Z projevu dr. J. Pühringera, hejtmana Horního Rakouska, Den vlasti 2016

Přinášíme důležité výňatky z několikrát potleskem přerušované brilantní řeči:

"Vítám slavný Den vlasti, ctěné funkcionáře, v čele s klosterneuburgským starostou, vážené poslance, drahého Norberta Kapellera, spolkového předsedu VLÖ (Svazu německých starorakouských landsmanšaftů v Rakousku) Reimanna, Zeihsela, Niestelbergera, dámy a pány, zástupce organizací vyhnanců, landsmanšaftů!

Za druhé bych chtěl poděkovat zmíněným osobnostem a VLÖ, zejména sudetoněmeckému landsmanšaftu v Rakousku za toto ocenění. Jsem potěšen, je to pro mě druhé ocenění, v roce 2006 jsem na Sudetoněmeckém dni v Norimberku obdržel sudetoněmeckou Karlovu cenu a dnes zlatý čestný odznak. Velmi děkuji za toto ocenění od vyhnanců, a ze své strany jim děkuji, za jejich úsilí a práci pro své krajany. Děkuji zvláště za vše, co dělají, udržují naživu povědomí o významné kapitole v naší historii tam, kde je tato kapitola jistými kruhy podceněna, pokud jde o objektivní pohled na události ve 20. století.

Vážené dámy a pánové, útěk a vyhnání nejsou zapomenuty! Opak je pravdou. Osudy lidí postižených útěkem a vyhnáním se dotýkají lidí v této zemi, jsou-li znovu přinášeny blíže k nim. To samozřejmě platí i pro ty generace, které vyrostly tady ve svém novém domově. Dokonce jsem byl schopen sledovat to sám, protože je stěží město v Rakousku, jako můj rodný Traun, kde prakticky všechny skupiny vyhnanců z vlasti našly domov a stále fungují dodnes. Zvláště největší sedmihradský landsmanšaft, vede velmi aktivní život. Děti a vnuci vysídlených osob mají samozřejmě potřebu objasnění a především  pravdy. 

A ano, oni dali tomuto Dni vlasti heslo: „Smíření potřebuje pravdu“. Proto jsme v Horním Rakousku na straně vyhnanců, proto, že jim hodně dlužíme. A byl obrovský úspěch, že po hrozném vyhnání tito lidé přišli k nám. Byl to i skvělý výkon těch, kteří tu byli s guvernérem Gleissnerem, že po 2. světové válce mohli přijmout ty, kteří s jeho vlastními lidi neměli nic společného.

A byl to velký úspěch vyhnanců, kteří museli začít od nuly, kteří ze své vlasti mohli vzít jen pár drobností, že v tak enormním čase vytvořili nové domovy, sami se zapojili do profesního a společenského života, založili své sousedské vztahy, obnovili kulturní život. A nejen Transylvánští Němci, Dunajští Švábové, Šumavané atd. zůstali, ale také se stali dobrými Rakušany a Hornorakušany. A mají v letech 45-55 a počátku 60. let značné zásluhy na rekonstrukci naší země po 2. světové válce, za což bych tady rád všem poděkoval.

Vážené dámy a pánové, aktivní účast na výstavbě Rakouska není jediný viditelný přínos. Vyhnanci byli faktorem, základem i mladé demokracie. Mají tendenci, vzhledem ke všemu utrpení, které zažili, nikdy nepodléhat v drtivé většině žádným extrémům a extremistickým tendencím. Extremisté neměli u nich šanci. Také proto, že vyhnanci vždy jasně a jednoznačně říkali ano sociálně tržnímu hospodářství. Ti, kteří přišli o všechno, znali hodnotu soukromého vlastnictví. Proto energicky odmítli komunistické prvky. Rozhodujícím způsobem tak přispěli k politické stabilitě, a to zejména na začátku 2. republiky. Také nás obohatili o vlastní kulturu a ne jen odvozenou. Kdo nemá původ, nemá budoucnost. Tento výrok neztratil nic ze své platnosti. V tomto smyslu vítám mnoho iniciativ vyhnanců. Chcete-li zachovat vzpomínku na staletí staré německé kultury a historie osídlení ve východní Evropě, kupředu.

Dámy a pánové, vyhnanci udělali od začátku velkou koalici pro své sebeuvědomění. Uznali jako jedni z prvních, že pouze ve sjednocené Evropě je možný trvalý mír. Dnes jsou zapojeni do evropské bezpečnostní architektury, která začala vznikat v 50. letech. Jsou součástí svobodné Evropy. Národy Evropy mohou dnes žít poprvé beze strachu. To je situace, která v této podobě nikdy nebyla, ve více než 2.000leté historii Evropy. Tím je jasné, že Evropa je mnohem víc, než jen hospodářské společenství. Evropa je komunita míru a bezpečnosti, Evropa je společenství hodnot, které je založeno na svobodě, demokracii, právním státu a lidské důstojnosti, jako nezcizitelných právech. Evropa je také prostor pro vývoj, což bude také ve prospěch vyhnanců.

Již dlouho před přestavbou Evropy jste jí pomáhali ve starém domě, poskytováním nejcennějších služeb. Po otevření železné opony, po 26 letech, byli vyhnanců první, kdo cestoval do zemí střední, východní a jihovýchodní Evropy. Zpátky do své vlasti, kde mnoho dobrých lidí a pár zbylých krajanů žilo v nouzi a potřebovali pomoc. Sám jsem byl dvakrát několik dní v domovských vesnicích Transylvánských Němců a zažil, jaká je v Turnisoru horká půda pro několik málo přeživších a za jakých podmínek musejí žít. Vyhnanci absolvovali ve své předchozí vlasti nespočet pozitivních setkání s lidmi, kteří tam žijí dnes. Podpora rekonstrukci všem místům, kostelům, hřbitovům, se kterými se cítí být spojeni, je velmi cenná a těžko měřitelná. Za to, a není to samozřejmě všechno, vám velice děkuji.

Ale Evropa je také prostor pro pravdu. A tak jsem se dostal k skutečnému tématu Dnů vlasti. K pravdě, která, dalo by se říci, 40 let ve východní Evropě nebyla, která se lidem na Východě po pádu železné opony bolestně odhalila. Evropa není žádný prostor pro dekrety ze světa 40. let. Tyto dekrety pana Beneše, které dnes stále vytvářejí nerovné postavení,  jsou trnem v komunitě hodnot Evropy. Dnešní Evropa není Evropa 40. let. To stále musíme mít na paměti. Jedná se o čistě morální problém, otázku důstojnosti a hodnot, ne otázku odškodnění, protože nespravedlnost nesmí být nikdy zapomenuta.

My, Rakušané, máme zkušenost s vyslovováním pravdy, které přináší respekt, partnerství, úctu. Vyslovování pravdy může znamenat i léčení ran. Pravda, na kterou se nezapomíná, vzpomínky, touhy postižených v kterékoli zemi vůbec. Přesně toto přání mají němečtí vyhnanci a mají na to právo. K dispozici jsou opět pozitivní signály. Můžeme pozorovat velmi dobře, že v České republice, Maďarsku a Rumunsku vychází pravda najevo. Vnímáme, jak se chovají historikové, studenti, umělci, ale také politici a mnoho obyčejných lidí v těchto zemích a regionech německé historie. K jejich nelidskému vyhánění se staví dnes jinak, než před 20 nebo 30 lety.

Jsem přesvědčen, že prostřednictvím pravdy se dočkáme soužití v Evropě. Znovu a znovu je slyšet věty „Nezatěžujme současnost a budoucnost minulostí“. „Člověk by měl nechat minulost na pokoji“. Znáte všechny tyto fráze dostatečně. Jejich záměrem je vytěsňovat nepříjemné otázky. Toto potlačování v Rakousku neděláme. Protože Rakušané byli součástí nacistického Německa od roku 1938 do roku 1945, také víme, že naší vlastní historii nemůžeme nikdy uniknout. Takovéto poznání se šíří i u našich východních sousedů, zatím pomalu, ale stále více. Jsou síly, které   vytěsňování a popírání chyb jejich vlastní vlády na bezpráví vyhnání, začínají odkládat. To nám přináší, to přináší vyhnancům, možnost, prostřednictvím pravdy najít k sobě ve sjednocené Evropě cestu, snad v dohledné budoucnosti.

Přeložil volně a kráceně P. Rejf

Očekávám, že i společná rakousko-česká učebnice dějepisu, z iniciativy velvyslance Trauttmansdorffa, bude dokončena do roku 2018. Tento projekt je založen na nejnovějších výsledcích výzkumu prezentace dějin v obou státech a společnostech. Obě země sdílejí do 20. století dlouhou společnou cestu historií, ale ta je vlivem moderních národních společností zcela jinak interpretována. Zde bude integrovaná tato společná učebnice historie. Je velmi důležité dialogem překonat jednostranné národní pohledy na historii. Tato společná učebnice dějepisu proto nemůže být pouhé srovnání různých národních perspektiv. Spíše chceme najít nový společný přístup k historii. Doufám, že se to podaří.

Opětovná série dvou národních příběhů nám nepomůže. Ty lze nalézt v každém knihkupectví. V české historiografii bylo velmi dlouhou dobu silné národní a etnocentrické zaměření, které je nyní minulostí. Proto vítám skutečnost, že všechny osoby zapojené do tohoto projektu jsou ve shodě v této otázce. Tento dialog spojuje, tento dialog nás musí posunout dále.

Jsem si jistý, že jakmile vědci obou zemí důraznými slovy odsoudí nespravedlnost, řeknou, že Benešovy dekrety jsou nepřijatelné, bude také v politice na české straně snadnější najít v tomto jasná slova. V roce 2018 by tato kniha měla být dokončena a výslovně zaměřena nejen na historiky, ale i pro širokou veřejnost a také nezbytné použití ve školách. Pokud bude možné úspěšně dokončit tento projekt, může být vzorem pro společnou historiografii s ostatními státy východní a jihovýchodní Evropy, zeměmi, se kterými máme také dlouhou společnou tradici ve střední Evropě, zeměmi, ze kterých byli německy mluvící také vyhnáni. Jsou tam historické rány, které čekají na uzdravení. Existuje stále více a více pozitivních signálů. Pozorujeme hodně změn v České republice, Maďarsku, Rumunsku. Historikové, studenti, umělci a politici v těchto zemích se snaží o stále větší objektivitu.

Dámy a pánové, naše paměť, naše vzpomínání musí být vždy aktivní. Nesmí zůstat jen při "vzpomínám na". "Pamatuji si" musí být vždy tak aktivní, že budeme schopni třeba těm, kteří jednají, také naše vzpomínky připomenout. Pro tento Den vlasti máte motto "Smíření potřebuje pravdu". Ano, jsou to biblická slova. V Bibli se píše: Pouze pravda nás osvobozuje. A o to právě jde. Prostřednictvím důsledného a poctivého pohledu a pravdivými názory můžeme vysvětlit, co máme na mysli tím smířením, a co se pak skutečně může stát realitou.

Landsmanšaftům a spolkům vyhnanců, děkuji za práci v Domě vlasti ve Vídni, děkuji všem, kteří se zapojili do tohoto cenného díla. Napadl mne jeden z dobrých citátů: Neznalost historie znamená být nikým. Kdo nezná své kořeny, kdo neví, odkud pochází, kdo neví, jaký je jeho původ, neví, kdo je. Nezná ve skutečnosti svou tvář a zvláště dnes nemůže, kvůli nedostatku poznání minulosti, nastavit  správně  kompas pro budoucnost. Neznalost historie znamená být nikým. Prostřednictvím své práci ve spolcích vyhnanců jste zejména zajistili, že mnozí vyhnanci, kteří přirozeně byli v podstatě po vyhnání v této zemi nikým, přesto neztratili svou tvář. Svou dávnou vlast u nás, pro všechny z nás, svou tvář v průběhu let získali.

Děkuji vám za vaši práci, opět děkuji za ocenění, přeji vám mnoho úspěchů ve vaší práci a úspěšný dnešní Den vlasti! "

https://drive.google.com/drive/folders/0B6WOVlZO-HqxTXM2Ml9CQTVBUjg