy, Polské republiky a Východního Pruska.

Konference v zásadě schválila návrh sovětské vlády na definitivní odevzdání města Královce a přilehlé oblasti, jak bylo právě popsáno, Sovětskému svazu s tou výhradou, že vlastní hranici přezkoumají znalci. President Spojených států a britský ministerský předseda prohlásili, že budou tento návrh konference při budoucím mírovém uspořádání podporovat.

VII. Váleční zločinci

Tři vlády vzaly na vědomí jednání, která se vedla v posledních týdnech v Londýně mezi zástupci Velké Británie, Spojených států, Sovětského svazu a Francie o uzavření dohody o tom, jak budou souzeni ti hlav­ní váleční zločinci, jejichž zločiny nelze podle Moskevské deklarace z října 1943 zeměpisně určitě lokalizo­vat. Tři vlády potvrzují svůjj úmysl postavit tyto zločince před rychlý a spravedlivý soud. Doufají, že lon­dýnská jednání povedou k brzké dohodě o této otázce, a považují ze velmi významné, aby proces proti těmto hlavním zločincům byl zahájen co nejdříve. První seznam obžalovaných bude uveřejněn před 1. zářím.

VIII. Rakousko

Konference zkoumala návrh sovětské vlády na rozšíření pravomoci rakouské prozatímní vlády na celé Rakousko. Tři vlády se dohodly, že jsou ochotny zkoumat tuto otázku po vstupu britských a amerických oddílů do Vídně, bylo usneseno, že na Rakousku nebudou požadovány reparace. *

IX. Polsko

Konference projednala otázky týkající se prozatímní polské vlády a západní hranice Polska. Pokud jde o polskou prozatímní vládu národní jednoty, konference vyjádřila své stanovisko v tomto prohlášení:

A. S potěšením jsme vzali na vědomí, že mezi zástupci Poláků z Polska i z ciziny byla sjednána dohoda, která v souhlase s usnesením krymské konference umožnila utvořit polskou prozatímní vládu národní jed­noty, kterou uznaly tři mocnosti. Po navázání diplomatických styků mezi vládou Velké Británie, Spojených států a polskou prozatímní vládou národní jednoty odvolaly tyto vlády uznání dřívější polské vlády v Londýně, která již neexistuje.

Vlády velké Británii a Spojených států učinily opatření, aby chránily zájmy polské prozatímní vlády ná­rodní jednoty, jakožto uznané vlády polského státu, pokud jde o majetek, který patří polskému státu a je na jejich území a pod jejich kontrolou, ať jde o majetek jakéhokoli druhu. Učinily dále opatření, aby nedošlo k zcizení tohoto majetku třetím osobám. Polské prozatímní vládě národní jednoty bude vhodným způsobem usnadněno použít obvyklých právních prostředků, aby jakýkoli majetek, který náleží polskému státu a kte­rý byl neprávem zcizen, získala zpět.

Jmenované tři mocnosti ochotně poskytnou pomoc polské prozatímní vládě národní jednoty, aby umož­nily co nejrychleji návrat do Polska všem Polákům v zahraničí, kteří se chtějí navrátit, čítajíc v to členy pol­ských ozbrojených sil i obchodního loďstva. Očekávají, že těmto Polákům, kteří se vrátí domů, budou po­skytnuta stejná osobní i majetková práva stejně jako všem polským občanům.

Tři mocnosti berou na vědomí, že ve shodě s usneseními krymské konference dala polská prozatímní vláda národní jednoty souhlas, aby se co nejdříve konaly svobodné a nerušené volby na základě všeobec­ného a tajného hlasovacího práva, v nichž se budou mít právo zúčastnit a jmenovat své kandidáty všechny demokratické a protinacistické strany, a aby zástupci spojeneckého tisku měli plnou volnost informovat svět o vývoji v Polsku před volbami i po dobu voleb.

B. O západní hranici Polska bylo dosaženo této dohody:

V souhlase s dohodou o Polsku, které bylo dosaženo na krymské konferenci, vyžádaly si hlavy tří vlád názor polské prozatímní vlády národní jednoty, pokud jde přírůstek území, které má Polsko dostat na se­veru a na západě. President Polské národní rady a členové polské prozatímní vlády národní jednoty byli na konferenci přijati a přednesli plně své názory. Tři hlavy vlád znovu potvrdily svůj názor, že konečné urče­ní západních hranic Polska má být odloženo do mírového uspořádání.

Tři hlavy vlád souhlasí s tím, aby bývalá německá území východně od čáry vedoucí od Baltského moře bez­prostředně na západ od Swinemünde a odtud podél řeky Odry až k jejímu soutoku se západní Nisou a podél zá­padní Nisy k československým hranicím, včetně té části Východního Pruska, jež podle dohody dosažené na te­to konferenci nebyla dána pod správu Svazu sovětských socialistických republik, a včetně území bývalého svobodného města Gdaňska, byla až do konečného určení západní polské hranice spravována polskou vládou a aby z tohoto hlediska tato území nebyla považována za součást sovětského okupačního pásma v Německu.

X. Uzavření mírových smluv a přijetí do Organizace spojených národů

Konference se dohodla na tomto prohlášení o společné politice, aby tak byly po vítězství v Evropě vy­tvořeny co nejdříve podmínky trvalého míru:

Tři vlády považují za žádoucí, aby nynější nepřirozené postavení Itálie,Bulharska, Finska, Maďarska a Rumunska bylo ukončeno uzavřením mírových smluv. Věří, že ostatní zúčastněné spojenecké vlády bu­dou tento názor sdílet.

Tři vlády zařadily přípravu mírové smlouvy s Itálií jako první mezi významnými úkoly, jimiž se bude zabývat nová Rada ministrů zahraničí. Itálie byla první ze států osy, který se rozešel s Německem, přispěl materiálně k jeho porážce a nyní se připojil ke spojencům v boji proti Japonsku. Itálie se osvobodila od fa­šistického režimu a činí velké pokroky v obnově demokratické vlády a institucí. Uzavření takové smlouvy s uznanou a demokratickou italskou vládou umožní třem vládám splnit jejich přání podporovat italskou žá­dost o přijetí za člena Spojených národů.

Tři vlády pověřily Radu ministrů zahraničí také úkolem připravit mírové smlouvy s Bulharskem, Finskem, Maďarskem a Rumunskem. Uzavření mírových smluv s uznanými demokratickými vládami v těchto státech rovněž umožní třem vládám, aby podporovaly žádost těchto vlád o členství ve Spojených ná­rodech. Tři vlády souhlasí s tím, že každá z nich bude v blízké budoucnosti samostatně zkoumat, přihlížejíc k poměrům, jež budou v tu dobu existovat, otázku navázání diplomatických styků s Finskem, Rumunskem, Bulharskem a Maďarskem v rozsahu možném před uzavřením mírových smluv s těmito zeměmi.

Tři vlády nepochybují, že vzhledem ke změněným poměrům, vyplývajícím z ukončení války v Evropě, budou zástupci spojeneckého tisku požívat plné svobody při informování světa o vývoji poměrů v Rumunsku, Bulharsku, Maďarska a Finsku.

Pokud jde o přijetí jiných států do Organizace spojených národů, čI. 4 Charty Spojených národů prohla­šuje, že: "I. Do Organizace spojených národů mohou být jako členové přijaty všechny ostatní mírumilov­né státy, které přijmou závazky obsažené v této Chartě a které jsou podle soudu Organizace způsobilé a ochotné tyto závazky plnit. 2. O přijetí kteréhokoli takového státu za člena Spojených národů rozhodne Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti."

Pokud se týče tří vlád, budou podporovat žádosti o členství těch států, které zůstaly za války neutrální a vyhovují uvedeným požadavkům.

Tři vlády pokládají však za svou povinnost jasně prohlásit, že nebudou podporovat žádost o členství, kte­rou by předložila nynější španělská vláda, jež byla utvořena na pomoci mocností osy a která vzhledem k svému původu, své povaze, své dosavadní činnosti a k svému těsnému spojení s útočnými státy nemá po­třebných vlastností, jež by takové členství odůvodňovaly.

XI. Územní poručenství

Konference zkoumala návrh sovětské vlády o poručenských územích, jak byla definována v usnesení krymské konference a v Chartě Organizace spojených národů.

Po výměně názorů na tuto otázku bylo usneseno, že o osudu všech bývalých italských koloniálních úze­mí bude rozhodnuto v souvislosti s přípravou mírové smlouvy s Itálií a že otázka italského území bude pro­jednávána na zářijovém zasedání Rady ministrů zahraničí.

