Západní
politici jsou řízeni Washingtonem
Dokumenty, které byly v nedávné době publikovány Wikileaks
dokazují, že NSA odposlouchávala nejméně tři francouzské prezidenty, spolu s
řadou vysoce postavených politických osobností. Tato informace vyvolala
oprávněné pobouření v celé francouzské společnosti a reakce v místních médiích,
reakce které jsou zcela přirozené, protože žádný spojenec neocení takovou léčbu
své dlouholeté loajality.
Nicméně, tento vývoj je stěží senzací, protože francouzský
«Le Monde» zveřejnil zprávu, která uvedla, že NSA zaznamenal celkem 70 milionů
telefonátů uskutečněných francouzskými občany v roce 2013. Nebylo v té době
pochyb o tom, že by se francouzským politikům nějak podařilo uniknout osudu
svých vlastních spoluobčanů. Údaje zveřejněné Wikileaks jednoduše zdůrazňují
skutečnost, že Paříž slepě poslouchala jakýkoli příkaz vydaný Washingtonem,
zatímco nevěnovala pozornost svým vlastním národním zájmům. Je škoda, že kdysi
hrdá a svobodu milující země byla transformována na normální banánovou
republiku.
Naposledy Wikileaks zveřejnil dokumenty o
odposleších cílených na mobilní telefon německé kancléřky Angely Merkelové,
spolu s těmi, které používají ostatní členové německé politické elity. Evropané
byli stejně frustrovaní tímto zjištěním. V roce 2014 byl v Berlině zatčen první
podezřelý zapojený do špionážního skandálu -bývalý zaměstnanec Zpravodajské
služby Spolkové republiky Německa (BND), který poskytoval Washingtonu přísně
tajné dokumenty, které způsobily značné množství škod německým národním zájmům. Navíc, jak bylo oznámeno v roce 2013, NSA
“napíchla” budovu Justus Lipsius, kde se nachází Rada Evropské unie.
Zdá se, že Německo, de facto vazalský stát, si zvyká na blahosklonnou léčbu čím dál více. Místní úřady jednoduše podporují
americkou posedlost špionáží tím, že nutí své vlastní bezpečnostní agentury,
aby pomáhaly NSA každým možným způsobem . Tak, podle Die Zeit , němečtí agenti byli v úzké spolupráci s takovými
společnostmi jako jsou Attensity a Palantir, kterým bylo ze strany NSA svěřeno
poslání rozvíjet a testovat analytické nástroje pro zpracování velkých objemů
dat. Obě společnosti byly sponzorovány in-Q-Tel, která údajně poskytuje
začínajícím podnikům finanční pomoc, ale podle německých novin to není nic víc
než pobočka obrovské sítě CIA.
Budeme-li zkoumat neoprávněnou činnost
zpravodajských amerických agentur proti evropským politikům, je pozoruhodné, že
žádná míra věrnosti Washingtonu by jim neumožnila udržet svůj život v soukromí,
bez ohledu na to, v jak vlivné země byli zvoleni. Vskutku, takovou formu
nepřímé kontroly provádí NBÚ v mnoha zemích po celém světě. Poslední aktualita
je z prosince, kdy časopis s názvem PST provedl své vlastní vyšetřování v Oslu.
Zjistil, že NSA zavedla falešné mobilní stanice ve vládních částech města, aby
poskytovaly americké tajné službě šanci vydírat politiky v Norsku.
Je zvláštní, že v 2013 i New York Times
informoval své čtenáře, že "za určitých podmínek " by americké zpravodajské
agentury měly mít možnost sledovat soukromé životy britských občanů, aniž by to
oznámily britským úřadům. Samozřejmě, že tyto "podmínky" jsou
definovány pouze Washingtonem a nevěnuje se pozornost národním zájmům jiných
zemí.
Je oprávněné předpokládat, že další skandály o
celkovém dohledu zpravodajských agentur USA budou brzy následovat. V první
řadě v evropských zemích, ale NSA dohlíží i na Asii a Latinskou Ameriku. Snahou
zpravodajských služeb USA je shromáždit značné množství kompromitujících důkazů
pro vydírání zahraničních politiků, jako součást ambice ovlivňovat průběh
událostí na globální scéně. Jakmile Washington získá dostatečnou
"dokumentaci" o určitém politikovi, Bílý dům začne usnadňovat jeho
politickou kariéru, ale jen aby působil "pro ochranu zájmů Spojených států
v zahraničí". Když vědí o takovéto "dokumentaci" - zahraniční
politici se vyhnou kritizování Západu, zatímco blokují jakékoliv zmínky, které
by umožnily odhalit toto schéma.
Vladimir Platov, expert na Blízký východ, exkluzivně pro
online časopis “New Eastern Outlook”
Vladimir
Platov
http://journal-neo.org/2015/07/01/30310/
First appeared: http://journal-neo.org/2015/07/01/30310/
Pro
České národní listy přeložil P. Rejf