Zkušenosti s německým sousedem nebyly nikdy pozitivní,

ani ve středověku, ale ani v novověkých dějinách, napsal prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

My můžeme dodat, že nejsou dobré ani v současnosti. Za bukem vystrkují hlavy bývalí tzv. českoslovenští občané německé národnosti, kteří na svých sjezdech, novinách, v projevech svých náčelníků neustále mluví o vyhnání z vlasti, o předcházejícím oloupení a genocidě, jíž jsme se na nich údajně dopustili, a neustále vykřikují, že zločinné Benešovy dekrety musí být zrušeny.  Nejen jejich terminologií  přebírají někteří „přátelé sudetské věci“. Občas tak činí i jistá část „našich“ politiků.

Historickou pravdou však je, že Němci z Československa byli v letech 1945-1946 nikoliv vyhnaní, ale přesídlení, odsunutí, transferování. O transferu Němců do Německa rozhodla Postupimská konference a vlastní provedení transferu řídila a kontrolovala Spojenecká kontrolní rada.

O konfiskaci německého majetku rozhodli Spojenci na svých konferencích, zejména v Pařížské reparační dohodě. Oloupení se nekonalo. Šlo o konfiskaci německého majetku. Ke genocidě Němců též nedošlo. Němci naopak, za přispění henleinovců, začali vyvražďovat náš národ již v průběhu okupace. Benešovy dekrety nebyly dekrety prezidenta Beneše, ale vždy byly dílem několika státních orgánů a institucí. Vláda, včetně té čs. londýnské v čele s Mons. J. Šrámkem, předsedou Čs. strany lidové, ve spolupráci se Státní radou a později i se zvláštní právní komisi, v níž pracoval i jeden čs. občan německé národnosti. Prezident E. Beneš je podepisoval. Mnohé z těchto dekretů jsou podepsány i členy vlády, v některých případech dokonce všemi. Název Benešovy dekrety jsou sudeťáckým produktem.

Říkejte jim toto vše, dokonce tak můžete činit opakovaně a opakovaně, a výsledky nikde žádné. Pořád si melou tu svou. Pak se diví, že se říká, že sudeti jsou nejen nahnědlí, ale i věčně včerejší.

Mezinárodní právo zakotvuje povinnost agresora zaplatit obětem agrese škody, které jím agresí vznikly. O tom  jednala i Pařížská reparační komise. Od SRN, která je nástupnickým státem německého třetího rajchu, máme dostat reparace ve výši kolem 360 miliard předválečných korun. Z toho jsme dostali zatím zlomek. Staré přísloví říká, že dobré účty dělají dobré přátele. A pokud účty, kromě dalšího, nejsou vyrovnány ani po tak dlouhé době, nelze mluvit o nějakých dobrých vztazích. Kazů v česko-německých a česko - tzv. sudetoněmeckých vztazích je celá řada.

J. Skalský