XII. Přezkoumání postupu spojeneckých kontrolních komisí

v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku

Tři vlády vzaly na vědomí, že sovětští zástupci ve spojeneckých kontrolních komisích v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku zaslali svým britským a americkým kolegům návrhy, jak by nyní, kdy nepřátelství v Evropě skončilo, bylo možno zlepšit práci kontrolních komisí.

Tři vlády byly zajedno v tom, že je nyní třeba přistoupit k revizi postupu spojeneckých kontrolních komisí v těchto zemích,přičemž se má přihlížet k zájmům a odpovědnosti tří vlád, které společně předložily podmínky příměří každému z těchto států, a vychá- zet z dohodnutých návrhů.

XIII. Spořádaný odsun německého obyvatelstva

Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska:

Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou za­jedno v tom, že jakýkoli odsun musí být prováděn spořádaně a lidsky.

Poněvadž by příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že tento problém by měla zkoumat především Kontrolní rada a přihlížet při tom zvláště k tomu, aby tito Němci byli spravedlivě rozděleni mezi jednotlivá okupační pásma. Dávají proto svým zástupcům v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob už přišlo do Německa z Polska, Československa a Maďarska, a aby podali odhad, v jaké době a jak rychle by mohly být provede­ny další odsuny vzhledem k nynější situaci v Německu.

O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě.

XIV. Vojenské jednání

V době konference došlo k schůzím náčelníků štábů tří vlád, na nichž se jednalo o vojenských věcech společného zájmu.

Berlín 2. srpna 1945.

J. V. Stalin

Harry S. Truman

C. R. Altlee

PŘÍLOHA III

Stanoviska

USA, Velké Británie, Ruské federace

k Postupimské dohodě

USA:

"Rozhodnutí přijatá v Postupimi vládami Spojených států, Spojeného království a tehdejšího Sovětského svazu v červenci/srpnu 1945 byla striktně založena na mezinárodním právu. Závěry konferen­ce byly od té doby mnohokrát potvrzeny v různých multilaterálních a bilaterálních souvislostech.

Konference uznala, že přesun německého etnika, sídlícího na území Československa, je nezbytný. Článek XIII zprávy z konference požaduje, aby tento přesun proběhl spořádaně a lidsky'.

Závěry Postupimské konference jsou historickou skutečností a Spojené státy jsou si jisté, že si je žádný stát nepřeje zpochybňovat.

Pro Spojené státy by bylo nevhodné vyjadřovat se k jakýmkoli probíhajícím bilaterálním diskusím me­zi Českou republikou a Německem."

Velká Británie:

"Závěry Postupimské dohody byly stvrzeny vládami Spojeného království, Spojených států americ­kých a Svazu sovětských socialistických republik v Postupimi v červenci/srpnu 1945. Pokud se týče Spojeného království, závěry byly striktně založeny na mezinárodním právu. Postupimská konference uznala, že přesun německé populace, která sídlí na území Československa, je nezbytný, a že by měl být pro­veden spořádaným a humánním způsobem."

Ruská federace:

"Ruská strana považuje Postupimské dohody za důležité mezinárodní dokumenty, které zakotvily vý­sledky druhé světové války, právně stvrdily porážku fašistického režimu a nacistické ideologie v Německu a vytvořily základ poválečného teritoriální-ho uspořádání a míru v Evropě. Rozhodnutí Postupimi byla dů­sledně uváděna do života po celá poválečná léta a byla potvrzena v následujících mezinárodněprávních ak­tech jak vícestranného, tak i dvoustranného charakteru. Pouze díky tomu bylo mo-žné i sjednocení Německa na mírově demokratické bázi formou uzavření Smlouvy o závěrečném uspořádání ve vztahu k Německu. Ne náhodou se v preambuli této Smlouvy přímo poukazuje na to, že se uzavírá na základě respektování práva od-povědnosti čtyř mocností ve vztahu k Berlínu a Německu jako celku, a rovněž na zá- kladě odpo­vídajících dohod a rozhodnutí čtyř mocností z válečné i poválečné doby.

Realizace Postupimských dohod je reálný historický fakt a její význam nemohou oslabit, ani ji zrušit ja­kékoliv pokusy o libovolný výklad těchto dohod, Ihostejno odkud by vycházely."

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz