Rozhovor s Karlem Srpem, spoluzakladatelem Jazzové sekce
Za jaké zásluhy jste nedávno převzal cenu Unie českých spisovatelů?
Cena, kterou jsem v sobotu 23. 11. 2013 převzal od Unie českých spisovatelů, je za zásluhy o stát v oblasti kultury. Já to ale vůbec neberu jako nějakou svou zásluhu a každému říkám, že všichni na tom mají svůj podíl, za těch dvakrát 20 let, co Jazzová sekce existuje. Upřímně můžu říct, že ocenit Jazzovou sekci měl již tenkrát Václav Havel, protože to, co jsme za totality udělali proti minulému režimu, zasluhovalo uznání. Ale Havel byl Havel.
Jak to myslíte?
Víte, my jsme sdíleli stejný kriminál, já byl krátce po něm zavřený v Plzni na Borech, dokonce na stejném úseku, měl jsem i stejné policisty, takže jsem tu atmosféru a všechno, co tam Vašek vytrpěl a prožil, pak sdílel po něm. Dobře jsme se znali, i rodiny, navštěvovali jsme se. S Olgou nás mnohokrát vezli v antonu, s pouty na rukou a podobně. Nicméně všechno se změnilo po získání státních funkcí, a to nejenom u Václava Havla, ale u i dalších. Typické to bylo právě před 25 lety, když byla 9. prosince 1988 první snídaně na francouzské ambasádě, kterou pořádal bývalý francouzský prezident Francois Mitterrand. Na zmíněnou snídani jsme šli coby disidenti a ti samí policisté, kteří nás zatýkali, tak najednou nám dělali téměř čestnou stráž, protože to bylo v rámci vztahů mezi Francií a Československou socialistickou republikou. Snídaně byla totiž dohodnutá na nejvyšší úrovni mezi Mitterrandem a Gustávem Husákem.
Přesto jsem měl u sebe aspiriny a v kabátě i ponožky, kdyby nás sebrali. Tam jsme byli jakožto odpůrci režimu. A uplynul rok a půl, přišel Listopad a kamarádi se dostali do vysokých funkcí. Já z těch vysokých funkcí měl tu nejnižší. Pak byla druhá snídaně s Francoisem Mitterrandem, již za demokratického systému. Všichni kamarádi se ale bleskově změnili, byli jiní. Ten byl předsedou federálního shromáždění, jiný zase předsedou sněmovního, branně-bezpečnostního výboru a podobně. Bavili se mezi sebou jen o té vrcholné politice a já si s nimi prostě neměl co říct. Pamatuju si, že jsem tam stál u okna, zatímco oni tak klábosili o astrálních státnických záležitostech. A také se tak chovali.
Byli lidově řečeno namyšlení?
Přijeli s ochrankami, nad budovou létal policejní vrtulník. Říkám to proto, že další snídaně, nebo snad oběd s Mitterandem byl asi dva roky poté, a to už zase někteří kamarádi byli zpátky u lopaty. Bylo po volbách. Pak se chovali opět běžně a normálně. Třeba Ladislav Lis říkal: »Podívejte se na ty moje ruce, ještě ráno jsem dojil kozy,« a všichni se mu koukali na ruce, atmosféra byla opět uvolněná. Prostě po Listopadu se všichni nějak změnili a já přemýšlím, čím to může být?
Jaký byl, dle vašeho názoru, důvod té změny?
Asi v každém z nás je nějaká touha po moci, a když ji máme, tak se nekoukáme dozadu. Já mám třeba Václava Havla svým způsobem rád a nyní čtu řadu »napadáků«, od spolukamarádů, nelíbí se mi to, zejména proto, že Václav Havel již není mezi námi.
Řada věcí mě však na Vaškovi mrzí, protože on měl, jak se později ukázalo, takovou vlastnost, jak ji popisoval Miloš Forman. Forman s Havlem hrávali fotbal, když byli děti a Václav vždy chtěl být u každého míče první. I v té disidentské oblasti on dokázal politikařit, manipulovat s lidmi. To vidíme postupem času, zpětně, když jdu po detailech některých záležitostí tak zjišťuji, že Vašek dokázal některé věci nastrčit.
Zůstaneme-li u zmíněné disidentské snídaně na francouzské ambasádě v Praze roku 1988, tak kdo vlastně vybíral účastníky této akce?
Já jediný z těch sedmi jsem nebyl členem Charty 77, neboť chyběl Jiří Hájek, který byl kupodivu puštěn na západ do Rakouska, chyběl Saša Dubček, což byl požadavek Husáka, aby tam nebyl. Teď odbočím. Komunisté ani tak nenáviděli disidenty, jako své spolupartajníky z ÚV KSČ. Pokud tedy někoho nesnášeli, tak to byli ti, které oni vyhodili. Dubček byl jedním z nich.
Jediný já, ač jsem nebyl členem Charty 77, jsem se zmíněné první snídaně zúčastnil.
Když se mi Charta 77 dostala do ruky, tak jsem v ní neviděl nic extra, protože jsme v Jazzové sekci dělali zejména humanitární záležitosti již před Chartou. Havel měl komplex před Jazzovou sekcí, několikrát mi řekl: »Vás v Jazzové sekci jsou desetitisíce, ale nás v Chartě je jenom pár.« Já mu ale říkal, že to nevadí, vždyť členové Jazzové sekce vlastně materiály pro Chartu a zejména pro Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) šíří dál.
Vašek měl bohužel komplex a asi si myslel, že celý národ podepíše Chartu 77, což se samozřejmě nestalo.
Jak dopadl disidentský klub po revoluci v roce 1989?
Náš disidentský hlouček se po revoluci rozplynul, komunisté tu moc tak rychle předávali, že nebyli jejich nástupci do Federálního shromáždění. Ti, kteří nám ony funkce státu předávali, tak sem do Jazzové sekce chodí a já se jich ptám, proč jste to udělali tak rychle? Vždyť v tehdejším Československu byla půlmilionová armáda! Sice celá východní Evropa se tehdy hroutila a ČSSR byla předposledním státem, který poklonkoval minulému režimu, takže žádné hrdinství. Ale přišlo to tak bleskem, že jsme si vůbec nevěděli rady! Není tajemstvím, že třeba nás, Jazzovou sekci kontrolovalo několik západních ambasád, i já jsem některé záležitosti s nimi konzultoval a oni mi vždy říkali, jen ať si hledím kultury, ať si hledím jazzu. To bylo vynikající, protože když nás poté zavřeli, tak v celém světě byla velká podpisová akce, kterou podepsali i držitelé Nobelových cen, kteří nemohli pochopit, co mají komunisté proti jazzu, ale v podstatě jsme dělali stejnou činnost, jako odboj, nebo Charta nebo ostatní, po celé republice. Byla to dobrá taktika, já to říkám proto, že dnes tito bývalí důstojníci západních zpravodajských služeb občas do České republiky, už jako důchodci, přijedou. Nedávno přímo v sídle Jazzové sekce mě přišel navštívit jeden vysoký důstojník ve výslužbě a já mu říkal: »Bille, prosím tě, proč jste nás neučili, jak má vypadat státní správa, jak má vypadat Ústava«? On mi na to odpověděl: »My jsme ten převrat prostě nečekali.«
Ptal se RADOVAN RYBÁK
Lípa, čtvrtletník Výboru národní kultury, č.4/2013, s. 40-41
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz