Zákon o půjčce a pronájmu

– Reorganisace anglického válečného průmyslu – Německé útoky na moři a ve vzduchu

12. března 1941

President Roosevelt podepsal zákon o americké pomoci spojencům, který předtím byl odhlasován 317 hlasy proti 71. Je to historická událost prvního řádu. Znamená to, že veškeré hmotné a morální možnosti přebohatého amerického kontinentu jsou otevřeny pro Velkou Britanii a její spojence. Němci vám zajisté budou říkat, že pomoc přijde pozdě, že tento zákon nic neznamená, ale nedejte se mást. Je bezesporné, že si v Berlíně uvědomili, že od včerejška anglo-americké spojenectví ujímá se rukou společnou a nerozdílnou a do všech důsledků vedení zápasu o lepší zítřek pro nás všechny. Znám Ameriku dobře a ujišťuji vás, že materiální možnosti, plynoucí z právě podepsaného zákona, jsou nevyčerpatelné.

Mne však zajímá také morální stránka tohoto zákona. Toto dalekosáhlé rozhodnutí, které váže americké občany k ohromným obětem pro naši společnou věc, bylo prodebatováno v obou sněmovnách veřejně, volně a demokraticky. Žádný diktát, nýbrž volné rozhodnutí zástupců svobodných občanů amerických. Krásně vyjádřil se vůdce oposice proti tomuto zákonu; po skončeném hlasování prohlásil:

Dovolte mi, abych řekl, že stojíme jako jeden muž za svobodou. Žijeme, díky Bohu, v zemi, kde máme právo i ty nejdůležitější otázky prodebatovat a hlasovat tak, jak nám velí naše svědomí. Když rozhodnutí bylo učiněno, přijímáme je a podřizujeme se vůli většiny. Jsme jednotní, národ je nezastrašený a odhodlaný nasadit vše, aby skutečný amerikanismus se světa nezmizel.“ To je přece řeč volného člověka.

Tento nejmohutnější zákon, který kdy byl Amerikou odhlasován, přichází v předvečer druhého výročí Hitlerova vloupání do naší vlasti. Budiž nám posilou, povzbuzením a plnou jistotou, že anglo-americké bratrství je nepřemožitelné«

V Dolní sněmovně zde navrhl konservativní ministr obchodu Olivier Lyttelton zákon, jenž mu dává možnost přeorganisovat a změnit celou soustavu anglického podnikání tak, aby výroba, k vedení války nutná, ještě byla zvětšena. Je to také zákon s dalekosáhlými následky a sněmovna takřka jednomyslně s ním souhlasí. Další důkaz, že demokracie žije a smí zasahovat způsobem, který by v dobách mírových znamenal revoluci.

Oba zákony, o nichž dnes mluvím, ukazují nám pochopení obou anglosaských demokracií, že zájmy jednotlivce definitivně ustupují do pozadí a že občané angličtí a američtí, sjednocení za Rooseveltem a Churchillem, okem klidným a nebázlivým hledí vstříc pekelnému útoku teutonských pohanů.

Jarní  tzv. sezóna už začala. V sobotu měli jsme ošklivý nálet na Londýn a Němcům, jako obyčejně, se podařilo zasáhnout několik dalších „vojenských objektů“. Na příklad: taneční síň, kam důstojníci na dovolené si vyšli se poveselit, kostel, nemocnici, školu a dělnické domky. Ale jako dříve, ba snad ještě víc, ohněm prošlý občan londýnský nedal se demoralisovat. Věřte mi, jsou to slavní lidé.

Předešlý týden potopili Němci víc než jindy. Je to vážné, ale ani tak se jim nepodaří zhasnout poslední evropský maják svobody, jmenující se Anglie. Anglie a Amerika jsou a zůstanou pánem moří. Není ovšem sporu o tom, že příštích pár měsíců bude plno nebezpečí, útrap a starostí. To se však musilo očekávat a proto, i když Angličané vědí, co to je starost, nevědí, co je to strach.

Dobrou noc!

Dne 25. března 1941 vláda Stojadinovičova v Jugoslávii podepsala Pakt Tří s Německem. O dva dny později však Jugoslávie našla svou duši, národ se vzepřel proněmecké politice Stojadinovičově a byla utvořena nová vláda.

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 113-115

reprint vydání z roku 1948