I taková událost, jako je výročí konce války, vyvolává velké emoce. Položit květiny, uctít památku padlých, poklonit se jim i s poděkováním i z toho se stává „politikum“.
Hroby hrdinů jsou opět děleny do různých kategorií, podobně jako oslavy 70. výročí konce války. Na oslavy západní a také ty východní. Jedny s mávátky,druhé s rozpaky.
Však i cesta českého prezidenta do Moskvy, je vydávána málem za velezradu. Dějiny světové války jsou ohýbány, pomníky hrdinů káceny. Pohrobci nacismu zvedají hlavu.
Vlastenectví, tedy láska k vlasti, se stává nebezpečným jevem. Kdo projeví jiný názor, není „novým Evropanem“, ba naopak, stává se hlavním podezřelým. Dokonce si ten nešťastník s jiným názorem, může vykoledovat vizitku extrémisty. Potom je to již jen malý kousek k agentovi, či dokonce k teroristovi. Může být také označen i za rusofila.
Při pohledu na vyvolanou hysterii kolem oslav konce války, si připomínám dobu, kdy platila známá slova rakouského oficíra, nadporučíka Lukáše : „Buďme Češi, ale nikdo o tom nemusí vědět “ Lukáš, ten vystrašený a přikrčený rakouský důstojník, „pokládal češství za jakousi tajnou organizaci, které je lépe se zdaleka vyhnout.“ Ani po 100 letech se u nás mnoho nezměnilo, přikrčených a vystrašených Lukášů v Česku přibývá.
Převedeno do dnešní mluvy, „ Je lepší se mýlit s Amerikou, než mít pravdu s vlastním národem “. České dějiny nám z minulosti takových příkladů, jako byl přikrčený Lukáš, dávají tisíce. Znali jsme je,… byli vždy dobře vidět i slyšet. Mávali praporky, volali hurá, dokázali se vždy chytře přitulit k vrchnosti, byli všude tam, kde z toho byl nějaký prospěch. Jednou něco podepisovali, podruhé zase revolučně mávali.
Nedávno jsme byli téměř vyhnáni medii do ulic, to abychom s praporky zamávali americkým „dragounům“ a tak projevili naši sounáležitost s NATO. Stejně bychom jim zamávali, zejména těm klukům, co v Plzni položili květiny u hrobů padlých z května 1945. Média si účast i mávání pochvalovala a šikovný fotograf mohl světu dokumentovat naši oddanost a věrnost.
Vlastenectví se dnes nenosí. Hrdinové jsou už jen v pohádkách, nebo v nekonečných seriálech s vyrobenými hvězdičkami V.I.P.
Media s rozpaky si letos připomenou 600let od upálení Mistra Jana Husa. Měl jiný názor na věc a za to jej katolická církev postavila na hranici a upálila. V nás to probudilo naše slavné husitství, ke kterému se hlásíme.
A to je ten mediální problém….
To dnes potlačované vlastenectví, tedy lásku k vlasti, měli v sobě také naši vojáci, kteří před 70. lety osvobozovali Evropu od nacismu. Dnes žije mezi námi posledních několik set stařičkých hrdinů. Jsou skromní, mnohdy žijí v ústraní. Prošli si peklem války. Bojovali za Československo v Anglii, Africe, v Sovětském svazu. Tisíce dalších hrdinů na této cestě padlo. Leží u Sokolova, Charkova, Kyjeva, na Dukle, u Tobruku, v Anglii… ..
Po jejich vzoru se narovnejme, nekrčme se před vrchností, medii, ani před Bruselem, nestyďme se za vlastenectví, nedělali to naši slavní předci, nedělejme to proto ani my….
Přemysl Votava
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz