Ing. Jiří Krutina
26. 12. 2011 se v Lidových novinách objevil článek Pohádky jsou plné špatných ekonomických návyků. (http://byznys.lidovky.cz/pohadky-jsou-plne...).
Když jsem si jej přečetl, nejprve jsem si myslel, že se jedná o něco podobného jako silvestrovský vtip nebo zkrátka vánoční legraci. Bohužel při bližším zkoumání nic nenasvědčovalo tomu, že by tomu tak mohlo být, tedy zřejmě jde o zcela vážný článek. To bylo pro mě mírné zděšení. Pevně doufám, že šlo o vtip, ale v případě německých Lidových novin už si opravdu nejsem jistý.
Autorka píše, jak naše klasické pohádky, jako třeba Sůl nad zlato, Krkonošské pohádky, O Jeníčkovi a Mařence, Popelka nebo ruský Mrazík, podsouvají údajně dětem nesprávné ekonomické návyky. Lidové noviny se na tyto ekonomické bludy našich pohádek podívaly zblízka. Autorka došla k tvrzením:
Tak například právě v Mrazíkovi je údajně malým divákům podsouváno, že lepší než vlastní píle je odevzdané čekaní na rozmary osudu. Proč? Ošklivá Marfuša se může přetrhnout, aby získala ženicha a peníze. Její sestra, pohledná Nastěnka, je naopak zcela pasivní. Nakonec je však právě ona úspěšná a získává nejen pohledného ženicha, ale i přízeň diváků filmové pohádky Mrazík, tedy přesně jak tvůrci zamýšleli. Tento model prý podle autorky článku nevede k dobrému uplatnění na trhu práce.
Není to spíše tak, že nám - dětem tato nadčasová, třebaže ruská pohádka sděluje, že v životě jsou důležitější lidské charakterové vlastnosti než touha po penězích, ženichovi, a že být dobrý a charakterní se ve skutečnosti nakonec z dlouhodobého pohledu skutečně vyplácí, než krátkodobá orientace pouze na světské zisky jako peníze a společenské postavení? Navíc nám pohádka sděluje, že se vyplácí být dobrý a charakterní, neboť nakonec Nastěnka získala to, o co přednostně toužila Marfuša.
A dědeček Hříbeček, který vždy v určitých chvílích přijde dobru na pomoc, je opravdu ukázkou konexí a protekce? Není to tak, že kdo je dobrý, tomu je pomoženo jak se říká „shůry“? Nejsou toto naopak velmi silné impulsy pro dětskou duši?
V krásné pohádce o Popelce autorka vidí nekalost, že je nakonec Popelka úspěšná údajně díky své kráse, a tak získá prince, na rozdíl od svých nevlastních sester, které se naopak o ženicha snaží. Není Popelka krásná zejména svým vnitřním charakterem? To, že hlavní hrdinka je nakonec i zevně krásná, když se nalíčí a obleče do šatů na plese u prince, je snad normální a ukazuje právě ten fakt, že zevní krása není všechno a že kdo je vnitřně krásný, nemůže být ani zevně nehezký.
Dokonce prý pohádka O Jeníčkovi a Mařence nabádá děti ke krádeži. A když se okradená Ježibaba zlobí, tak je navíc označena za zlou v pohádce. Opravdu tohle dětí vidí?
Pohádka Sůl nad zlato údajně vede k iracionálním ekonomickým postojům, kdy se dává přednost soli před zlatem, což je z ekonomického pohledu zcela neracionální.
Nejvíce mně ale pobavilo toto, cituji:
„Typickým příkladem nedoceněné osobnosti je Trautenberk z Krkonošských pohádek. Kreativní podnikatel chce třeba podnikat ve farmacii - prodávat léčivé bylinky -, nebo prodávat vodu z přehrady svého panství. Neschopní a líní zaměstnanci, spolčení s mocným sousedem Krakonošem, mu však hází klacky pod nohy. Trautenberk se vytrvale snaží podnikat, chce prodávat vodu, bylinky nebo ryby. Přesto neustále vítězí jeho neschopní podřízení.“
Je evidentní, že postava Trautenberka z Krkonošských pohádek v sobě může obsahovat i možný „ideový“ podtext, neboť jeho podobnost se sudetským Němcem v oblasti Sudet (Krkonoše) jako utlačovatele českých nádeníků (zaměstnanců) se více než nabízí (dodejme ale, že pouze dospělému divákovi se znalostí historických reálií, nikoliv dítěti). Navíc ta výše uvedená snaha Trautenberka o „podnikání ve farmacii“, tedy prodej bylin, které jsou normálně dostupné všem, nebo vody, která by také měla být dostupná všem, mi připomíná trochu jinou ideologii než komunistickou.
Nicméně to zásadní pro dětského diváka je stále vnímání základního boje mezi dobrem a zlem a prezentování správných a nesprávných principů s cílem ukázat, že i když zlé nějakou dobu trvá, dobro se nakonec prosazuje a je nutné v ně věřit a nevzdávat se jej jenom proto, že zlo momentálně vítězí. To je zásadní sdělení všech pohádek a dodejme také základní duchovní a duševní výživou člověka, pokud má jeho život směřovat více k dobru v našem světě. Vždyť to věděli už naši předci zcela intuitivně, proto se také pohádky dětem četly, a zejména před spaním, aby bylo působení vnitřních sdělení pohádek co nejúčinnější. O velké vědě nebo psychologii nemuseli mluvit. Význam působení tradičních pohádek na vývoj člověka zcela intuitivně znali.
Za údajné klamání našimi pohádkami mohou naši předci, cituji „vědce“ z AV ČR: „Jejich představa o štěstí byla, že najdou poklad nebo si vezmou princeznu,“ říká Jaroslav Otčenášek z Etnografického ústavu AV ČR.
NO COMMENT.
Ano, naši předci, kteří často museli skutečně velmi tvrdě vydělávat na chléb vezdejší a často i na holý život, si vytvářeli pohádky, aby klamali dnešní děti a učili je nezdravé ekonomické návyky. Tento typ „vědců“ mi připomíná jiné, tzv. investigativní historiky, kteří jsou také hojně zaměstnaní v německých Lidových novinách. Někteří tito „moderní“ historici například tvrdí, že Jan Žižka byl nekulturní, neboť na našem území i v pohraničních oblastech Rakouska a Bavorska ničil gotické památky a drancoval kláštery.
Když Jan Žižka dobil nějaký hrad, tak když neměl lidi, aby jej osadil svou posádkou, nechal schválně pobořit hradby a hrad vyplenil, a to čistě s pragmatického vojenského hlediska. Husitů nebylo mnoho, oproti přesile, se kterou byli takřka po 20 let konfrontováni, a tak si nemohli dovolit luxus ten samý hrad dobývat příště znovu. Navíc tehdejší lidé asi těžko v hradu nepřátel viděli „gotickou památku“, když ani o gotice nevěděli.
Kláštery v tehdejší době byly ve skutečnosti doslova opevněná střediska tehdejší katolické moci, tedy jejich plenění nebylo výsledkem nějakého loupeživého rozmaru, ale ryze pragmatickou nutností vedoucí k odstranění ohnisek katolické moci v Čechách. Navíc je známo, že Jan Žižka osobně intervenoval například v případě ženských klášterů, aby nedocházelo k násilnostem, apod. Což druhá strana nečinila nikdy, pro ně co Čech = kacíř, a tedy jeho zabití je pro zabíjejícího požehnáním. S tímto byly vyhlašovány papežem římskokatolického kultu vyhlazovací výpravy do Čech. Té samé zločinecké skupině dnes naši zákonodárci předávají tribut v podobě tzv. „vyrovnání státu s církvemi“.
V hlubších sděleních pohádek, a to i v mnohých tradičních starých českých pohádkách, je dokonce i skrytá duchovní stezka směřující k Bohu. I to máme tedy považovat za „ideologii“ a vedení dětí k nesprávným návykům?
Komu ve skutečnosti vadí, aby děti vyrůstali vychovávané v tradičních sděleních pohádek, které mají v sobě hluboká duchovní ponaučení a obsahují archetypální nadčasová sdělení vedoucí k životu v dharmě?
Komu vadí, že pohádky vedou u dětí k jistotě, že dobro se vyplácí a je více než sobectví a osobní zisk a prospěch?
Komu vadí, že v tradičních pohádkách vždy dobro zvítězí nad zlem?
Vadí to silám dobra nebo zla ve světě?
A teď k samotným německým Lidovým novinám a jejich mediální propagandě směřující k rozrušování národní pospolitosti našeho národa a prosazování nejrůznějších zájmů a veřejného mínění, které u nás spoluvytvářejí. Lidové noviny opakovaně napadají nejen naše národní dějiny, které překrucují ve prospěch zájmů, které zastupují (Německé, potažmo EU), představitele našich národních dějin a nyní i klasické pohádky.
Nyní dokonce obviňují pohádky (a shodou okolnosti hovoří o výhradně českých, potažmo ruských, tedy slovanských pohádkách), že nás učí nesprávné ekonomické návyky. Raději by jisté zájmové skupiny viděli „jiné nádeníky“, třeba ty, kteří dávají přednost honění se za penězi a výhodným společenským postavením, a navíc abychom to obdivovali jako ty správné dobré hodnoty, o kterých svět je. Ano, obyčejní lidé, kterým se servíruje model životního úspěchu v honbě za penězi a společenským postavením, který je hodno následovat a zejména obdivovat a považovat za známku úspěchu, se lépe ovládají. To znali mocní již od nepaměti. Ano, taková skupina lidí se velmi snadno ovládá a dále mediálně masíruje.
Naopak dobro vítězící nad zlem, ušlechtilý charakter a mnohá nadčasová poučení pro mysl i ducha, které děti přijímají při sledování pohádek, zřejmě dnes nejsou po chuti? Je to asi podobné jako dnes tak „nemoderní“ vlastenectví nebo jenom správný výklad dějin, který se často nazývá již šovinismem.
Kdo tak může vidět v klasických pohádkách učení nesprávných ekonomických návyků a nevidět naprosto zcela jiné působení klasických pohádek na člověka a naše děti?
Také jsem byl dítětem, také jsem jako dítě viděl všechny tyto pohádky, o kterých je řeč, ale toho, o čem píše autorka, jsem si jako dítě nejen nevšiml, ale nebyl tím ani ovlivněn do budoucna ve smyslu nabytí nesprávných ekonomických návyků. V případě „ideologického“ Trautenberka jsem si neodnesl to, že je špatné usilovat o vlastní podnikání, a že je naopak správné se snažit jako „neschopná holota“ toto počínání překazit, jako ona trojice z pohádky, ale že například není správné se snažit vydělávat na všem, co by mělo obecně být volným statkem, a že není podnikání jako podnikání a že jedna věc jsou normální ekonomické vztahy a zase jinou věcí je prosté vykořisťování anebo dokonce nespravedlivá distribuce moci pouze na základě příslušnosti k národu, kastě nebo straně.
Z dětského prožívání si ale zcela určitě pamatuji, že všechny tyto pohádky mi dělali dobře na duši a „hřáli mě“ a byl jsem stejně jako nyní přesvědčen, že skutečná Pravda opravdu vždy vítězí, neboť skutečná Pravda je ukotvená ve věčnosti a také v její moci a síle, proto je vždy vítězná, byť se tak v podmíněných úrovních často jeví na dlouhou dobu přesně opačně. To rozhodující se však odehrává v našem vlastním nitru, mysli a vědomí a dodejme: to rozhoduje.
Tradiční pohádky jsou projevem sil dobra v lidském světě a je jistě škoda, že se již tak málo tradiční pohádky čtou dětem před spaním. Výše uvedený článek z Lidových novin je stále pevně doufám maximálně povedený silvestrovský žert. Pokud tomu tak je, tak se povedl. Obávám se však, že jej někteří lidé skutečně berou vážně, včetně autorky.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz