Základní dokumenty sudetoněmeckého landsmanšaftu IV

Základní dokumenty „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ IV.

IV.

Brannenburské teze

Seligerovy obce – zájmového společenství sudetoněmeckých sociálních demokratů

Seligerova obec se považuje za následnickou organizaci Německé sociálně demo-kratické dělnické strany v Československé republice, která vzešla ze starorakouské-ho dělnického hnutí a do poslední chvíle bojovala proti Třetí říši a za zachování Československé republiky. Dnes je po zkušenostech exilu a opětné výstavby pevně etablovaná ve Spolkové republice Německo... Podporuje Sociálně demokratickou stranu Německa a snaží se o spolupráci s jinými sudetoněmeckými i českými a rakouskými organizacemi.

Seligerova obec se zasazuje o dorozumění mezi sudetskými Němci a Čechy, o sociálně demokratickou politiku vycházející z vědomí odpovědnosti za dění uprostřed Evropy a o kontinuitní další rozvíjení demokratických struktur Evropské unie. Zejména vychází z toho, že citlivý vztah mezi sudetskými Němci a Čechy se nemůže zlepšit předhazováním viny a kladením požadavků, nýbrž pouze ochotou sebekritickému vypořádání s historií a pochopením pro citlivé aspekty druhé strany.

Seligerova obec proto vyzývá představitele sudetoněmeckých institucí a periodik k upřímnému vypořádání s vlastní historií, zejména s nacistickým panováním v Su-detské župě (Sudetengau) a v Protektorátu. Na české strany a sdělovací prostředky Seligerova obec apeluje, aby se právě tak upřímně vypořádaly s vlastní historií, zejména s vyhnáním a se všemi opatřeními a nařízeními, založenými kdysi na šovinistických postojích. Obě strany pak vyzývá, aby se rozpomínaly nejen na vlastní oběti, ale i na oběti druhé strany. V tomto smyslu se zasazuje o rozvíjení přímých rozhovorů mezi představiteli českých stran a sudetoněmeckých politických seskupeních.

Společný život Čechů, Němců a Židů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byl stejně tak silně rozvrácen nacistickou okupací a válkou jako vyhnáním. Seligerova obec vychází tudíž z toho, že zašlý životní svět nelze obnovit právními dohodami ani přátelským objímáním. Je si vědoma toho, že toto pochopení je to pro mnohé vysloveně hořké. Zde může pomoci už jen poctivost a realismus. Seligerova obec zastává názor, že nebude žádný kolektivní návrat německé etnické skupiny, ale jen možnost individuálního návratu jednotlivců. Zasazuje se proto o důraznou podporu německé menšiny, o brzký vstup České republiky do Evropské unie a o schválení evropského práva etnických skupin. Seligerova obec je dále toho názoru, že nedojde k žádné dalekosáhlé restituci majetku vyvlastněného v roce 1945. Místo toho se zasahuje o to, aby Češi a sudetští Němci hovořili o modelech symbolického řešení, které by bylo přijatelné pro obě strany.

Seligerova obec považuje za nezbytné nové formulování cílů, potřebné v tomto smyslu již od roku 1990, a vyzývá všechna sudetoněmecká seskupení k účasti na otevřené diskusi. Potřebujeme atraktivní vizi, která osloví Čechy i sudetské Němce a kterou uvítají sousední země jako smysluplný stavební kámen evropské integrace. Tato vize musí být oproštěna od veškerých pokusů usilovat o budoucnost jako resuscitaci zaniklého životního světa. Musí naopak vycházet z nutnosti uchovat hod-notné součástí vlastní tradice a vnést je jako stavební kameny do struktury nového spolužití v rámci Evropské unie. Seligerova obec se zasazuje o to, aby se tímto způsobem formulovalo nové sousedství, v němž sudetští Němci a Češi už nezakusí staré úzkosti a agrese, nýbrž ve vzájemném respektování budou pěstovat své tradice a společně vytvářet fundament evropského dorozumění.

31. října 1998

Za předsednictvo Seligerovy obce Volkmar Gabert, spolkový předseda

Ackermann-Gemeinde

Jak dál?

