Jsem jedním z žijících účastníku odboje v Praze XIX., nyní Praze 6. Jedna z fotografií znázorňuje Bořislavku. Je to dnes mediálně velice známé místo. Na toto téma jsme opakovaně informováni jak z televize, tak z tisku, viz kniha Zabíjení po česku. V těchto místech jsem v inkriminované době žil, a velice dobře si pamatuji na uvedené časové období. A tak píši, vážení čtenáři, jak to v pětačtyřicátém roce bylo a co se odehrálo.
V ranních hodinách 9. května 1945 se předvoj 4. gardové tankové armády pod velením generála D. D. Leljušenka setkal u Bořislavky se skupinou lidí v civilním oblečení ve stáří 35 až 55 let. Ve skutečnosti šlo o vojáky a důstojníky wehrmachtu a také o příslušníky gestapa z nedalekého zámečku na Jenerálce.
Směřovali na západ k Američanům. Chtěli si probojovat cestu, to se jim nepodařilo a prchali po polích k Červenému vrchu. Skupinu v počtu 20 osob postříleli ze samopalů rudoarmějci. Žádná revoluční garda tento čin neprovedla ani provést nemohla! Byla totiž ustanovena zákonem až 10. května 1945. Z té doby se zachovaly fotografie, které dokládají, že Kladenskou ulicí projížděly do města tři dny tanky Rudé armády (380 tanků) a další podpůrné zbraně. Podklady, které použil autor vzpomínané výstavy a také autor knihy Zabíjení po česku nejsou a nemohou být autentické. Na pozadí tolik zmiňované fotografie zastřelených 41 osob jsou domy, jejíchž stavební profil vůbec neodpovídá dokumentaci dochované na stavebním odboru. Jde evidentně o druhý důkaz podvrhů.
Český národ válku nerozpoutal, zavražděných a umučených nevinných našich spoluobčanů bylo 360 000. Na to, jakou krutou smrtí mnohé oběti zemřely, se pomalu zapomíná a někteří lidé a historici by byli rádi, kdyby se zapomnělo úplně. Proč se možnými excesy při spravedlivém odsunu zabývají nejen historici, ale také někteří, mnohdy rádoby umělci až nyní, čtyřiadvacet let po listopadu 1989. Jestliže se někdo cítil jakkoliv poškozen, mohl se vyjádřit a otevřít tohle téma již daleko dříve po roce 1989. Lze říci, že přibližně čtyři roky jsme některými médii, ne vždy v českých rukách, masírováni zaručenými zprávami o českém násilí na Němcích. Neměli bychom se věnovat více naší vlastní historii a také osudům a pietě našich umučených, zabitých, popravených a zmasakrovaných předků?
Emil Šneberg, plukovník v.v., NO
E. Scheld: Český režisér obdržel Cenu lidských práv
Nadace proti vyháněním propůjčila 28. listopadu 2010 ve Frankfurtu n.M. Cenu lidských práv Franze Werfla. Porota rozhodla jednomyslně, aby cela byla letos propůjčena mimo dvouletý rytmus odvážnému českému režisérovi Davidu Vondráčkovi, jehož poslední dokumentární film „Zabíjení po česku“ byl rozhodující pro udělení ceny. Jeho film se opírá o originální, soukromý filmový materiál a ukazuje mimo jiné zastřelení četných civilistů v Praze krátce po skončení války, jakož i amatérské snímky masakru na Němcích v severočeských Postoloprtech, kterého se dopustili čeští milicionáři a vojáci Rudé armády.
Film televizního novináře Vondráčka (47) byl v květnu 2010 promítán veřejným televizním vysílačem v nejlepší vysílací době.
V projevu při předávání ceny zdůraznila Erika Steinbachová, předsedkyně nadace, že touto cenou byl odměněn muž, který rozvířil veřejnou diskusi v ČR o vyhánění. Rozsáhlejší chvalozpěv (laudatio) přednesl Petr Uhl, zakládající člen Charty 77, který ocenil „opravdu evropského novináře“ D. Vondráčka. Patří mu dík všech, že filmovým dokumentem prolomil tabu. Uhl je přesvědčen, že v současné české společnosti jsou v menšině ti, kteří proti tomu filmu polemizují. Zejména mládež se ptá, jak je to možné, že nám pravda o hromadné vraždě byla zatajena. S pohnutím D. Vondráček vyslechl slova P. Uhla, poté poděkoval za vyznamenání.
Landes Zeitung, tiskový orgán Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 14.12.2010, str. 9 přílohy.
Pozn. red.: S výše udělenou cenou obdržel David Vondráček, který, je dlouholetým přítelem B. Posselta, jak se tento sám vyjádřil, a jemuž sudetoněmecký landsmanšaft svěřil i nějaká témata, obdržel též odměnu 10.000 eur.
Jsou-li události na Bořislavce tak, jak je vylíčil D. Vondráček, nikoliv součástí pravdivého dokumentárního filmu, ale jen velkým podvodem a lživým obviňováním českého národa, pak kdo ještě v tomto podvodu jede?
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz