Žádné usmíření bez připomínání

Uctění památky prvního transportu vyhnanců před 70 lety na nádraží Furth im Wald

Studijní text

"Hluboce na mne zapůsobilo to, co vytvořili naši krajané a město Furth im Wald" řekl Bernd Posselt, mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny a spolkový předseda sudetských Němců, během ceremoniálu odhalení pamětního kamene před dalším nádražím. Při této slavnosti a následném ceremoniálu připomněla krajská skupina SL Chamu a místní skupina SL první transport vyhnanců ze Sudet, který přijel 25. ledna 1946 ve 14.00 do města přes znovuzřízené hranice.

Dokonce i plzeňský biskup František Radkovský rád přijal pozvání na vzpomínkové bohoslužby a navštívil i jednu další stanici, kde by se podíval na pomník vytvořený před deseti lety.

Pozadí vzniku a prvky pamětního kamene vysvětlil místopředseda místní skupiny sudetských Němců, Karl Hartl. Podnět k výstavbě pomníku byl dán na vzpomínkové slavnosti v roce 2006 a poté byl velmi rychle převeden do akce (SDZ 50/2006). Černá barva kamene značí "temné období". Nahoře se nachází bronzový reliéf zobrazující vlakové nádraží a 40 kasáren. Na straně stanice jsou znázorněny domovské oblasti sudetských Němců, na straně přivrácené k městu jsou výchozí a cílové stanice transportů. Kámen má ovlivnit lidi, kteří argumentují že se nebudou nadále dohadovat. Hartl ukázal hlubší smysl uvědomování o tom, že po roce 1946 bylo mnoho vyhánění. Poukázal na četné dary, které památník financovaly. "Paměť zůstane v bdělosti", tak nastínil Hartl účel této události a pamětního kamene.

Díky místní skupině SL a městu Furth im Wald za tento pomník, řekl spolkový mluvčí SL, Bernd Posselt, který odkazuje na vyhnání sudetských Němců. "To, co zde vidíme je mnohem víc než místní památka. Je to jedna z klíčových památek pro celou sudetoněmeckou etnickou skupinu ". Posselt také citoval skutečnost, že asi 750.000 ze tří milionů sudetských vyhnanců projelo Furth im Wald. Připomněl vzpomínkovou bohoslužbu před deseti lety, při které vznikla myšlenka památníku. Posselt považuje za vhodné umístění pamětního kamene na vlakovém nádraží, které spojuje Bavorsko a Čechy. Jde o to, aby se to nestalo "nikdy více". Bez připomínání těchto procesů nemůže existovat žádné skutečné smíření. A položil s Karlem Hartlem věnec k pamětnímu kameni.

Následující ceremoniál se konal ve velké zasedací místnosti radnice, kde byla velká účast. Na začátku uvítal starosta Furthu Sandro Bauer řadu zástupců z oblasti politiky, církve a landsmanšaftu, včetně Steffena Hörtlera, předsedu sudetských Němců v Bavorsku. Starosta informoval, že pro Furth je důležitá historie této přepravy a opět se zabývá dokumenty o transportech. Bauer také hovořil o současném uprchlickém problému, který představuje "obrovskou výzvou pro naši zemi". Srovnávat s vyhnanci z vlasti před 70 roky lze těžko. Protože se jednalo o německé státní příslušníky. "Sudetští Němci mluvili stejným jazykem, měli stejné hodnoty, pocházeli ze stejného kultury, byli křesťanská víry a přišli do zdevastované země. Nerovnost ve společnosti tehdy neexistovala. Vyhnanci tehdejší doby dali důležitý příspěvek k budování míst a ekonomiky, "připomněl minulost starosta." Dokonce i dnes je integrace  nezbytná, ale nebude možná neomezená", vysvětlil šéf radnice, který však má soucit s lidským utrpením. Nakonec připomněl dokumentační práci Susanne Maier o sběrném táboře. V knižní formě vyšla již ve druhém vydání a byla oceněna kulturní cenou landsmanšaftu v roce 2006.

V zastoupení řezenského biskupa Rudolfa Voderholzera přednesl pozdrav kapitulní děkan Monsignor Thomas Pinzer, ve kterém připomněl sudetoněmecké kořeny biskupa a jeho dlouholeté kontakty s plzeňským biskupem Radkovským. Uvedl, že na prosazování smíření zaměřil svou práci od začátku své biskupské činnosti. To on začal s žádostí o odpuštění za to, co se stalo v minulosti, koncem roku 1997 při akci v Neutraublingu. A poznamenal, že politici a občané propojení přes hranici reagovali pozitivně během jeho návštěvy v diecézi. Při pohledu do budoucna, řekl: "Musíme se snažit zachovat křesťanskou solidaritu. Jsme Evropa se stejnými kořeny, i když ty jsou stále slabší. Ale také mohou utvářet budoucnost. Vzdávám díky za to, že jste k nám přišli s bolestí v srdci, s trpělivostí, nadějí a otevřeností a navázali kontakty. "

"Německo a také kraj Cham vykonali velké věci. Byli první, a na tom záleželo", řekl důrazně zemský rada Franz Löffler, zároveň prezident Horního Falcka, ve svém pozdravu. Furth im Wald byl pro mnoho sudetských Němců místo, které jim ukázalo perspektivu. Vzpomínkovou slavnost vidí Löffler jako "připomenutí a varování - a to i pro dnešek". Ukázal na úsilí sudetoněmeckých občanů o obnovu společných hodnot, které se staly v následujících letech klíčem k úspěchu. "Německo a Bavorsko by dnes nebylo takové bez sudetských Němců," řekl Löffler přesvědčeně. Otevřením hranic v letech 1989/90 se stalo možné zpracování sdílené historie. Dvojjazyčné městské značky v bývalých Sudetech, nebo projekt vykopávek vesnice Grafenried, nazval Löffler pozitivními příklady a charakterizoval je jako "vzájemné nacházení se ve všech oblastech". Tváří v tvář dnešním uprchlíkům ale okres také volá po "evropské solidaritě" a kritizuje "upjatost na české straně": "Když bude problém uprchlíků evropským tématem, nepoloží nás na lopatky“. Také vidí významné rozdíly oproti situaci v roce 1946: "Celá záležitost je mnohem složitější - nyní k nám přicházejí lidé s jinou kulturou". Poděkoval sudetským Němcům za všechno, "čeho dosáhli za 70 let".

V kontinuitě na Bernda Posselta uvedl starosta Bauer anonymní dopis od ženy, která nikdy nezapomněla, že jako první pomoc, se kterou přišla do styku při jejich příjezdu do Furth im Wald, dostala jablko.

Mnoho staletí trvajícím společenstvím Čechů a Němců – za knížete Václava, císaře Karel IV. a dalších. – se zabýval Posselt. Popsal Čechy jako "srdce Evropy", ve kterém vznikla panevropská myšlenka u Richarda Nikolause Coudenhove-Kalergiho, který vyrostl v zámku v Poběžovicích. "Iracionalita nacionalismu na obou stranách zničila něco nekonečně vzácného v srdci Evropy", řekl Posselt. Jednalo se o nacionalismus v 19. století a zcela zavádějící národnostní politiku první ČSR, nacismus a pak vyhnání Němců od roku 1945. "Ve Furth im Wald bylo vidět vrchol tohoto vyhánění." Posselt protestoval proti použití termínu "uprchlíci" v r. 1946 ve Furth im Wald, pro násilně vyhnané sudetské Němce. "Tito lidé vedli klidný život ve své vlasti. Že budou společně vyhnány miliony lidí si lidstvo nedokázalo představit ve svých nejhorších představách." Posselt upozornil i na divoké vyhnání, ke kterému došlo v roce 1945. "Jinde již bylo změněno", v jiných regionech, a proto mluví o "cílené etnické čistce" v Sudetech a kromě toho obydlených místech Němců v Čechách a na Moravě". Někteří si ještě myslí, že takové kolektivní zbavení práv bylo nezbytné a v zájmu všech zúčastněných stran", řekl Posselt. Mělo by být jasné, že nikdy nesmí opět dojít k nacionalismu, kolektivnímu zbavení práv a vyhnání.

Také o důsledcích pro město Furth im Wald mluvil Posselt. Železnou oponou bylo město obzvlášť tvrdě zasaženo. "Srdce Evropy bylo rozděleno ostnatým drátem a minovými poli." Mluvčí také připomněl bývalého starostu Reinholda Macha, který vždy vehementně bojoval za zmizení železné opony, což se stalo realitou na podzim roku 1989. S ohledem na probíhající diskusi o uprchlickém problému Posselt souhlasil s předchozími řečníky v tom : "V té době byli lidé vyhnáni z křesťanské střední Evropy do křesťanské střední Evropy. Lidé měli stejný jazyk a obě strany ztratily téměř vše. "Pozitivní integrace sudetských Němců byla úspěchem starší generace na obou stranách. Kromě toho přispěla pastorační péče. Proto zachováváme pietní připomínky války, nacionalismu a vyhnání.“ Podle Posselta je pozitivní, že stále více a více Čechů se staví soucitně k sudetské otázce. Jako příklad zmínil českého vicepremiéra Pavla Bělobrádka. Ale mluvčí také nijak nezavírá oči nad těmi, co se vyjadřují  sobecky a nesolidárně a zároveň oslavují bývalé vyhnání. "Ti jsou také v České republice nejvíc proti vyhnancům uprchlíkům a ekonomickým uprchlíkům, přičemž v minulosti ke třetí kategorii – ekonomický, migrantům  v mnoha částech světa docházelo.“

Při pohledu na současnou situaci mluvčí vyzval k "hranicím s uvážlivou a umírněnou" kontrolou, evropskému, solidárnímu řešení. "Oplocení národních států nemůže být řešením", zaujal Posselt jasný postoj. Je proti hraničním plotům a permanentní kontrole na hranicích : "My Evropané můžeme mít jen vnější hranice a být otevření uvnitř do budoucnosti. Je před námi mnoho výzev. Ploty nemohou být trvalé řešení! Budeme-li bez smyslu pro historii a zapomeneme na oběti předků, pak nemáme žádnou budoucnost. Chceme paměť a živou kulturu přinést do Německa a Evropy, pak vykonáme mnoho, budeme průkopníky nadějné budoucnosti", apeloval Posselt.

Své osobní zážitky z vyhnání popsal ve svých závěrečných poznámkách diákon Alois Hiebl, předseda sudetských Němců v kraji Cham. Dostal se jako pětiletý chlapec dne 14. května 1946 do transportního vlaku. Vyhnání začalo již o týdny dříve - uvězněním dne 3. 5. 1946 09:00, při kterém malý chlapec, stejně jako matka a teta byli vyděšení k smrti, ale jejich známý český policista jim pomohl uprchnout do bavorského lesa. S rodinou přišel Hiebl do Hessenu a teprve v roce 1962 do Kammemdorfu, náležejícího do Chamu. V krajském městě nyní diákon žije a je krajským předsedou. Poděkoval všem účastníkům, také Arkadiusi Podwikovi (housle) a Evě Podwikové (klavír), kteří doprovodili obřad, stejně jako zástupkyni krajského starosty Elke Pecher za podporu.

Markus Bauer, Sudetendeutsche zeitung, 29.1.2016, str. 1-2

Pro České národní listy volně přeložil P. Rejf