Žádné hrady, zámky, ani panství

Německému řádu!

V souvislosti církevními restitucemi, které se týkají i některých řádů, jsme byli mile překvapeni představiteli některých z nich. Jeden veřejně slíbil, že ty, kteří brzdí restituce, zfackuje, až budou mít tváře červené. Mluva druhého nám připomínala češtinu v sudetoněmeckém podání. Jak krásně jsme si přitom mohli zavzpomínat na doby osvícené vlády R. Heydricha nebo lidumila K.H. Franka a na protektorát, který podle kolaborantských historiků byl téměř rájem na zemi. Jen ti Češi to nechtěli přiznat.

Ať jsme již o různých řádech u nás slyšeli, či nikoliv, musíme přiznat, že ten Německý je ze všech řádů ten nejřádovitější.

K minulosti Německého řádu

Řádu německých rytířů, dnes Řád bratří a sester u Panny Marie v Jeruzalémě, měl, a to musíme uznat, slavnou minulost. Podílel se na vyvraždění, asimilaci a zániku celých národů, jako pobaltských Prusů, Žmudínů a Jadžvigů, a v boji na život a na smrt téměř zničil křesťanskou polsko-litevskou unii, jíž zachránilo vítězství v bitvě u Grunwaldu v roce 1410. Tam na polské straně bojovaly i některé české houfce, v nichž byl tehdy ještě mladý zeman, Jan Žižka z Trocnova. Na české území se podruhé (poprvé v roce 1204) dostal s pomocí levných nákupů z pobělohorských konfiskací celých panství Bruntál v roce 1621 a panství Sovinec v roce 1624.

Mluvčí německého řádů, vikář Metoděj Hofmann, v Právu tvrdil mírně řečeno nepravdivě, že německý řád se stal obětí komunistické totality. Ve skutečnosti byl jeho majetek jako majetek "Němců, Maďaru, fašistů, kolaborantů a zrádců" zkonfiskován na základě Benešových dekretů č. 12/1945 a č. 108/1945. Tyto dekrety podle právního posudku akademika Viktora Knappa, objednaného přitom řádem, platily samy osobě "ex lege".

Na webu německý řád mírně řečeno nepravdivě tvrdí, že byl v přátelských vztazích s první čs. republikou a jejími prezidenty. Ve skutečnosti lze tyto vztahy označit přinejmenším za napjaté, neboť na řádový majetek jako habsburský hned po roce 1918 vyhlásilo Československo konfiskaci, z níž se řád zachránil pouze odstoupením velmistra Evžena Habsburského v roce 1923.

Více než desetiletí až do roku 1936 vedl řád s Československem soudní spor o svůj majetek před Mezinárodním soudem v Haagu. Na témže webu argumentuje řád některými svými kněžími v nacistických koncentračních táborech, kde ale zřejmě nebyli za odbojovou činnost, ale jako příslušníci katolické církve, kterou nacistický stát rovněž pronásledoval. Tamtéž dokonce nepravdivě tvrdí, že v době sudetské krize byl velmistr Schälzky politickým protivníkem Konráda Henleina!

Poslední předválečný velmistr Robert Schälzky (1882-1956) se podle tehdejšího českého tisku od svého nastoupení v březnu 1936 vyznačoval nekompromisním němectvím, vylučováním českých dětí z řádových německých škol a dokonce neuznáváním státní moci a jejího představitele okresního hejtmana v Bruntále (Národní politika, 19.4.1936).

Od března 1938 současně poslanec Robert Schälzky s celou svou Německou křesťansko-sociální stranou vstoupil do Henleinovy Sudetoněmecké strany a jím vedený Národní spolek německých katolíků na sjezdu v Moravském Šternberku 23.-24. 4. 1938 přivítal anšlus Rakouska a vytvoření Velkoněmecka.

Podle svědectví okresního hejtmana Jana Brothánka, nedávno publikovaného, 1. května 1938 velmistr Schälzky nacistickým pozdravem na balkoně bruntáského zámku pozdravil prvomájový henleinovský průvod.

Podle téhož svědectví v září 1938 v době sudetoněmeckého povstání proti republice, kdy na našem území padlo celkem 110 čs. vojáků, četníků, příslušníků finanční stráže a jednotek SOS (Stráže obrany státu) nalezli čs. vojáci ve velmistrově sídle ve sklepení bruntálského zámku ukryté pašované zbraně z Německa pro sudetoněmecký freikorps.

Po záboru čs. pohraničí bezprávní Mnichovskou dohodou velmistr SchäIzky nejenže sloužil děkovnou mši za vysvobození sudetských Němců, ale dokonce osobně v Bruntále 7. října 1938 přivítal A. Hitlera a téhož dne na slavnostním shromáždění v bruntálském zámku umožnil vystoupit říšskému maršálu Hermannu Göringovi, generálu letectva Studentovi a místnímu vedoucímu SdP Josefu Meierovi (Freudenthalen, Ländchen 18, 1939, str. 3 a 79). .

Po překvapivém rozpuštění německého řádu 22.10.1938 se velmistr Schälzky obrátil o pomoc a znovuobnovení řádu Memorandem o národní činnosti německého řádu na Henleina 6. 11. 1938, dále na Göringa 18. 12. 1938 a na Hitlera 23. 1. 1939.

Ještě v petici německých katolíků z 21. 4. 1940 (vše Zemský archív v Opavě) adresované Henleinovi a žádající obnovení německého řádu, se zdůrazňuje u řádových kněží a sester nezdolná věrnost německému národu. V petici je dále možné se dočíst, že sestry a kněží utrpěli mnohá záští od Čechů, a také upozornění, že řádové sestry, jež se samy nazvaly „Henleinovými sestrami", již dříve podporovaly Henleinovo hnutí.

Lze ještě upozornit, že řádový majetek v Československu byl již jednou zřejmě vyrovnán a zaplacen, v rámci státního vyrovnání mezi Československem a Rakouskem v roce 1974. Že o tento majetek ( o čtyři hrady a zámky a 13 500 ha lesů) představitelé německého řádu se sídlem ve Vídni tak usilují, není divu, v samotném Rakousku vlastní pouze 700 ha, v Německu po konfiskaci jejich majetku v čele s řádovým sídlem Mergentheim v letech 1801 a 1809 nic a rovněž v Polsku jim jejich bývalé řádové sídlo Malbork nepatří.

K těmto všem skutečnostem a proti restitučnímu nároku německého řádu se rovněž vyjádřila petice 44 moravských a slezských historiků v čele s několika univerzitními profesory a docenty otištěná v Moravskoslezském dni 31.5.1997.

Nejnověji lze za licoměrný označit přístup k řádu a jeho restituci české katolické církve, jež rozhodnutí ponechává na českých soudech, ale na druhé straně již sama předala německému řádu 18 farností včele s Bouzovem a Bruntálem!

( Podle článku „Německý řád podporoval Henleina i Hitlera“, autor Jiří Jurok, historik, Právo 7.1.2014, zpracoval J. Kovář)