Z údržbáře vizionářem
ČSSD chce v nové kampani změnit image Bohuslava Sobotky
Můžeme se dočíst na Seznamu zprávy. Ale tady zřejmě došlo k nějakému omylu. Vizionářské ledví pana premiéra Sobotky se projevuje již delší dobu. Vraťme se o nějaký rok zpět a jděme rovnou k věci, Pan Sobotka jako ideový otec, asi takto se v těchto souvislostech o něm mluví, tehdy vyhlásil tzv. strategický dialog mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo. Sám pak se k jeho obsahu vyjádřil následovně: „"Pokud jde o Váš dotaz týkající se tzv. strategického dialogu mezi ČR a SRN, tento dialog vzešel z mé iniciativy s cílem propojit resortní ministerstva a další relevantní aktéry s jejich německými protějšky na spolkové i zemské úrovni nad rámec běžné bilaterální agendy, ale také a především společně definovat dlouhodobější, strategické cíle na pozadí současného dění v Evropě i ve světě. V polovině minulého roku jsem proto pověřil ministra zahraničních věcí ČR Lubomíra Zaorálka přípravou koncepčního materiálu ke strategickému ukotvení sousedských vztahů se Spolkovou republikou Německo coby nejvýznamnějším partnerem a sousedem České republiky. Toto strategické ukotvení vzájemných vztahů nezahrnuje pouze resort zahraničí, nýbrž téměř veškerá resortní ministerstva a také Úřad vlády ČR.
Na základě pověření ministr Lubomír Zaorálek dne 3. července letošního roku podepsal se svým spolkovým protějškem Frankem-Walterem Steinmeierem Společné prohlášení k česko-německému strategickému dialogu coby nové platformě česko-německých vztahů. Vedle v rámci strategického dialogu definovaných prioritních témat jako věda, výzkum, inovace, rozvoj společné infrastruktury, boje proti příhraniční kriminalitě či spolupráce ve školství a kultuře či zdravotnictví, je také jednou ze stěžejních oblastí zahraniční a unijní politika.
Dialog je primárně nastaven jako mezivládní spolupráce, ale ve své podstatě je otevřen všem aktérům relevantním po česko-německé vztahy ve 21. století s cílem posilovat vzájemnou důvěru a budovat českoněmecké sousedství coby jeden z pilířů evropské stability."( Z dopisu premiéra B. Sobotky ze dne 6. listopadu 2015, Čj.: 17255/2015 – OAI)
A skutečně tzv. česko-německý strategický dialog mezi ČR a SRN, i když vzbudil značný odpor v republice, se všestranně rozvijí. Jeho ideový otec, vláda, i další určití naši ústavní činitelé si jeho pokrok velmi pochvalují. Podobně je hodnocen i na německé straně.
Co se vše od té doby v česko-německých vztazích, které jsou na vládní úrovni hodnoceny jako nebývale dobré, událo? Česká vládní delegace, když již před tím řada vládních činitelů čile cestovala na trase česko-bavorské, se vydala do Mnichova, kde jednala nejen s představiteli bavorské zemské vlády, ale také s představiteli tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu. Konečně se tak dlouholetý sen sudetů naplnil. Jednání se rovněž dotýkalo specifických „sudetoněmeckých otázek“. Samozřejmě naše média byla na informace o těchto rozhovorech opětně značně skoupá.
Víme však, co následovalo. Na sjezd „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL) byl vládou oficiálně vyslán pan D. Herman, ministr kultury a předseda Sdružení Ackermann-Gemeinde. A ten jeho projev milým krajanům, tedy sudetům, sice patří k pokusům o přepisování některých historických událostí, ale snad právě proto byl shromážděnými landsmany tak vřele přijat. Pan ministr Herman je též členem KDU. A ta se již dříve velmi dobře zapsala do jejich vědomí, a to již garniturou předcházející té bělobrádkovské. Sám pan Bělobrádek snad ve všech sudetech viděl jen funkcionáře a členy sesterské bavorské CSU. „Sudetoněmecký dům“ v Mnichově podle něj je místem setkávání bavorských politiků, nikoliv tedy sídlem orgánů SL a jeho institucí. Tomuto vidění se u pana Bělobrádka nemůžeme ani divit. V nepříliš dávné době sám o sobě prohlásil, že se narodil v Sudetech a že je sudetský Čech. K tomu dodal, vb tvůrčím zanícení, že do politických Sudet patří Šumava a Brno. Volby se nemilosrdně blíží. A snad v této souvislosti se nedávno prohlásil za Čecha. Div že jsme nezpychli, když máme mezi sebou takového rodáka, Čecha, který se narodil v Sudetech.
Je hezké, že pan místopředseda vlády Bělobrádek si počíná jako křesťan. Ještě v čase „předjednacím“ navštívil též „Sudetoněmecký dům“, položil tam květiny na památku obětí vyhnání. Po jeho boku náhodou stál pan B. Posselt. Ale všechny česko-německé akce nemohl vrchní kádeuák stihnout, i kdyby moc chtěl. A tak přišel ke slovu i videopozdrav, který v r. 2015 poslal sjezdu SL, jmenovitě H. Seehoferovi a B. Posseltovi. Zatímco on křesťansky jímavě k nim mluví, oslovenci se činili v trochu jiném duchu. A tak na naši adresu se nechal H. Seehofer slyšet, že jsme se dopustili zločinů proti lidskosti při vyhánění německého obyvatelstva z republiky. Pan B. Posselt byl k nám mírnější. Podle něj jsme se dopustili válečných zločinů.
A tu se ujímá slova pan premiér B. Sobotka. V tzv. sudetských Němcích nemůžeme vidět pohrobky nacistů, jsou to naši spojenci, které potřebujeme. Jsou vůči nám tak laskaví, vstřícní, že dokonce se zříkají práva na vlast a na náhradu škod. Je zde ovšem malý problémek. Již několikrát zvěstovaná dobrá vůle SL dosud, podle našich informací, ani po dvou letech vyhlašování dobrých úmyslů, neměla dovršení. Stanovy, které SL novelizoval, zatím nenabyly platnosti. A tak platí jen ty staré. Ale aby problémům nebylo dost, pan Posselet ve Vídni říkal, že restituce budou a bude i odškodnění. O odškodnění „Novorakušanů“, tedy opět především sudetů, mluvil i G. Zeihsel.
V posledních dnech rozvířila politickou hladinu dohoda, jíž podepsal pan ministr Stropnický, která podřizuje naší jednu brigádu německému velení. S jednou německou divizí má tato brigáda společně cvičit. Sklidil kritiku. Ale neohroženě odrazil útok slovy, že v tom nevidí nic mimořádného. Ale my si myslíme, že jde o mimořádnost. Je to za posledních téměř 100 let poprvé, co k něčemu takovému došlo. Je to převratná událost. Myslíme si, že v tom horším slova smyslu.
Z uvedeného je jistě vidět, jak česko-německé vztahy spějí snad až k téměř „dokonalosti“. To vše vizionář Sobotka předvídal. A hle, naplňuje se. Ale nesmíme zapomenout ani na pana Bělobrádka, ten je, jak napsal pan Šonka, dvorní novinář B. Posselta, jedním z architektů nového česko-německého sbližování. A my bychom pro úplnost dodali, že v tomto směru přiložili ruku k dílu i někteří další. Ve stručnosti pouze uveďme, že mezi ně především patří Ing. P. Vokřál, hrdinný brněnský primátor, a jeho, práva?, ruka J, Osrtrčilík.
A kdo po přečtení tohoto stručného raportu může říci, že pan B. Sobotka, předseda vlády ČR, není vizionářem, který své vize také naplňuje? Tedy, jak vyplývá z uvedeného, není v žádném případě nějakým obyčejným údržbářem, jak by ho někteří nactiutrhači snad chtěli vidět, ale člověkem změn a „velkých vizí.“ A česko-německý strategický dialog naplní, i kdyby na sůl nebylo, čert měl na koze jezdit a celá slavná ČSSD by musela na nějaký rok do oslovské lavice. Je přece přetěžké, ne-li nemožné, pro tak „vznešené ideály“ získávat český lid.
J. Skalský