Zapomenuté reparace

Nedávno se na našich TV obrazovkách mihla „statná“ postava známé vůdčí osobnosti Sudetenlandsmannschaftu (dále SL) – B. Posselta. V roli posla míru oznámil světu, že sudetští Němci se vzdávají majetku, konfiskovaného jim po ukončení druhé světové války. Za takto „bezelstně“ podávanou ruku se od nás očekává, že konečně přiznáme svou vinu, které jsme se dopustili na těchto nevinných obětech, přijmeme je do své náruče a konečně zrušíme ty hanebné Benešovy dekrety. Není pochyb, že toto gesto by jistí naší politici, „intelektuálové“ a katoličtí hodnostáří rádi uvítali a podpořili, národ by ale takovou zradu vládě neodpustil a ani nedovolil.

Panu Posseltovi buď není jasné – anebo spíše svou nevědomost předstírá – že nelze vracet něco, co mi nepatří. Otázka majetku Němců, odsunutých na základě Postupimské dohody, je jasně vyřešena v „Dohodě o reparacích od Německa“, podepsané dne 21.12.1945 v Paříži. V § 6, odst. a) je uvedeno: „Každá signatární strana si ponechá formou, již si sama zvolí, německý nepřátelský majetek ve své pravomoci, nebo jím bude disponovat způsobem tak, aby se nemohl vrátit do německého vlastnictví“ V VI kapitole článku 3 se zavazuje německá vláda, aby odsunutým Němcům poskytla náhradu za jejích majetek. Tato dohoda dokazuje, že hry, které pan Posselt nyní rozehrává, jsou neopodstatněné a bezvýznamné. Vyvolaly však bouři nesouhlasu mezi jeho „soukmenovci“, kteří – věrní svému „desateru“ – dvaceti bodům programu SL, se nechtějí vzdát ničeho. Jasně to vyjádřil například předseda Witikobundu – složky to SL – I. Gottstein ve svém projevu, zveřejněném 11.2. 2016 v Sudetenpost: „...Benešovy dekrety musí být zrušeny a český stát musí nutně odeslat restituční náhrady...návrat vlastí chápeme jako vymožení právní rovnosti s českými občany...poskytování dvojjazyčnosti v úřadech, ve školách, udělení státního občanství ČR a všech souvisejících práv i povinnosti (tj. i práva volebního!). K problému „vlasti“ můžeme dodat, že sudetským Němcům se paradoxně splnílo jejich přání z 30. let minulého století, kdy toužebně provolávali „Heim in’s Reich (Domů do Říše).“ Vždyť jsou nyní i oficiálně uznávaným čtvrtým bavorským kmenem!

Na zmíněné Pařížské konferenci bylo rovněž rozhodnuto, že Německo musí zaplatit ČSR 360,000.000.000 Kč (v hodnotě z roku 1938) jako náhradu za válečné škody. Naše země byla nacistickou okupací těžce poškozena. Ihned po záboru musela být okupantům vydána celková výzbroj naší armády v hodnotě 24,4 miliard Kč, vojenské zásoby v ceně 9 mld. Kč, do německých bank byly převedeny všechny naše devizové rezervy a 42,899 tun zlata. Naše ekonomika i průmysl byla podřízena říšským institucím. O krádežích vzácných děl z našich muzejí ani nemluvě. Lid hladověl, protože musel živit okupantskou armádu. Přes četné výzvy, aby dluh byl uhrazen, získali jsme dosud pouze 0,187 procent z určené sumy. Celkové vyrovnání bylo poté odloženo na dobu, kdy nastane sloučení obou německých států. V tomto ohledu se však doposud nic nezměnilo.

Mnoho vody již uplynulo od dob, kdy český národ byl vystaven hrůzám nacistické okupace. Je pravda, že nic nemůže nahradit tu nevyšší ztrátu, kterou jsme utrpěli – ztrátu 360.000 lidských životů, muka statisíců Čechů v koncentračních táborech a pocity ponížení a bezmoci, které poznamenaly naše  duše. Německo je znovu silnou zemí, takže nic nebrání tomu, aby konečně přistoupilo ke splnění závazku, které má k našemu státu. Tento čin by jistě prospěl k dobrosousedským vztahům mezi ČR a SRN.

7.3.2016                                                                                     N.Žečeva