(Studijní texty)
Sudetoněmecká tisková služby (SdP)
Redakce, vydavatelství, vlastník medií
Sudetoněmecký Landsmannschaft v Rakousku
Spolkový tiskový referát: A-1030 Wien, Steingasse 25
Telefon: 01/7185919 Fax: 01/7185923
e-mail: pressedienst@sudeten.at
Vídeň 11. února 2010
Zpráva o knize
Heike Amos
Politika vyhnaných SED 1949 – 1990
2009, 297 str.
V roce 1950 byl každý čtvrtý, v roce1961 každý pátý občan NDR vyhnanec a koncem osmdesátých let žilo ještě 3,7 milionů tak zvaných přesídlenců s později narozenými dětmi v NDR, kde byl jejich osud dalekosáhle tabuizován. Jak se podařilo SED, toto tabuizování prosadit a jak reagovali sami vyhnaní na tento akt svévolného odstranění historie? Jak se vyvíjely bilaterální vztahy NDR k jejím východním sousedním státům, ze kterých vyhnaní pocházeli? Stáli skutečně ve znamení mezinárodní socialistické solidaritě nebo zde panoval také zde – jako na západě – zatvrzelá podvědomá apatie? Jak se utvářely konečně zvláštní německo – německo vztahy na krajanské úrovni? Skrývali skutečně tak velký potenciál konfliktu, jak se SED obávala, a co dokázala státní bezpečnost zjistitit, která také zde byla nasazena?
Heike Amos se zabývá těmito ožehavými otázkami – a sice nejprve pohledem na celkové dějiny NDR do roku 1990, čímž získala docela novou rovinu.
Dr. Heike Amos, narozená 1962, je vědecké spolupracovnice na Institutu pro události doby Mnichov – Berlín, část Berlín.
Kniha je členěna na následující kapitoly:
Problém vyhnaných v padesátých letech
Vztahy k LR Polsko, ČSR/ČSSR a Sovětskému svazu na pozadí vyhnání a ztráty území jakož i setrvávající německou menšinu – padesátá a šedesátá léta …
Kampaně SED proti Svazům vyhnaných ve Spolkové republice a za mezinárodní uznání NDR
Bude tabu „útěku a vyhnání“ prolomeno? Sedmdesátá a osmdesátá léta …
Vídeň 15. února 2010
Recenze knihy
Ernst Wala
Sudety – Východní fronta – Hamburg
Vzpomínky …
190 stran, ilustrováno, LIT VERLAG Münster,
Ernst Wala – mnoho roků po skončení války začal jako svědek doby zapisovat své životní vzpomínky. Tak jako mnozí jeho sudetští krajané potřeboval také dostatečný časový odstup, aby podal zprávu o uplynulých pronikavých událostech.
Byl to život, jaký prožilo mnoho jeho současníků – mnozí z nich s daleko horšími zážitky a špatnými zkušenostmi. Život plný šťastných dětských zážitků, ztrát, zklamání a štěstí, nebezpečí za války a naděje v čase převratu. Fundamentální odhodlání přežít válku a strašlivé doby, popoháněly tuto generaci. V této knize je popsán na příkladu průměrné rodiny také historický vývoj Čech, Moravy a Rakouského Slezska během I. světové války, a tím je velmi srozumitelná!
Ernst Wala se narodil 10. listopadu 1922 v Karlsbrunn – Karlova Studánka – v hostinci s řeznictvím a zemědělským hospodářstvím na česko – moravském pomezí v selském dvoře. Otec pracoval ve Vídni jako tovaryš a svůj pohled na svět si rozšířil, což mu pomohlo v obchodním životě. V roce 1933 převzali jeho rodiče v Dürnholz – Drnoholec – jižní Morava hospodu s řeznictvím a opustili Schönhengstgau – oblast Schönhengst
Ernst zde absolvoval tři třídy měšťanské školy a prožil v této velké obci krásné mládí. V roce 1936 se vrátili do Karlovy Studánky, následovalo vyučení řeznictví v Poličce a Žitavě - v rodinné tradici .
Po práci v Říši následoval povolávací rozkaz do německé armády, musel čtyři roky na východní frontu, ústupem unikl z válečného zajetí. Přišel přes Dánsko až k Hamburku – zde poznal v poválečné době svou manželku Gertrud a v září 1946 se oženil.
Knihu napsal Ernst Wala pro rodinu a své děti a vnoučata, ale také – jako svědek času – pro budoucnost.
Recenze knihy
Sven Müller
Rodina Holdschickových z Bezdružic
Od rozpadu Rakousko-Uherské monarchie až ke ztrátě vlasti.
Sven Müller, Berlin, září 2009 Vydavatelství: Books on Demand GmbH, Norderstedt
Bezdružice - městečko v Čechách. Zde žili prarodiče autora - Holdschickovi až do odsunu v únoru 1946. Městečko jakých existovala spousta. Život jaký žili mnozí. Žádné odhalení rodinného tajemství, ale vypořádání s úplně obyčejným běžným dnem stojí v pozadí této knihy.
Životní dráha rodiny Holdschickových odráží dějiny střední Evropy.: Rozpad Rakouska-Uherska prožívá Johann Holdschick jako dragoun c.k. Rakousko-Uherské armády v první světové válce a jako dělník na nucených pracích v ruském zajetí. Po svém návratu domů se žení a zakládá jako státní občan nově vzniklé Československé republiky vlastní existenci. Od svých rodičů přebírá zemědělskou usedlost, obchod s koloniálním zbožím a plemennou stanici se dvěma hřebci. Holdschickovým se narodí čtyři dcery, mezi nimi matka autora. Jako většina jejich krajanů oceňují také Holdschickovi vstup wehrmachtu po Mnichovské dohodě. Národněsocialistická krutovláda postihuje české země. Brzy následuje doba strádání druhé světové války, obsazení americkými vojsky a převzetí moci českými jednotkami. Odsun v dobytčáku do Hesenska a začlenění vykořeněné rodiny do dalekosáhle demoralizované země zakončují staletí starou tradici jedné české rodiny.
Je to příběh, jakých existují stovky. Právě proto stojí za přečtení – jak pro potomky vyhnanců, tak i pro všechny ty, kteří chtějí vědět víc o těch českých Němcích, kteří nalezli svoji druhou vlast v Hesensku.
Sven Müller se narodil v květnu 1969 ve městě Offenbach nad Mohanem, vyrostl v jihohesenském Eppertshausenu, vystudoval správní vědy na universitě v Konstanci.
Od roku 1997 žije v Berlíně a pracuje ve správě spolkové země Brandenburg.
Přes čtyři roky se dotazoval příbuzných a svědků doby, pátral v archivech a zabýval se literaturou vztahující se k jeho vlasti, aby si udělal představu o životě svých prarodičů.
Při sestavování výsledků svých pátrání se v něm zrodila myšlenka vydat tento materiál v knižní formě.
Vídeň, 4. března 2010
Sudetoněmecká březnová vzpomínka 6. března 2010 ve Vídni
Pozdrav pana spolkového úrezidenta Dr. Heinze Fischera
Tam, kde působí sudetoněmecká sdružení se od 1920 při mírových demonstracích za právo na sebeurčení a na vyhnání do Rakouska vzpomíná na 54 krajanů zastřelených dne 4. března 1919 na tržištích v Čechách a na Moravě.
V sobotu, 6. března 2010 v 15,00 hodin
v domě Setkání Mariahilferstrasse
1060 Wien, Konigseggasse 10
Bude mluvit Dr.Eva Maria Barko, advokátka na téma:
„Odepřené sebeurčení – včera a dnes“.
Pozdravná slova spolkového prezidenta
Velevážené dámy a pánové!
Pozvali jste mne, abych pronesl zdravici při Vaší vzpomínce, která se koná 6. března 2010 ve Vídni.
Rád přijímám toto pozvání a velmi srdečně zdravím všechny účastníky. Navíc přeji vaší vzpomínce, která připomíná dobu tragických střetů nevinných obětí, aby měla důstojný průběh v duchu smíření a orientace na budoucnost.
Moje dámy a pánové!
Podíváme-li se do historie střední Evropy, tak nalezneme v průběhu století mnoho násilných konfliktů, ale také mnoho záslužných snah vybudovat mosty k sousedům a spolupráci.
Zvláště obtížná byla situace po zhroucení monarchie v roce 1918. Všichni víme o tragických událostech 4. března 1919 stejně jako o létech hrůzostrašného panování nacionálního socializmu mezi 1938 a 1945 své, které kromě jiného vedlo k rozbití tehdejšího Československa a přineslo současně nenávist, násilí, pronásledování, deportace a vyhnání.
Tehdejší události zanechaly hluboké a bolestné stopy a následovalo obtížné hledání po novém začátku, po důvěře a po přátelském soužití.
Věřím, že – také jako politik - jsme stále ještě učedníky, kteří se namáhají uzavřít hroby minulosti a přispět k tomu, aby se chyby minulosti neopakovaly, resp. byly překonány.
Nesmíme konflikty a nedorozumění zapírat nebo zkrášlovat. Neměli bychom také zůstat stát v našem snažení překonávat protivy z minulosti najít společnou cestu.
Moje velevážené dámy a pánové!
V souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy se na veřejnosti v posledních měsících diskutovalo bolestné téma Benešových dekretů.
Chtěl bych k tomu dát dvě jasná stanoviska.
1.Bezpochyby se ve své době u Benešových dekretů jednalo těžké bezpráví.
Na tom není co zkrášlovat.
2.Skutečnost, že byla českým státním prezidentem postavena podmínka pro jeho podpis pod Lisabonskou smlouvu, že Evropská charta základních práv
nenabývá v České republice platnosti, nemá na Benešovy dekrety žádnou účinnost.
Bohužel žádnou pozitivní účinnost v tom smyslu, že by se stanovisko České republiky změnilo: ale také žádnou negativní účinnost, že jiné evropské státy tím Benešovy dekrety legalizovaly. O tom nemůže být žádná řeč, a to je také se vším důrazem jasně řečeno.
Jako rakouský spolkový prezident se budu nadále snažit spolupracovat na
zpracování temných hodin naší historie a přispět k tomu, aby lidská práva jak uvnitř hranic naší země tak také mimo naše hranice byla respektována a dodržována. V Evropské unii jsou pro to podstatně větší šance než v Evropě 20. století.
Zůstávám se svými nejlepšími přáními pro vaše vzpomínkové shromáždění v duchu usmíření a společné evropské budoucnosti.
Dr.Heinz Fischer
Vídeň 8. března 2010
Pozdravná slova spolkového prezidenta Fischera vyvolaly v České republice veliký ohlas.
Nyní ví také dr. Fischer a všichni Rakušané jak „tiká“ česká politika.
Vyslovená pozdravná slova pana spolkového prezidenta dr. Heinze Fischera, v nichž vyjádřil kromě jiného kritiku Benešových dekretů, vyvolaly vysoké vlny nesouhlasu v naší sousední zemi – což vzbudilo také ohlas v rakouských mediích.
Spolkový předák SLO Gerhard Zeihsel připomněl v plně zaplněném „Domě setkání“ ve svých pozdravných slovech:
„ Před 91 léty vyzval předseda sudetoněmeckých sociálních demokratů – Josef Seliger – ke generální stávce a mírovým demonstracím v různých sudetoněmeckých městech. Šlo o právo na sebeurčení a o to, aby (ta města) zůstala v po první světové válce v Rakousku. Ostatní německé strany se přidaly Josef Seliger – dělnický vůdce – se narodil 16.02.1870 ve Studánce (Schoenborn) u Liberce (Reichenberg) a zemřel 18.října 1920 v návaznosti na 2. stranický sjezd Německé sociálně demokratické dělnické strany (DSAP), který se konal v Karlových Varech.
Pozdrav spolkového prezidenta dr. Heinze Fischera vyvolal v Česku velké rozčílení, neunesli, od Václava Klause – který ohajuje svoji Klausovskou klausuli, přes Přemysla Sobotku z národně socialistické ODS, že v něm Benešovy dekrety byly označeny jako „těžké bezpráví.
K tomu patří ještě jedna v Americe vzpomínaná otázka. Před 95 léty počalo vyvražďování Arménců, které Turci nechtěli uznat. Na protest odvolali svého velvyslance z USA.
Paralela k Čechům: o vyvražďování sudetských Němců před 65 léty také Češi nechtějí nic vědět – na příkladu Arménců by však měli poznat, že musí počítat nejméně s dalšími 30 roky odporu v této otázce, když nejsou připraveni k řešení se sudetskými Němci!
Předem pozdravuji a děkuji pořadatelům této vzpomínkové hodiny a chtěl bych srdečně pozdravit paní dr. Eva-Maria Barki – slavnostní řečnici.
Dále jsou uvedeni ti, kteří podepsali pozdravnou listinu. Mezi nimi je i Barbara Rosenkranz.
Vídeň 12. února 2010
Koalice staví Nadaci vyhnaných na nový základ – Dík Steinbachové!
U příležitosti včerejší koaliční dohody mezi koaličními frakcemi, spolkové vlády a Svazu vyhnaných k „Nadaci útěk, vyhnání a usmíření“ v Berlíně prohlásil předseda skupiny vyhnanců, uprchlíků a vysídlenců frakce spolkové CDU/CSU, Klaus Brähmig, MdB:
Velký dík patří Steinbachové, jejíž ochota ke kompromisu, jako předsedkyně Svazu vyhnaných, nové řešení umožnila.
Předsedové frakcí CDU, CSU a SDS se dohodli společně s ministrem kultury Neumannem a rovněž se Svazem vyhnaných, že počet křesel BdV v nadační radě bude zdvojnásoben, aby vyhnaní z vlasti lépe mohli být representováni podle místa svého původu.
Dále bude nyní jednadvacetičlenná rada Nadace volena spolkovým sněmem.
Mimo to bude celková užitná plocha výstavy rozšířena na 3000 m2, veřejně přístupná data archivu v Bayreuthu se nyní digitalizují.
Svaz vyhnaných se zasadí za to, že domluvená změny zákona byly co možná nejrychleji realizovány.
Vídeň 22. 2. 2010
Walter Ender:
Všechno začalo ve Slezsku
Životní vzpomínky
Walter Ender – nar. 29. 9. 1929 v Langendorf (Dlouhá ves), malá horská obec v Kohlbachtal v bývalém rakouském Slezsku – pokračoval na své předchozí knize “Ztracená, nalezená: vlast“ jako svědek doby.
Zde se zase zobrazuje historie rodiny, těžký život ve vlasti, obyčeje rodiny a obce, povolávací rozkaz sotva v 16 letech, tvrdý vojenský výcvik v Groß – Ullersdorf (Velké Losiny) , dále na práci v Engelsberg (Andělská hora) a dále do Vokovic u Prahy. Z Vokovic se mu podařil útěk domů.
Následující poválečná doba ve Vídni, těžký sociální vzestup.
V knize je časová tabulka, osobnosti z Rakouska – Slezska, dvojjazyčné názvy obcí a mapa oblast.
Vídeň,
Mnichov, 24.března 2010
Evropská
Karlova cena sudetských Němců 2010 presidentce BdV (Svaz
vyhnanců), Erice Steinbachové
Bernd
Posselt, evropský poslanec a mluvčí sudetoněmecké národnostní
skupiny, předá při 61. sudetoněmeckém dni evropskou Karlovu cenu
2010 sudetoněmeckého landsmannschaftu předsedkyni BdV ,Erice
Steinbachové.
Tato se zasloužila svým dlouhodobým působením,
že bezpráví vyhnání Němců
po druhé světové válce
neupadlo v zapomenutí, nýbrž jak prostřednictvím nadace „Centra
vyhnanců", tak také zřízením Nadace „útěk,
vyhnání,smíření" se stalo známým. Takové je zdůvodnění
mluvčího Berndta Posselta a spolkového předsedy Franze Pany.
Předsedkyně Svazu vyhnanců a mluvčí za lidská práva spolkové frakce CDU/CSU je pro pravdu a porozumění.
Slavnostní předání se uskuteční v rámci zahájení Sudetoněmeckého dne 22. května v 10.30 v Augsburku, na výstavišti (Švábská hala) za přítomnosti politiků a více než 1000 sudetských Němců.
Vysvětlení:
Evropská Karlova cena byla založena sudetoněmeckým sdružením v
upomínku na Karla IV., římského císaře, německého krále a
českého krále, uspořadatele střední Evropy. Jejím účelem je
snaha o spravedlivé uspořádání národů a států ve střední
Evropě. Evropská Karlova cena se propůjčuje
osobnostem a
institucím v politice, duchovním životě a hospodářství, kteří
mají zvláštní zásluhy o porozumění a spolupráci národů a
zemí střední Evropy.
Překlady volné a krácené: Irma von Tirb, RNDr. V. Trkal, CSc.
Pozn. red. Vzhledem k tomu, že jde o studijní materiály, zdržíme se, až na několik následujících vět, komentářů.
Každý má možnost, po přečtení výše uvedených i dalších textů, si udělat obrázek o tom, jak SL se soustavně a všemožnými prostředky snaží přepisovat dějiny, jak se snaží z nás, Čechů, udělat viníky, a z těch, kteří se podíleli na rozvracení naší republiky, sloužili ve wehrmachtu, v SS, gestapu, SD, v protektorátní správě a podíleli se i na vyvražďování našeho národa, ničení našeho hospodářství a šířili v druhé světové válce genocidní nacistické pořádky po Evropě, téměř 200 000 tzv. sudetských Němců padlo v boji za Vůdce a vlast, udělat oběti zlých Čechů a ignorantských spojenců.
Jak se snaží vykreslit nás, Čechy, jako zloděje jejich majetku, aniž by si někdy vzpomenuli na reparace, které nám, asi 360 miliard předválečných korun, má Německo, jako nástupnický stát hitlerovské Třetí říše, zaplatit z rozhodnutí mezinárodní reparační pařížské konference.
Povraždili desítky tisíc našich spoluobčanů, vyloupili nás a přesto nás vydávají za viníky všeho zlého. Zdroj zla a nebezpečí je však v nich, snad ještě ve většině tzv. sudetských Němců. Pokud nebudou schopni viditelné sebereflexe, není možné, a o tom jsme přesvědčeni, s nimi mluvit a jednat o jakémkoliv smíření.
Zastáváme stanovisko, že žádná vláda či jiný ústavní orgán ČR by neměly jednat s odsunutými Němci. SL nemá mezinárodněprávní subjektivitu, není a nebude již jen z tohoto důvodu partnerem pro naše ústavní orgány.
Podle našeho názoru není ani možné, aby naše ústavní orgány jednaly s bavorskou vládní delegací, v níž budou zástupci SL. V takové delegaci jsou odsunutí Němci nežádoucími osobami. Toto vyjádření, adresované do Bavorska, očekává, jak jsme přesvědčeni, většina našeho národa od jakékoliv naší vlády, která vzejde z květnových parlamentních voleb.
Přejeme odsunutým Němcům prozření, více vnitřního klidu a uznání historických faktů. Bavorsko je jejich vlastí, nikoliv Česká republika!
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz
E-mail: info@ceskenarodnilisty.cz