Ze vzpomínek na povstání v Holicích

II.

Ing. Jiří Sobotka, CSc.

Můj pohled na povstání v Holicích po 70ti letech

S odstupem 70. let  si vážím každého kdo se nebál a něčím v povstání přispěl . Příklady uvedu ze svého nejbližšího okolí.

Jaroslav Novák. Vedoucí skautského oddílu se jménem Lišák. On a členové skautského oddílu, kterého jsem byl členem, přišli na náměstí v Holicích a odešli dříve než ve  smluvených 12 hodin. Já jsem je ve 12 li na náměstí hledal,, ale nenašel. Kde jsou mně nikdo nebyl schopen říct. Až po povstání jsem se dověděl, že byli posláni k obraně města na jeho jižní hranici. Když jednotka Wehrmacht zaútočila na Holice právě z jihu, bylo to právě tam. Všichni byli při útoku Wehrmacht zastřeleni a jejich jména jsou na pomníku hromadného hrobu na holickém hřbitově. Protože jsem je nenašel, mé jméno na pomníku hromadného hrobu není.

Pan Antonín Michálek, autodoprava, Holice. Jeho nákladní automobil na dřevoplyn, při neexistenci benzinu a nafty, svážel do Holic partyzány  z okolních lesů a dovezl munici ze skladu munice, který Němci měli nějakých 20 km od Holic. Bez toho by použití zbraní v rukách účastníků povstání nebylo možné.

Pan Václav Synek, majitel restaurace „Na špici“, nedaleko od náměstí. Bez přestání vařili s manželkou v kotli na prádlo hustou bramborovou polévku ze všeho možného co se jim podařilo sehnat. Svou restauraci přeměnili na jídelnu pro ruské partyzány a všechny ostatní účastníky povstání.

Dcera pana Antonína Michálka, dívenka studující na reálném gymnáziu v Pardubicích. Seděla na stoličce v kuchyni u svého strýčka Václava Synka a neustále okrajovala brambory.

Můj strýček Zdeněk Holinka. Měl cukrářství s krámkem na začátku poboční ulice z náměstí. Přijímal písemné zprávy od jedněch účastníků ilegální protiokupační činnosti a předával je mému tatínkovi do jeho zatčení Gestapem. Pokračoval v tom i potom.

Pan Hloupý, který měl klempířskou dílnu na začátku Horních Ředic. Dělal totéž co můj strýček Zdeněk Holinka. Jenomže když k němu někdo zprávu nesl,  byl v Ředicích snadno k rozpoznání jako člověk, který tam nepatří. Když jsem šel jednou z nádraží v Holicích domů do Ředic, šel přede mnou muž, který měl přes ruku balonový plášť. Tak to mohl dělat v Praze, ale při cestě z nádraží do Ředic si ho nikdo nemohl nepovšimnout. Co tohle má znamenat, ptal jsem se sám sebe dříve než zašel do klempířské dílny. Pana Hloupého zatklo Gestapo a z koncentračního tábora se nevrátil. 

Nemohu nevzpomenout ani případ, který může vyvolat údiv. Nechal se dobrovolně zajmout voják Wehrmacht, který o sobě prohlásil, že je německý komunista. Projevil ochotu poskytovat rady. Byl to on, který poradil jak používat granáty, které účastníkům povstání po hození nevybuchovaly.

Jmenovitě zmínění a všichni, kteří v povstání měli odvahu a přispěli, mají mou úctu. Považuji je za hrdiny.

Proč už 5. května v poledne

Po 6 letech od března 1939 jsem v sobotu 5. května 1945 v poledne poprvé uviděl na domech  československou vlajku. Přišel jsem tehdy na náměstí v Holicích ve východních Čechách, abych se připojil k povstání, které právě začínalo. My jsme vlajku doma neměli. Měl jsem ji jen namalovanou na čtvrtce papíru.

Měl jsem tehdy pocit, který ani dnes nejsem s to popsat. Byl to pocit složený z údivu, radosti, potěšení a neuvěřitelnosti, že je to skutečnost a ne nějaký klam. Přiznávám, že mi to nějak nedocházelo. Určitě jsem to ale zaznamenal jako důkaz, že „už to začalo“.

Přidal jsem se ke shromáždění občanů před holickou radnicí, kteří sem spontánně přišli, aby se do povstání zapojili. Tím to pro mne začalo. Někdo mi tehdy řekl, abych šel na nádraží a z otevřených vagonů si vzal zbraň. Vzal jsem si pušku, ale náboje žádné. Všichni jsme čekali až je přivezou. Dávali na pušku tři. Pak mne poslali hlídat zajaté vojáky Wehrmacht. Pak do zákopu před holickou poštou. V neděli 6. května na západní část obranného okruhu města. Vlajky vlály. Od soboty poledne a přes noc vlajky na domech potvrzovaly, že je to teď jinak.

Vlajky byly na domech do 12. hodin neděle 6. května, když Němci začali na Holice  z letadla shazovat bomby a potom jednotka Wehrmacht na město zaútočila. To donutilo majitele domů s vlajkou, aby vlajky stáhli. Jinak by při dobývání města Němci tyto domy ostřelovali a s velkou pravděpodobností jejich obyvatele také zastřelili.

Po obsazení města bylo v Holicích mnoho raněných, desítky mrtvých a mnoho škod. Město a jeho obyvatelé byli vydání Němcům v plen. Naděje dostat se z toho vlastními silami nebyla žádná. Všichni viděli vysvobození v příchodu Rudé armády. Před ní Němci z Holic ze strachu sami utekli. Utíkali na západ do dobrovolného zajetí Američanů.

První vlajky na domech se začaly nesměle objevovat po té co motorizovaná jednotka  Rudé Armády 9.května přijela. To bylo radosti, to bylo mávání na přivítanou. Městem bez zastavení projela a unavení, nevyspalí vojáci pokračovali na Hradec Králové.

Německo sadilo na politickou nenávist Západu

Německo během druhé světové války na USA  nezaútočilo. Přes Atlantický oceán to mělo do Ameriky geograficky daleko, ale mělo své „U Booty“ - ponorky. Po válce se prokázalo, že k tomu mělo své důvody strategicko – politické.

Kapitáni německých koncernů si uvědomovali, že kapitáni velkých společností a bank USA a Anglie jsou jejich obchodními konkurenty, ale ideologicky a proto i politicky, že jsou   společně na jedné lodi, plovoucí proti Sovětskému svazu. Toto jejich uvědomování s blížící se porážkou fašistického Německa sílilo. „Němečtí kapitáni“ čím dál tím víc přemýšleli o separátní kapitulaci se Západem.

Vycházeli z toho, že kapitáni Západu se „spojili s Rusy“ jen proto, že je k tomu dohnal pud sebezáchovy. V podstatě ale, že jejich nepřátelství vůči režimu v SSSR, který ponechával pracujícím hodnoty, které vytvořili, že trvá. To že je rozhodující. To že je trvalým základem. Viděli ve válečném spojenectví „západu“ s SSSR jen dočasnou záležitostí.

První tah, který Hitler na politické strategické šachovnici udělal, byl tah figurkou  v hodnosti šachové královny. Do Skotska přiletěl 10. května 1941 Rudolf Hess (26. 4.1894 – 7.8. 1987). Nejvyšší hodnostář po Hitlerovi. Jeho zástupce v NSDAP (Hitlerova politická strana) a státní ministr ve vládě Třetí říše. Bylo to měsíc před zahájením války Německa proti Sovětskému svazu 22.  června 1941. Údajně tajně. Údajně z vlastní iniciativy.  

Všechno, co se Hessa týká a okolností kolem, nebylo vyčerpávajícím způsobem zpracováno. Jedno ale jasné je. Před útokem fašistického Německa na Sovětský svaz šel Hess navrhovat spojenectví proti SSSR. Někde vzadu své skryté duše to tehdejší předseda britské vlády Winston Churchill nevylučoval.  Anglické vojsko bylo po vzniku SSSR přece součástí států, které se ozbrojené intervence s cílem svrhnout sovětskou moc podílelo. Viděl jsem mnoho fotografií anglických vojáků v Pobaltí. V muzeích v pobaltských státech. Pochybuji ale, že je tam nově nastolené režimy kvůli své historické nepravdě ponechaly. Ale teď to Churchill nepovažoval za vhodné.

Během války německá rozvědka ve Švýcarsku rozvědky západních států opakovaně kontaktovala s návrhy, jejichž konečným clem bylo dohodnout se proti SSSR. Rozvědka SSSR to věděla a Stalina informovala. Ten se s tím před západními spojenci netajil

Před formálním ukončením války s Německem viděli němečtí vojáci, důstojníci i generálové svou spásu v zajetí Američanů. V německé armádě se takový názor stal běžným. Sám jsem to poznal.

Když při ústupu před Rudou armádou přišla do mého rodiště Horní Ředice ve východních Čechách jednotka Wehrmacht, nařídil velitel starostovi, že ke každé hlídce musí dát občana Ředic. Na mne přišla řada jednou přes noc. Voják, ke kterému jsem byl přidělen, měl opěrný bod v hasičské zbrojnici uprostřed vesnice. Po mém příchodu mlčel. Já také. Nechoval se ke mně nijak nepřátelsky. Mluvit po nějaké době začal on. Když zjistil, že mu německy odpovídám, začal se vyptávat. „Je tu Ivan ?“ Pochopil jsem, že má na mysli ruské partyzány. Odpověděl jsem „ja“. A kde ? Řekl jsem že v lesích za vesnicí. Nezdálo se mi, že je překvapen. To co jsem na něm pozoroval byla obava. To byl strach. Zeptal se, jak daleko jsou Američané. Sehr weit (daleko), byla má odpověď. Zvážněl a mlčel. Byl jedním z těch, kteří na západní frontě už nechtěli bojovat. Jedním z těch, kteří hledali v zajetí Američanů svou záchranu.

Německo začalo s kontakty ohledně kapitulace na západě. Na západní frontě přestávalo bojovat. V prvních dnech května roku 1945 se vzdalo veškeré německé vojsko na severozápadě. Na ostatní části bojové linie němečtí vojáci houfně přebíhali k Američanům do zajetí. Zatímco na východě sváděla Wehrmacht s postupující Rudou armádou tuhé boje.

Na území Československa tomu tak bylo na severní Moravě. Když Německo již jednání o kapitulaci zahájilo, útočily německé jednotky na Prahu.  Pražené v povstání vedli s německými jednotkami těžké boje. Když 6. května 1945  jednání ve Francii v Remeši  bylo v plném proudu, aby následující den 7. května 1945 bylo podpisem zakončeno, zaútočila jednotka Wehrmacht na povstání v Holicích ve východních Čechách, kterého jsem se účastnil. Zanechala za sebou spoušť, mnoho raněných a desítky zabitých. Když generál Jodl za Německo ve Francii v Reměši kapitulaci 7. května 1945 s platností od 8. května podepsal, řádili Němci v Praze jako pominutí. Na východě Němci v bojích pokračovali. Zbraně složili jen na západě.

Na východě skončila válka  teprve úplnou vojenskou  porážkou  Německa až 9. května 1945 dobytím Berlína a u nás pražským povstáním a vysvobozením Pražanů Rudou armádou.

*         *         *

Po 70ti letech mohou být hodnostáři Třetí říše ve hrobech spokojeni. Mohou se vysmívat. Tehdy jsme mohli s pomocí jaderné bomby společně Rusko porazit a jeho ohromné nerostné bohatství mohlo být naše. Argumentovali jste nám „nemůžeme porušit dohodu“. A kolik dohod s Ruskem jste potom porušili.

Hodnostáři Třetí říše se mohou z hrobů posmívat:

Dneska Rusko vojensky obkličujete. No a co? Nic nebo váš konec. Kdybyste dnes Rusko napadli, má jaderné zbraně a mezikontinentální rakety. Může je v krajním případě použít a nadělat Hirošimy a Nagasaki na celém území USA.

Za druhé světové války jste měli žně a prodejem zbraní jste dosáhli nevídaných zisků. Takových dosahujete i nyní. Vyvoláváte psychózu  ohrožení Ruskem, abyste „svým vládám“ ve všech zemích světa vytvořili psychologické podmínky pro zvyšování vojenských výdajů k objednávání zbraní v USA. V ČR se vám dokonce podařilo prodat obří strategické letadlo, schopné přepravit vojáky Armády ČR s potřebným vybavením k vojenské intervenci v kterémkoli koutě světa. Tvrdíte, že k obraně ČR. Kolik občanů ČR tomu ale věří ?

Ano, dosahujte zisků jako byste válku vedli. Jste uspokojení. Zatím. Na jak dlouho ? „Do vyčerpání zásob“  peněz z půjček  a do finančního bankrotu států, kde máte „své vlády“. Ale jaká je pro vás perspektiva ? Žádná.