Den D



1.BŘEZEN 1941 – ZAHÁJENÍ NÁSILNÉHO VYSTĚHOVÁNÍ ČESKÉHO OBYVATELSTVA Z VYŠKOVSKA NACISTICKÝMI OKUPANTY

/ K 70. výročí /


Výnos říšského protektora Neuratha o rozšíření vojenského cvičiště na Vyškovsku Prostějovsku a Blanensku a s tím spojeného vystěhování 33 obcí obývaných českým obyvatelstvem vydaný 5. září 1940, byl závazným příkazem pro protektorátní vládu, aby organizovala a zabezpečila jeho splnění

Postup byl přesně takový, jak jej později prosazoval i Heydrich, totiž, že rozhodnutí vydá německý vedoucí představitel – zde říšský protektor a všechnu nepopulární a špinavou práci provedou Češi, v tomto případě protektorátní úředníci, četníci, policie a další úřady.

Byla stanovena konkrétní data z nichž vyplývalo, že stěhování bude zahájeno dnem 1 března 1941 a ukončeno do 31.října 1942 Dále bylo určeno, že akce začne stěhováním obcí z Vyškovska. K tomu byla zřízena Přesídlovaci kancelář ministerstva vnitra se sídlem ve Vyškově , která zodpovídala za organizovaný a v určeném termínu provedený odsun a za udržování styku s řídícími říšskými orgány

Marné byly intervence tří postupně vyslaných delegací zástupců obcí Vyškovska v Praze u prezidenta Háchy, na ministerstvech vnitra a zemědělství a nakonec i u zemského prezidenta Cáhy v Brně, žádající o zrušení nebo případný odklad stěhování.Byli striktně odmítnutí s upozorněním, že jde o výsostný zájem říše, který musí být bezpodmínečně naplněn. Dozvěděli se však, že nejsou postiženi jen oni sami. V té době probíhala již v menším rozsahu přesídlovací akce v oblasti Milovicka a tak vyškovská komise mohla využít zde získaných zkušeností  na domácím teritoriu.

Komise navrhla časový rozvrh stěhování po etapách a určila rozdělení obcí do jednotlivých etap. V první etapě, nazvané 1a se zahájením 1. března 1941 a ukončením 31. téhož měsíce byly zařazeny obce Hamiltony, Lhota, Rychtářov, Pařezovice a Opatovice. Koncem ledna 1941 zasílá okresní úřad starostům těchto obcí formuláře dokumentů, které musí být podrobně vyplněny a s nimi se pak musí každý vedoucí domácnosti dostavit na soud ve Vyškově, kde se sepisovaly a legalizovaly smlouvy, které měly dodat celému aktu právní rámec.

Celá akce byla organizovaná jako uzavírání smluv o prodeji půdy a majetku německé říši za úhradu. Kdo však smlouvu nepodepsal, byl mu majetek zabaven ve prospěch Říše a mohl skončit v koncentračním táboře I přes tuto hrozbu se však čtyři odvážlivci rozhodli smlouvu nepodepsat a byli pak násilně vystěhování

Výkupní ceny byly nízké, ale právu bylo učiněno zadost a nikdo nemohl namítat, že mu byl majetek zabaven. Co na tom, že za protektorátní koruny si vyhnanec nemohl nic koupit, protože všechno zboží bylo na lístky s přesně určeným množstvím na osobu a ostatní předměty osobní potřeby jako prádlo, obuv, oděvy , hodinky. , nádobí atd.jen na zvláštní poukazy,o které musel zájemce písemně požádat příslušný úřad, přičemž nárok na jejich vydání neexistoval.

To však byla jen první část procesu Kromě příprav na předání majetku podle přesně stanovených pravidel hlavním problémem bylo vyhledání místa, kde se každá jednotlivá rodina po opuštění rodných obcí usadí.. Volných míst a bytů bylo na Moravě málo, protože zde již byla usídlena řada českých rodin, které byly po mnichovské krizi na podzim roku 1938 z pohraničí buď vyhnány, nebo se musely zachránit před pomstou henleinovců útěkem.A tak řada vystěhovalců marně bloudila po městech a vesnicích a vhodné ubytování nenalézala.

Situaci ještě komplikovala různá dodatečná nařízení omezující místa a prostory, kam je možno se vystěhovat. Bylo zakázáno stěhovat se na Vyškovsko, Slavkovsko Prostějovsko a do oblasti německého jazykového ostrůvku .

Další výnos přikazuje stěhovat se do oblastí , vzdálených více než 50 kilometrů od původního bydliště. To vše budí strach , nervozitu stres a obavy z budoucnosti ,protože čas odchodu se blíží a nic není dořešeno,. Když je o situaci informován okresní hejtman Bergman , vyhlásí sebevědomě, že když tedy není pro vystěhovalce na Moravě místo, nechá přistavit vagóny a všechny odtransportuje do Polska, kde je po válce místa dost. Nakonec však Němci uznali, že trvání na prostorových podmínkách ohrožuje dodržení termínu a povolili stěhování i na celou oblast Vyškovska s podmínkou, že toto povolení je dočasné.

A tak koncem února jsou všechny přípravy  skončeny.Na místo přicházejí vojenské strážní oddíly, které přebírají jednotlivé objekty. Jak mají být připraveny, bylo přesně určeno. Každý dům musel být vyčistěn, hnůj vyvezen na určené místo za vesnici, půdy, sýpky, komory stáje a dvory čistě vymeteny. Pak teprve vojáci převzali hlavní klíč od každé budovy a povolili odjezd.