I. Vstup České republiky do Evropské unie

Rozšíření Evropské unie směrem na východ považujeme za prvořadý zahraničně-politický cíl. Proto se beze změny zasazujeme o přijetí České republiky – v daném okamžiku rovněž Slovenské republiky - do Evropské unie. Urychlené uzavření vstupních rozhovorů je jak v německém, tak v celoevropském zájmu. Na přijetí evropských právních zásad a přizpůsobení českého právního řádu dbají orgány Evropské unie. Přijetí České republiky přispěje také k uvolnění napětí v sudetoněmecko-českých vztazích. Otevřou se nové možnosti pro osobní a kulturní kontakty vyhnanců s jejich starým domovem.

2. Doprovodné kroky

Přijetí České republiky do Evropské unie bude mít o to pozitivnější dopad, čím více lidí vyhnaných z této země se s ním ztotožní. Proto je i nadále třeba se snažit o uzdravování starých traumat. Vyhnání sudetských Němců je sice dějinným faktem, který nelze zvrátit, přesto – s vědomím vývoje, který následoval po vyhnání, považujeme uskutečnění těchto kroků za nutné:

2.1. Odsouzení vyhnání jako takového

Vyhánění obyvatelstva porušuje lidskou důstojnost. Spolková republika Německo a Česká republika se ve svých ústavách výslovně hlásí k ochraně lidské důstojnosti. Proto se nelze dále vyhýbat odsouzení vyhnání jako takového. Význam takového odsouzení spočívá ve spravedlivém zhodnocení minulosti a v upevnění společenství, jež sdílí stejné hodnoty pro budoucnost. Je zapotřebí jednoznačného prohlášení české strany, že formulace uvedené v článku 3 česko-německé deklarace ze dne 21. ledna 1997 jsou českou stranou takto interpretovány.

2.2. Právo na domov

Právo na domov jako projev práva na sebeurčení znamená zákaz vyhánění. S cílem dosáhnout nápravy vyhnání, které následovalo po 2. světové válce, se zasazujeme o toto možné řešení: Mezinárodním právem závazně stanovená státní hranice mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou je nedotknutelná. Kdo byl vyhnán jako sudetský Němec, nechť má právo se usadit v České republice v případě, že tam chce skutečně přemístit těžiště svého života. V tomto případě nechť mají také jeho manželka a potomci stejné právo. Těmto lidem, kteří se chtějí vrátit, nechť je nabídnuta možnost získat českou státní příslušnost, nebo nechť jim je umožněno se spokojit podle článku 6 česko-německé deklarace s trvale schváleným statutem cizince - především ve formě předčasného povolení k pobytu v rámci Evropské unie. Nechť je v Německu zřízeno poradní místo, jež by ty, kteří se chtějí vrátit, informovalo o životě a jejich právním postavení v českém prostředí, jako i o důsledcích jejich přesídlení ve směru k právům a povinnostem Spolkové republice Německo.

2.3. Distancování se od Benešových dekretů – ukončení právní diskriminace

Kritika českých právních předpisů, jež se dotýkají sudetských Němců (zák. č.115 z roku 1946 a dekrety prezidenta Beneše, které jsou směřovány proti sudetským Němcům), se orientuje ve svém jádru proti diskriminaci těchto lidí na základě jejich příslušnosti k národu. Tato diskriminace musí být ukončena. Tím se ale nežádá jakékoliv „přepisování dějin“. Rozhodující je, aby ti, kteří byli postiženi, vnímali, že jsou bráni vážně ve svém zraněném právním cítění. To je nutné k tomu, aby článek 4 česko-německé deklarace byl také vnitřně akceptován těmi, kterých se věc dotýká, a tím přispěl ke smíru. Jednak zde jde o to, aby byla brána vážně utrpení těch sudetoněmeckých obětí československého násilí, které utrpěli újmu na životě, zdraví nebo svobodě, stejně jako utrpení českých obětí německého násilí v dobách národního socialismu. Tyto sudetoněmecké oběti mají nárok na odškodnění podle stejných principů. A jednak zde jde o to odsoudit, ať už v jakékoli formě, diskriminační charakter vyvlastnění, jež souvisí s vyhnáním, přičemž otázku majetku je třeba dnes řešit realisticky. Například to může být provedeno tím způsobem, že příslušníci německé menšiny v České republice budou odškodněni a majetkové ztráty ostatních sudetských Němců by byly symbolicky narovnány – třeba zvláštním příspěvkem do Česko-německého fondu budoucnosti nebo zřízením kulturní nadace pro německou menšinu apod.

3. Cíl

Naši politickou vizí zůstává budovat dále česko-německé sousedství na základě křesťanského obrazu člověka a úcty k lidským právům.

