Zajetí …

Emil Hruška

Karl Hermann Frank byl zajat americkými vojáky 9. května 1945 asi v půl druhé odpoledne.

Stalo se tak v Rokycanech za pozdvižení Čechů, kteří Franka poznali a Američany na něj upozornili. Malá „podkolona“, kterou tvořily vozy Frankovy a jeho doprovodu, byla součástí mocného deprivovaného proudu německých uprchlíků, kteří směřovali z Prahy do područí Američanů. Frank a spol. jeli z Prahy ve čtyřech autech. V tom prvním tvořili osádku čtyři muži osobní ochrany, příslušníci SS. Ve druhém voze, osmiválcovém opancéřovaném Mercedesu jeli, kromě řidiče Angera, Frank, dále jeho pobočník, major ochranného policie (Schutzpolizei) Hoffmann a SS-Brigadeführer Bernhard Voss, působící při Frankově štábu.

Třetí auto, řízené příslušníkem SS Uhlem, bylo určené pro Frankovu manželku Karolu, jejich tři děti a chůvu. Ve čtvrtém autě jela stráž složená ze (Syř nebo pěti příslušníků Říšské bezpečnostní služby...

Z Prahy vyjeli ještě v noci a cesta se vlekla. Když projížděli Berounem, poznalo K H. Franka několik místních obyvatel. Z berounské četnické stanice hned volali kolegům do Žebráku: Pozor, v koloně uprchlíků jede také Frank! Ze Žebráku šla tatáž zpráva do Rokycan. V  Rokycanech byli Frank a jeho doprovod kolem půl druhé odpoledne zbaveni Američany relativní svobody. Frank byl oddělen od ostatních a zhruba po dvou hodinách se ocitl v Plzni v Zahradní ulici, ve vile manželů Lukešových, kam Američané přechodně umístili své zpravodajské a justiční složky.

Muži z Frankova doprovodu byli internováni ve velkém zajateckém táboře u Ejpovic, Karola Franková s dětmi se na čas ocitla v internačním táboře ve Stodě.

"Frank je přivezen v jeepu a přijeli s ním jeho pobočník Hoffmann a komorník, kteří nesli menší zavazadla," napsal po válce Bohuslav Ečer, muž, který se postaral o to, aby Frank skončil před československým mimořádným soudem „Američtí vojáci odvedli Franka do místnosti v přízemí a jeden voják usedl k prahu, druhý se vyhoupl na rám okna. Za chvíli se dostavili dva američtí důstojníci justiční služby. Za výslechu slyšeli manželé Lukešovi, sedící v zahradě, zřetelný Frankův pláč a vzlykot. Tázal se, co bude s ním a s jeho rodinou... Vypovídal chvějícím se a nejistým hlasem.." Následujícího dne je Frank převezen z Plzně (připomeňme, že toho dne v Plzni vyhasl život Henleinův) do západoněmeckého Wiesbadenu

V tomto městě, nacházejícím se zhruba 300 kilometrů vzdušnou čarou od české hranice, je Frank v noci na pátek 11. května 1945 internován ve vile továrníka Hörschela. Hörschelova vila má vůbec zajímavé hosty. Bydlí tady nejen asi dvanáct zajatých generálů wehrmachtu, včetně např. polního maršála Kleista, kteří působí jako poradci americké armády pro demobilizaci poražené armády německé, ale třeba také jeden Čech - jistý ing. Vávra z Klatov. Stavební inženýr Vávra bydlí ve vile jako host velitelství americké armády. Jde o bývalého vězně koncentračního tábora, účastníka domácího odboje, který se po osvobození z koncentráku dal k dispozici Američanům a předal jim 12 beden s plány italského opevnění od Terstu až po Nizzu.

Po krátké době se ing. Vávra musí přestěhovat do vily sousední. A do jeho pokoje přichází K H. Frank. Ve vile, kde nyní ing. Vávra bydlí, jsou ubytováni Frankův pobočník major Hoffmann a také Frankův údajný „sluha", jehož jméno jsme nezjistili. „Ihned ráno u snídaně... jsem se dověděl, jakou „vzácnou“ návštěvu jsme v noci dostali, a pokusil jsem se vysvětlit našemu americkému důstojníkovi, kdo vlastně K. H. Frank je. Mám však dojem, že s malým výsledkem, neboť Frank se hlásil jako ministr - čeho, to neřekl, a jako generál policie - že také SS, rovněž neřekl, “ vyprávěl ing. Vávra.

Frank je zatím v poměrném klidu. Spoléhá na to, že je „politickým zajatcem“ americké armády a vyvozuje z toho, že s Čechy už nebude mít nic společného, že zůstane de facto pod americkou ochranou. Po dvanácti dnech pobytu ve vile mu jeho věznitelé povolují první půlhodinou procházku. Dostává také přilepšení k jídlu - pomeranč. Jeho sebevědomí se trochu vylepšuje, začíná si stěžovat. Strava je prý ucházející, ale pokoj je nedosti čistý. Také by chtěl více procházek, jako ostatní němečtí generálové bydlící ve vile. Mít možnost více se mýt, by také potřeboval a to, že se smí oholit jen jednou za pět dní, mu rovněž vadí...

Koncem května 1945 se ve Wiesbadenu objevuje JUDr. Bohuslav Ečer. Legendární postava československého zahraničního politického odboje, po válce pověstný hlavní československý „lovec válečných zločinců“.

Bohuslav Ečer, narozený v roce 1893 v Hranicích na Moravě, byl ze začátku své politické a profesní dráhy sociální demokrat. V roce 1921 patřil k zakládajícím členům Komunistické strany Československa (KSČ), kterou opustil po nastolení kurzu „bolševizace“ v roce 1929, kdy se vrátil do strany sociálně demokratické. Ečer byl výborný právník, provozoval svou advokátní kancelář, v roce 1935 se stal náměstkem starosty města Brna. Od roku 1933 se výrazně angažoval v protifašistickém hnutí, jeho jméno se objevilo v letech 1933-1938 pod všemi důležitými protifašistickým proklamacemi vydanými v ČSR.

Od dubna 1939 pobýval Bohuslav Ečer v exilu. Stal se blízkým spolupracovníkem ministra spravedlností československé exilové vlády Jaroslava Stránského a členem Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů. Bohuslav Ečer se podílel jak na formulování právních základů pro trestání válečných zločinců, tak později na jejich vyhledávání a stíhání.

Ve Wiesbadenu pobývá dr. Ečer u štábu XII. armády USA, kde působí spojenecká skupina pro stíhání nacistických válečných zločinců, tzv. War crimes branch. Náhodně se zde potkává s několika Čechy, kteří byli v Německu tzv. totálně nasazeni a teď čekali na transport do vlasti. Znají se s ing. Vávrou a tak vědí: Někde ve Wiesbadenu Američané vězní Karla Hermanna Franka! Vzrušení Bohuslava Ečera asi nelze popsat. Dne 26. května 1945 se setkává s ing. Vávrou a dovídá se tak, kde přesně se Frank nachází. O dva dny později Bohuslav Ečer se svými spolupracovníky dr. Fanderlíkem a americkým plukovníkem Breckinridgem přichází do Hörschelovy vily.

Je pro ně připravena zvláštní místnost. V ní má proběhnout první výslech Karla Hermanna Franka, vedený představitelem nejen československé, ale i spojenecké justice. Frank je předveden, má na sobě stále uniformu generála SS se všemi distinkcemi a nášivkami. Ptá se hned, vida československou uniformu, zda je politickým zajatcem americké armády. „Ne“, odvětí Bohuslav Ečer. „Jste obviněn ze sprostých zločinů. Byl jste na návrh československé vlády dán na listinu válečných zločinců. Stalo se tak 10. června 1944. Stalo se tak zejména za Lidice. Budete vydán k potrestání československým soudům“.

Pak je Frank vyslýchán zatím jen k obecným záležitostem. Druhého dne výslech pokračuje. Ještě před příchodem Ečera a Fanderlíka požádal Frank o soukromý rozhovor s plukovníkem Breckinridgem Stěžuje si, je bolestínský. špatně prý spal, výslech jej rozrušil, a vůbec...

Ve všech místnostech vily, kde bydlí zajatí nacističtí hodnostáři, Američané instalovali skryté odposlouchávací zařízení. Získávají tak mnohé cenné informace. Tak také vědí, s jakým nadhledem a opovržením se ke Frankovi, kterého pokládá za obyčejného politického parvenu, chová jeho nový spolubydlící generál Franz Ritter von Epp. Von Epp, o třicet let starší než Frank, v letech 1933-1945 Hitlerův místodržitel v Bavorsku, je mnoha boji ostřílený a v pojetí německého nacionalismu slavný válečník, zasloužilý nacista, jemuž je souzeno zemřít za dva roky v internaci.

„Češi mě chytili “ lká Frank, „teď mi nezbývá, než abych se oběsil. “ „Nemohu poradit nic lepšího,“ odvětí cynicky von Epp. „Také moji ženu chytili. Je zatčena. Oběsím se," naříká Frank. „Dopcručuji to“ opáčí s gustem starý válečník von Epp. Generál justiční služby Československé armády Ečer je o obsahu těchto rozhovorů informován Žádá proto Američany, aby byl Frank co nejpřísněji střežen a hlavně co nejdříve vydán do Československa. Na Ečerovu žádost také mizí z Frankova stejnokroje všechny distinkce a označení.

Při dalším výslechu je Frank pokorný a nejistý, zřejmě mu dochází, že zájem Čechů o jeho osobu je vážný a bude mít pro něj těžké důsledky. Ptá se, co je s jeho rodinou. Generál Ečer ho však nikterak nelituje. Jste čtrnáct dnů od rodiny a už se ptáte, co se s ní stalo?,“ říká. „Už si naříkáte na svůj osud? To jste nevěděl, že české matky a čeští otcové měli také své rodiny, když jste je dal vraždit? Tehdy jste s nim neměl žádné slitování!“ Ečer opět předkládá požadavek na přísný dohled nad Frankem. Američané mu vyhovují způsobem, který je pro Franka těžkou ranou. Sekce pro vyšetřování válečných zločinů s sebou vozí zvláštní ocelové klece na kolečkách, prý jako pro tygry. U Hörschelovy vily jich stálo pět nebo šest Tak Frank putoval po výslechu - do klece.

Výslechy vedené Bohuslavem Ečerem pokračovaly další dva dny. Frank, dávající dříve rád na odiv svou tvrdost, ba brutalitu, se pak zhroutil. Naříkal, že dalšího výslechu už není schopen, že je nervově zničen, stěžoval si na pobyt v bezpečnostní kleci a na Američany, kteří jej hlídali V noci je mu zima, lůžko je studené. Má revmatické bolesti. Za svým skleněným okem necítí nervy...

Koncem května si Frank může poprvé od svého zadržení promluvit s majorem Hoffmannem, svým posledním pobočníkem Není to ale nic příjemného, Hoffmann, zřejmě žádný fanatický nacista, jej nešetří, vytýká mu zejména, že připustil vyhlazení Lidic. Frank však dosahuje alespoň dílčí úlevy: může opustit tygří klec“ a ocitá se znovu ve vile. Tentokrát je jeho spolubydlícím bývalý SS-Oberstgruppenführer Josef (Sepp) Dietrich. (Tato hodnost byla po dobu nacistické říše udělena jen čtyřem osobám: kromě Dietricha, který ji získal jako první v roce 1942, to byli Franz Xaver Schwarz, hlavní pokladník NSDAP, zastupující říšský protektor Kurt Daluege a Paul Hausser, velitel II. tankového sboru Zbraní SS.)

Dietrich byl muž snad ještě tvrdší než generál von Epp. Účastník nacistického puče v roce 1923, od roku 1928 příslušník SS, který v Mnichově založil vůbec první „SS-Standarte“. Velitel tělesné gardy „SS-Leibstandarte Adolf Hitler", jenž se podílel na vraždách za „noci dlouhých nožů" v roce 1934. Za války velitel 6. tankové armády Zbraní SS s odpovědností za válečné zločiny těžkého kalibru. Dietrich bude odsouzen nejprve na doživotí. V roce 1951 (studená válka je na vrcholu) mu bude trest snížen na 25 let vězení, ale už v roce 1955 (!) je tento válečný zločinec na svobodě. Jeho pohřbu v roce 1966 se zúčastní na 7000 bývalých příslušníků SS!

Nešetřil-li Franka von Epp, pak „Sepp“ Dietrich bývalého státního ministra přímo deptá. (Svědčí to mimo jiné o tom, jakou pověst měl Frank mezi nacistickou „starou gardou“.) Ráno, v poledne i večer Dietrich Frankovi připomíná, že jeho osud je zpečetěn a jediným východiskem může být - sebevražda. Přímo vědecky prý pak Frankovi znázorňuje, který způsob oběšení je nejlepší: Zda na klice u okna nebo na klice u dveří, či na ústředním topení

Frank se z toho zhroutí.

Bohuslav Ečer vyjednává s Američany o vydání K H. Franka do Československa. Jedná jménem československé vlády, kterou průběžně informuje. Dne 16 července je ujednáno, že Frank vydán bude; dohodu však musí ještě schválit americká a britská vláda. Poslední červencový den přichází z Washington příkaz vydat K H. Franka do Československa.

Bývalý státní ministr, do posledních chvil spoléhající na to, že je „politickým zajatcem Američanů“, může balit to málo, co mu zůstalo. Dne 7. srpna 1945 se Karl Hermann Frank po třech měsících opět objevuje v Praze. Odjel odtud v autě, vrátil se letadlem

Po přistání vystoupil z letadla jako třetí.

Bohuslav Ečer oznamuje „vítajícímu" policejnímu úředníkovi dr. Pravdovi, že odevzdává Karla Hermanna Franka Československé republice.

Dr. Pravda říká: „Karle Hermanne Franku, jménem zákona vás zatýkám.“

Zatýkacímu aktu jsou přítomni, kromě dr. Ečera a dr. Pravdy, dr. Marianko a dr. Pražák (oba z ministerstva spravedlnosti), ministerstvo vnitra zastupuje přední československý zpravodajský důstojník plukovník Josef Bartík.

Frank říká (německy, samozřejmě), že nerozumí. Zatýkací formule je mu přetlumočena. Pak je čtyřmi strážci odveden do eskortního vozu. Jede v něm do pankrácké věznice, kde je mu přidělena cela č. 20. Po celou dobu od přistání do příjezdu na Pankráce řekl Frank pouze tři slova: „Ich verstehe nicht“.

Nerozumím.

Z knihy Aktéři, kulisy a propadliště války a okupace, kterou vydalo nakladatelství Futura a kterou si můžete koupit za 129 Kč.

Haló noviny, 17.5. 2017, str. 14