Západ ekonomicky ničí rozvojový svět

je to neokolonialismus plodící migranty

Project Syndicate seznámil svět s inspirativní studií Hamida Rašida, ředitele globálního ekonomického monitorování OSN, »Mohutný odliv kapitálu na Západ podrývá hospodářství rozvíjejících se i rozvojových zemí«. Na tento cenný materiál navázal Joseph E. Stiglitz. Jeho studie má název »Jak zastavit prudký odliv kapitálu z rozvojového města«. Je to velmi cenný nový vklad do sféry teorií o globální ekonomice.

Podívejme se nejdříve podrobněji na odliv kapitálu. Rozvojové země se letos připravují na velké ekonomické zpomalení. Podle zprávy OSN »Světová ekonomická situace a vyhlídky v roce 2016«, na které se podílely i Mezinárodní měnový fond a Světová banka, dosáhl loni průměrný ekonomický růst v těchto státech 3,8 procenta, což by jim mohl Západ závidět, ale pro tento dříve koloniální svět je to málo už vzhledem k rychle rostoucímu počtu obyvatel. Je to nejnižší tempo od vypuknutí globální finanční krize v roce 2007. V tomto století ho lze přirovnat pouze k ekonomické recesi roku 2001, která ukončila pohádky o tzv. nové kapitalistické ekonomice, jež nezná hospodářské krize.

Přitom je důležité mít na paměti, že zpomalení v Číně a hluboké recese v Rusku a v Brazílii vysvětlují tento rozsáhlý propad růstu pouze zčásti. Pravda je, že klesající poptávka po přírodních zdrojích v Číně, jež představuje téměř 50 % globální poptávky po základních kovech, které ovšem dováží také z »nerozvojové« Austrálie, výrazně souvisí s prudkým poklesem jejich cen, jenž těžce zasáhl řadu rozvojových a rozvíjejících se ekonomik v Latinské Americe a Africe. Zmíněná zpráva OSN uvádí seznam 29 ekonomik, které čínské zpomalení těžce postihuje, bylo by to však mnohem horší, kdyby Čína prodělala tzv. tvrdé ekonomické přistání. Kolaps cen ropy o více než 60 % od července 2014 podkopal růstové vyhlídky také zemí, které vyvážejí ropu a plyn.

Mohutný odliv investic

Hamid Rašid píše: Skutečným důvodem ke znepokojení však nejsou jen klesající ceny komodit, ale mohutný odliv kapitálu. V letech 2009 až 2014 zaznamenaly rozvojové země dohromady čistý kapitálový příliv ve výši 2,2 bilionu dolarů, zčásti kvůli kvantitativnímu uvolňování v rozvinutých ekonomikách, které stlačilo jejich úrokové sazby téměř na nulu. Hledání vyšších výnosů pak nasměrovalo seriozní investory i všelijaké spekulanty do rozvojových zemí, kde příliv kapitálu zvýšil zadlužení, posílil ceny akcií a v některých případech podpořil prudký růst cen komodit.

Například tržní kapitalizace na akciových burzách v Bombaji, Johannesburgu, Sao Paulu a Šanghaji se v letech po finanční krizi z roku 2009 téměř ztrojnásobila. Podobný dramatický růst zažily v tomto období také akciové trhy v dalších rozvojových zemích. Kapitálové toky se však nyní obracejí a poprvé od roku 2006 jsou záporné. Čistý odliv kapitálu z rozvojových zemí přesáhl v roce 2015 částku 600 miliard USD. To je více, než 25 % celkového kapitálového přílivu z předchozích šesti let. K největšímu odlivu dochází bankovními kanály, kdy mezinárodní banky snížily v roce 2015 svou hrubou úvěrovou exponovanost v rozvojových zemích o více než 800 mld. USD. Odliv kapitálu v takovém objemu má pochopitelně bezpočet důsledků: vysychání likvidity, růst nákladů na půjčky a obsluhu dluhu, oslabování měn, vyčerpávání devizových rezerv, pokles cen akcií a dalších aktiv. Také nepřímé dopady na reálnou ekonomiku budou značné, včetně těžkého poškozeni růstových vyhlídek v rozvojových zemích.«

Nástrahy »horkého kapitálu«

The Financial Times: »Není to poprvé, co se rozvojové státy potýkají s problémy při řízení procyklického horkého kapitálu, avšak tentokrát mají tyto problémy zdrcující velikost. Během asijské finanční krize v roce 1997-98 dosáhl čistý odliv kapitálu z východoasijských ekonomik hodnoty pouhých 12 mld USD.«

The Economist k tomu dodává:» Východoasijské ekonomiky dnes samozřejmě mají větší schopnost odolávat tak masovým odlivům, protože po finanční krizi 1997-98 akumulovaly velké mezinárodní devizové rezervy. Globální objem rezerv se od asijské finanční krize více než ztrojnásobil. Například Čína použila v roce 2015 téměř 500 mld. USD ze svých rezerv na boj proti odlivu kapitálu a na prevenci prudkého znehodnocení čínské měny. Hodnota jejich rezerv však stále převyšuje tři biliony dolarů. Tak vysoký objem rezerv může částečně vysvětlovat, proč ani obrovský odliv kapitálu zatím nevyvolal v rozvojových zemích plnou finanční krizi. Ne všechny země však mají to štěstí, že disponují rozsáhlými devizovými rezervami.«

I tentokrát se ukazuje, že se zastánci volné mobility pro destabilizující krátkodobé toky kapitálu mýlí. Řada rozvíjejících se trhů si tyto nástrahy uvědomila a pokusila se takovýto příliv kapitálu snížit. Například Jižní Korea, která je dokonce členem OECD, uplatňuje od roku 2010 sérii makro obezřetnostních opatření, jejichž cílem je zmírnit pro cyklické přeshraniční závazky bankovního sektoru. Jak vyplývá z výše uvedených údajů, byla tato opatření úspěšná jen zčásti. Otázka zní, co by měly tyto státy dělat nyní a v nejbližší budoucnosti?

Stiglitz radí, co s obřími dluhy

Zranitelné jsou zejména podnikové sektory v rozvojových zemích, které po roce 2008 zvýšily díky přílivu kapitálu své zadlužení. Odliv kapitálu bude mít nepříznivý vliv na ceny jejich akcií, zhorší jejich poměr cizích zdrojů k vlastnímu kapitálu a zvýší pravděpodobnost bankrotu. Problém je obzvláště palčivý v rozvojových ekonomikách vyvážejících komodity, kde si firmy vzaly rozsáhlé úvěry v očekávání, že vysoké ceny komodit přetrvají, k čemuž nedošlo.

Joseph Stiglitz: »Vlády v řadě rozvojových zemí si nedokázaly vzít poučení z předešlých krizí, které měly vést k zavedení regulací a daní omezujících a odrazujících exponovanost firem v zahraničních měnách. Nyní musí tyto vlády podniknout rychlé kroky k tomu, aby za tyto závazky nenesly zodpovědnost. Urychlené bankrotové procedury přívětivé k dlužníkům by mohly zajistit rychlou restrukturalizaci ekonomiky a poskytnout rámec pro vyjednávání nových dluhových podmínek Vlády v rozvojových státech by také měly podněcovat konverzi těchto dluhů na dluhopisy vázané na pohyb HDP nebo na jiný typ indexovaných cenných papírů. Státy s vysokým zahraničním dluhem, ale s velikými rezervami by měly uvažovat o možnosti odkupu vlastního suverénního dluhu na mezinárodním kapitálovém trhu a využívat přitom klesajících cen dluhopisů.

Důležité je jednat rychle

Rezervy sice mohou poskytnout určitý polštář pro minimalizaci nepříznivých dopadů odlivu kapitálu, avšak ve většině případů nebudou dostatečné. Der Neue Zurcher Zeitung to vidí takto: »Rozvojové země by měly odolat pokušení zvyšovat úrokové sazby, aby omezily odliv kapitálu. Z minulosti víme, že zvyšování úrokových sazeb má pramalý efekt, pokud vůbec nějaký. Vyšší úrokové sazby mohou dokonce být kontraproduktivní, protože škodí hospodářskému růstu a ještě více snižují schopnost států obsloužit svůj vnější dluh. Makroobezřetnostní opatření mohou být velmi nedostatečná.«

Ještě jednou Stiglitz: »V některých případech může být nezbytné zavést selektivní, cílené a časově omezené kapitálové transfery mezi mateřskými bankami v rozvinutých zemích a jejich dcerami či pobočkami v rozvojových státech. Rozvojové země by si také mohly vzít příklad z úspěšného malajsijského vzoru z roku 1997 a dočasně pozastavit veškerá čerpání kapitálu s cílem stabilizovat kapitálové toky a devizové kurzy. Pro mnoho rozvojových zemí je to možná jediný recept, jak se vyhnout skutečně katastrofální finanční krizi. Důležité ovšem je, aby jednaly rychle.«

Opět přibývá pesimismu

Ročenka The Economist »Svět 2016« uveřejnila studii »Potápějící se svět« s podtitulem »Bohaté ekonomiky oslní více než ty rozvojové«. Leo Abruzzese v ní píše: »Už od konce finanční krize v roce 2009 dodávají globální ekonomice většinu paliva rozvojové trhy. V roce 2016 se ale bohaté země zasadí o globální růst zatím největším dílem v tomto desetiletí. Řadě rozvojových trhů bude stačit, když se vyhnou krizi, a to včetně Číny. Země uskupení BRICS prožívají těžké časy. V Indii to vypadá trochu živěji: očekává se růst o sedm procent. To je ovšem méně než její průměrný 8,5% růst HDP mezi lety 2005 až 2010. Indie si bude výskat, že v lize rozvíjejících se států přeskočila Čínu, ale i před ní je ještě dlouhá cesta.«

Ročenka byla napsána v listopadu 2015. V únoru 2016 je The Economist pesimističtější i pokud jde o Západ a velmi pesimistický, co se týká Evropy.

Jaromír SEDLÁK, Haló noviny, 5.4. 2016, str. 6