(Příběh českého demokrata a vlastence ve 20. století)
Několik režimů se na území našeho státu vystřídalo v průběhu života českého národohospodáře, právníka a aktivního účastníka národního odboje JUDr. Ladislava Karla Feierabenda. Narodil se před 120 lety – v roce 1891 - v Kostelci nad Orlicí, v tehdejším Království českém, které náleželo předlitavské části Rakousko – Uherska. Vystudoval klasické gymnázium v Hradci Králové a poté studoval na české Právnické fakultě Karlo – Ferdinandovy univerzity v Praze. Během svého života absolvoval také několik zahraničních kurzů v obchodní a politické oblasti. Svoji profesní kariéru spojil se zemědělstvím a družstevnictvím.
V roce 1930 se dr. L. Feierabend stal vrchním ředitelem Kooperativy - ústřední jednoty hospodářských družstev a zároveň předsedou Pražské plodinové burzy a Sdružení všech československých plodinových burz. V roce 1934 jej československá vláda jmenovala předsedou Československé obilní společnosti, nositelky státního obilního monopolu.
Jako uznávaného odborníka a řadového člena prvorepublikové agrární strany jej po mnichovském odstoupení československého pohraničí prezident Československé republiky dr. Edvard Beneš jmenoval ministrem zemědělství v druhé vládě generála Jana Syrového. Tato doba rozhodně nebyla příznivě nakloněna budování politické kariéry, dr. L. Feierabend proto svoji účast ve vládě druhé republiky chápal spíše jako oběť pro těžce zkoušený národ, ve snaze uchovat co nejvíce z prvorepublikové demokracie a státní samostatnosti. Ministrem zemědělství zůstal i v následující vládě Rudolfa Berana. Avšak 15. března 1939 přichází nacistická okupace a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Po naléhání svých spolupracovníků i přátel přijal účast i v protektorátní vládě generála ing. Aloise Eliáše. Současně se jako reprezentant prvorepublikové agrární strany zapojil již v roce 1939 do činnosti domácí odbojové organizace Politické ústředí (PO), spolupracující s rodící se československou zahraniční exilovou reprezentací v čele s E. Benešem. Po vyzrazení této odbojové činnosti, kdy ministru L. Feierabendovi hrozilo zatčení gestapem, uprchl v lednu 1940 z protektorátu a po složitých peripetiích se dostal nejprve do Paříže.
Tam však zažil značné zklamání, neboť celá Francie byla zasažena defétestickými a pacifistickými náladami a pokračovala ve své dosavadní zhoubné mnichovanské politice. Dr. Edvard Beneš byl francouzskými politiky považován pouze za soukromníka bez automatického práva na vedení zahraničního československého odboje. Francouzská politická reprezentace i po vyhlášení války nacistickému Německu odmítala odvolat svůj podpis pod mnichovskou dohodou, která připravila Československo o 1/3 jeho území i počtu obyvatel a posléze vedla k německé okupaci zbytku československého státu. Francouzská vláda nakonec v listopadu 1939 svolila pouze k ustavení Československého národního výboru se sídlem v Paříži a ke zřízení československé vojenské jednotky ve Francii.
V květnu 1940 Německo náhle zaútočilo na západní frontě a v bleskové šestitýdenní válce byla Francie a její demoralizovaná armáda na hlavu poražena. Vojáci československé vojenské jednotky i československá exilová reprezentace včetně L. Feierabenda unikli na britské ostrovy – které se staly posledním útočištěm svobody a demokracie v Evropě. Zde 20. července 1940 nová britská vláda W. Churchilla konečně uznala dr. Edvarda Beneše prezidentem exilové Československé republiky a současně souhlasila s tím, aby prezident Beneš jmenoval československou vládu v exilu, což se také o den později stalo. Ve vládě vedené lidoveckým představitelem Msgre. Janem Šrámkem, kde byli zastoupeni reprezentanti státotvorných prvorepublikových politických stran, se L. Feierabend jako zástupce agrární strany stává nejprve státním ministrem bez konkrétního rezortu, ale zároveň s plnoprávným postavením jako ostatní ministři. V říjnu 1940 je ustavena také Státní rada, suplující československý parlament a vykonávající kontrolní a poradní funkce při rozhodování prezidenta a vlády. Členy Státní rady jmenoval prezident E. Beneš vždy na 1 rok, jejím členem se stal také L. Feierabend i když jako ministr v ní neměl hlasovací právo.
V roce 1941 L. Feierabend přebírá v londýnské exilové vládě vedení klíčového ministerstva financí. Jeho nejvýznačnějším počinem v této funkci se stala příprava a tisk tzv. státovek – tedy peněz, jež se měly stát měnovým oběživem v osvobozeném Československu. Ve Velké Británii vydané státovky nesly zajímavý odkaz právě na L. Feierabenda nejenom tím, že na nich byl jako ministr financí podepsán, ale rovněž tím, že vodotisk na nich použitý jako ochrana proti padělání nesl podobiznu ministrova syna Iva. Ministr L. Feierabend také zastupoval československou vládu v červenci 1944 na mezinárodní finanční konferenci v americkém Bretton Woods, kde vznikl poválečný světový měnový systém a byla založena Světová banka.
S blížícím se koncem války se v československé exilové reprezentaci v Londýně stále více vyhraňovaly stranické zájmy, ovlivněné snahou vydobýt si v poválečné Československé republice maximum moci a politického vlivu. Začínaly se množit také stále častější útoky proti ministru L. Feierabendovi z řad komunistických a levicových politiků, účelově jej napadající za jeho účast či dokonce „údajnou“ kolaboraci ve vládách pomnichovské republiky a také v protektorátní vládě. Sám ministr L. Feierabend od roku 1944 nelibě nesl, že československá vláda a zejména prezident E. Beneš začali v mezinárodních otázkách ustupovat mocenským zájmům Sovětského svazu, který odmítal myšlenky na užší spolupráci středoevropských států nebo plán na vytvoření poválečné československo - polské konfederace. Za velmi špatný krok označoval L. Feierabend zejména uzavření sovětsko – československé spojenecké smlouvy v prosinci 1943 v Moskvě, kterou inicioval a podepsal prezident E. Beneš.
V Košickém vládním programu, dohodnutém na jednání demokratických a komunistických politiků v Moskvě v březnu 1945, byly dohodnuty poválečné kontury politického systému v Československu i složení nové československé vlády. Tento program, vycházející vstříc radikálně - levicovým představám Komunistické strany Československa, nejenom potvrdil zákaz činnosti všech předválečných pravicově orientovaných politických stran (včetně strany agrární), ale také stanovil, že všichni členové protektorátních vlád budou postaveni před speciálně ustavený Národní soud, který je bude soudit za jejich vlastizrádnou činnost v době protektorátu.
To se vztahovalo i na samotného L. Feierabenda – to měl být komunistický vděk pro člověka, který riskoval život v čele domácího odboje i během útěku do exilu, kde navíc několik let neúnavně pracoval pro obnovu demokratického a nezávislého Československa. L. Feierabend v reakci na to rezignoval na funkci ministra financí a stal se tak jediným ministrem exilové vlády, který otevřeně protestoval proti snaze Sovětského svazu zařadit poválečnou republiku do sovětské zájmové sféry i záměrům československých komunistům využít války a poválečného chaosu v Evropě k mocenskému převratu a získání absolutní vlády v Československu. Vážně se zabýval myšlenkou setrvat v exilu, ale nakonec se v červnu 1945 rozhodl pro návrat domů, kde se chtěl shledat se svojí rodinou a příbuznými.
V osvobozeném Československu se pro novou levicově orientovanou vládu stal personou non grata, bylo mu znemožněno pracovat opět v Kooperativě a nebyl mu ani navrácen nacisty zkonfiskovaný majetek. Přesto se novým režimem nedal zlomit a opět se zapojil do politické činnosti, tentokrát v Československé straně národně socialistické. Aktivně se účastnil předvolební kampaně, kde agitoval pro podporu kandidátů národně socialistické strany ve volbách do Ústavodárného národního shromáždění v květnu 1946. Z taktických důvodů ale sám ve volbách odmítl kandidovat, aby toho komunisté kvůli své osobě nemohli zneužít proti jeho nové straně.
Drtivé vítězství komunistické strany ve volbách a nedemokratické chování nové Gottwaldovy vlády L. Feierabenda přesvědčilo, že československá demokracie a nezávislost spěje ke svému konci. Cesta k únorovému komunistickému převratu byla otevřená, zvláště když ani u národních socialistů nedbali na Feierabendova varování před blížící se komunizací země. L. Feierabend se proto i s rodinou rozhodl ještě před samotným vyvrcholením únorové krize odejít opět do exilu. Avšak právě 25. února 1948 měl jeho syn Ivo skládat státnice na pražské právnické fakultě. Následujícího dne si už pro L. Feirabenda přišla komunistická Státní bezpečnost. Podařilo se mu však uniknout a až do dubna 1948 se musel skrývat u přátel. Nakonec se mu přece jen podařilo i s rodinou opustit území republiky a lodí se po Labi přes sovětské okupační pásmo všichni v pořádku dostali do Hamburku.
Z Hamburku Feierabendova rodina odjela nejprve do Velké Británie a jejich útěk posléze končil v červenci 1950 v americkém New Yorku, kde L. Feierabend získal zaměstnání nejprve v Mid-Europen Studies Centre. Posléze působil v rozhlasové stanici Hlas Ameriky a zapojil se také do činnosti exilové agrární strany. Z druhého exilu se již do Československa nikdy nevrátil. Po dobrodružném životě, naplněném usilovnou prací pro svobodnou a demokratickou ČSR, bojem proti dvěma totalitním režimům a dvou emigracích zemřel náhle na rodinné dovolené v Rakousku 15. srpna 1969 ve věku 78 let. Za své zásluhy pro stát byl v roce 1995 prezidentem republiky in memoriam vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
Dr. Ladislav Karel Feierabend byl příkladným demokratem a vlastencem, vpravdě reprezentantem prvorepublikové noblesy. Se ctí obstál v obtížných životních zkouškách, jimž byl vystaven, vždy oddaný svému nejlepšímu svědomí a přesvědčení. Ne nadarmo bylo jeho jméno a politická činnost na 40 let komunistickým režimem vymazáno z učebnic i veřejného povědomí. Své vzpomínky na politické události v letech 1938 – 1948, kterých byl přímým účastníkem, podrobně vylíčil ve svých třídílných pamětech nezvaných „Politické vzpomínky“. Tyto kvalitně literárně zpracované memoáry by rozhodně neměly chybět v knihovničce žádného historika či zájemce o české politické a válečné dějiny v 1. polovině 20. století.
Mgr. Jan Jandl, historik,
předseda Historicko-dokumentační komise Kounicových kolejí
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz