Zločiny prezidenta republiky
V prosinci minulého roku, jsem poslal redakci Národní Osvobození článek pod titulem Novináři a umělci, v němž jsem se pozastavoval nad psaním a komentováním všeho, co se týká slov nebo činů našeho prezidenta Miloše Zemana. V úvodu článku jsem také zdůvodnil, proč my odbojáři jsme volili prezidentem právě jeho. Článek nebyl v době psaní této další glosy zatím uveřejněn.
Od voleb uplynulo téměř 76 dnů. S ohledem na vnitřní potíže strany, která volby vyhrála, je nutno odečíst asi 15 dnů, zůstává 61 dní, to je čas, který měl předseda pověřený prezidentem na získání většiny v poslanecké sněmovně parlamentu. Podle mého názoru je to čas přiměřený, a ani prezident, ani pan Sobotka by neměli být za délku jednání kritizováni. Je třeba přihlédnout k velmi obtížnému jednání o společné vládě tří různorodých stran a spíš ocenit, že se to vůbec podařilo. Kromě toho byly mezi tím vánoční svátky a Nový rok, přitom i v tomto období se konala některá jednání.
Ze strany většiny novinářů a komentátorů neustalo jako před tím zběsilé hledání všech možných důvodů, jak kritizovat konání a nekonání prezidenta republiky. Rozeberme si některé ze „zločinů“ prezidenta.
Nejsem právník ani politolog, ale za svého dlouhého života jsem se naučil logickému myšlení, které můžete také nazvat posuzováním věcí a dějů tzv. selským rozumem.
Porušuje prezident parlamentní demokracii? Tvrdí se, že ji porušil v případě jmenování prozatímní vlády odborníků v čele s Ing. Rusnokem. Nedomnívám se, že po demisi vlády premiéra Nečase by bylo pro náš stát a obyvatelstvo výhodné čekat na parlament se 101 hlasy stejné vlády ODS, TOP 09 a Lidu, v čele s paní Němcovou. Jak se pak ukázalo, nedostala by stejně důvěru, takže by bylo třeba pověřit někoho jiného s nejistotou, zda i další pověřený politik získá 101 poslanců. Před tím by muselo dojít k volbě nového předsedy poslanecké sněmovny, aby bylo možno navrhnout dalšího politika pro případ, že ani druhé jmenování by nebylo úspěšné. Mohl by si to prezident dovolit? Co by k takovému možnému několik měsíců trvajícímu vládnutí skupiny politiků, která se tak výrazně diskreditovala, řekli obyvatelé a voliči pana prezidenta?
Premiér Rusnok si prý mohl zvolit své ministry bez intervence pana prezidenta. I když sleduji politiku velmi pečlivě, nenašel jsem nikde potvrzení této informace. Vědí ti, kteří tuto informaci šíří, zda pan Rusnok neseznámil nebo nekonzultoval sestavení své vlády s prezidentem před jejím jmenováním?
Spor o „jmenuje na návrh“. Tvrdí se, že prezident musí jmenovat navrhované profesory nebo ministry. Já souhlasím s logikou lexikálního významu slova „návrh“ jakou použil pan prezident. Nicméně nikdy jsem neslyšel z úst pana prezidenta, že někoho nebude jmenovat. I v případě profesorů jmenoval osobu, ke které měl výhrady, i když mu dekret osobně nepředal. V tomto případě však bych spíše souhlasil s tím, že tuto pravomoc by si pan prezident měl ponechat, avšak s výhradou, že má také právo vyslovit své připomínky a ve vážných případech požadovat, aby byly vzaty v úvahu. Nelze hlavu státu omezovat v jejím právu na vyslovení názoru, a to bez ohledu na počet vydaných právních názorů.
Jmenování premiéra a vlády. Podle svého slibu pověřil pan prezident, stejně jak činili oba jeho předchůdci, v prvním pokusu pana Sobotku jednáním o vládní většině v poslanecké sněmovně. To se podařilo po uvedených 61 dnech. Mohl prezident tuto lhůtu zkrátit? Položil podmínku pro jmenování předsedy získáním parlamentní většiny a pro jmenování vlády schválením tzv. zákona o státní službě aspoň v prvním čtení.
Domnívám se, že v obou případech byla podmínka oprávněná. Prezident si nemohl dovolit riskovat, aby jím jmenovaná vláda znovu nezískala důvěru a aby mohl jmenovat vládu, musel vyřešit závažnou překážku tzv. lustračního osvědčení. Druhá podmínka měla i další důvod. Prezident si byl vědom, jak předchozí vlády nakládaly s již schváleným zákonem o státní službě, a věděl, jak je to důležité pro získání evropských dotací, proto se pokusil zabránit novému odkladu, k němuž strany a hnutí inklinují a současně nepřímo ovlivnit urychlené přijetí tohoto důležitého zákona. Tento důvod však nevyslovil, aby se vyhnul dalším útokům o snaze usurpovat si moc.
Snažil jsem se ze svého pohledu polemizovat s často nepodloženými útoky na pana prezidenta a s výmysly, jak se bude chovat a co bude dělat. Myslím si, že žádná z těchto premis se neprojevila. Pan prezident neporušil ústavu, splnil to, co je mu ústavou uloženo. Stanovil termín pro jmenování premiéra a určil přibližný termín pro jmenování vlády. Tak kde je jeho zlovůle?
Myslím, že hlavní zločin Miloše Zemana je skutečnost, že byl zvolen prezidentem, ale to na štěstí nepřátelsky zaměření novináři a komentátoři, ani jeho političtí odpůrci neovlivnili.
Pavel Vranský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz