Zapadlí vlastenci 2016

Známý román Karla Václava Raise se mnohým už dnes bude zdát zastaralý, sentimentální a možná i rozvláčný. Přesto ani dnes nemusí být čtenář zklamán jeho stylem, obsahem a především nosnou ideou drobné kulturní a vzdělávací práce mezi obyčejnými lidmi a to i v těch nejzapadlejších koutech naší země.

Znalci literatury a Jizerských a Krkonošských hor si nejspíše vzpomenou, že  románový Pozdětín jsou vlastně Paseky nad Jizerou nedaleko Sklenařic a jedna z hlavních postav, kantor Čížek, je stvořena podle skutečné postavy Václava Věnceslava Metelky, paseckého učitele, písmáka a zakladatele krkonošské houslařské školy.

Letos v srpnu jsem neodolal a se ženou a synem jsme se do Pasek vypravili, zlákáni nejen bohatou kulturní tradicí ale i nádhernou vyhlídkou kterou nabízí náhorní planina v okolí Vysokého nad Jizerou.

Paseky nezklamaly. Budova staré školy, která se připravuje na rekonstrukci, vyhlíží přes údolí Jizery směrem ke krkonošským velikánům a o něco níže je skutečnou ozdobou obce roubená stavba mlýna, která byla v románovém příběhu spojena s intrikánskou a vdavekchtivou vdovou Žalákovou. Pasecká stará škola je ostatně známa po celé republice, díky filmu Krakonoš a lyžníci, který se, mimo jiné, natáčel i zde.

Mimořádnou atmosférou nás pak přivítalo samo centrum obce, kde se nachází Památník zapadlých vlastenců, který je pobočkou Krkonošského muzea a jehož chloubou je kolekce hudebních nástrojů, výrobků zdejších houslařů. Po několika krocích jsme dorazili ke kostelu sv. Václava s vkusně upraveným hřbitovem umístěným ve svahu na místě s nádhernou vyhlídkou. Pohled na Kotel, Lysou horu, Rokytnici nad Jizerou, Dvoračky a další místa stál za delší zastavení. Pohled byl navíc umocněn čistotou a upraveností okolí. To vše doplnila hudba kostelních varhan a sborový zpěv. Podařilo se nám totiž přijet zrovna v době konání Paseckých hudebních slavností a zažít tak nevšední atmosféru zkoušky pěveckého sboru.

Výlet se protáhl, protože z  Pasek se nám vůbec nechtělo. Cestou domů jsme se ještě zastavili ve Sklenařicích u známého hostince Mexiko a obdivovali jeden z nejkrásnějších pohledů na Krkonoše a ve Vysokém jsme se na chvíli zastavili u pomníku, který připomíná jména obětí procesu, který zde pro zastrašení zdejších horalů zorganizovali v roce 1944 nacisté s vlastenci, zatčenými pro odbojovou činnost.

A náš hlavní a nejvýraznější dojem z Pasek? Paseky jsou obcí, jejíž obyvatelé jsou si vědomi jedinečnosti místa, kde žijí a svou kulturní tradici udržují a rozvíjejí. Nezáleží jim na tom, jaký mediální ohlas budou mít třeba zrovna jejich srpnové hudební slavnosti, jim záleží na tom, aby se v jejich obci dobře a kulturně žilo. Duch zapadlých vlastenců z Pasek ani po více než 160 letech nezmizel, ale stále je přítomen. A to ne jen v muzejních vitrínách, ale přímo v životě lidí a v životě obce, která je jejich domovem.

Ing. Jiří Pondělíček