Politické teze k česko-německým vztahům schválené předsednictvem Ackermann-Gemeinde dne 22. ledna 1999 v Norimberku.

Witikobund

Ideologie, na které je Witikobund (WB) postaven, má především tyto charakteristické rysy: protičeský šovinismus a rasismus, antiseminitismus, historický revizionismus orientovaný na výsledky druhé světové války a na bagatelizování nacistických zločinů. S mimořádnou slovní agresivitou prosazuje Witikobund znovuzískání českých pohraničních území a navrácení majetku, zkonfiskovaného po druhé světové válce. (Emil Hruška, Sudetoněmecké kapitoly, str. 246, START, Praha 2008,)

Pokud jde o varianty řešení „sudetoněmecké otázky“ zvažuje WB tyto:

1. Návrat jednotlivců do Česka za ztráty současného státního občanství a při získání nového občanství českého (to by mělo být za všech okolností odmítnuto

2. Návrat národní skupiny po případě za posílení jinými německy hovořícími osídlenci, to si lze představit v rámci statutu autonomie. Ta by byla možná za široké samosprávy pro Němce uvnitř státu. Znamenalo by to také, že v nouzovém případě by bylo, opět za použití práva na sebeurčení, usilováno o řešení formou vlastního státu. (Witikobrief 5/1993)

WB zásadně odmítá realizaci práva na vlast a sebeurčení jako vnitročeskou záležitost. Jako minimální řešení by mohlo být zřízeno kondominium, tedy společná správa České republiky společně s ochrannými mocnostmi sudetoněmecké národnostní skupiny, tj. Rakouskem a Německem. Vstup do této problematiky by mohla ulehčit diskuse o autonomním řešení podle izraelsko-palestinského modelu. (Witikobrief 6/1995)

V roce 1997 vydal Witikobrief tuto výzvu: „Radíme dobře státu Čechů, aby se bez „když“ a „ale“ přiznal k poválečným ohavným skutkům, vyslovil nad nimi politování a zavázal se k zadostiučinění. Pro sudetoněmecká území by bylo prvním krokem vytvoření autonomní zóny uvnitř České republiky, kde by bylo zaručeno komunální volební právo bývalým obyvatelům, a to i tehdy, pokud zde nebudou mít či ještě nebudou mít bydliště“ (Witikobrief 5/1997)

Dr. Hans Mirtes, jeden z představitelů WB, v roce 2002 napsal: „Čeští politikové…, přesvědčili o tom, že je jen otázkou času, kdy bude jejich stát dán k dispozici…. Když už tak bezvýznamné příhody otřásají českým loupežným systémem, jaké zemětřesení bychom zažili, kdyby se sudetští Němci rozžehnali se svými kávovými dýchánky a věnovali se opětnému získání vlast? Neměli by být podcenování a jejich trpělivost by neměla být pokoušena. Vyhýbky jsou nastaveny správně. Chopme se toho, Bůh přeje vytrvalým!“ (Deutch. Tschechische Nachrichten č. 75)

Stanovy sudetoněmeckého landsmanšaftu

§3 stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu takto:

"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;'

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;

f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;

g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".

Výklad zásad sudetoněmeckého landsmanšaftu

Usneseno 28. února 2015 v Sudetském domě v Mnichově

Výňatek

4. Sudetoněmecká etnická skupina v budoucnosti - Naše úloha a cíle

Sudetoněmecký landsmanšaft se zavazuje,

- K tvoření živého a pestrého společenství sudetoněmecké národnostní skupiny v příštích generacích, vědomého si svých historických a kulturních kořenů, a při tomto vědomí se zavazuje dostát své historické odpovědnosti.

Na tuto cestu zve mladou generaci a všechny zainteresované k účasti. Přitom se opírá o cenné znalosti generací zkušeností.

- K podpoře Němců a Čechů, kteří hledají své rodinné, kulturní a historické kořeny v českých zemích prostřednictvím získávání domovských informací a přeshraničních aktivit.

- Ke zkoumání, dokumentování a pravdivému prezentování historie sudetoněmecké etnické skupiny budoucím generacím, včetně temných období mezi Čechy a Němci v českých zemích.

To bude probíhat v úzké spolupráci se všemi sudetskými Němci, případně pro tento účel vhodnými německými a českými vědeckými a vzdělávacími organizacemi.

- Působit, aby všechny strany podílející se na nespravedlnostech, které si způsobily navzájem, je uznaly a pokud možno je napravily.

Sudetští Němci se prostřednictvím svých zástupců opakovaně hlásí ke své odpovědnosti ve vztahu k zločinům nacistů a jsou rozhodnuti tuto minulost dále zpracovávat.

Sudetoněmecký landsmanšaft usiluje o to, aby protiprávní vyhlášky, zákony a předpisy o kolektivním zbavení práv, vyvlastnění, nucených pracích, vyhnání a vraždách, které Česká republika, předseda vlády nebo parlament v bývalém Československu přijali v letech 1945/1946; byly odstraněny, nebo zneplatněny. Za tímto účelem požaduje přímé rozhovory mezi představiteli českých lidí a představitelů sudetoněmecké etnické skupiny s cílem nalézt řešení, na kterém se mohou obě strany dohodnout ze svobodné vůle. Přitom očekává podporu německé politiky.

- K udržování a rozvíjení zachované bohaté kultury sudetských Němců.

Tato smlouva se vztahuje na všechny oblasti umění, kultury a vědy, zde i v českých zemích. Ústřední roli v šíření sudetoněmeckého kulturního dědictví hrají rodiny a kulturních instituce naší etnické skupiny. Usilujeme o spolupráci s německou menšinou v České republice a s českými iniciativami, které chtějí do budoucna získávat naše společné kulturní dědictví v českých zemích, a chceme, aby byla plodná.

- K prosazování zákazu útlaku, diskriminace, vyhánění nebo "etnických čistek" a ničení kulturního dědictví etnik, náboženských nebo sociálních menšin po celém světě a k prosazování zajištění univerzálních lidských práv a základních svobod a práv všech národů a komunit na vlast a na sebeurčení.

Práva menšin by měla být zahrnuta a realizována ve spolupráci se zástupci jiných etnik a evropských národnostních menšin, s vědomím celá desetiletí trvající průkopnické přípravy, vykonané sudetoněmeckými jednotlivci a organizacemi.

V organizaci „!sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL) důležitou úlohu hrají názorová společenství:

I. Ackermann-Gemeinde (AG), II. Seliger-Gemeinde (SG)

III. Witikobund, IV.Společenství evangelických sudetských Němců (je marginálním subjektem)

Witikobund

byl založen v roce 1950 tzv. sudetoněmeckými henleinovci a nacisty. Je nacionálně šovinistický, početně nejmenší, avšak nejradikálnější součást sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Mezi zakládající členy Witikobundu patří:

Walter Brand, člen NSDAP od roku 1931, šéfredaktor propagandistických novin SdP Die Zeit, vedoucí úřadu Konráda Henleina, organizátor Sudetendeutsches Freikorps a Hauptsturmführer SA, předsedou Witikobundu 1950–1952;

Frank Seiboth, Parteisekretär SdP v Jablonci, Gauschulungsleiter v NSDAP a vedoucí výcvikového tábora, Hauptsturmführer SS, předsedou Witikobundu v letech 1953–1955;

Walter Becher, před válkou redaktor propagandistického deníku SdP Die Zeit, předseda Witikobundu v letech 1956–1958 a mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu v letech 1968–82;

Heinz Lange, člen NSDAP, příslušník SS u tankové divize Das Reich, která má na svědomí několik válečných zločinů, předseda Witikobundu v letech 1959–1983 ;

Walter Stain, bývalý člen Sudetendeutsches Freikorps, po Mnichovu členem NSDAP a do roku 1945 mládežnický velitel Hitlerjugend, předseda Witikobundu v letech 1986–1989;

Siegfried Zoglmann, vysoký činitel Úřadu říšského protektora a zároveň hlavní vůdce Hitlerjugend v protektorátu Čechy a Morava, v r. 1942 vstoupil jako dobrovolník do Waffen-SS, spoluzakladatel Witikobundu .

Kromě zakládajících členů i mají i další "Witikové" nacistickou minulost, která se neomezovala na pouhé členství v NSDAP.

Ernst Anrich, člen NSDAP, člen SS, ideologický historik a děkan nacistické Říšské univerzity ve Štrasburgu (budovala např. kolekci židovských koster, pěstovala rasovou anatomii a byla rozpuštěna spojenci v r.1944);

Konstantin Höß, člen SdP, za protektorátu oblastní šéf NSDAP v Praze, v Jičíně a Hradci Králové;

Franz Karmasin, zakladatel Karpatoněmecké strany, důstojník Waffen-SS, odsouzen v Bratislavě k trestu smrti, jemuž unikl;

Karl Kraus, hlava gestapa a SS-Obersturmbannführer v Bělehradě;

Albert Smagon, oblastní šéf NSDAP v Bratislavě;

Rudolf Staffen, oblastní šéf (Gauamtsleiter) NSDAP [8];

Dr. Walter Hergl, člen SdP, Agent SD a NSDAP-Hauptstellenleiter. SS-Hauptsturmführer, úzký spolupracovník K.H.Franka .

(Údaje o stranické příslušnosti a funkčním zařazení výše uvedených jsme získali z internetových materiálů.)

Witikobund ovládl vedení landsmanšaftu a stal se určujícím faktorem jeho ideologie i praktické politiky. Tato skutečnost se zcela jasně projevila na zasedání XII. Spolkového shromáždění v únoru 2000, kdy personální unie představovaná doposud Neubauerem, byla rozdělena mezi Bernda Posselta (předseda) a Johanna Bohma (mluvčí). Witikobund obsadil ve vedení landsmanšaftu všechny rozhodující funkce (víme přece, že ani Kameradschaftsbund neusiloval nutně o vrcholnou reprezantaci!): prezident spolkového shromáždění (H. Sehling), všichni viceprezidenti (W. Nowak, G. Zeihsel, A. Ardelt); Posseltovými "náměstky" se stali "witikoni" R. Vogler (bývalý předseda Witikobundu), M. Sehling a H. Fleissner. V užším spolkovém vedení se dále ocitli také Obelacker a nestor S. Zoglmann. (Emil Hruška, Sudetoněmecké kapitoly, str. 248-249)

Rok 2015 a následující nejen v SL

V r. 2015 dochází ke změně vztahů mezi jednotlivými názorovými společenstvími uvnitř SL. WB ztrácí svou vedoucí roli ve prospěch AG, která postupuje ruku v ruce se SG. Společně tyto složky SL nastolily otázku novelizaci stanov, jíž schválilo Spolkové shromáždění, jak v r. 2015, tak i v roce 2016 velkou většinou. V roce 2015 novelizované stanovy odmítl příslušný soud registrovat. Podle dosavadních informací, které máme, i po druhém pokusu o novelizaci platí stanovy SL v původním znění.

I když se AG a SG verbálně vzdávaly práv na vlast, na odškodnění a restituce, ve svých projevech však někteří z funkcionářů SL mluvili zcela jinak. B. Posselt prohlásil v listopadu 2015 ve Vídni v Domě vlasti, že. odškodnění i restituce budou. Na Dni vlasti v Klosterneuburgu G. Zeihsel, předseda rakouského SL, informoval, že v ČR probíhají přímá jednání o odškodnění tzv. Novorakušanů, tj. sudetů, kteří získali rakouské občanství až po 27. dubnu 1945.

Na jedné straně se „reformátoři“ v SL vzdávají práv, na druhé však požadují plnění některých z nich. Tato politická schizofrenie vzbuzuje u nás nedůvěru. Nelze vyloučit, že „reformátoři a šovinisté“ v SL hrají hru určenou pro veřejnost. Jak víme z minulosti, pro sudety nikdy nordická lest nebyla cizí. Mistr v tom směru byl K. Henlein. Zapřísahal se, a i jeho věrní, loajalitou k republice, aby jí nejdříve potají zrazoval a později, až přišla vhodná chvíle, se přihlásil s celou tzv. Sudetoněmeckou stranou k nacismu.

Faktem také je, že nebyl činěn žádný pokus o novelizaci programu Dvaceti bodů z r. 1961. Ani verbálně tato snaha nebyla vyjádřena.

Podíváme-li se na práva, která pro sebe reklamuje SL, z hlediska mezinárodního práva, pak zjistíme, že jde pouze o zbožná přání. Žádné z těchto práv není založeno na mezinárodně právním základě. Sudeti si práva sami zformulovali, dali do stanov a programu. Otázkou je, nakolik v ně věří. Přesto se snaží i nás přesvědčit o jejich platnosti a hlavně nás vedou k tomu, abychom se tvářili a pak i jednali, jako kdyby tato práva byla platná. To je cesta, jediná cesta, jak se mohou dostat k naplnění alespoň některých svých „práv“. Z hlediska mezinárodněprávního jsou jejich tzv. práva totiž nulitní.

Několik konkrétních případů. Odsunutí Němci z Československa a jejich následníci sdružení v SL si samovolně a účelově vytvořili pro transfer (přesídlení, odsun) termín vyhnání, který je v rozporu s termíny používanými spojenci nejen v Postupimské dohodě, ale i v mezinárodním právu. My jsme Němce nevyhnali, ale přesídlili, a to na základě rozhodnutí Spojenců v Postupimi, a to způsobem, který byl spojenci vysoce pozitivně hodnocen

K tomuto tématu prof. JUDr. M. Potočný, DrSc, uvádí.:

"Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy." (Sborník: Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18,/ K otázce „vyhnání“ tzv. sudetských Němců z Československa po skončení války Spojených národů s Německem, Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., vydalo Křesťanskosociální hnutí 15. března 2016, www.ceskenarodnilisty.cz )

Zcela běžně Němci mluví o tom, že jsme německé obyvatelstvo po válce nejen vyhnali, ale i okradli, oloupili. Opět jde jen a jen o jejich účelové vidění. Spojenci již v Jaltě se dohodli, že Němci budou muset zaplatit škody, které agresí způsobili. Na stejné zásadě se spojenci dohodli i v Postupimi. Následná Pařížská reparační dohoda již stanovila zásadním způsobem reparace, které Německo bylo povinno zaplatit signatárním spojeneckým státům, mezi něž patřila i Československá republika. Všichni signatáři byli povinni německý majetek konfiskovat tak, aby se nikdy nedostal zpět do německých rukou. Nadto ČSR nebyla povinna hodnotu tohoto konfiskovaného majetku odečíst ze svého reparačního účtu. Takže, ne my dluhujeme cosi Němcům, ale SRN nám dluhuje reparace ve výši cca 360 miliard předválečných korun, což dnes představuje více než 3 biliony korun.

Němci též mluví o právu na návrat do své původní vlasti v republice. Na základě rozhodnutí spojenců byli z ČSR přesídleni, Z důvodu, že ve své velké většině republiku zradili a dokonce prolévali krev a mařili životy svých bývalých československých spoluobčanů. Podíleli se na teroristické vládě v tzv. protektorátu. Svým jednáním se tak sami připravili o vlast. Nadto spojenci rozhodli o transferu Němců z Československa i z důvodu zajištění následného míru. Německé menšiny se již nikdy neměly stát nástrojem k rozbití států, v nichž žily, a ani nástrojem k rozpoutání agresivní války, Jejich vlastí jsou státy, kde nyní žijí, především Německo a Rakousko.

Výše uvedené skutečnosti jsou zřejmé i SRN a Bavorsku. Přesto se vměšují do našich vnitřních záležitostí ve prospěch SL. I u nás v republice jsou politické strany, jsou politici, kteří pracují ve prospěch „sudetoněmecké věci“ ke škodě republiky a jejího lidu. Dokonce pomáhají SL v současné krizové situaci, v níž se nachází. Bez této podpory, poskytované i Bavorskem a Německem, jimi především, by SL byl již na cestě k přeměně z agresivního politického subjektu ve spolek zájmový. Někteří čeští ústavní činitelé jednají v rozporu se svými ústavními povinnostmi. Zastírají českému národu pravdu. Společně se SL a některými německými politiky přehlížejí zejména Postupimskou dohodu, Pařížskou reparační dohodu a principy mezinárodního práva. Republika se stává stále více závislá na Německu, které chce hrát vůdčí roli nejen v EU, ale v celé Evropě. B. Posselt se nedávno vyslovil dokonce pro vůdčí roli Evropy ve světě. Něco podobného tu již bylo, Hitler, nacisté, německý panský národ a boj o vládu nad světem. Dějiny se opakují. Současný stav je jen jednou z epizod, které jsme v dějinách s Německem zažili. V posledních týdnech se však mění globální politická situace. Amerika a Rusko zřejmě začnou v otázkách celosvětové bezpečnosti spolupracovat. V těchto podmínkách se ČR opět stane svrchovaným státem, I Evropa se změní ve svobodné společenství samostatných, suverénních států. V to věříme, k tomu pracujme s láskou k vlasti obětavě, každodenně! Za našimi slovy, musí bezprostředně následovat i skutky.

Redakce: ing. P. Rejf, CSc., připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 568. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 29. ledna 2017

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170