Závěrečný projev Mag. Wolfa Kowalského

na Dni vlasti 2015, Rakousko

Hlavní program letošního Dne vlasti ukončil vědecký pracovník sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakouska (SLÖ)  Mag. Wolf Kowalski.

Nejprve  poděkoval zástupcům politických stran za solidaritu, vyjádřenou sudetským Němcům. Upozornil na zvláštní odpovědnost Rakouska za naši etnickou skupinu, která udržuje původní rakousko-německý mateřský jazyk.

Všichni sudetští Němci si přáli po vyhnání zůstat v Rakousku, na rozdíl od současných uprchlíků si nemohli vybrat, do které země by měli být deportováni.

Rakouské orgány deportovaly nespravedlivým a nelidským způsobem, spolu s okupačními silami, v prvních poválečných letech více než 280.000 sudetských Němců z bývalé společné vlasti Rakouska do Německa.

Ve dvou úvodních projevech politiků mluvčí poukázali na to, že vyhnání s cílem etnických čistek mělo za všech okolností mírové alternativy, jako byla například řádná evakuace Arménů po dobu trvání války z bojových zón, nebo uzavření sudetoněmecko-českých smluv o redesignu soužití v nově postaveném československé státu.

Zvláštní hanbou je v současné době srovnávání mezi vyhnanci po roce 1945 a dnešní imigrantskou masou.

Žádný sudetský Němec dobrovolně neopustil své rodné město, a to ani pro únik nebo evakuaci před blížící se frontou, jako ve východním Německu. Tito "uprchlíci" nechtěli zůstat trvale na Západě, ale chtěli se co nejdříve se vrátit do jejich rodné vlasti.

Ale každý, kdo táhne po celém kontinentu do vytoužené země je imigrant hledající materiální výhody, ale ne asyl. Již zrádný pojem "sjednocení rodiny" dokazuje, že dnešní uprchlíci k nám přicházejí dobrovolně, zejména v případě, kdy migrují ze zemí, kde vládne absolutní klid, jako jsou Ghana, Gambie, Albánie nebo Kosovo.

Vděčnost patří arménskému hlavnímu řečníku, Dipl. Ing. Beranschi Hartunian-Tamrassianovi, za působivá slova o první genocidě 20. století, kdy jí v r. 1915 padla za oběť jedna třetina arménského lidu.

Kdo nebyli jedněmi z 1,5 milionu mrtvých, byli rozptýleni a přesunuti nejprve v otřesných podmínkách uvnitř Osmanské říše a později v celém světě. Tak přišla rodina Dipl. Ing. Hartuniana do Tabrizu v Íránu, kde působil jako pomocník biskupa arménské apoštolské církve, než začal studovat v roce 1966 v Grazu vysokou stavební školu. Potom se odstěhoval do Vídně, kde vykonával své povolání a připojil se k arménské komunitě v Rakousku. Byl v tomto ohledu spoluzakladatelem, desítky let velmi aktivně vykonával funkci prezidenta rakousko-arménské kulturní společnosti. Jeho hlavní starostí bylo, aby od té doby až do dneška jeho noví rakouští krajané byli obeznámeni s osudem a kulturou Arménů.

V tomto kontextu Prof. Kowalski poukázal na skutečnost, že je vždy snadná integrace přistěhovalců, kde existují kulturní podobnosti, v případě Arménů  jejich evropský styl kultury a jejich křesťanská víra. Mnoha rakouským politikům je tento axiom dobře znám. Sjednocovali se na tom, že jako první ze všech pronásledovaných by měli být v Rakousku přijati křesťané ze Sýrie.

Po bouři nevole nad "touto islamofobní diskriminací" nikdo neslyšel o smysluplném záměru najít společné prvky mezi osudem Arménů a sudetských Němců.  Vyhnání není izolovanou, spontánní akcí. Má určitou historii.  Od Palackého stále rostlo nepřátelství Čechů k Němcům, v Arménii to byly příkazy sultána. Vše vyústilo benešovským vyhnáním a  separatistickými arménskými pogromy  v r. 1894. Ty byly  považovány za provokaci, stejně jako odpovídající sudetoněmecké požadavky v r. 1919, v letech 1935 až 1938, nebo velké ruské menšiny na východní Ukrajině dnes. Za zmínku stojí fakt, že sultán poskytl tureckým vrahům alespoň v hlavním městě Istanbulu beztrestnost. Beztrestnost poskytl i československý parlament v roce 1946 vrahům nejméně 241.000 sudetských Němců.

Nakonec řečník poděkoval krajanům, kteří  přišli, i přes stáří a slabost, do klosterneuburgské Babenbergerhalle.  V této hale, o které se po jednom Dni vlasti dozvěděl, že se na její rekonstrukci významně podílel Dipl Ing Hartunian-Tamrassian před desítkami let. Zatahovací jeviště, na kterém dnes stojí pult, byla navrženo a postaveno jím: Co je krásnějším důkaz úspěšné a dokonalé integrace do naší země?

Zároveň ale nikdy nezapomene, nebo nepopře, což platí i pro celou jeho rodinu a opravdu pro všechny rakouské Armény, i své kořeny.

A to je bod, kde musíme začít u sudetských Němců: Musí nás vždy a všude uznat jako sudetské Němce. Musíme nadále udržovat znalosti o naší hrdé historii, nepřekonatelném výkonu našeho etnika v českých zemích a po celé Evropě. Aby si naši potomci i my pamatovali, že není vše ztraceno, jak by to někteří Češi přáli.

Věrohodné může naše úsilí zůstat především v rámci našich rodin jen tehdy, pokud se budeme držet našich zásad, z nichž nejdůležitější jsou požadavky na právo na návrat do vlasti a na návrat našeho majetku.

Žádného z Arménů po celém světě by nenapadlo vzdát se restitucí od Turků, jak to učinili mnozí z funkcionářů našich etnických skupin. Ani po 100 letech!

Publikoval Nechvátal dne 7. říjen 2015  

Volný překlad pro České národní listy P. Rejf