Zlé zprávy z Balkánu a z Afriky

– Pavelič u moci v Charvátsku

16. dubna 1941

Dovídám se, že pan Vrba, zaprodanec Frankův, humoreskně polemisuje s mým odhadem válečné schopnosti Mussoliniho Itálie. Opakuji, že Itálie v každém směru zklamala. I nás, lidi slušné, i své neslušné partnery, a daří-li se tu a tam dnes Taliánům lépe, je to jen proto, že Némci v posledním okamžiku přiskočili jim na nejnutnější pomoc. Ani nevím, jestli jsem si měl všimnout vykotlané vrbičky koupené za jidášský groš - ale už se stalo.

Zprávy z Balkánu i Afriky jsou nedobré. Ohromná zmechanisovaná přesila Hitlerových robotů převalila se do bratrské Jugoslávie. I když jsme trohu překvapeni rychlostí německého postupu a když z celého srdce spolucítíme s jugoslávskými junáky, kteří se bijí jako lvi proti bezduchému golemovskému kolosu, je zároveň třeba objektivně a nesentimentálně konstatovat pravý stav dnešní válečné situace a nic si nezakrývat. Úspěch robotů je veliký.

Konstatovavše tyto skutečnosti podívejme se za záclonu tankových hradeb, na morální stránku dnešního utrpení Jugoslávie, speciálně Charvátska. Na Slovensku dnes vládnou zrádné figurky, dirigované všemocným Berlínem. Mám k nim náležitý odpor a opovržení. Ale musíme říci, že v Charvátsku vládnou dnes prachobyčejní námezdní vrahové - Pavelič a spol. To je jeden z rubu toho vojenského líce. Individua, která byla v Maďarsku vycvičena ve škole vrahů a zdokonalena pod egidou fašistické Itálie, individua, která připravila a provedla vraždu krále Alexandra a mnoho jiných teroristických vyvrhelství, tato individua dnes mluví jménem slavného národa charvátského. Vzpomínám na záhřebský proces. Vzpomínám na mnohé krásné spoluosudy charvátsko-československé a je mi těžko u srdce. Mnoho zajímavých detailů ve spojení s vraždou marseilleskou bylo ututláno. Quai ďOrsay neuveřejnilo některé přezávažné dokumenty. Myslím, že nastal okamžik, připomenout světu historii maďarsko-italského syndikátu pro chov vrahů. Titíž spojenci sešli se dnes opět při díle, za něž by se i nejhladovější sup styděl. Bylo by chybou si to neuvědomit a nezaznamenat. K Paveličovi opět se druží admirál Horthy na bílém koni - ten kůň je jediná bělost v počinech Pavelicova spojence. Podepsav před několika týdny smlouvu o věčném přátelství s Jugoslávií loupí tento důstojný zástupce pseudorytířské idey svatostěpánské území patřící národu, který s čackou hrdinností postavil se v boj proti zotročení. My jsme maďarské rytířskosti užili mnoho a všelijak. Ale feudálním grófům s ohromnými revíry podařilo se vždy přesvědčit politické nimrody ze západu, že Maďarsko je zemí civilisovanou. To, co Horthy vyvedl nám a se svým partnerem Paveličem teď v míře zvýšené Jugoslávii, odsoudí se samo sebou v den odplaty. Nem, nem soha bude na druhé straně. Svět se už po druhé nedá pseudorytíři podvést, okrást a napálit.

Jugoslávie je dnes zase křižována. Je a navždy zůstane povinností civilisováného světa, aby se to neopakovalo.

Končím opakováním, že situace je nedobrá a vážná, končím však opakováním své, naší, vaší a všech lidí pořádných nezlomné víry, že pravda zvítězí. Musí zvítězit.

Dobrou noc - a jdeme dál.

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 122-123

reprint vydání z roku 1948