Zapomenutý útok kotlaře v Rájci-Jestřebí

Bylo to někdy na podzim v roce 1944. Můj otec Ing.Miloslav Jaroš (Nickelli) jezdíval vlakem do Doubravice nad Svitavou pro protektorátní proviant, neboť teta Jarmila Štěrbáčková, rozená Holíková, sestra mé matky, rozené Holíkové, tam měla grunt. Tento grunt zdědila po ruském legionáři Holíkovi, kterého zahubilo gestapo na udání Salmova úředníka  - původem karpatského, a později protektorátního Němce Tugemanna. Jeho zeť, manžel Jarmily Štěrbáčkové, náčelník Sokola, skončil na totéž udání v Osvětimi...Ale o tom se dnes nepíše. Píše se o nebohých sudeťácích...

Toho dne prý bylo jasno. Otec jel vlakem z Bílovic nad Svitavou, kde rodiče bydleli u další tety od počátku protektorátu, do Doubravice. Prý pro sádlo, které bylo tehdy velmi ceněno a ve městech jen občas a v malém množství na příděl, nebo k dostání jen na černém trhu za nekřesťanské peníze. V Doubravici dostal od tety příděl a vracel se dalším vlakem zpět.

Cesta ovšem představovala za protektorátu značné riziko,protože jakákoli kontrola mohla otci vše ihned zabavit... a začít vyšetřovat pro hospodářský přestupek. Ovšem jak šla říše ke dnu, i ty kontroly byly stále řidší. Navíc to byla cesta k nacisty  persekvované osobě... V Rájci-Jestřebí, první stanici od Doubravice směrem na Brno, náhle nad vlakem zahřměl motor amerického letounu. Otec říkal, poznal jsem ho, byl to Thunderboldt. Oni tehdy moc dobře rozpoznávali spojenecká letadla. Nálety byly časté...

Tentokrát to byl kotlař. Podle otce udělal nad vlakovou soupravou první oblet a mával křídly, to bylo prý znamení pro strojvůdce,aby zastavil a odpojil stroj. Když mašinfíra provedl žádané, kotlař udělal druhý oblet nad vlakem a znovu zamával křídly.To bylo znamení pro cestující - "vystupte z vlaku a zalehněte pod náspem". Všichni poslechli - a velmi rychle. Pak kotlař znovu přiletěl nad lokomotivu, provrtal kotel kulometem, zamával křídly a odletěl.

Nikdo z vlaku prý nenadával, přestože všichni museli dál pokračovat pěšky. Oni totiž všem spojencům přáli...přes smrtelné riziko vítali ta letadla. Byla to přece letadla proti nenáviděným Germánům. Ne jak později to líčil president Havel, že ta letadla jako chlapec nenáviděl... Otec tehdy s hrncem sádla kráčel podél Svitavy do Bílovic a o půl noci byl šťastně doma. Zde ho očekávala manželka, plná strachu,co se nestalo.

Dá se říci : Kotlař i otec splnili své úkoly.

Dnes o tom nikdo v Rájci nemluví. Zde se mluví jen o nebohých restituentech, ale na to, co válka přinesla za hrůzy  a potíže Čechům, už se jaksi zapomnělo...

Vzpomínku svého otce na kotlařský  nálet v Rájci zapsal Jiří Jaroš Nickelli.