Konečně nastal „Den D“ – 1. březen 1941. Z určených obcí vyjíždějí první povozy s . vystěhovalci a jejich zbylým majetkem..Deštivé počasí jim příliš nepřeje. Panuje neklid , zklamání a u některých zoufalství. Místo poklidného života v rodných obcích, kde jejich rody po staletí žily je čeká nejasná budoucnost. Válka pokračuje a německé úspěchy budí dojem neporazitelnosti.wehrmachtu..Protože existuje pro všechny Čechy pracovní povinnost tak zřejmě budou nasazeni do válečného průmyslu.A kdy a jak válka skončí? To byly otázky,které jim běžely hlavou.

Po celý měsíc bylo možno vidět na všech cestách směřujících k Vyškovu.stovky vozů různého druhu, ale i převrácené povozy , roztroušené věci a zařízení. Přesídlovací komise ale může 31. března hlásit, že vystěhování obyvatel obcí etapy 1a v počtu 2887 bylo zdárně ukončeno.

Tato anabaze pak obdobným způsobem pokračovala i v dalších letech. Přes veškeré úsilí se však Němcům nepodařilo vystěhovat všechny plánované obce a to nejen, jak bylo určeno do 31.10. 1942, ale ani do konce války.Přesto tím bylo postiženo 18558 českých obyvatel a z toho jen z Vyškovska 7683. Vítězství spojenců však rozmetalo tyto a jiné podobné nacistické plány v prach a popel. V obnovené Československé republice se vystěhovalci vrátili zpět do svých rodných míst , znovu obnovili své rozbité a rozstřílené obce a pokračovali tam, kde jejich předchůdci začínali. Zdálo by se, že je vše v pořádku.

* * *

Epilog.

Roky ubíhaly, vnitřní i zahraničněpolitická situace republiky se měnila, a na válku a protektorátní časy se zapomínalo. Německo se stalo spojencem Západu, bylo přijato do NATO. Bývalí vystěhovalci samozřejmě na příkoří a vyhnání nezapomněli, ale neměli síly ani prostředky, aby se domáhali nějakého odškodnění, či uznání. Jejich zásadní chybou však bylo,že se ihned po válce nesešli a neustavili sdružení, čí svaz vyhnaných a nezvolili výbor, který by je zastupoval.

Je totiž smutnou skutečností, že .za celou dobu až do dnešních dnů nikdo z československé strany ať z úrovně vlády, kraje či okresu nezjistil a neupozornil na skutečnost, že tímto násilným přesídlením se dopustily nacistické orgány nepromlčitelného zločinu proti lidskosti, jak je charakterizován v Ümluvě o nepromlčitelnosti válečných zločinů as zločinu proti lidskosti., kde je uvedeno- cituji:

Článek 1

Promlčení se nebude vztahovat na následující zločiny, bez ohledu na dobu jejich spáchání:

  1. válečné zločiny, jak jsou definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora z 8. srpna 1945 a potvrzeny rezolucemi Valného shromáždění Organizace spojených národů 3(I) z 13. února 1946 a 95(I) z 11. prosince 1946, zvláště „vážná porušení“ vyjmenovaná v Ženevských úmluvách z 12. srpna 1949 o ochraně obětí války;

  2. zločiny proti lidskosti, ať byly spáchány v době války nebo míru, jak jsou definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora z 8. srpna 1945 a potvrzeny rezolucemi Valného shromáždění Organizace spojených národů 3(I) z 13. února 1946 a 95(I) z 11. prosince 1946, vyhnání obyvatelstva z půdy, kterou má v držbě, způsobené ozbrojeným útokem nebo okupací, nelidské činy, které jsou důsledkem politiky apartheidu, a zločin genocidia, jak je definován v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948, a to i případě, že tyto činy nejsou porušením vnitřního práva země, v níž byly spáchány.

Argument, s kterým po válce vystupovali někteří činitelé, že totiž přesídlení bylo věci dohody mezi obyvateli a německou vojenskou správou ,která byla právně potvrzena kupní smlouvou a uzavřena vyplacením dohodnuté částky peněz.zde neobstojí. Že tato argumentace a papírové krytí jen maskovalo skutečné násilí, svědčí text předvolání, který byl rozeslán všem určeným k přesídlení. Tam je uvedeno, že nedostaví-li se jmenovaný v určenou dobu k uzavření kupní smlouvy „vaše nemovitost bude vyvlastněna a následky vyvlastnění jsou vám jistě známy. „


Z toho vyplývá, že přes uplynulou dobu sedmdesáti let , mají bývalí vyhnanci a jejich rodinní příslušníci právo nejméně na omluvu, případně odškodnění z německé strany .Jménem výboru Českého svazu bojovníků ve Vyškově, který může na skutečnosti jen upozornit, vyzývám příslušné orgány, aby se touto záležitostí začaly zabývat podle platných právních ustanovení a informovali veřejnost Vyškovska o výsledku jednání. Současně navrhujeme, aby vedení města den 1.března 1941 vyhlásilo památným dnem Vyškovska a zřízením pamětní desky uctilo natrvalo památku těchto událostí.


Josef Mikš, místopředseda výboru Českého svazu bojovníků za svobodu ve Vyškově





Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz