Ing. Josef Mikš
Když před více než 70. lety, dne 27. dubna 1942, po porážce Němců pod Moskvou a jejich zahnáním o 250 až 300 km zpět vydal lidový komisař zahraničních věcí Molotov notu o příšerných zločinech, zvěrstvech a násilí, páchaných německými fašistickými vetřelci v okupovaných sovětských oblastech a o zodpovědnosti německé vlády a velitelství za tyto zločiny, nevěnovala tomu světová veřejnost žádnou mimořádnou pozornost. Nacistická propaganda totiž vytrubovala, jak vojáci wehrmachtu jsou vítání obyvatelstvem, kteří jim tak vyjadřují vděčnost za to , že je osvobodili od panství bolševiků.
Ale netrvalo dlouho a přímo ve středu Evropy, v tehdy německém protektorátu Čechy a Morava došlo 10.června 1942 jako odveta za atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha k akci, která otřásla vědomím lidí na celém světě. V hornické osadě Lidice u Kladna byli bez soudu všichni muži popraveni, ženy převezeny do koncentračních táborů, děti dány na vychováni do německých rodin, další popraveny a vesnice srovnána se zemí. Zanedlouho následovala obec Ležáky, kdy byli popraveni muži i ženy.
Celosvětový ohlas a odsouzení tohoto barbarského činu vyvolalo v život akci Lidice budou žít. Tyto akce se také odrazily ve spojeneckém rozhodnutí, že jediným možným ukončením války bude bezpodmínečná kapitulace německých branných sil a následující potrestání všech válečných zločinců.
Tak se i stalo a Lidice zůstaly uznávaným symbolem oběti německého fašismu. Je proto s podivem, že nyní, mnoho let po válce vystoupili rakouští nacisté s novým názorem.
Tvrzení, že vyhlazení Lidic bylo „normální válečnou záležitostí“ bylo nejen šokující, ale ve své podstatě omluvou a obhajobou válečných zločinů a zvěrstev, odsouzených Mezinárodním tribunálem v norimberském procesu a celou světovou veřejností.
Zřejmě mají autoři tohoto prohlášení bohaté osobní zkušenosti z podobných „normálních válečných záležitostí“.
Vždyť vraždy a kruté zacházení s civilním obyvatelstvem na obsazených územních, jeho deportace na otrocké práce, zatýkání, věznění a vraždění ve věznicích a koncentračních táborech, ukládání kolektivních trestů, svévolné ničení měst a osad a obcí neospravedlnitelné vojenskou nutností, násilná germanizace obsazených území a jiné zločiny proti lidskosti byly průvodním jevem německého vedení války.
Lidice sice nebyly jedinou vyvražděnou obcí, ale staly se symbolem nacistického barbarství. Jméno obce se rozletělo do celého světa a stalo se výzvou k boji proti fašismu, za svobodu a lidský pokrok.
Uvedené vyjádření je svědectvím, že mezi německým a rakouským landsmanšaftem není rozdílu. Snad jen rakouští představitelé vyjádřili otevřeně to, co si zatím Němci netroufali. Je i potvrzením skutečnosti, že se z nacistické minulosti nepoučili a nemohou proto získat důvěru svých sousedů a zejména českého národa.
Dnes je snaha válečné zločiny obhajovat a omlouvat, nebo alespoň na ně zapomenout a mladé generaci zatajit. To však nesmíme připustit.
K ilustraci německého vedení války si připomeňme malý historický přehled. Jsou to hlasy Německa o válce z období 1. a 2. světové války a ukazují, že Hitlerovo nacistické Německo cílevědomě připravovalo a provádělo genocidu celých národů a skupin.
Část 1. Pangermánští učitelé
Motto (platící pro mnoho Němců dodnes):
Ó bratři, dávám Vám tento nový zákon: Buďte tvrdí!“ Friedrich Nietzsche
Stejně jako předpokladem velikosti Německa je pruská vláda nad celým Německem, tak i předpokladem velikosti a dobra světa je nadvláda německé kultury, německého ducha a povahy. Heinrich Treitschke
Válka zná jen jednu metodu – sílu. Ne jiné. Znamená to zničení, rány a smrt. Použití brutální síly je absolutním pravidlem. Myšlenka lidumilství ve válce je zhoubným omylem. Generál Karl v. Clausewitz, 1820
S mým svolením velící generál dal vypálit celou vesnici a několik set lidí bylo zastřeleno. Generál v. Bülow (vyhláška v Lutychu 22. srpna 1914)
„Hoj, jak zasviští, vytržen z pochvy! Jak zajiskří v ranním májovém slunci dobrý německý meč, nikdy neznesvěcený, vždy vítězný, přinášející požehnání. Sám Bůh nám ho vtiskl do ruky; objímáme tě jako svou nevěstu. Jsi nejvyšším rozumem. Máš mít kořisti v nadbytku. A bude ti dovoleno všechny pobít jako mé oběti, chystej se do boje a zuř a suď! Ze všech stran tě obklíčili, ale ve jménu Páně smíš je rozsekat.“
Berlínský farář Koehler, 1914
Válka je bezpodmínečně nutná, protože představuje výchovný prostředek, jehož pomocí se mládež vychovává ke zdatnosti a národnímu uvědomění. Sám mám dva syny, a nejlepší výchova, jakou jim mohu poskytnout, je vštípit jim do srdce touhu po válečných vavřínech a lásku k panujícímu rodu. Musí přece mít něco, zač by byli ochotni zemřít, a proto platí pro mne jediné: „Když císař zavolá, pak jsem zde a také já sáhnu rád po pušce.“
Z přednášky pastora Schumanna v Lipsku, 1914
Čím bezohledněji je válka vedená, tím v podstatě je lidštější; protože se skončí tím rychleji. Polní maršál v. Hindenburg, 1915
Země trpí. Město Lodž hladoví. To je politováníhodné, ale je to též dobré. Nelze dělat válku sentimentálně. Čím bezohledněji je válka vedena, tím v podstatě je lidštější; protože se skončí tím rychleji. Polní maršál v. Hindenburg, 1915
Musíme zvítězit za každou cenu. Respektovat umělecká díla je jen podružnou otázkou, která dokonce zcela mizí, když běží o vítězství. V tomto smyslu jsme a chceme být barbaři. Pro nás to znamená být humánní. Prof. filosofie Theobald
Od dneška nebudeme brát zajatce. Všichni, když padnou do zajetí, budou zabiti. Zranění, ať se zbraní nebo beze zbraně, budou zastřeleni. Rovněž zajatci, i když jsou ve velkých skupinách, budou zastřeleni. V našem týle nesmí zůstat živá duše.
Generál Stenger (v denním rozkazu 58. něm. brig.)
Celý Reichstag včetně sociálních demokratů.vyslovuje souhlas s tím, že nesmíme dovolit, abychom byli připraveni o zbraň, kterou představuje ponorková válka.
Gustav Stresemann (V Reichstagu 11. května 1915)
Jako si vydobyli před tisíci lety Hunové jméno, které dodnes dosvědčuje jejich moc v lidových pověstech, tak nechť jméno Němec vaším přičiněním zní dalších tisíc let tak, že se nikdy nikdo neodváží na kteréhokoli Němce křivě pohledět.
Císař Vilém II. k německým vojákům, 1915
„Je to svatá válka, kterou vedeme, válka za svaté a věčné statky, které Bůh svěřil německému národu, aby je chránil a uchoval tak pro budoucnost, kdy je vnese mezi lidstvo.“ Dvorní kazatel Ernst Vits
Válka mně připadá jako lázeňská léčba.“ Hindenburg, 1915
Teprve ve válce přichází znovu ke slovu pravda a spravedlnost. Neudělali bychom lépe, kdybychom trvale zůstávali ve válečném stavu?“
Th. Fritsch v časopise Hamer, 1915
Válku nelze vést se sentimentálními ohledy. Čím je vedena nelítostněji, tím je ve skutečnosti humánnější.“ Hindenburg, 1915
Vyhláška obyvatelstvu: / po vstupu na francouzské území/
„Vedeme válku proti nepřátelské armádě, nikoli proti obyvatelstvu. Přesto však byly německé oddíly často napadeny lidmi, kteří nenáleží k řadovému vojsku.
Aby se podobným násilnostem v budoucnu zabránilo, nařizuji následující:
1. Každá nevojenská osoba, která bude dopadena se zbraní v ruce, bude bez dalšího zastřelena.
2. Všechny zbraně, pušky, pistole, browningy, šavle, dýky atd. stejně jako jakákoli výbušnina musí být starostou obce odevzdána německým vojenským velitelům.
Bude-li nalezena jedna jediná zbraň, nebo bude-li spáchán jakýkoli nepřátelský čin namířený proti našemu vojsku, transportům, telegrafním linkám či železničním spojům, nebo konečně posytne-li někdo přístřeší franktirérům, budou viníci spolu s rukojmími bez pardonu zastřeleni. Kromě toho budou obyvatelé příslušné obce vyhnáni ze svých domovů a vesnice či města samy budou zničeny a spáleny. Dojde-li k nepřátelskému činu na silnici anebo v místě ležícím mezi dvěma obcemi, bude týmž způsobem postupováno proti obyvatelstvu obou obcí.
Velící generál, 1915
Není to naše vina, jestliže v krvavé válečné práci musíme vykonávat i činnost katů. Vojáku bylo dáno do ruky chladné železo. Má jím vládnout bez bázně: má vrazit nepříteli bajonet mezi žebra, má mu roztříštit lebku pažbou pušky – je to jeho svatá povinnost, je to jeho bohoslužba. Odpusť nám Bože, každou kulku, která netrefí! Svět má opět potřebu železné lázně, dejme mu okusit německou ocel. Vy za to neodpovídáte, vy jste toliko povinni, každý na svém místě, se vším důrazem používat své zbraně. Vy Rusové, vy Belgičané, a především vy, anglické kanálie, tady máte, co vám patří – studené železo!“
Z knihy faráře Schettlera Ve jménu Páně vzhůru!, 1915
„Už dlouho nemohu slyšet to věčné kňourání a skučení nad bídou a neštěstím války. Válka není neštěstím Německa, nýbrž jeho štěstím. Zaplať Bůh, že ještě nemáme mír. Válečné rány by se příliš brzo zahojily a lid by se stal ještě horší, než byl. Proto znovu říkám: Zaplať Bůh, že máme válku! Říkám to i dnes, ještě ve třetím válečném roce. Jedině Válka může náš národ zachránit. Je to velký operační nůž, kterým velký lékař národů řeže vše otravující hnisavé nádory.“
Z kázání pastora D. Philippa, 1917
Část 2. Nacističtí žáci, kteří překonali své učitele
Chceme provést výběr třídy nových pánů, které bude cizí jakýkoliv soucit, třídy, která si uvědomí, že má právo panovat vzhledem ke své lepší rase, třídy, která dovede vytvořit a udržet bez váhání své panství nad masami. Adolf Hitler – Mein Kampf
Budeme muset rozvinout techniku pro vyhlazování obyvatelstva. Posíláme-li výkvět německého národa do pekla války a proléváme-li bez nejmenší lítosti drahocennou německou krev, mám právo zničit miliony lidí nižší rasy, jejichž způsob života je příživnický. Adolf Hitler
Děkuji osudu za to, že mně nepřipravil požehnání, které přináší stát a že mně nezastřel zrak tak zvaným vědeckým vzděláním. Přistupuji ke všemu s úžasným ledovým klidem a bez předsudků. Prozřetelnost určila, že mám být největším osvoboditelem lidstva.“ Adolf Hitler – Mein Kampf
Jak se daří Rusům a jak se daří Čechům, to je mi zcela lhostejné. Dobrou krev našeho druhu si u těchto národů vezmeme tím, že v případě nutnosti jim odebereme děti a vychováme je u nás. Zda ostatní národy žijí v blahobytu nebo zda pojdou hlady, to mne zajímá jen potud, pokud je potřebujeme jako otroky pro naši kulturu, jinak mne to vůbec nezajímá. Heinrich Himmler
Zda při stavbě protitankového příkopu padne vysílením 10 000 ruských žen, mne zajímá jen potud, pokud je protitankový příkop hotov či ne. Heinrich Himmler
Přísaháme, že nezanecháme boje, pokud nebude vyhlazen poslední Žid a nebude usmrcen“. Robert Ley
K čemu potřebujeme čtyři stěny? Jedna stěna stačí!“ Ernst Jünger, spisovatel
Vím o rozkaze pro 3. tankovou divizi, který vydal generálporučík Model a v němž se praví, že nepřátelští vojáci nemají být zajímání. Stejný rozkaz vydal také velitel 18. tankové divize generálmajor Nehring ...Z výpovědi Hanse Drewese vojína 4. roty 4. tankového pluku, protokol norimberského procesu
Na podzim 1941 přihnali okupanti z Vjazmy do Smolenska skupinu válečných zajatců. Mnozí z nich nebyli s to udržet se na nohou od bití a vysílení. Když se obyvatelstvo pokoušelo dát některému zajatci kus chleba, odháněli němečtí vojáci sovětské lidi, bili je holemi a pažbami a zabíjeli je ranami z pušek. Na Velké sovětské ulici, na ulici Rostavlské a Kyjevské zahájili fašističtí bídáci nazdařbůh palbu do kolony válečných zajatců. Zajatci se pokusili o útěk, ale vojáci je doháněli a zabíjeli ranami z pušek. Tak bylo postříleno asi 5 000 občanů. Mrtvoly zastřelených se válely několik dní po ulicích ... Z protokolu norimberského procesu.
V blízkosti města Alitus byl v červenci 1941 zřízen tábor č. 133 pro sovětské válečné zajatce, který existoval až do začátku dubna 1943. Už po cestě do tohoto tábora byli zajatci mučeni hladem a mnozí z nich byli přiváženi mrtví nebo ve stavu úplného vysílení. Jak vypověděli svědci, a to litevský partyzán Margjalis a obyvatelé města Alitus, dobíjeli Němci při vykládání válečných zajatců z vagonů ranami z pušek hned na místě všechny ty, kdož nebyli s to se dále pohybovat. Váleční zajatci byli ubytováni ve stájích, kde často zmrzli, protože jim byla odňata veškerá uniforma. Hitlerovci pálili po válečných zajatcích z kulometů a samopalů. V tomto táboře zahynulo zastřelením, hladem, zimou a skvrnitým tyfem alespoň 35 000 lidí. Zvláště vynikali svou ukrutností velitel tábora major Rosenkranz, jeho zástupce Ewert, lékař SS Hanke a sonderführer Mamath. Z protokolu norimberského procesu
Jako odplata za sabotážní akt bylo dnes zastřeleno 100 obyvatelů města Kyjeva. To je výstraha. Každý obyvatel Kyjeva je zodpovědný za každý sabotážní akt.
V Kyjevě 22. října 1941 Posádkový velitel města
Množící se případy žhářství a sabotáže v Kyjevě mne nutí k velmi přísným opatřením. Proto bylo dnes zastřeleno 300 obyvatel Kyjeva. Za každý další případ žhářství nebo sabotáže bude zastřeleno mnohem větší množství obyvatel Kyjeva. Každý obyvatel Kyjeva je povinen podat o každém podezřelém případě hlášení německé policii. Budu udržovat pořádek a klid v Kyjevě všemi prostředky a za všech okolností.
V Kyjevě, dne 2. listopadu 1941 Eberhardt, generálmajor a posádkový velitel města
V rokli Babij jar nedaleko Kyjeva povraždili nacisté tisíce židovských obyvatel . Za prvosledovými oddíly wehrmachtu postupovaly tzv. operační skupiny, které organizovaně, ve spolupráci s bojovými jednotkami vraždily židy, komunisty, sovětské aktivisty a funkcionáře lidosprávy. Podle zachovaných hlášení o výsledcích jejich činnosti povraždily tyto „Einsatzgrupppen“ statisíce občanů SSSR. Z protokolu norimberského procesu
Když nás Němci 29. 11. 1941 přivezli k protitankovému příkopu a seřadili u tohoto strašného hrobu, mysleli jsme ještě, že nás přivezli proto, abychom zasypali příkop zemí, nebo abychom vykopali nové zákopy. Nevěřili jsme, že nás sem Němci přivezli na popravu. Ale když se ozvaly první výstřely ze samopalů, které byly na nás zamířeny, pochopil jsem, že nás chtějí popravit. Vrhl jsem se okamžitě do jámy a přikrčil jsem se mezi dvěma mrtvolami. Tak jsem nezraněn a v polobezvědomí ležel téměř až do večera. Když jsem ležel v jámě, slyšel jsem, jak někteří zranění křičeli na četníky, kteří je popravovali: „Dobij mne, ničemo! Oh, netrefil ses lotře, uhoď mne ještě:“ Když pak Němci odjeli, vykřikl jeden člověk z naší vesnice z jámy: „Zvedni se, kdo žiješ:“ Povstal jsem a jali jsme se oba rozhazovat mrtvoly a vytahovat živé. Byl jsem celý zakrvácen. Nad příkopem byla lehká mlha a pára ze stydnoucích hromad těl, krve a posledních výdechů umírajících. Vytáhli jsme Fjodora Naumenka a mého otce, ale otec byl už mrtev; střela dum-dum mu vnikla do srdce. Pozdě v noci jsem se doplížil ke svým známým do vesnice Bagerovoje a tam jsem se dočkal příchodu Rudé armády ...
Z výpovědi Anatolie Ignatěviče Bondareňka, protokol norimberského procesu
Hlášení, 15. policejní pluk, 10. rota, 28. září 1942
21. září rota obdržela rozkaz zlikvidovat obec Borki, která leží 7 km východně od Mokrian. V určeném čase dorazili do dědiny Borki. Při konfiskování povozů se několik vzdorovitých rolníků pokusilo protestovat. Rota je potrestala.
Podařilo se pochytat a soustředit na shromaždiště všechny obyvatele dědiny bez výjimky. Výhodné bylo, že obyvatelé do poslední chvíle nevěděli, k vůli čemu je soustřeďujeme.
Na shromaždišti panoval pokoj, co umožnilo redukovat počet strážných a uvolněné síly využít při dalším průběhu akce. Skupina hrobařů dostala lopaty až na místě popravy, takže díky tomu obyvatelé dědiny nadále nic nevěděli o tom, co je čeká. Nenápadně rozmístěné lehké kulomety potlačily hned v zárodku paniku, která propukla po prvých výstřelech, ozývajících se z místa popravy, vzdáleného od dědiny 700 metrů. Dva chlapi se pokusili o útěk; po několika krocích je zkosily kulometné dávky.
Popravy se začaly v 9.00 hod. a poslední výstřely odzněly před 18.00 hod. Poprava proběhla bez komplikací, přípravná opatření se ukázala jako účelná.
Číselná bilance trestné akce: zastřelili jsme 705 lidí, z toho 203 mužů, 372 žen, 130 dětí. Při akci v dědině Borki jsme spotřebovali: 786 nábojů do pušky, 2 496 nábojů do samopalů. Rota neutrpěla žádné ztráty. Jednoho rotmistra jsem odeslal do nemocnice v Brestu s podezřením na žloutenku.
Zástupce velitele roty,oberleutnant SD Müller
Minsk, 6. srpna 1943
Hlášení
V druhé polovině července tr. oddíly SS očisťovaly od partyzánů území voložinského prostoru. Přitom zaživa upálili v domech obyvatele těchto dědin peršajské volosti: Dory, Dubovcy, Mišany, Dovgalevščina, Lapincy, Sredneje selo, Romanovščina, Neluby, Palubovcy a Makričavščina.
Oddíly SS se nezdržovaly vyšetřováním; jednoduše zahnali obyvatele dědin, většinou starce, ženy a děti do jednotlivých budov, které potom zapálili. V dědině Dory obyvatele zahnali do kostela a tam je upálili. Kunschell
V říjnu 1941 bylo zastřeleno 27 rukojmí v Chateaubriandu, 21 v Nantes, v srpnu 1942 96 rukojmí v Mont-Valérien, v září 1942 116 rukojmí v Paříži, koncem září 1943 50 rukojmí v Paříži a na mnoha jiných místech. Rukojmí byla popravována všude, až do osvobození Francie. Z protokolu norimberského procesu
Celé vesnice byly ničeny bez ohledu na to, že nejbližší útvary hnutí odporu byly od nich vzdáleny na desítky kilometrů, a že se obyvatelstvo nedopustilo žádných nepřátelských činů, namířených proti německým vojákům. Jako nejpříznačnější příklady lze uvést dva, ke kterým došlo v městečku Maille /Indre et Loire), kde byly 25. srpna 1944 rozbořeny 52 domy ze 60 a povražděno 124 lidí, jakož i v Oradour sur Glane (Haute Vienne). Ve válečném deníku von Brodowského je tato zmínka o uvedené události: „Veškeré mužské obyvatelstvo Oradouru bylo postříleno. Ženy a děti se schovaly v kostele. Kostel jsme zapálili. V kostele byly uloženy výbušné látky (jak se později ukázalo, neodpovídalo to pravdě). Všechny ženy a děti zahynuly. Z protokolu norimberského procesu
Ve Velkém Meziříčí vypuklo 5. května 1945 povstání. Při něm bylo zajato mnoho německých vojáků. Příštího dne, 6. května ve 23.00 hod. pronikly do města jednotky 6. tankové divize a povstání zlikvidovaly. Následovalo velké zatýkání, výslechy, týrání zatčených. Celkem asi 60 zatčených bylo shromážděno na radnici a pak byli vyvezeni auty 1 km od radnice směrem k mlýnu, kde se za opětovného týrání museli postavit na samý břeh řeky, zády k těm, kteří exekuci prováděli. Členové gestapa je spolu s vojáky ze vzdálenosti 1 – 2 metrů stříleli stojící do týla. Zastřeleni padali přímo do řeky a ti, kteří ještě projevovali známky života a udržovali se nad vodou, byli usmrceni ranami automatů a ručními granáty.
Druhá část lidí, kteří byli přivezeni, byla také zastřelena, jenomže poprava se děla tím způsobem, že zajatci si museli lehnout na zem, obličejem k zemi a jeden po druhém byli odstřeleni ranou do týla.
Po popravách jsme se vrátili zpět na radnici, kde započalo dělení kořisti po zatčených a popravených. Šlo o hodinky, peníze, prsteny a jiné maličkosti, jež rozděloval mezi vojsko důstojník wehrmachtu, který se rovněž zúčastnil poprav a sám si od obětí vybíral náramkové hodinky ...Z výpovědi Alfreda Münstera, který s dalšími dvěma byl popravě přítomen údajně jako tlumočník
V líčení dalších, podobných „normálních válečných záležitostí“ by bylo možno pokračovat nekonečně dlouho, protože byly páchány německými fašisty od prvního do posledního dne války. Nesmíme připustit, aby byly bagatelizovány, poukazováním na skutečnost, že válka je sama o sobě krutá. Hitlerovská válka však již byla připravovaná jako válka zločinná, likvidační, s cílem zajistit germánské tzv. vyšší rase světovládu . Ta by znamenala především likvidaci Slovanstva včetně českého národa. Nezapomínejme na to..
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz