předsedkyně Společnosti Edvarda Beneše, na shromáždění, konaném dne 28. května 2011, u sochy prezidenta Beneše při příležitosti 127. výročí jeho narozenin
POČÁTKY 2. ODBOJE
Prezident pobýval v Americe od února do července 1939 jako profesor na chicagské univerzitě. Po nepříjemném pobytu v Londýně, kam se prezident po Mnichovu uchýlil a kde anglická vláda naléhala na československé vyslanectví v Londýně, aby se prezident vyvaroval jakékoli veřejné činnosti, Amerika přijala prezidenta Beneše s otevřenou náručí jako významného politika a reprezentanta světových demokratických sil.
Ještě před přistáním v New Yorku zaplavili parník George Washington, na kterém prezident cestoval, desítky novinářů, fotografů a filmařů. Bouřlivě ho zdravili a přiměli ho, aby ještě z lodi promluvil do amerického rozhlasu. Z lodi ho pak za zvuků sirén doprovodila městská policie a městští úředníci jásajícím davem na radnici. Prezident chtěl přijet - obdobně jako do Londýna - jako soukromá osoba, ale starosta New Yorku La Guardia ho uvítal jako prezidenta Československa, státu násilně rozbitého mnichovským dohodou. Uvedl: "Čtyři reprezentanti - dva zástupci úpadkových evropských demokracii a dva zástupci násilnických diktatur - se sešli v Mnichově a rozhodli, že místo politiky budou provádět obyčejnou řezničinu. Položilo si na svůj operační stůl spoutaný malý stát a pak, když ho podvodně zradili, nelítostně ho začali čtvrtit." Starostův projev vyvolal veliké vzrušení a následující den zaplnil – spolu s prezidentovou - střízlivou - odpovědí většinu tisku.
Ještě vřeleji byl prezident uvítán v Chicagu, kde žila početná československá menšina. Tisíce lidí ho vítali, zdravili, fotografovali, filmovali. Prezident byl pro ně krajanem a vyslancem ze staré vlasti.
Po bouřlivém uvítáni, zahájil prezident své přednášky, na chicagské univerzitě. Věnoval je problémům demokracie- jejímu vzniku, vývoji a úskalím. Ze 7. tisíc studentů chicagské univerzity chodilo jich na Benešovy přednášky přes dva tisíce. Konaly se ve dvou rozlehlých sálech propojených mikrofony. Mimořádný zájem byl pak o jeho seminář, do kterého bylo přednostně vybráno 50 nejlepších studentů. Přednášky i seminář byly pro studenty mimořádně přitažlivé svou aktuálnosti, šíři svého filozofického a historického záběru, i obsáhlými politickými zkušenostmi autora. Byly studenty hodnoceny jako nejlepší toho roku a od rektora univerzity získal prezident právo profesora, který může přijet kdykoli realizovat další přednášky.
Univerzita současně zorganizovala pro prezidenta obsáhlé přednáškové turné, ve kterém přednášel na desítkách amerických univerzit, v různých politických klubech i v soukromých společnostech. Vzhledem k tomu, že americké úřady měly informaci o německých přípravách k atentátu na prezidenta, byl během svých přednáškových cest trvale střežen dvěma statnými americkými body gardy.
Prezidentovo přednáškové turné mělo mimořádný úspěch. Řada univerzit mu udělila čestné doktoráty a knižní vydáni těchto přednášek se stalo světovým bestsellerem. Publikace Demokracie dnes a zítra vyšla v pěti anglických vydáních (v New Yorku a v Londýně 1939-40), jedenáct vydáni vyšlo v devíti dalších jazycích, česky pak vyšla kniha do února 1948 v sedmi vydáních. Poté však byla mnoho let uzavřena mezi libri prohibiti. V roce 1999 vydala Společnost Edvarda Beneše ve své Knižnici osmé české vydáni k 60. výročí prvního vydání knihy v roce 1939.
Nedlouho po prezidentově příjezdu do Ameriky se zásadně změnila celá mezinárodní politická situace. 15. března 1939 okupovalo Německo zbytek republiky a tím porušilo a anulovalo mnichovskou dohodu. Pro prezidenta Beneše se tak vytvořil nový politický prostor. Přestal být mnichovskou dohodou omezován a on také okamžitě zahájil otevřený boj za obnovu republiky.
Prvním prezidentovým politickým krokem byl jeho mezinárodní protest proti okupaci. Již 16. března 1939 se obrátil na velmoci - Spojené státy, Anglii, Francii, Rusko a na Společnost národů - s veřejným protestem proti
nové německé agresi.
"Lid český a slovenský se právě stal obětí velkého mezinárodního zločinu. Lid československý sám nemůže protestovat a po událostech minulých měsíců nemůže se také sám bránit. Proto jako bývalý prezident československé republiky vznáším k Vám tento slavnostní protest:
Před svědomím světa a tváří v tvář dějinám jsem nucen prohlásit, že Češi a Slováci nikdy nepřijmou toto nesnesitelné potlačení svých svatých práva neustanou ve svém boji, dokud jejich milované vlasti nebudou všechna její práva vrácena."
Jako první zareagoval na toto prohlášení americký prezident Roosevelt. Uvítal prezidentův protest a osobním dopisem ho ujistilo své podpoře. Prohlášení podpořil i Sovětský svaz. Anglie na něj odpověděla krátkým nevýrazným stanoviskem a Francie neodpověděla vůbec. Společnost národů pak prezidentův protest odmítla přijmout. Označila ho za akci soukromé osoby a to neodpovídalo právním předpisům Společnosti národů.
Ve svém druhém mezinárodním politickém kroku označil prezident zničeni Československa za počátek války a volal po společné obraně. 19. března 1939 - tři dny po své výzvě velmocím - se obrátil s žádosti o pomoc k americkému lidu a k ostatnímu světu. Svůj rozhlasový protest pronesl na chicagské univerzitě, která zajistila jeho přenos nejen do všech amerických, ale i do mnoha evropských států.
"V této tragické chvíli historie Evropy, obracím se k americkému lidu s tímto provoláním:
Na českém a slovenském lidu byl spáchán svrchovaně brutální zločin v rámci invaze, provedené několika statisíci vojáků, stovkami letadel, tanků a vojenských motorových vozidel. Podmaněním Československa má být odpravena sama idea svobody ve střední Evropě... Lid Spojených států amerických a národy v Evropě, které zůstaly ještě svobodné, musí být připraveny na další expanzi této násilné velmoci.
Po celých dvacet let jsem jako politik pracoval pro mír, pro opravdový mír. Dnes však v Evropě míru není. To, co je považováno za mír, je ve skutečnosti jen strašná iluze, která se jednou hrozně vymsti a vynutí si velké oběti všech národů světa. Neboť ve skutečnosti válka už dnes je! Ano, dnes už je válka v Evropě! Zatím však to je válka jen jedné strany, neboť ta opravdovou válku vede, zatím co strana druhá k tomu jen přihlíží.
Celý svět je v nebezpečí nejen války, ale také v nebezpečí, že bude vymýceno veškeré pojetí skutečně lidské morálky, svobody, cti a slušnosti. O to jde! Společnost, která nadále bude trpět tento stav věci, bude zničena a zmizí...“
Třetím prezidentovým politickým krokem bylo konkrétní organizováni československého odboje. Již 21. března 1939 zaslal jednomu ze svých nejbližších spolupracovníků - Hubertu Ripkovi - do Londýna plán odboje. V zahraničí měly být jeho základem tři složky: 1) Československé kolonie v Americe. 2) Emigranti, kteří začínali ve stoupajícím počtu přicházet z okupované země 3) Úřednici československých konzulátů a vyslanectví, kteří odmítli vydat Němcům své úřady a kteří i nadále reprezentovali svobodný československý stát. Pod prezidentovým vedením se z těchto složek začaly vytvářet rozrůstající se a silici odbojové organizace. A na dubnové schůzi v Chicagu byl vytvořen jejich společný orgán - Československá národní rada v Americe - první krok na cestě k budoucí exilové vládě.
Čtvrtou rovinou prezidentovy činnosti bylo pak zintenzivněné budováni protiněmecké odbojové sítě v okupované vlasti. Prezident položil k němu základ již v Sezimově Ústi v oněch těžkých dnech po Mnichovu, kde se dohodl se skupinou svých nejbližších spolupracovníků. Po celou dobu svého zahraničního pobytu udržoval se členy této skupiny spojeni.
Prezidentovo úsilí o zformováni protiněmeckého odboje získalo současně mimořádně důležitou politickou podporu. 28. května 1939 - shodou okolnosti právě v den prezidentových narozenin - ho pozval k osobnímu setkáni prezident Spojených států Roosevelt. Schůzka se konala na prezidentově letním sídle v Hyde Parku - asi 70. km od New Yorku - a trvala tři a půl hodiny. Roosevelt projevil zájem o prezidentovy názory na vývoj obecné situace a vyjádřil podporu jeho postupu při formováni československého protiněmeckého odporu. Prezident Beneš označil ve svých Pamětech toto setkáni za "jeden z nejdůležitějších rozhovorů po Mnichově". Nový nalezený prezidentův rukopisný záznam o tomto jeho rozhovoru byl zveřejněn v publikaci naší Společnosti Edvard Beneš 1884-1948, vydané k 110. výročí prezidentových narozenin roku 1994.
Návštěva u Roosevelta nesporně posílila prezidenta Beneše při jeho další činnosti. Bylo ji veřejné vyhlášeni ideového programu československého odboje. Došlo k němu z iniciativy československých legionářů v parku v Chicagu. Tato veliká manifestaci byla současně opožděnou oslavou prezidentových 55. narozenin.
V tomto svém programovém projevu prezident upozornil, že v nejbližší době vypukne druhá světová válka, která bude vyžadovat od celého světa všestranné politické i vojenské nasazeni.
Po tomto svém varováni a po položeni základů československého protiněmeckého boje se prezident Beneš vrátil do Londýna. Jeho prognóza do budoucnosti se brzy naplnila. 1. září 1939 zahájilo Německo druhou světovou válku.
Na závěr našeho historického intermezza zazni část onoho prezidentova ideového programového prohlášeni v Chicagu 8. června 1939:
"Problém československý je a byl problémem evropským a nedá se samostatně řešit. Československo vždy bude svobodné, když bude svobodná Evropa. Náš boj o svobodu je součásti ohromného boje o svobodu moderního člověka, o svobodu Evropy a zároveň součásti velkého kulturního boje o moderní demokracii. Událostmi posledního a tohoto roku staly jsme se my takřka symbolem tohoto celého ohromného boje. Zdůrazňuji to proto, abyste neměli pocit opuštěnosti, pocit slabosti, pocit pesimismu a strachu do budoucnosti. My to nakonec vyhrajeme, děj se co děj, protože Evropa nemůže zůstat dlouho v nesvobodě a v takové pohromě, jako je dnes.
Československo, které zůstalo po roce 1933 jedinou svobodnou a demokratickou zemi ve střední Evropě, nemělo dosti sil, aby ubránilo svobodu svou a svobodu Evropy, když ostatní svobodné státy se do boje toho nechtěly pustit. To, co se stalo, může však být jen dočasné. Nejen proto, že je to nespravedlivé a že náš národ se nepoddá a dnešní boj vydrží, ale také poněvadž události a poměry evropské dnes, zítra nebo pozítří - a já jsem připraven i na případný delší boj - vyvolají samy nový velký světový boj, ve kterém zase evropská svoboda bude triumfovat, demokracie se vrátí a my budeme zase součásti vítězné fronty, jako tomu bylo v poslední válce.
Náš politický program pro budoucnost je velmi jasný. Nejsme mnichovskou dohodou vázáni, jednak proto, že ústavně nikdy přijata nebyla, jednak proto, že byla nacistickým diktátorským Německem násilně a svévolně zrušena provedením tak zvaného protektorátu. Pro nás tudíž dnes vzhledem k Německu neexistuje. Půjdeme do boje za svobodu své staré vlasti a za vydobytí své staré Československé republiky. Neuznáváme ani právně, ani politicky žádné fait accompli. Neuznáváme žádného obsazení a proto náš stát legálně existuje dál. Jdeme světem hrdě a pevně jako občané Československé republiky….“
K prezidentovu odkazu se ve svých projevech přihlásili:
Ing. Marie Kousalíková, starostka Prahy 6, a Ing. Jan Zahradil, poslanec Evropského parlamentu. Ukázky z prezidentových projevů přednesl herec Dalimil Klapka
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz